Muj porod - diskuze

ze zacatku jsme sem nechtela psat, protoze moc na slohy nejsem, ale snad to zvladnu...Bolesti me chytli uz 11.3 v 10hod vecer, ale porad jsme si rikala ze to nic neni, prichazeli nepravidelne,kdyz kolem 2 rano zacali byt po 5 min rekla jsme priteli ze jedeme. Dorazili jsme na obilnak, natocili monitor a doktorka rekla ze jeste nic ze mame jet domu a kdyby neco rano dojet. Prijeli jsem dom a ja si dala vano a zacalo to prave peklo, bolesti po 2 min a vystrelovali do stehen, no des. V 6 rano jsme vzbudila pritele ze jedeme at si zbali veci, no chudak se bal vic nez ja. Sedli jsme do auta a ono nic, nechtelo nastartovat, no me malem kleplo. takze jsme volali tchanovi at dojede nebo ze porodim na chodniku, nastesti prijel za chvilku a mi v poradku dorazili opet na obilnak. Zase monitor a cekani v cekarne, byla tam ta sama doktorka co vecer a ta me chtela zase poslat dom, nastesti ji tam pak vymenila jadne moooc mila a ta mi konecne rekla ze dneska urcite porodime, jenze problem byl v tom ze meli obsazene vsechny porodni pokoje. takze nam bylo receno at se jdeme projit a prijdem za hodinu, to bylo v 7. Tak jsme chodili po parku a v 8 se hnaly zpatky, no bolesti uz byly docela drsny... Sedli jsem do cekarny a nic se nedelo, az kolem pul 12 nam byl pridelen pokoj, to uz jsme v cekarne umirala a fakt jsme nevedela co delat abych si nejak ulevila.... Na pokoji to uz slo rychle, klystyr, monitor, prasknuti vody, sprcha....Kolem 3 jsme zacala skemrat o epidural, byla jsme otevrena na 4 prsty, nastesti mi bylo vyhoveno behem 5 minut, pichali mi ho na2krat, ale zabral...kdyz jsem se vratila na porodni pokoj a lehla jsem si s ulevou do postele,rekla jsem pritelovi par vet najednou jsem citila sileny tlak, zavolalai jsme PA a ta nam uznamila ze jdeme do finale, no nestacila jsme se divit. Vsechno pripravila a ja na 6 zatlaceni porodila sveho milovaneho syna Rostu, bylo 12.3.2009 v 15.30. Hrdy tatinek prestrhl pupecnik a podepsal jsi mimco a dostal prcka do ruky. me neodesla ani po hodine placenta a musela jsem jit pod narkozu, tatka na me celou dobu cekal a byl mi moc velkou oporou.....ze zacatku to vse kolem maleho bylo tezke, ale uz to docela zvladam a tatka taky...... Jsme moc stastni....KONECNE