Můj POROD - nové diskuze

Kojení

Holky, mám dotaz, používáte deodoranty proti pocení i v době, kdy kojíte? Já zkoušela různé kuličky bez těch hliníkových solí a složek, ale hormony pracují natolik, že se potím doslova jak čuník a kulička na to bohužel nestačí. Tak přemýšlím, do jaké míry může mít klasický \"podpažník\" vliv na kvalitu mléka.

Johanka

Tak už jsem taky matka pyšnice a chlubilka a vložila jsem sem par fotek te nasi malinkate.Jsem z ní fakt uplne pokakana a vite,co je na tom nejlepsi?Jak mame vsechny a vsichni ty nejkrasnejsi děti na svete!!!Jinak kdo četl o mem porodu..teda spis poporodu a neustalem placi,tak..tak už se na svět směju.Už jsme se s Johankou očuchaly a docela nám to spolu už jde...Jen si pořád říkam:\"kde je hergot to jaro?\"

Druhý porod-- epiziotomie

Holky,tak mám trochu potíže v druhém těhu s jizvou,hormony asi pracují i na tomto...A tak mě zajímá,zda vás při druhém porodu nastřihly?A na druhé straně,nebo na stejné???

bleskový porod na WC

Holky koukám, že každý porod je originál. Já svůj první měla celkem dobrý, vyvolávaný z důvodu zakalení plodovky ve 38.tt, dvě hodinky bolesti, tlačení a holčička byla na světě 3290/48cm. Zato druhý porod byl pro mě nazapomenutelný. Temín byl 16.8. Nic se nedělo a tak jsem si 17.8. vyrazila na běžnou kontrolku, cítila jsem se fajn, jen ráno než jsem běžela na autobus mě přepadl průjem. Jinak v poho, cítila jsem se úplně normálně. Můj doktor měl dovolenou, tak už jsem poslední týdny těhu chodila do porodnický ambulance. Přišla jsem tam, vysmátá, doktor mi změřil tlak, zvážil mě, vyšetřovat mě nechtěl, že mě nebude trápit a necháme to na pátek (za dva dny) jen chtěl moč. Tak jsem se skleničkou vyrazila na WC. Dosedla na mísu a najednou šplouchanec přez celou ruku a hlava. Holky nekecám vypadlo ze mne třetina hlavičky. Zvonila jsem, křičela jsem. Doběhla tam sestra, letěla pro lehátko, já nemohla dát nohy k sobě kvůli té hlavičce, tak se mnou přez celou čekárnu letěli na sál aby se miminko neudusilo. Za 5 min bylo po všem a můj 4,49kg chlapeček byl na světě. Ptala jsem se jak se to mohlo tak rychle stát, doktor my říkal, že se mi asi skřípnul nějaký nerv proto jsem od rána necítila kontrakce. Byla jsem jen trošku roztrhlá, ale jinak všechno dobrý. Takže co se bolesti týče porod nezapomenutelný, ale ještě teď někdy se probudím hrůzou, že bych klidně tenkrát mohla porodit sama doma nebo někde v autobuse... no a na letošní listopad plánuju další rodící akci, tak uvidím

Jen tak Vam chci povědět o svém štěstí....

Milé holky,já jsem teprve včera poprvé přispěla na BOL do poslední kolonky těhotenství,i když už mám miminko pátý den na světě a teď Vám zkusím napsat o porodu,protože se z toho pořád nemůžu vzpamatovat...Termín jsme měli 7.3. a 5.na kontrole mi řekli,že se rozhodně nic nechystá.Byla jsem kapku rozmrzelá,ale vlastně smířená s tím,že budu přenášet,navíc mi bříško vůbec nepřekáželo,připadala jsem si pořad dost nepředporodně a aktivně.Nicméně po půlnoci to začalo,byla jsem přesvědčená,že porod to v žádném případě není,ten jsem si představovala jinak(dnes už teda sama nevím JAK?) a tak když se mě přítel ptal,co mi je,jen jsem zavrněla,že mě bolí bříško...Tak ve 4ráno už nebolelo,normalní kontrakce,měřili jsme,počítali,víte tolikrát jsem si představovala jaké to bude,ale ta realita je tak jiná...A já si tvrdošíjně odmítala připustit,že to JE porod,ještě v 7ráno jsem si myslela,že jde o poslíčky,ale v 10 už jsme jeli a už i já konečně uznala,že kontrakce po 5minutach vypadají na příchod miminka...V porodnici už to šlo rychle,klystýr,praskli mi vodu...vlastně se mi to i teď vybavuje spíš jako film,nemůžu uvěřit,že tohle všechno jsem zažila JÁ,vím jen,že jsem naříkala,prosila,plakala,usínala,Bože jakou oporou mi byl partner,bez něj bych to vůbec nezvládla.Minuty se vlekly a hodiny utíkaly,porodní asistentka byla skvělá,říkala mi:vydržte,teď to bude hnusný,to nejhorší teprve přijde a já byla ráda,že nelže a fakt to byla síla.Ptali se nás,co čekáme,ale my jsme si pohlaví nenechali říct.Všichni nám tvrdili,že chlapečka a já si to myslela taky,bříško do špičky,tak už partner Ondráška přemlouval,ať nezlobí a jde se nám ukázat,do toho už jsem si připadala jak v tranzu,z dýchání mi brněly ruce,nohy a hlavička miminka pořád nikde a pak,když jsem si myslela,že víc nevydržím a prasknu,tak se něco provalilo a já konečně viděla,jak ze mě vyletělo fialové tělíčko a někdo řekl...je to holka..........Já jsem si holčičku vždycky přála,protože...já to teda napíšu..před 4lety mi umřela maminka a já jsem s ní měla tak kouzelný vztah,pořád mi chybí a já -byť jsem si samozřejmě přála,ať je miminko hlavně zdravé-,jsem ve skrytu duše toužila vratit na zem vztah:matka,dcera.Mít taky takovou cácorku jako měla ona mě....Byli jsme z toho s partnerem úplně v šoku,s holčičkou jsme fakt nepočítali,i na jednom UTZ nám nenápadně řekli,že pohlaví šlo vidět ve vteřině,jen co zapli obrazovku,tak jsme mysleli,že tam vidí pindíka jako hrom..Cvičně jsme měli vymyšlené jméno Anežka,ale ta má 2.března svátek a tak se na mě přítel 5minut po porodu uslzenýma,umilovanýma očima podíval a ptá se:A jak se teda bude maličkatá jmenovat?A já řekla:Johanka.A tak se i stalo a teď tady vedle mě ten uzlík spinká..Ještě dodám,že měla 49cm a 3200g.Jak jsem psala na začátku,pořád se z toho nemůžu vzpamatovat a několikrát denně pláču.Štěstím a taky smutkem,mám pocit,že nic tak velkého a krasného jako porod už nezažiju,civím na Johanku a je mi BEZ NÍ VE MĚ strašně smutno,já vím,že mě teď potřebuje daleko víc,ale nemůžu si plně uvědomit,že už se definitivně oddělila od mého těla a je tady sama za sebe...no,a pláču zase.Porod bolí jako čert,ale je to něco tak VELKÉHO,že se o tom nedá mluvit jinak než krásně...Všem,které to čeka přeju hodně síly,i té duševní,protože když Vám pak to pachole dají,člověk by se málem zbláznil.A těm,které to mají za sebou budu děsně vděčná,když mi napíšou,že je úplně normalni,když bulím a bulím...doufám teda!!No a všem dohromady děkuju,že jste to dočetli až sem....

kontrola po šestinedělí

..probíhá normálně jako klasická kontrola na gindě, nic zvláštního..

1 kontrola

holky jak probíhá první kontrola po šestinedělí?

Očistky

Využiju svého nápadu přidat sem i šestinedělí a zeptám se - jak dlouho po porodu jste měly očistky a jaké? Malé je dnes 5týdnů, vyloženě jsem krvácela první dva týdny, pak to pomalu přešlo v hnědou..teď už spíš špiním, někdy je to světlounce hnědé, jindy dožluta, ale občas zas začne téct jakoby růžová voda, ne krev, ale jde to zas do červena, pak zas méně, pak zas víc..je to ok? Bolesti nebo tak nemám, šití v pohodě..plně kojím, že by mi očistky začaly přecházet v první MS, to se mi nezdá, nebo jo? Menstruovaly jste při kojení? A napíše Dr. HA i když ještě trvají očistky, případně neproběhla menstruace? Díky

Porod Kačenky

Můj porod byl sice celkem krátký, ale překvapilo mě, jaká to byla SÍLA. Ve čtvrtek 26.2. si mě nechali v porodnici, protože jsem měla termín 18.2. a při ultrazvuku mi zjistili horší průtok placentou. Řekli mi, že v pátek hned ráno mi udělají zátěžový test a podle toho jak bude malá reagovat,tak buď císaře nebo mi porod vyvolají. No nestihli to-naštěstí. V noci v půl jedenáctý jsem měla první kontrakci a další po 15 minutách. Před půlnocí už byly kontrakce po 5 minutách. Říkala jsem si, že to budou jen poslíčci, že je to moc rychlý a zašla jsem za sestřičkou. Dala mi injekci a čípky s tím,že jestli jsou to poslíčci,tak se mi to zklidní a jestli je to porod,tak se to rozjede. Po třičtvrtě hodině jsem za ní zašla znovu s dotazem, kdy to jako má začít zabírat, že je to spíš horší. Tak mi udělala monitor a vyšetření, to už jsem to musela slušně rozdýchávat. To bude porod, povídá mi, můžete pomalu volat manžela. Odvedla mě do místnosti s vanou a já když chtěla zavolat Jirku,že už jako rodíme ať přijede, tak jsem dostala zase kontrakci jak bejk,tak jsem mu jen napsala sms:POJEĎ. (Vyprávěl mi pak,jak začal doma hrozně zmatkovat a nevěděl co dřív-dost jsem se nasmála). Když manža dorazil, měla jsem kontrakce tak po 3-4 minutách,nevim už přesně. Hnde mi začal pomáhat-masíroval mi záda,sprchoval mi břicho a přidržoval mě při kontrakcích. Ty byly čím dál horší,už jsem nevěděla do jaký polohy mám jít,úplně to se mnou mlátilo. To mi porodní asistentka řekla, že jsem otevřená na 4-5 a že jsem tak v půlce. To mě teda neuklidnilo,říkala jsem si,že už fkat nemůžu.Mezi kontrakcema jsem pomalu usínala,jak mě to zmáhalo. Jenže to nejhorší teprve přišlo a to když jsem měla stahy po 2 minutách. To jsem si nestihla ani odpočinout od 1 kontrakce a byla tu druhá. Věděla jsem že porod není žádná sranda,ale tak jsem se těšila na mimčo,že jsem si to do tý doby nějak nepřipouštěla. Jirka už nevěděl jak mi má pomoct,tak se mi začal omlouvat. Říkal Promiň, promiň. Kdyby mi nebylo tak hrozně tak bych se tomu musela smát. Řekl asistentce ať mi dá něco na bolest,ale to už bylo pozdě. Konečně jsem pak ucítila tlak na konečník,tak asistentka, že půjdem na sál. Vylezla jsem z vany a sekla sebou na zem v hrozný bolesti. Cestou na sál ještě jednou na chodbě a když jsem tam konečně podpíraná manželem a jí dolezla, tak jsem nebyla ani schopná vylézt na tu postel. To už jsem řvala a měla hrozný nutkání tlačit. Jirka říká: Už vidím hlavičku! Začali jsme tlačit na všech čtyřech,ale to nešlo. Malý se to přestávalo líbit, měla nižší tlak,tak asistentka zavolala doktora a já si lehla na záda. Řekli mi:S každou kontrakcí tlačte. A já najednou měla pocit,že jsou kontrakce skoro pryč,tak jsem tlačila skoro furt. Tlačte pomalu,slyším, ale já tlačila o stošet aby už malá byla venku,bála jsem se o ní. Zařvala jsem si a asi na 5.zatlačení jsem cítila, jak leze hlavička ven. Pak už to bylo rychlý, najednou kolem mě bylo plno lidí a já pocítila ohromnou úlevu.Malá trošku zakřičela, položili mi jí na prsa a my byli tak šťastný. Koukala na mě těma svýma velkýma krásnýma očima a jen tak žvatlala,byla boží a vůbec mi v tu chvili nepřišla malá (měla 2,8kg a 48cm). Placentu jsem porodila hned,ani jsem o otm nevěděla, Jirka fotil, chodil všude s malou a mě doktor řekl, že jsem se celkem nepříjemně trhla,že mě bude muset zašít a že to bude trochu nepříjemný. Trochu nepříjemný to nebylo, bylo to dost hrozný,asi už jsem byla moc unavená,tak jsem si u toho, několikrát zakřičela,doktora jsem trochu sprdla slovy: \"Trochu nepříjemný?!Au,trochu víc. Já si tady trochu pokřičim jestli vám to nebude vadit.\".Pak mě převezli na pokoj. Malá se narodila v 6.16. Nechali mě odpočívat, pak mě doprovodila sestra do sprchy. V 8 byla vizita,tak jsem řekla ať mi už přivezou malou a ve čtvrt na devět už jsme byly konečně spolu na pořád. Doteď se na ní nemůžu vynadívat. Je skvělá, hodná, šikovná. Porod byl hodně náročnej, ale stál samozřejmě za to, i když jsem ke konci měla pocit, že to fakt nezvládnu, že už dál nemůžu, rychle to odeznělo a po pár hodinách už mi bylo fajn. Děkuju všem z Neratovické porodnice, zvláště porodní asistentce Jitce (doufám, že jsem jí tu ruku nemačkala moc). Všichni v porodnici byli moc hodní a ochotní a příště budu určitě rodit zase tam.

chvilička času

ahojky holky bolky, tak i já konečně mám chviličku času na popsání našeho příchodu na svět. Jelikož jsem už týden přenášela v podělí 22.2. jsem nastoupila na rizikové do porodnice. Vubec se mi tam nechtělo, ale dohled je dohled. Tento den se vubec nic nedělo, jen mi večer píchli injekci na dozrání porodních cest. Noc proběhla klidně.V uterý po kontrole mi dr. řekl, že malá je asi tak 3.5 kg velká a že se ve mě zatím nic nechystá. V noci mě zbudilo takové jakoby kopnutí čí lupnutí a já měla pocit, že jsem se počurala,vytekla ze mě voda...sestřička mi řekla, že mi jen prosakuje,že ji je málo a tak jsem si dala vložku a spokojeně usnula.Ve středu ráno jsem dostala další injekci s tím, že si mě přesunou na porodní sály, hekárny, abych prý byla na blízku, že už jsme připravený a že už prý brzo.Celou středu se na mě chodili doktoři koukat s otázkou tak co? citíte něco? kontrakce? a já NE, NIC..to se opakovalo až do čtvrtečního rána. Připadala jsem si jak mimoňRáno mi dr. vyšetřil a řekl, že mi dopraskne vodu a že pokud se do hodiny nic nezmění, že mi píchnou vyvolávačku, oxitocín. Přesně v 11.00 přišel zas s otázkou??? a já na něj vybalila stejnou odpověd - že nic. Usmál se na mě a řekl, že jdem na to.Ve 12.00 jsem pocítila jen takové malé bolesti. Sestřička mi řekla ať si zavolám chlapáka, že už to vypadá že budeme rodit. To už jsem byla otevřená na 6 a v podstatě bez velkých bolestí.Peťo přijel kolem 12.45 a ještě jsme si normálně povídali...Kolem 14.15 se to rozjelo...kontrakce silné a po 2 minutách. Sestřičky mě přesunuly na porodní sál a já jsem ještě zvládala chodit kolem stolu, Peťka mě utíral mokrou žínkou a stále na mě mluvil jak mi to pěkně jde a ať hezky dýchám. Těd už ztrácím pojem o čase - začalo to být fakt bolestné a mě se chtělo už tlačit, nechaly mě lehnout na stul, 3 kontrakce v levo, 3 kontrakce v pravo...po mém upozornění, že fakt už budu tlačit, mi sestra řekla tak šup na záda...zatlačit...pak jsem jen slyšela jak povídá - jé, vidím vlásky, voláme doktora.Doktor přiběhl a já jsem 4x zatlačila, všichni mě pochválili, jak hezky spolupracuji a já jsem jim ještě řekla, že jsem chodila na kurz .Po pátém zatlačení, dr. vyhlásil, že je malá špatně otočená, že má špatnou rotaci hlavičky a že se jde ven vákuem. Od této chvíle to nabralo rychlý spád. Petra vyhnali na chodbu, ještě mi stačil říct, vydrž lásko, miluji tě. Dali mi masku, ať pravidelně dýchám a hlavně netlačím!!!Po chvilce dr. zavelel že už jsou připravený a že se pokračuje. Já jsem 3-4x zatlačila a maličká byla venku. Nastala ta nejkrásnější chvíle,bylo 15.05...ta úleva.. a plač mé holčičky Stellky, na chviličku mi ji ukázali a hned odnesli...já jsem si myslela, že tím to vše končí a začla jsem všem děkovat, doktor se na mě soucitně podíval a řekl mi, ať ještě neděkuji, že mě bude ještě zašívat.Jó, to jsem nevěděla co mě ještĚ čeká...byla to hruza, jelikož malá byla veliká (3890,56cm) cestou ven mi potrhala děložní hrdlo a vubec mě teda nešetřila. Sešívali mě 45min, všechno strašně bolelo, stále jim tam něco prosakovalo a přišli ještě 2 doktoři. Měla jsem pokousané obě ruce od bolesti. Dali mi 3x nějakou kapačku... no fakt hruza, prosila jsem je ať mě už nechají.Po šití si mě ještě 3 hodiny nechali na operačce...odpočívala jsem, plakala bolestí a štěstím zároveň a taky jsem si v tuto dobu poprvé prohlídla naši malou..Peťo mi ji přinesl ukázat, ani nevím, co jsem vše vnímala..jen jsem řekla, že je krásná a že jsem její maminka, viděla jsem ji jen krátce, doktor řekl, že musím hodně odpočívat.Kolem 19.00 mě převezli na šestinedělí kde mi malou hned přinesli a přiložili k prsu. Jé, jak byla krásná...a hned sosala.Když si to těd přeberu tak porod byl nádherný, rychlý a v podstatě bezbolestný, jen to ŠITÍ - KATASTROFA.Až včera jsem si normálně sedla, sice to tahá, ale už nemusím jen stát.Jo a ještě něco, když mě vezli z porodky tak mi sestra říka - doufám, že se brzy uvidíme a já na ni, že určitě jo, že chceme hned další - a ona se začala smát a povídá mi, že si jako myslela že se uvidíme ve městě, že po takovýmle šití by ji nenapadlo, že mám pomyšlení na další mimčoJsem ráda že jsme obě v pořádku a že malá nám dělá samou radost...bratříčka či sestřičku určitě časem splodíme.

Tak se taky podělím..

No když čtu o těch všech rychlým a podle všeho ne tak bolestivých porodech tak si říkám jestli ten musel být opravdu tak hrozně dlouhý a bolestivý, no těžko říct..Rodila jsem přesně na termín, už jsme to čekali každým dnem protože jsem už týden měla nepravidelné stahy..no bylo to v sobotu, nejdřív mi praskla voda, ani jsem si nebyla jistá, jestli to je opravdu už ono, a taky jsem nechtěla plašit manžela..No nakonec to vypadalo jako že už teda jo, tak jsme vyrazili..Do porodnice na příjem jsem se dostala až kolem 22 večer, protože v první porodnici už měli tolik rodiček, že už nás nemohli přijmout,byla jsem z toho docela rozhozená, no jeli jsme teda na druhý konec města. To už jsem měla kontrakce po 10 min už jsem to dost cítila. Bolest se rychle stupňovala, začalo mě nesnesitelně bolet v zádech a kolem 23 h už jsem chtěla mlátit hlavou o dlaždičky a nohy se mi tak třásly že jsem je skoro neovládala, bohužel jsem se moc neotevírala tak mi hned nasadili infúzi aby se to rozjelo. Snažila jsem se ze začátku s bolestí bojovat, zkoušela jsem teplou vodu i chodit ale nepomáhalo nic, jen jsem visela na manželovi a řvala bolestí, od porodních sester jsem občas dostala napomenutí ať jim prý neplašim ostatní rodičky na hekárně, no bylo mi to fakt dost jedno..Dali mi hned brzy na porodní sál už po té půlnoci, a to už jsem skoro jen ležela i když mi nabádali k chození, stejně nic nepomáhalo, tak jsem se jen svíjela na lůžku. Přidali mi nějaké medikamenty ale po těch jsem jen zvracela a úlevá žádná..začala jsem propadat panice že to nikdy neskončí a i když jsem se na miminko moc těšila v tu chvíli jsem chtěla vrátit čas a nikdy do toho nejít..Když mi doktor řekl že jsem po několika hodinách konečně aspoň na 4-5 cm (vyšetření bylo naprosto nesnesitelné) tak jsem začala žadonit o epidurál, byla jsem odbyta že mi nic nedají, tak že smůla, přidali mi nějaké léky do infúze které vůbec nepomohli a po kterým jsem opět zvracela..Kontrakce se pořád zkracovali a pořád to ještě nebylo na porod a do toho jsem začala mít hodně silné nutkání tlačit, jak už se malému chtělo ven. Sestra mi zakázala samozřejmě se tlačení poddat, protože jsem byla jen asi na 8 cm, už byl dávno bílý den a pořád nic, pohrozila mi že když to neudržim, malýmu budu tlačit na hlavu. Z posledních sil jsem jela jak mašina abych to udýchala a udržela ten obrovský tlak, protože už jsem si ani nemohla ulevit v bolesti křikem, valila jsem oči div mi nevypadly a lomcovala jsem lehátkem, myslela jsem že to nepřežije stejně jako já..No nakonec jsem konečně před jednou hodinou po poledni dostala povolení rodit, napjala jsem všechny své síly abych malýho dostala co nejrychleji ven, měla už jsem o něj hrozný strach a hlavně už jsem doufala že bude brzy konec..Nakonec do čtvrt hodiny vykoukl na svět. Úleva byla nepopsatelná a pocit, že jsem to zvládla naprosto úžasný. Přesto všechno co jsem si prožila mám dodnes pocit že je to to nejlepší co jsem v životě dokázala a že jsem na našeho mrňouska moc pyšná..

Anketa

Ahojte maminky! Delam rocnikovou praci ktera se zabyva problematikou tehotenstvi a chtela bych vas moc poprosit o vyplneni ankety a zaslani na muj mail. Odpovedi slouzi pouze k rocnikove praci a nebudou nikde zverejnovany.1. Věk 18 - 2222 - 2626 - 3030 - 3434 - 3940 a více2. Zúčastnil se otec dítěte porodu?ANO – NE3. Pomohla Vám jeho přítomnost u porodu?ANO –NE4. Koho byste si příště zvolila jako doprovod?a) otce dítěte b) vlastní matkuc) přítelkynid) jiné5. Který porod u Vás probíhal lépe?1. 2. 3.6. Jak jste byla spokojena se službami v nemocnici?(oznámkujte tyto služby jako ve škole)- ochota personálu 1 2 3 4 5 - čistota 1 2 3 4 5 - služby 1 2 3 4 5 . informovanost o stavu dítěte 1 2 3 4 5 - celková informovanost o průběhu 1 2 3 4 57. Myslíte si ,že se za poslední léta změnilo něco k lepšímu?a) ANO b) NE c) Nemohu posoudit8. Rodila jste :a) přirozenou cestoub) císařským řezem9. Máte v plánu další dítě?ANO – NE10. Bylo vaše dítě naplánované?ANO – NE11. Navštěvovala jste/Navštěvujete nějakou těhotenskou poradnu, centrum nebo patříte do klubu maminek?ANO - NE 12. Máte / měla jste problém otěhotnět?ANO – NE – pouze menší komplikaceMnohokrat vam dekuji za vas cas a ochotu. S pozdravem Adela