Porod - nové diskuze

To, co vám o šestinedělí nikdo neřekne...

Část šestinedělí se odehrávala ještě v porodnici. Měla jsem problém s tím, aby se mi vůbec spustilo mlezivo. Malý řval hlady a oni se divili, že nepřibývá na váze. Jak by mohl, když ze mě nešla ani kapka? Navíc jsem byla vystresovaná jenom tím, jak na mě každý tlačil, že musím kojit...Jak kdyby na kojení závisel svět! Řvala jsem hodiny a hodiny kvůli tomu, že nejsem schopná nakrmit svoje dítě a že si na mě všichni ukazují, že jsem ta nejhorší matka na světě, která svému dítěti nedá to, co potřebuje..Začarovaný kruh, ze kterého jsme se dostali ven až v den, kdy nás pustili domů...Večer se mi začalo dělat mléko, protože jsme byla v klidu doma, nikdo mě nestresoval. Bohužel toho mléka bylo tak málo a bylo nekvalitní, že můj je na umělé výživě. A dneska si říkám: No a co? Všichni mi můžou políbit... Já dělám to nejlepší pro svoje dítě. Dávám mu mlíčko, které ho zasytí a krásně po něm usne a já vím, že je spokojený...Další věc, na kterou jsem nebyla připravená, byly emoce a nálady. Každou chvilku jsme měla chuť brečet. Rozbrečela jsem se u skříně s Tobíkovým oblečením, protože jsem nevěděla, jaká velikost mu teďka sedne. Hrůza! Nejhorší na tom všem bylo, že jsem nevěděla, co cítím k vlastnímu synovi...Střídají se dny, kdy bych ho upusinkovala a pořád bych ho jen chovala a lítala kolem něj a potom byly dny, kdy jsem se na něj nemohla ani podívat, nesnášela jsem ho, protože nechtěl v noci spát, nesnášela jsem sebe za svoji netrpělivost, plačtivost přerostla v agresi, byla jsem vzteklá, zlá...Nevím, jestli neprocházím poporodní depresí. Tohle všechno mě straší v hlavě...Dnes je jeden z těch světlých dnů. Náš malý má rýmu, odsávám mu soplík, ale včera jsem myslela, že už je to dobré. Když se dneska ráno budil na krmení, tak jsem se trochu probrala a říkala jsem si, že ještě nepláče, tak třeba zabere..Jenže bylo ticho a on tak nějak divně chrčel..Měl chudáček strašně ucpaný nos a nemohl skoro dýchat. Vystřelila jsem z postele a letěla jsem za mamkou, aby mi pomohla mu odsát sopel. Tohle byl moment, kdy jsem si uvědomila, že o něj mám podvědomý strach a že ta mateřská láska někde hluboko uvnitř je, akorát je ještě moc křehká...Všude v reklamách vidíme maminky usměvavé, skvěle oblečené, se skvělým make-upem i pletí, milujících svoje dítě..Ale co když je skutečnost trochu jiná? Co když se nedokážete do svého dítěte zamilovat? Je to přece jenom cizí človíček, který vám vtrhnul do života a vy se musíte na novou situaci adaptovat nejlépe ihned...Nikdo nikde nemluví o tom, že maminky jsou vystresované, chtějí několik hodin nepřerušovaného spánku, neví, co cítí k vlastnímu dítěti, čekají až přijde ta nekonečná láska...Je to blbost. Teď už to vím. Jako máma jsem se nenarodila. Tou se musím postupně stát! Musím si se svým synem vytvořit vztah a to chce čas! Možná mě tohle konečně naučí trpělivosti...Jsem vděčná za to, že mi s malým pomáhá moje maminka. Neptá se, jestli chci pomoct. Malého si sama vezme a nakrmí ho, protože chce. Miluje ho a ví, že se brzy odstěhujeme do svého a nebude ho mít nablízku, proto si užívá každý den s ním...Malému bude za chvilku měsíc a za ten měsíc jsem mu moc mateřské lásky nedala, vím to! Zatím je to všechno nové, křehké a já doufám, že to všechno bude pokračovat správným směrem. Naději mi dává to, že jsem tu mezi váma holkama, které jste měly podobné pocity. Takže tady se zase uplatní staré české přísloví: Trpělivost přináší růže.

Ahoj co se týká předporodního kurzu mám již výbráno a už se moc těším na to, že budu doma v pohodlí domava si pustím připravené video a to porodbezobav Jelikož jsem se na stránkách toho předporodního kurzu informovala, že mi mohou fakturu vystavit buď na cvičení nebo na předporodní kurz záleží, co mi proplatí. Jsou tu samozřejmě i lekce cvičení.

prodám antikoncepci Dienelle

AHoj holky, vím že to sem nepatří, ale zeptám se.Zbyly mně dvě platíčka antikoncepce, nechcete někdo odkoupit?Cena za dvě plata 350,- poštovné zdarma!PC 3 platíček 690,-

Třikrát císař

Tak si tu pročítám, jaké máte zkušenosti s porodem - a hlavně snášením bolesti u porodu. Mně bolí i vrtání zubu u zubaře natolik, že si nechám zub umrtvit. Nevím, jak bych přežila přirozený porod. Mám ale tři děti, všechny císařem. Na první porod jsem se opravdu hodně připravovala, ale pro špatný monitor mi chlapečka v termínu vytáhli císařem. jsem malá, on měl 46cm!!! a 4300g (manžel je velký a má vysoké příbuzenstvo...). Synek byl trochu modrý přidušený už při poslíčkách, tak můžu říct, že mám děti a jsem naživu jen díky moderní gynekologii a lékařské vědě. Druhý chlapeček se narodil měsíc před termínem a měl 3600g!!!, zase císařem, protože mi praskla plodová voda a stahy 48 hod nikde, i když do mě rvali v nemocnici horem dolem, co šlo. Tak třetí chlapeček šel taky císařem, po dvou císařech vás rodit normálně nenechají, dnes je mu 10 měsíců. A to třetí těhotenství bylo nejhorší, od 24 týdne stahy, nemocnice, pak doma jen ležet, jak s dvěma malými dětmi ??? - jezdili k nám pořád moje máma a táta. Vedro jak prase, loni v létě a já na diabetické diete... modlila jsem se, ať mi už dají termín na císaře, a musela čekat do 30.7. (38 týden, pak už se mimi ven nechtělo i když jsem chodila a dělala vše..) Pak na sále se nemohli strefit do míchy pro lokální umrtvení, píchali 4x, hrozné, klepala jsem se jak osika... podařilo se, ale třetí mimi šlo ven jen těžce, prý mám i hodně tenoučkou dělohu, tak už více dětí mít zřejmě nebudu (ani nechci, nemám už sílu). Jsem ráda, že Pán Bůh nakonec zařídil, že mám tři děti císařem, zase je prima ta jistota, že dítě se po cestě nikde nepřidusí, já už se z toho pak nějak vylízám... Ta rekonvalescence bolí jak prase, ale po čase už vzpomínám zastřeně a těším se ze tří dětí( i když většinou doma barák padá v základech pod dupotem a řvem tří kluků... - navíc bohužel dvakrát ze tří moc neklapalo kojení, taky asi díky císaři, a to jsem dělala VŠECHNO pro rozkojení...)nicméně nelituju ničeho, pa Petra

ano-ne?

Dobrý den, mám podstoupit předporodní kurz ? A kde? Vůbec se nemohu rozhodnout. Moc mi pomůže každého rada!

Anketa pro vás holky bolky

Zdravím všechny příznivce a půjdu rovnou na dotaz, který mám v hlavě.Spíše bych to dala jako anketu, ale tady mě bylo doporučeno, že se vás mám zeptat přímo, že mi rády zodpovíte.Tak jdu na to.Jsem fotografka a dostala jsem takový nápad fotit přímo na porodním sále a vás se ptám, kdo by do toho šel.Porod je velmi emoční záležitost a než tatínkové ze šoku vezmou své fotoaparáty a vyfotí miminko, může být někdy i pozdě.Kamarádka se mi svěřila, že z porodu nemá vůbec žádnou památku a velmi jí to mrzí, jelikož tatínek byl z toho celý vytřesený a fotky šly rovnou do elektronického koše.Holky, kdybyste měly možnost mít u svého porodu fotografku, jste pro nebo spíše proti.Děkuji za vaše připomínky a přeji sluníčkový krásný den :-)

tak jo, vam to teda pekne napisu

byl čtvrtek, větrno jak prase, kosa jak v rusku... my jeli na kontrolu,a nikde nic- nalez furt stejny, monitor Ok, s dr sme dohodli dlasi kontrolu a ja s tobikem vyrazila do te zoo.. bylo hnusne a tak sme to tam zabalily brzy, a jeli do wikylandu(takovej zabavni park pro deti) sama trampolina, prolizky, skluzavky.. a tak sme tam blbli, prolizali, a me nic nebylo.. vecer sem si sla v 8 lehnout s tobikem, a citila sem \"poslicky\" este piiisu chlapovi at specha dom, nez usnu at stihnem par cisel.. chlap dojel v 10 dom, a to ja uz chodila po baraku a rikala si kudla, sou to poslicci, nebo se neco deje... do pul noci sme si povidali a me bolesti sileli..tak sem si sbalila tasku, sbalila tobika na vikend, a martin zacal nervacit, ze co kdyz nas poslou dom, co s tobikem v noci atd.. Shodou okolnosti mela ta moje kamoska zrovna nocni, tka ji volame ze asi jedem.. no zkratim to- ve 2 sem vzbudila matku, ze ji dovezem tobika( 100km od nas)-ona ze ok.. jeli sme.. v aute bolesti silily a ja citila ze to k nasim a pak zpatky nevydrzim, volam matce, at sedne do auta a jede do brna pro tobika, ze to nedam... po 3hodine sme se potkali s mati v brne, predali tobika a sli do porodnice... nalez 8cm.. super, do 4 me nechali skucet v mega bolestech- a to jako fakt 2x takovych jaky byli u tobika.. pak sem citila hlavu ze se dere ven..tak mi praskla vodu- v tom bolesti takovy, ze sem myslela ze to nedam.. jako zlatej tobik... no a tlacilo se.. tlacim jak krava, a nic.. decko neleze.. prej este tlac.. na tom boxu asi 10000stupnu, nedychatelno, ja zpocena unavena(hrdinka si este litam cely den po brne):D uz sem nemohla..nicmene nejak se to dite ven dostalo.. a v 4.40 byla mala venku.. A TED TO PŘÍJDE! že sem brečela já- to je normální..Ale martin uvidel ze je to fakt holka a rozplakal se jak blazen, pora dmi dekoval a ja v tu chvili sem myslela ze ho samou laskou sezeru a strasne bych chtela ho mit nahraneho, nebot bych si to musela poustet porad dokola... sem ho milovala jak nikdy.. na fotkach uz se mu jen lesknou oci, a ikdyz je to krasny, neni to ono..malou mi dokonce i pucil nachvili.. tak sme tam do pul 8 se muchlali s malou, a pak sme ji dali umyt, on jel dom, ja na pokoj, a odpo byli navstevy..nebylo to nijak dlouhy, ale bolestivy jako prase- vim ze dobrovolne uz rodit nepujdu.. potrhana su min nez u tobika, jizvu me krapet presily, a mam par stychu na pyskach- a ty stipou jak cert kyz du na malou... No a ted moje prdel- zadna hitparada... nove mi furt vylizaji hemeroidy ven, a zatim je to bolestivy.ale porad tomu davam cas, nebot este nemam ani tyden od porodu.. a to je vse pratele:)))

naše čarodějka, 18:15h, 3600g, 49cm

Konečně jsem si našla chvilku k popisu průběhu porodu naší Aničky. Termín jsem měla mít až dneska tj. 12.5. takže vůbec jsem nečekala, že by malá mohla přijít na svět už o 2 týdny dříve 30.4. v 6:40 ráno jsem se vzbudila a sotva jsem se postavila tak mi něco teklo po noze (jenom trošičku), řekla jsem si, že to je jen hlen nebo výtok a že se připravují porodní cesty takže jsem to neřešila, šla do sprchy a pak udělat mlíko malýmu. První porod byl vyvolávaný a skončil císařem takže tentorkát to pro mě byla velká neznámá . Kolem 7h ráno to ze mě pořád teklo, dala jsem si vložku a písla sms nejlepší kamarádce, řekla mi, abych zavolala do porodnice popřípadě tam rovnou zajeli, že lepší 3x zbytečně než 1x pozdě. Zavolala jsem tedy do porodnice a sestřička mi říkala, abych tam jela a pro jistotu vzala i všechny věci (říkala jsem si, že přehání, stějně nás pak pošlou domů pro planý poplach, bolesti jsem neměla tak to asi porod nebude, naivní představa ). Šla jsem za manželem a za chvilku už jsme vyrazili. V porodnici nás přijali okamžitě, sestřička mi vzala vložku a nakapala tam nějaký roztok, prý negativní (říkala jsem si, že pojedu domů nebo na nákup). Pro jistotu si mě ještě vyšetřila a dělala test na rukavici, prý 50:50, hmmm. Dala mi vložku a musela jsem ležet a čekat, pořád to ze mě po troškách teklo. Po půlhodině přišla a test opakovala, vložka zazelenala, hmm, takže to byla fakt plodová voda. Kolem 8h ráno už mi dali nemocniční náramek a sepisovali se mnou přijímací protokoly (nebo jak se tomu říká) a prý, že si mě tam nechají. Manželovi jsem písla sms ať jdou s malým domů (neměli jsme hlídání ). Pak mě napojili na monitor a dr. mě přišla vyšetřit, něco se jí prý nezdálo, malá ležela nakřivo a hlavičku nenaléhala na branku a dokonce to vypadalo, že půjde ven císařem. Přišla další dr., po vyšetření tvrdila, že je vše v pořádku, voda ještě nepraskla, monitor je ok, jsme před termínem a po změření pánve to i na přirozený porod vypadalo (jen ji vyděsilo, že mám velké břicho při své výšce 154cm, nabrala jsem jen 6kg). V 10h si mě odvedli na hekárnu a chtěli píchnout vodu, ale sestřička říkala, že nemají sál a ani monitor, bylo plno a rodilo se nepřetržitě od půlnoci takže bych musela ještě chvilku počkat. Pořád se ptali zda mám nějaké bolesti (kromě tvrdnutí břicha nic). Dr. říkala, že nás vezme ještě na ultrazvuk aby mohla udělat malé odhad přibližné váhy a množství plodovky (o 2 dny dřív na poradně nám odhadl váhu 3200g, ale té dr. se to moc nezdálo). Dali mi kapačku s glukózou a penicilinem (kvůli GBS). Před 12h nás dr vzala na ultrazvuk, udělala odhad váhy a opakovaně ji vyšel výsledek 3738g, hmm, prý je to hraniční váha ve srovnání s rozměry pánve a mou výškou, snad by to přirozeně i šlo. PA si mě odvedla do lůžkové části na porodním sále a čekala jsem, až se něco uvolní, stihla jsem si pořídit pár fotek a zavolat manželovi. 13:50h mi píchli vodu (prý sekundární blána), teklo to ze mě jako z kohoutku (slova sestřičky) a musím uznat, že jsem měla té vody opravdu dost (u prvního porodu jsem měla vody málo a navíc zkalenou). Potom už se to rozjelo, ve 14h jsem měla první silné kontrakce opakující se po 2 minutách. Bolelo to, ale žádná hrůza, dýchala jsem jak pes a mezi kontrakcemi jsem dokonce i usla . Dali mi nějaké čípky na otevření porodních cest, něco na bolest (stejně to bolelo ) a já do toho vykecávala do telefono s manželem a kámoškou (byla jsem asi zdrogovaná nebo co ). V 18h jsem cítila silný tlak na konečník a nutkání tlačit, zavolala jsem sestřičku a řekla ji, že se mi chce na velkou (hmm). Ta si mě prohlídla a řekla, že mám jít rodit (ještě jsem se ji ptala zda mi nedá něco na bolest, prý že to nestihnem, bylo to nějak v 18:09h). Ještě jsem písla sms manželovi \'\'jdeme rodit\'\' a natěšeně naklusala na křeslo. Porod vedla mladá doktorka a 2 starší porodní asistentky, jedna hlídala u monitoru, druhá mě držela za ruku a dala pokyny kdy tlačit. Asi 3x jsem zatlačila a byla malá venku (málem nestačili volat sestřičku z novorozeneckýho). Prý je to macanda, já se na malou podívala, vyfotila ji a říkala jsem si pro sebe, že může mít tak max 3kg. Pak mi ji přiložili k prsu a ona se přisála a začala hezky sát, byl to takový neuvěřitelný zážitek. Pak mi sestřička přinesla náramek s údaji o malé a já čučela, prý, že kdyby se narodila v termínu tak by měla nějaký 4kg minimálně. Pak malou odvezli a mě čekalo šití, nástřih mi nestihla udělat, ale byla jsem potrhaná zevnitř a trošku i venku. Říkám vám, byla to muka, šití v pohodě, ani jsem to necítila, ale všchno kolem. Pomocí 4 zrcadel mě otevřeli, prohlíželi, bolelo to, tlačilo a už nevím co všechno, jen jsem se modlila, abych to všechno měla za sebou. Zevnitř mě musel šít nějaký doktor asi tím, že to bylo na více místech a dokonce i nějaký sval nebo co. Po 1,5h bylo hotovo. Rekonvalescence je taky v pohodě, žádné extra bolesti jsem neměla takže zlatý přirozený porod

Ahojky ano pojišťovny většinou, co vím tak proplácí předporodní kurzy nebo cvičení. Já jsem si koupila jeden předporodní kurz a to online, nikam jsem nemusela dojíždět vždy vše, co jsem potřebovala vědět, tak jsem si našla v nějakém videu a bylo to. Je to maximálně pohodlné, na vše jsem byla maximálně připravena, opravdu Majka je moc šikovná!

Cvičení před porodem?

Ahoj chtěla bych se zeptat, jestli pojišťovny proplácí předporodní kurzy a nebo cvičení? Známá si strašně vychvalovala předporodní kurz, co podstoupila a je nad míru spokojena Jelikož bych moc ráda něco takového podnikla a kdyby mi na to přispěla pojišťovna bylo by to ideální. Chtěla bych co bude v mých silách pomoci miminku a i sobě v tom, když budu vědět, co dělat a v jakém okamžiku.

Můj třetí porod - Alex, 3.11.2013 - 4380g, 50cm

Byla to neděle. Ráno jsem vstala a měla neskutečné nutkání uklízet, takže jsem si střihla komplet celý byt včetně stírání. Od rána mě pobolívalo břicho, ale nepřikládala jsem tomu nějakou váhu, říkala jsem si, nu co, až to bude vážný, tak to poznám. :-D Navečer byly dětičky hrozně protivný a Šimonek si střihl hodinovou scénu (byl zrovna v období vzdoru). Takže hodinu řval jak tur u mě v náručí a pak z toho usnul (to bylo v 18h). Utrousila jsem na půl pusy, že bych se ani nedivila, kdybych z toho porodila.. :-D když jsme dali děti spát, lehla jsem si na gauč a koukala na TV a najednou lup a praskla mi voda. To bylo asi ve 20:30. Vzhledem k tomu, že plodovka byla zkalená, vyrazili jsme hned do HK. Nastoupily kontrakce, ale zatím na pohodu, jen jsem je malinko v autě rozdýchávala. Příjem klasika, monitor, přeměření atd. \"Malej\" měl odhad 4150g. Byla jsem už na 6cm, tak na sál bez přípravy. Na sále jsme byli asi od půl 10. Zase jsem musela ležet na monitoru a když mě sundaly, chtěli mi píchnout oxytocin, což jsem odmítla. Bylo to pro ně hrozný haló, ale potom, co jsem o tom věděla z předchozích porodů, už by mě k tomu nikdo nedonutil. Asi ve 22:15 přišel doktor, aby mě zkusil přemluvit on, no nehnul se mnou. Tak mě zkusil alespoň na injekci na uvolnění porodních cest. Prosil mě tak urputně, že jsem svolila, přestože mi bylo jasný, že z toho hned porodim. Tak mě ji píchli a že za 10min přijdou udělat monitor. No, přišli dřív, protože mě slyšeli jak skučim, tak jim bylo jasný, že musej spěchat :-D a už jsme rodili.. Hlavička šla ven nahned, ale malej se zasekl ramínkama a nemohl ven. Prý je to jedna z nejhorších komplikací, což jsem se dozvěděla až pár dní potom. Naštěstí pan doktor, přestože byl mladý, tak si s tím skvěle poradil a synek je bez následků, bez poranění brachiálního plexu či jiného poranění ruky a dokonce i bez zlomené klíční kosti - díky bohu!!! Porodila jsem naštěstí přirozeně. Dnes když slyším výraz \"dystokie ramének\", běhá mi mráz po zádech. No, a nakonec byl malej pořádnej macek!! Je to korba po tátovi Takže když to shrnu: Porod rychlý a na pohodu, až na tu komplikaci, o které jsem naštěstí při porodu nevěděla. HK jen a jen doporučím

Tak už to máme za sebou. 26.2. se mi narodila Veronika,3200g a 49cm, neotočila se hlavičkou dolů, tak nám pan primář domluvil císařský řez hned další den po poradně, tak to bylo rychlý. Rodila jsem ve Svitavách a musím teda říct, že péče byla prvotřídní. Jen to tam kazila jedna sestřička z novorozeneckého, ta byla taková ostřejší, ale jinak byli všichni moooc hodní. Malá se musela kvůli žloutence 3 dny slunit a za týden musíme jít ještě na kontrolní krev k našemu dr, jestli se to drží dole. Mám z toho strach, aby nás neposlali nazpět, je pořád žlutá. Ale není nijak extra spavá, na jídlo se budí pravidelně a baští o 106, tak snad to bude dobrý