Porod Kačenky - diskuze

Můj porod byl sice celkem krátký, ale překvapilo mě, jaká to byla SÍLA. Ve čtvrtek 26.2. si mě nechali v porodnici, protože jsem měla termín 18.2. a při ultrazvuku mi zjistili horší průtok placentou. Řekli mi, že v pátek hned ráno mi udělají zátěžový test a podle toho jak bude malá reagovat,tak buď císaře nebo mi porod vyvolají. No nestihli to-naštěstí. V noci v půl jedenáctý jsem měla první kontrakci a další po 15 minutách. Před půlnocí už byly kontrakce po 5 minutách. Říkala jsem si, že to budou jen poslíčci, že je to moc rychlý a zašla jsem za sestřičkou. Dala mi injekci a čípky s tím,že jestli jsou to poslíčci,tak se mi to zklidní a jestli je to porod,tak se to rozjede. Po třičtvrtě hodině jsem za ní zašla znovu s dotazem, kdy to jako má začít zabírat, že je to spíš horší. Tak mi udělala monitor a vyšetření, to už jsem to musela slušně rozdýchávat. To bude porod, povídá mi, můžete pomalu volat manžela. Odvedla mě do místnosti s vanou a já když chtěla zavolat Jirku,že už jako rodíme ať přijede, tak jsem dostala zase kontrakci jak bejk,tak jsem mu jen napsala sms:POJEĎ. (Vyprávěl mi pak,jak začal doma hrozně zmatkovat a nevěděl co dřív-dost jsem se nasmála). Když manža dorazil, měla jsem kontrakce tak po 3-4 minutách,nevim už přesně. Hnde mi začal pomáhat-masíroval mi záda,sprchoval mi břicho a přidržoval mě při kontrakcích. Ty byly čím dál horší,už jsem nevěděla do jaký polohy mám jít,úplně to se mnou mlátilo. To mi porodní asistentka řekla, že jsem otevřená na 4-5 a že jsem tak v půlce. To mě teda neuklidnilo,říkala jsem si,že už fkat nemůžu.Mezi kontrakcema jsem pomalu usínala,jak mě to zmáhalo. Jenže to nejhorší teprve přišlo a to když jsem měla stahy po 2 minutách. To jsem si nestihla ani odpočinout od 1 kontrakce a byla tu druhá. Věděla jsem že porod není žádná sranda,ale tak jsem se těšila na mimčo,že jsem si to do tý doby nějak nepřipouštěla. Jirka už nevěděl jak mi má pomoct,tak se mi začal omlouvat. Říkal Promiň, promiň. Kdyby mi nebylo tak hrozně tak bych se tomu musela smát. Řekl asistentce ať mi dá něco na bolest,ale to už bylo pozdě. Konečně jsem pak ucítila tlak na konečník,tak asistentka, že půjdem na sál. Vylezla jsem z vany a sekla sebou na zem v hrozný bolesti. Cestou na sál ještě jednou na chodbě a když jsem tam konečně podpíraná manželem a jí dolezla, tak jsem nebyla ani schopná vylézt na tu postel. To už jsem řvala a měla hrozný nutkání tlačit. Jirka říká: Už vidím hlavičku! Začali jsme tlačit na všech čtyřech,ale to nešlo. Malý se to přestávalo líbit, měla nižší tlak,tak asistentka zavolala doktora a já si lehla na záda. Řekli mi:S každou kontrakcí tlačte. A já najednou měla pocit,že jsou kontrakce skoro pryč,tak jsem tlačila skoro furt. Tlačte pomalu,slyším, ale já tlačila o stošet aby už malá byla venku,bála jsem se o ní. Zařvala jsem si a asi na 5.zatlačení jsem cítila, jak leze hlavička ven. Pak už to bylo rychlý, najednou kolem mě bylo plno lidí a já pocítila ohromnou úlevu.Malá trošku zakřičela, položili mi jí na prsa a my byli tak šťastný. Koukala na mě těma svýma velkýma krásnýma očima a jen tak žvatlala,byla boží a vůbec mi v tu chvili nepřišla malá (měla 2,8kg a 48cm). Placentu jsem porodila hned,ani jsem o otm nevěděla, Jirka fotil, chodil všude s malou a mě doktor řekl, že jsem se celkem nepříjemně trhla,že mě bude muset zašít a že to bude trochu nepříjemný. Trochu nepříjemný to nebylo, bylo to dost hrozný,asi už jsem byla moc unavená,tak jsem si u toho, několikrát zakřičela,doktora jsem trochu sprdla slovy: \"Trochu nepříjemný?!Au,trochu víc. Já si tady trochu pokřičim jestli vám to nebude vadit.\".Pak mě převezli na pokoj. Malá se narodila v 6.16. Nechali mě odpočívat, pak mě doprovodila sestra do sprchy. V 8 byla vizita,tak jsem řekla ať mi už přivezou malou a ve čtvrt na devět už jsme byly konečně spolu na pořád. Doteď se na ní nemůžu vynadívat. Je skvělá, hodná, šikovná. Porod byl hodně náročnej, ale stál samozřejmě za to, i když jsem ke konci měla pocit, že to fakt nezvládnu, že už dál nemůžu, rychle to odeznělo a po pár hodinách už mi bylo fajn. Děkuju všem z Neratovické porodnice, zvláště porodní asistentce Jitce (doufám, že jsem jí tu ruku nemačkala moc). Všichni v porodnici byli moc hodní a ochotní a příště budu určitě rodit zase tam.