Milenci, milenky, naši ex. Jak přežít rozvod? - nové diskuze

Zase já nebo my?

Omluvám se za tu smršť mých příspěvků,zrovna v téhle kolonce bych nechtěla mít žádný,jen napíšu výsledky a zase jdu!Asi si teď některé zaklepete na čelo,ale já jsem to prostě nedokázala.Nedokázala jsem jen tak odejít a všecko zahodit.Asi jsem slaboch,ale nejspíš si potřebuju dokázat,že to přece musí jít,že to zvládneme a bude nám zase spolu dobře.Už jsem měla skoro sbaleno a pak jsem se chtěla s přítelem rozloučit a najednou ze mě vypadl několikahodinový monolog,bez přestávky jsem mluvila a brečela,vzpomínala,co všechno jsme spolu prožili,co se to s náma stalo, a že tak jsme to přece nechtěli.No řeknu vám,byl to doják.Oba jsme si uvědomili,že se máme pořád dost rádi na to,abysme mohli jen tak všechno skončit a zahodit.Že nás možná zaskočilo,že už to nejsme jen my dva,naše láska,volnost a zábava,ale je tu najednou náš chlapeček a pro nás velká změna a každý to začal řešit po svém.Neznamená to,že bysme ho litovali,to v žádném případě.Jen to přineslo spoustu nových povinností a na sebe jsme zapomněli.Možná plácám nebo si to jen namlouvám,ale chci tomu dát šanci.Přítel odešel beze slov se slzami v očích a tak jsem si uvědomila,že mu to není jedno.Po telefonu jsme si pak řekli,že to zkusíme zvládnout, a že se budeme snažit oba.Napsala jsem toho o něm hodně špatného,ale na druhou stranu bych mohla napsat hodně hezkého.Ani nevíte,jak si přeju,aby se mezi nás ta láska zase vrátila!Vypadá to,jako bych nevěděla,co vlastně chci a nebudu mít nikomu za zlé,když si řekne,že jsem naivní a hloupá, a že to stejně už nikdy dobré nebude.Ale já to teď tak cítím,kromě ztracené lásky mi v životě vůbec nic nechybělo a tu svou tvrdohlavost mám holt ve znamení..Všem vám děkuji za podporu

Děkuji

Holky,strašně moc vám všem děkuju.Je to pro mě šíleně těžká situace,včerejšek sem úplně celý probrečela,vrací se mi všecky ty hezké vzpomínky,všechno,co mě obklopuje mi ho nějak připomíná.Přítele sem neskonale milovala a vím,že on mě taky a nedokážu pořád pochopit,kde se stala chyba.Sama sem jich určitě udělala dost,ale nebuduto umět jen tak hodit za hlavu,určitě ne v nejbližších měsících.Pořád k němu hodně cítím i když sem myslela,že ne.Zítra je poslední den,co budu spát v domově,který jsme si zbudovali.Je mi na nic.Alespoň že se rozcházíme v dobrém,všecko sme si vyříkali,navrhla sem i pokus o záchranu,ale přítel si myslí,že už to nebude možné a asi má pravdu,nemůžeme se donutit znovu se milovat,to prostě nejde.Jen nedokážu přijmout,že najednou bude pryč všecko,na čem mi tak záleželo,kromě Adámka samozřejmě,ten jediný mě teď drží nad vodou.A monarita to napsala hezky,natom je určitě velký kus pravdy,náš vztah mě posunul úplně někam jinam a hodně mi dal,to souhlasím.Musím končit,jinak bych se tady ještě začala litovat a to nechci.Díky holky!!!

A je tu konec

Nemůžu skoro psát,přes slzy nevidím a je mi strašně.Přítel (teď už ne) mi včera v noci oznámil,že už se mnou žít nechce,že se se mnou cítí nešťastný a nesvobodný.Dlouho sme to probírali,dokonce ani o Adámka tolik nebojoval.Byla to hrozná noc,vůbec sem nemohla spát,najednou se mi začaly vracet vzpomínky na časy,kdy to bylo krásné a všechno to špatné jakoby se chtělo potlačit.Bolí mě srdce.Vím,že by to k ničemu jinému nespělo a vím,že to jednou přejde,jen to v tuto chvíli nedokážu unést,najednou po letech začít žít něco jiného a někde jinde.Vůbec to nechápu,proč se to vlastně stalo,byl to kdysi tak nádherný a bezchybný vztah,ale láska je opravdu slepá.Odstěhujeme se s Adámkem asi 50km od Brna k mému tatínkovi,jiná možnost není.Je to tak zvláštní,i když jsem si to přála,nenapadlo mě,že to bude tak těžké.Ale musím bojovat,vím,že jednou bude zase dobře.

Žádný happyend se nekoná

Právě naopak,v posledním příspěvku jsem to s tou radostí přehnala a evidentně šlo jen o dočasnou vánoční pohodu.S příchodem nového roku se pokazilo snad všecko,co se pokazit mohlo..aniž by proběhly nějaké hádky nebo konflikty-k tomu totiž ani nebyla příležitost.Přítel na podzim začal podnikat a úspěch a peníze mu do hlavy stoupli tak rychle,že úplně zapomněl na všechno ostatní.Nejdřív sem to brala tak,že má starost,abysme se měli dobře,ale časem mi došlo,že je to jen záminka,aby s náma nemusel být.A víte kam až to postupně došlo?Chodí domů jenom přespat-tak je to každičký den.Přijde po půlnoci,když už spíme a odchází ráno,když ještě spíme.Vůbec nevím,kde je mu konec,není ani příležitost s ním o čemkoliv mluvit,sotva se pozdravíme a telefony odbývá slovy,že má moc práce.A co je asi ze všeho nejhorší?Adámek už u něho vůbec nechce být, brečí a bojí se ho a já za to dostávám nadaný,že prý ho proti němu navádím,takže už si ho radši téměř nevšímá,V noci,když pláče,schová si hlavu pod polštář,aby ho to nerušilo.Stojí mi tohle vůbec za to?Vím spolehlivě,že si nemáme absolutně co říct,on si žije svůj soukromý život a já už sem dobrá tak na úklid,dokonce i o milostný život se mnou ztratil zájem.Nevím,jak mám tohle vyřešit,ale to není život,už se mi ani brečet nechce,jak sem znechucená!

ROZVOD

Všem Vám moc díky!!!Mám to za sebou, jupí!Soudkyně nás rozvedla, ale nadělala s tím jako kdybych byla nějaký zločinec.Ale hlavně, že jsem rozvedená!!!Vdávat se určitě nebudu, a snad ten další soud dopadne dobře!

ROZVOD

Takže...můj den "D" se blíží. V úterý 20.1. mě čeká rozvod, po půlroční době se uskuteční mé první stání(ach ty rychlé soudy...!) tak pevně věřím, že vše proběhne bez problémů i když s manželem máme vše vyjasněné a sepsané veškeré dohody. Byla bych moc ráda kdyby soud už jednou provždy uzavřel to nekonečné čekání, protože čekám dítě s nynějším přítelem, tak bych byla ráda, aby to bylo vyřešeno, tak mi prosím držte palce. A po porodu mě čeká další tahanice po soudech, doufám že nebudu muset čekat dlouho až se vyřidí určení otcovství, jelikož stát vymyslel úžasnou věc, jakýsi zákon na ochranu dítěte.Tudíž bývalý manžel bude zapsán jako otec v rodném listě mé holčičky i když není otcem a ke všemu ještě neplodný!No nějak to páni kluci ve vládě nedomysleli...Máte nebo měli jste některá z vás podobný problém?

Jak jsme na tom

Ahoj holky, jestli si pamatujete, jak jsem tady psala o svých trablích s přítelem, tak bych se teď jen ráda zmínila,jak to pokračuje.Možná za to můžou Vánoce, ale v době před nimi se to nějak spontánně upravilo samo.Těžko říct, jestli tam to byla jen dočasná krize nebo tohle je jen dočasný klid, ale zatím se držíme.Přítel musel týden před Vánoci na operaci slepého střeva a asi to tak mělo být, protože pak musel ležet doma, byl hodně odkázaný na moji pomoc a strávili jsme dost společného času.Až dnes šel poprvé zase do práce, ale snad nám to prospělo, snažil se pomáhat mi s Adámkem, dokonce jsem si i vyrazila sama ven, chodili jsme na procházky, někdy šel i sám a prostě až na pár drobností to byla fajn pohodička.Teď se oba musíme vrátit k povinnostem, tak se nesmíme nechat unést moc daleko a udržovat to alespoň takhle.Někdy je mi úplně líto, že nejsme rodina se vším všudy, protože nejsme ani manželé.Přítel svatbu chtěl, ale já asi bojím do toho jít, a tak vždycky říkám, že si ho vezmu, až dospěje, tak snad to nebude trvat věčnost!

Tak teď se přihodila další věc, která mě naprosto dostala. Včera jsme byli u bráchy mého přítele a ten se ptal, jak to uděláme s bydlením a on to nijak nekomentoval. S naším bytem jsou problémy skrz papíry, tak zatím bydlíme v malém bytě v podnájmu. Vůbec netuším, kdy se budeme stěhovat do našeho. Jeho brácha mi nasadil brouka do hlavy a tak jsem se přítele dnes ptala, co teda budeme dělat, že mám strach aby ho nebudil a nebyl unavený, když musí pracovat a víte, co mi na to bez přemýšlení odpověděl??!! Že když ho bude malý budit, tak se prostě přestěhuje k rodičům a bude bydlet tam! Holky, nedokážete si ani představit, jak mi teď je. Připadám si jak vydržovaná milenka a ne jeho přítelkyně, jako když to měl v plánu už od samého začátku. Vůbec nevím, co mám dělat a jak se k jeho odpovědi postavit. Prosím poraďte.

Holky, tak nevím,co si mám myslet. Stále mému příteli volá jeho předbývalá přítelkyně se kterou se rozešel kvůli bývalé přítelkyni. Ze začátku se občas kvůli něčemu ozvala a přišlo mi to hezké,že se obrací na svého bývalého. Říkala jsem si, že je to pro něj pěkná vizitka, ale teď mu neustále volá a on jí to v mé přítomnosti nechce brát. Pořád přemýšlím, proč jí to přede mnou nechce vzít a neustále se mi v hlavě honí nejrůznější důvody. Rozhodně to nebude jen kvůli tomu, aby si s ním z nudy pokecala. Na začátku našeho vztahu s ní byl na večeři a tvrdil, že to byla jeho sestřenka (což vím, že nebyla z jiných zdrojů). Když si do něj rýpnu, rozčílí se. Pořádně nevím kolik času stráví nad prací, protože je podnikatel a tak ani nezjistím, jestli se s ní stále stýká. Možná mu křivdím a jen díky mému těhotenství mě napadají špatné myšlenky nebo co, já prostě nevím, ale hrozně mě to trápí. Zajímalo by mě, co si o tom myslíte nebo jestli máte nějakou podobnou zkušenost.

Tak nová zpráva

Dneska mi švagrovka napsala, že domů dorazí v neděli a že ten ,,přítel´´ jí řekl, že k ní už bydlet nepůjde, takže namalaoval plánky, jak by si udělali bydlení u jeho rodičů (ten barák je už jeho), ona mi prý všechno pak poví..., no já si myslím, že jde do strašný pasti..., ale tak snad to dobře dopadne...

Pokračování ,,švagrová´´

Tak jak jsem psala níže, vše se odehrálo 13.12.18.12. potřebovala švagrová od něho půjčit notebook, tak jí ho přivezl a že si pro něj 19.12. přijede, tak si pro něho přijel a ona se s ním chtěla bavit, ale přijel vlakem, prý aby to neřešili, tak se ho jen stihla zeptat, jak to bude na Vánoce a on jí řekl, ať si někoho pozve , pak dodal, že jí zavolá.Čekala do 24.12. do 12:00 a nic, tak to nevydržela a zavolala, on jí řekl, že se s ní bude bavit až v lednu a to byl konec.27.12. švagrové volá jeho máma a řikala, ať přijede s malym si pro Ježíška a tak a že Zdeněk (přítel) s ní bude mluvit a tak, jenže ona nemá auto a je to asi 100km daleko, tak prý jestli pro ní Zdeněk nepřijede, ale on že ne, tak pro ní jel táta (tchán), tak jsem jí večer psala jak to dopadlo a ona, že to vypadá nadějně, že jí pozval i do pelíšku...Holky, já teda nevim jak vy, ale já bych se být ní zachovala úplně jinak..., ale co, hlavně, že se jí splní to, co si ona přeje..., ale teda nevím, jak se k němu mám pak chovat, no jsem zvědavá, co bude říkat, až se dostane domů...

poradte

ahoj holky,chtela jsem se zeptat na vas nazor..myslite že stres v těhotenství mjůže nějak ublížit miminku?jsem teď v 17.týdnu..s přítelem se občas pěkně chytnem,zvlášť když se opije tak je pak na mě hnusnej a zlej a říká věci, který mě bolej a já pak z toho szrašně brečím..snažím se vždsycky se uklidnit,říkám si že nesmím brečet a stresovat mimčo,ale někdy to fakt nejde vydržet a já úplně zoufale řvu jak želva..pak se vždycky hrozně bojím že tím miminku ubližuju,tím jak pláčem i tím jak jsem někdy nešťastná..i když si při tý hádce říkám, že on to nemyslí vážně co říká,pak si to třeba ani nepamatuje a moc se mi omlouvá,že mě nechce trápit a být zlej,tak ale stejně i když si to říkám tak to nepomáhá a já jsem nešťastná a brečím..je to asi tím že jsem odmala takovej psychicky labilní tip,vždycky jsem kvůli všemu hned brečela, stačí aby třeba přítel na mě v autě párkrát vyjel kvůli řízení a už mám slzy v očích..naučila jsem se být trochu silnější, víc se ovládat a nebrečet kvůli kravinám ale někdy je toho na mě fakt moc...jen mám strach o to mimi