Tak teď se přihodila další věc, která mě naprosto dostala. V... - diskuze

Já jsem staromodně také pro svatbu.Když jsme s manželem spolu začínali,tak to byl čistě nezávazný vztah,jen jsme spolu spali.Pak jsem po 6 měsících z hrůzou zjistila že jsem v jiném stavu.A on do té doby maminčin mazánek se k tomu postavil tak,že dítě ano.Na to já řekla že jo,ale jedině v případě,že bude svatba.No a svadba byla(já skoro ve 4 měsíci)a máme pohodové manželství.Ale vše je to jen o tom,že se k tomu postavil jako chlap.

Tak to je síla.Mám z tebe pocit, že všechno dusíš v sobě a neřekneš mu co ti vadí.A přitom je to ot nejlepší co můžeš udělat.Jeho názory jsou naprosto pro mě nepředstavitelné, jak je může vůbec nějaký nastávajicí otec vyslovit.Ono jestli potom nebude lepší zůstat sama.Stejně pokud se odstěhuje sama budeš.A čekat až se milostivě uráčí za váma přijít.To by bylo pod mou důstojnost.

co poradit opravdu netusim,ale doufam,ze se to nejak zlepsi a vyjasnite si to....nehlede na to co by mu udelalo,kdyby se parkrat nevyspal-je to i jeho dite ne

Moc vám děkuju. Už jsme o tom s přítelem mluvili a snad se nějaké pozitivní řešení najde.

tady je každá rada drahá.Mě teda tvůj přítel příjde docela nevyzrálý,přece,když s někým zakládám rodinu,tak s ní jsem se vším všudy a mám v tom jasno!Nemůže jen tak utéct jen proto,že dítě pláče,naopak,má ti s ním pomoct.Možná je příliš mladý na závazek,ale znám chlapy,kteří jsou ne vyzrálí i hodně po30letech.Žít jen tak bez svatby se dá,žiju tak přes 5let,ale je to opravdu jako manželství,se vším všudy-děti,bydlení,společné peníze,vše.Promluv s ním,at není sobec,dítě bude vaše společné,nejen tvoje,starat se budete oba,Držím palce a mysli pozitivně!!!

tvoje situace je opravdu těžká a asi ti také nikdo nedokáže poradit. Z toho, co píšeš mi připadá, že tvůj přítel /měl by to být snad spíš partner, když spolu čekáte dítě?/ je asi hodně nezodpovědný člověk. Já jsem asi strašně staromódní, ale můj názor je ten, že pokusd se 2 lidé rozhodnou mít spolu dítě, tedy založit si rodinu, měla by být na začátku svatba - podle mě je to právě projev zodpovědnosti za toho druhého i za to nenazozené dítě. Nyní je taková móda, žít jen tak na psí knížku. Ale mě to někdy připadá spíš jako takový alibismus - když si nebudeme rozumět, můžeme ze vztahu snadno a rychle utéct, nemusíme přeci řešit problémy, pokud se nějaké vyskytnou. Prostě se sbalíme a utečeme k rodičům. Za toho druhého přece nemáme žádnou zodpovědnost a nic nám do jeho starostí není, už nás prostě omrzel. Je to /nebo byl/ jen náš přítel, nic víc, a přátelé se občas snadno ztrací.. Promiň, že to tu tak píšu, je to jenom můj názor a nikdo s ním nemusí souhlasit. Moc mě mrzí, že ti nic moudrého neporadím, ale já fakt žádnou radu nevím. Přeji ti hodně štěstí a umoudření tvého přítele a jeho proměnu na "partnera" - podle mě je to víc než přítel