po třech týdnech kontrolovaného hubnutí - diskuze

si připadám trochu jako blázen. kupříkladu dnes ráno: pečlivě jsem si odvážila žervé na potření pečiva, navážila šunku a sýr, pokladla na kaisrovku a v tom mne odvolal mladej. než jsem se vrátila, bylo z mého zváženého skromného přídělu užráno. ach jo... jak mám pak vědět, kolik jsem fakt snědla? proč si chlap nemůže namazat svojí housku??????? proč žere to moje navážené????? vzedmul se ve mně vztek - už takhle mám skoro pořád hlad a ještě mi berou!!!nedalo se nic dělat... ukousla jsem si z jeho housky asi tolik kolik mi užral a ten okousanej kousek jsem mu nastražila navrch talířku. nevím, jestli ho to trklo. jak to tak píšu tak mám pocit, že to spíš patří do rubriky \"ach ti chlapi....\" co se týká úbytku váhy, tak nějakej je fakt vidět. podle váhy v ložnici asi tři kila, podle pásku na kalhotách o jednu dírku a kousek. pocitově určo ano, bo mi plaskne ksicht.... tak jdu radostně svačit kedlubnu s lžící jogurtu.