Tak si tu pročítám, jaké máte zkušenosti s porodem - a hlavně snášením bolesti u porodu. Mně bolí i vrtání zubu u zubaře natolik, že si nechám zub umrtvit. Nevím, jak bych přežila přirozený porod. Mám ale tři děti, všechny císařem. Na první porod jsem se opravdu hodně připravovala, ale pro špatný monitor mi chlapečka v termínu vytáhli císařem. jsem malá, on měl 46cm!!! a 4300g (manžel je velký a má vysoké příbuzenstvo...). Synek byl trochu modrý přidušený už při poslíčkách, tak můžu říct, že mám děti a jsem naživu jen díky moderní gynekologii a lékařské vědě. Druhý chlapeček se narodil měsíc před termínem a měl 3600g!!!, zase císařem, protože mi praskla plodová voda a stahy 48 hod nikde, i když do mě rvali v nemocnici horem dolem, co šlo. Tak třetí chlapeček šel taky císařem, po dvou císařech vás rodit normálně nenechají, dnes je mu 10 měsíců. A to třetí těhotenství bylo nejhorší, od 24 týdne stahy, nemocnice, pak doma jen ležet, jak s dvěma malými dětmi ??? - jezdili k nám pořád moje máma a táta. Vedro jak prase, loni v létě a já na diabetické diete... modlila jsem se, ať mi už dají termín na císaře, a musela čekat do 30.7. (38 týden, pak už se mimi ven nechtělo i když jsem chodila a dělala vše..) Pak na sále se nemohli strefit do míchy pro lokální umrtvení, píchali 4x, hrozné, klepala jsem se jak osika... podařilo se, ale třetí mimi šlo ven jen těžce, prý mám i hodně tenoučkou dělohu, tak už více dětí mít zřejmě nebudu (ani nechci, nemám už sílu). Jsem ráda, že Pán Bůh nakonec zařídil, že mám tři děti císařem, zase je prima ta jistota, že dítě se po cestě nikde nepřidusí, já už se z toho pak nějak vylízám... Ta rekonvalescence bolí jak prase, ale po čase už vzpomínám zastřeně a těším se ze tří dětí( i když většinou doma barák padá v základech pod dupotem a řvem tří kluků... - navíc bohužel dvakrát ze tří moc neklapalo kojení, taky asi díky císaři, a to jsem dělala VŠECHNO pro rozkojení...)nicméně nelituju ničeho, pa Petra