Jak se vyrovnat s potratem? - nové diskuze

sraz a ta ošklivá událost

Ještě sem písnu něco z tohohle pohledu. Víte co se stalo a když ne tak si to dole přečtete. Já se na sraz před tím hodně těšíla a brala jsem to jako něco kdy na to přestanu myslet. a bylo to fajn. Jedna chuděra si nevšimla a zeptala se mě tam na miminko. nAštěsí mě zastihla spokojenou a tak jsem s úsměvem něco vybreptla a pak mě zachránilo martin co si mě cíleně odvolal když slyšel téma uměl si představot co mohlo následovatAle jinak bylo moc příjemné si odfrknoutZa celou dobu jsem si na to skoro nevzpomněla...přítomné těhulky občas zasáhly, ale já vždy odešla. A musím vám holky říct co jste tohle prožily a třeba si toto čtete, že ono jde na to chvíli nemyslet, jen to chce se hrozně moc snažit a najít příležitost...i když to člověk cítí stále a je to tam, tak se to dá odsunout na další příčku. Mě to šlo, ale já si lno dní říkám že to bylo jen něco co nemělo šanci na život. Skoro nikomu jsem to neřekla, ale byla to Bedřiška ale jde to holky nepřipustit si to ...zle ošklivě...to vzít jako něco co bylo..já to vzala (byla jsem na začátku) jako třeba něco patologického. Ano v noci sama nad miminekm brečím, ale jsou chvíle co pomohou zapomenout a já jsem od přírody štastná...nenechám se zlomit...

jak to včera bylo

Chtěla jsem spát, ale nejde mi to. Mám plnou hlavu a ze zkušenosti vím, že tady se vyprazdnuje nejlíp. Jak víte začala jsem včera krvácet. Jeli jsme do Motola. Chvíli jsme čekali v čekárně na doktora pak mi udělal ultrazvuk. Děťátko ještě žilo, jen se prý začíná odlučovat placenta. Takže hospitalizace na celé těhotneství mě v tu chvíli málem omyli. Hned jsem začala myslet kdo se bude starat o Toníka a jak to martin udělá s prací a tak. Sestra semnou sepsala nějáké papíry a vedla mě chodbou nahoru na rizikové těhu. Je to docela daleko, kdo zná motol tuší jaké je to tam bludiště. Došli jsme nahoru, tam jiný doktor že si udělá příjem. Udělal mi ultrazvuk a už srdíčko nebilo Celkem se tam semnou nesrali. Sice nebyli přímo zlí, ale nevim no. Já jsem na druhou stranu si přišla jen jako by mi říkali že mám angínu a chvíli mi to nedocházelo.Pak řekl, že se TO musí vyčistit. Já už prečela a řekla jsem že jo. Tak mě udělal takovu šup šup revizy. S tím, že plod byl malý a na nic velkého to není. Kdyby byl problém mám přijetPak jsem vyšla ven, zavolala tchána ať se pro mě vrátí a jela domu. Pořádně jsem se rozbrečela až domaJeště teď mi to moc nepříjde. Občas si sáhnu na břicho a pohladím ho a pak mi dojde že je tam prázdnoSnažím se utěšit, že to tak asi mělo být. Jestli byla placenta špatná lepší teď než za plno týdnů. Tak si tu prohlížím tu jedinou fotečku co mám a brečim nad ní. A snažím se utěšit řečma že příroda věděla proč to tak udělala ale moc to teda nepomáhá.A ještě ke všemu ten šílený strach, že je semnou něco v nepořádku a tohle se stane i příštěJeště teda říkali, že plod byl menší. Na minulé kontorle byl ještě ok. Tak asi bylo něco špatně celkově možná mi to i ušetřilo rozhodování nad postiženým dítětem, jestli si nechat nebo ne. Možná to bylo dobře. Ale mě je špatně a cítím se prázdná.Omlouvám se, za délku. Ale já opravdu moc potřebuju to někam napsat. Abych si to pořád nepřehrávala v hlavě.

Úmrtí nenarozeného miminka

AHoj holky, nevím jestli mohu psát sem ale nevím kam jinam. Kamarádka byla stejně těhotná jako já. Termín porodu 9.4. ( o měsíc později než já) no a včera bohužel o holčičku přišla. Volala mi z nemocnice úplně hotová že už není na živu a že jí budou vyvolávat porod tabletkami. Jsem z toho hotová a od té doby to mám pořád v myšlenkách, jak se asi musí cítit ona.. Nevím ale jak se ted k ní mám chovat? Den předtím jsem jí byla ukázat našeho malého.. asi bych měla počkat až se ozve sama že? Samozřejmě že se za ní hned nepoženu s kočárem, ale jsem z toho nervozní.. Máte s tím někdo zkušenosti???Prosím a děkuji

nechtěný potrat

Ahoj možná je divný že sem píše chlap. V září loňského roku byla moje přítelkyně na potratu, z důvodu že by jsme to finančně neutáhli. S tím jsem nesouhlasil, byl jsem ochotnej udělat vše pro to aby se to dalo utáhnout.práce pro mne není problém.mrzí mě že jsem nedostal šanci dokázat, že bych se dokázal o nás postarat. Dnes by to už bylo na světě a mám z toho černé myšlenky, navíc mám pocit že s tím prckem umřelo i kus mě. tento týden se mým dobrým kamarádům narodily mímča. A to bylo jako rozbuškanedokážu se v práci pořádně soustředit. Doma nechci o tom moc mluvit, aby si nemyslela že jí to vyčítám.nevím jak se s tím mám vyrovnat a nevim jestli jí to dokážu odpustit. ale s vou ženu miluju chystáme brzkou svatbu. pořeboval bych poradit jak na to reagovat děkujiVšem rodičům přeji hodně radosti z dětí vašte si jich.

za mlklé těhotenství

Ahoj,co je zamlký potrat bohužel vím dost dobře. V roce 2008 v létě jsem přišla tak o svého drobka. Týden předtím jsem začala špinit. No a po týdnu jsem začala dost krvácet. Nejhorší bylo, že doma nebyl nikdo, sama jsem si musela zavolat sanitku. No a tam už to šlo ráz na ráz. V tu dobu jsem jednala, jako stroj. Až doma druhý den mi to začalo docházet. Díky manželovi jsem to postupně zvládla, ale nikdy na to malé nezapomenu, Teď by tomu malému bylo dva roky.Snažit jsme se s manželem o další miminko zhruba za tři měsíce, ale i jsem četla, že půl roku. Záleží to podle mne na doktorovi. Já se od doktora dozvěděla, že po třech měsícíh. No abych zkrátila, zhruba za rok od této smutné události, se nám narodila krásná zdravá holčička.Takže myslím,že se můžete pokoušet o mimitak po třech měsících. Ale pozor, radila jsem se o tom s doktorem, ke kterému pravidelně chodím.Doporučení, které mohu já dát je, povídat, povídat a nedusit v sobě co se stalo. Já se kolikrát vybrečela manželovi na rameni, A po ty tři měsíce se snažit, trochu si užívat, zajít na výstavu, do kina, koupit si nějakou maličkost, jet na dovolenou. Jak se říká vše přebolí, ano je to pravda, ale vše přebolelo až tehdy, kdy se narodila naše princezna. Ale pozor na toho prvního broučka nikdy nezapomenu, ale už to nebolí. Už jen vzpomínám Držím všem co tohle potkalo palcce, Příště to určitě vyjde a přijde jedno mimčo a pak další. Se mnou si bohužel osud zase pohrál a díky neurologickému onemocnění, které mne potkalo, už nemůžu mít další mrně. Dámy držte se.

Ahoj holky od včerejška jsem po revizi.měla jsem zmlklé těhu.5tt a chci se zeptat,za jak dlouho jste se začaly snažit o další mimi.Doktor mi nic o tom neřek....

Potrat bez revize?

Ahoj holky, před 10 dny jsem se cca v 8. týdnu těhotenství po pár dnech špinění dozvěděla, že jde o zamlklé těhotenství :( Za dva dny jsem samovolně potratila... teď po týdnu mi zůstal ještě malinký kousek asi sliznice v děloze a pořád trochu krvácím. Revizi mi zatím nedělali a čekáme, co bude po víkendu. Nevíte, jestli se tomu dá nějak napomoct a tělo něčím pročistit? Pořád doufám, že to odejde samo a nebudu muset na žádný zákrok.

Tak bohužel jsem se dnes dozvěděla,že srdíčko mýho miminka nebije...jsem v 8 t. a příští středu jdu na přerušení...je mi to moc líto,ale nedá se nic dělat už asi..

Prosím o radu.

Ahojky chci se zeptat jak se vyrovnatz potratem když kolem mně jsou samí těhulky. mé tři nejlepší kamaádky jsou v jináči a já jsem mněsíc a půl od revize. Já jim to moc přeju,ale moc mně mrzí,že my mimčo nečekáme.Někdy to zvládám dobře,ale jindy se mi chce jen brečer. Logicky to chápu a vím že se to stává dost často,ale stejně se s tím neumím vyrovnat. Můj smutek už začíná narušovat i soužití s mím chlapem a já se bojím že to nikdy nepřekonám. Mudr mi doporučil další snažení za 3 až6 mněsíců,ale mně to příde jako věčnost.Díkx všem za radu.

Potrat

Ahoj, nechtěla jsem psát do žádné diskuze ale nedalo mi to....Dnes je to 14 dní co jsem potratila, byla jsem v 25 týdnu. Miminko přestalo růst asi v, tak mi doktor doporučil, že mi porod vyvolá, ale že miminko má nulovou šanci na přežití, no ale to já nechtěla, nechtěla jsem tomu věřit, tak jsem mu řekla, že tomu necháme volný průběh, chodila jsem na ultrazvuk 3x týdně, kdyby náhodou umřelo. Věřila jsem, že se miminko vzpamatuje a začne růst, čtla jsem různý články, radila se s porodní asistentkou, dělala jsem vše aby se to spravilo asi po 3 týdnech na ultrazvuku mi pan doktor řekl, že je po všem...miminku přestalo tlouct srdíčko. Dnes je to 14 dní co mi vyvolávali porod a dělali revizi, ale pořád tomu nemůžu uvěřit... V noci jsem nemohla spát, budila se spocená a mám noční můry, nechala jsem si napsat prášky na uklidnění, beru je na noc, tak konečně spím, ale noční můry mám pořád, někdy si je musím vzít i přes den... Ale v lednu se chcem pokoušet zas o miminko, tak snad to půjde rychle, protože mi to hrozně chybí a cítím se hrozně prázdná ale stejně na srdíčku mě zůstane obrovská jizva....A ještě bych se chtěla zeptat, nevíte jak je to s neschopenkou po potratu? Má práce je docela psychicky náročná a mám strach, že bych ji zatím nezvládla...

Prosím o vaše zkušenosti

Ahojky holky, nerada se přidávám zrovinka do téhle diskuze, ale hledala jsem tady někde odpověď na své otázky - marně. Dnes je tomu 14 dní, co jsem potratila, na revizi jsem zatím nemusela. Několikrát týdně chodím na krev. Hladina HCG klesá, ale strašně moc pomalu. Ještě ve středu po 10 dnech jsem měla 196. Máte někdo podobnou zkušenost??? Jak dlouho to trvalo, než byla nula??? Mám strach, abych nemusela na tu revizi ještě jít Pořád to nemůžu hodit za hlavu, když musím tohle řešit.

Jak se to mohlo stát???

Holky,tak moje nejlepší kamarádka měla dnes termín porodu......Včera bohužel přestalo bít srdíčko a musela Elišku porodit mrtvou......Holky já tomu už nerozumím,proč vždycky to vodserou ty skvělý lidi??? Žádnej zasranej bůh neexistuje,protože kdyby existoval tak tohle nikdy nedopustí.... Jsem plná nenávisti hlavně na toho rádoby jejího.. Napřed měli bydlet spolu,pak zdrhnul,pak mělo být příjmení po něm, nakonec zdrhnul,měl jí tam odvést v nejhorším a nakonec jel její táta....Furt si stojím za tím, že miminko pozná když je nechtěné....Potrat a porod mrtvého dítěte by mě takhle za sebou přivedl do blázince....