Prosím o radu. - diskuze

Ahoj, vím o čem mluvíš,já jsem 5 týdnů po potratu, většina mých kamarádek má děti a já pořád nic. Nesu to špatně, bývám taky hodně smutná, mívám depky a partner pro to nemá moc pochopení.Navíc mám nudnou práci,takže nepřemýšlím snad o ničem jiným.doktor mi řekl 3měsíce počkat, to pro mě je asi úplně nejhorší - ten čas, to čekání. Ale tak dlouho čekat nechci a nebudu, přemýšlím to zkusit už teď, už po první MS..každopádně 6měsíců je hrozně dlouhá doba. měřím BT,beru vitaminy a bylinky abych byla co nejdříve zase fit.otěhotněla si přirozeně anebo po umělém?zjistili ti nějakou příčinu potratu? u mě to byla možná porucha srážlivosti krve, kterou mi zjistil gynekolog.takže mi svitla naděje, že příští těhu vyjde, ale to čekání je opravdu hrozné vydrž a uvidíš že v novém roce budeme taky těhulky!

Ahojky,úplně přesně vím o čem tady všechny mluvíte. Prožívám to samé. Já potratila před půl rokem ve 13. týdnu, po 2 letém snažení. teď už se snažíme znovu a já jsme z toho na nervy ještě více než předtím. nedokážu na nic jiného myslet. Chlap už je ze mě na mašli. Taky mám pocit, že jsou kolem mě jen samé těhulky a zprávy , že zase někdo v mém okolí otěhotněl vždy obrečím. ne že bych jim to nepřála...však vy mi rozumíte.Takže nezbývá než pevné nervy a i když máme v okolí někoho kdo je nám oporou, stejně je to vždycyk na nás.Takže se drž...

jak píšou holky, čas to spraví. Mě teda řekl doktor taky, že se můžeme začít snažit po druhém cyklu, ale byla jsem po zamlklém těhu v 9tt, nevím jak ty. A taky to vyšlo hned. Přesně za rok na den přesně se nám narodila zdravá holčička. Držím palečky ať se to povede co nejdřív

Pomůže jen čas a zaměstnat se něčím jiným. Nevím, v kolikátém jsi potratila, pro mě bylo útěchou to, že jsme ani neviděli srdíčko. Zažít to, co Mtina, tak nevím, asi by mě odvezli.

Ahoj,to mě moc mrzí.Vím,že je to těžké.Moje první těhotenství taky nedopadlo dobře (zamlklé těhotenství),musela jsem jít na ukončení a nejhorší bylo sedět 3 hodiny v čekárně,když kolem chodily těhulky na KTG.To jsem musela stisknout zuby,abych nebrečela.Navíc,když jsem asi dvě hodiny po zákroku ležela na pokoji,přišla mi smska od kamarádky,že se jí narodil syn.Ležela o 2 patra výš.Takže takový paradox.Hned druhý den jsem šla do práce a to bylo taky těžké.Dělat,že se nic nestalo,navíc,když jsem nikomu (kromě mé nejbližší kolegyňky)nic neřekla a musela tudíž předstírat,že je vše ok.Ale stejně jsem nevydržela a jednou jsem se před jinou kolegyňkou rozbrečela.Neřekla jsem jí,proč,byla taktní a nevyptávala se.Až po dlouhé době,když jsem byla opět těhotná,mi řekla,že ji to napadlo,proč pláču.Těžké bylo taky to,že jedna moje kamarádka otěhotněla ve stejnou dobu jako já a jí začínalo růst bříško a já už těhotná nebyla...Ale samozřejmě jsem jí to přála,jen mi to bylo líto.Mě asi nejvíc pomohla práce,dělala jsem takovou,kde jsem se od rána nezastavila a na smutné myšlenky mi nezbyl čas.Docela rychle jsem se s tím vyrovnala,mám skvělého partnera a měla jsem pejska,to všechno pomohlo.Navíc jsem brzy poté otěhotněla znovu (gynekolog mi řekl,že po druhém cyklu od ukončení těhotenství to můžeme zkoušet znovu a vyšlo to napoprvé) a teď máme Karolínku.Takže neboj,taky to vyjde!Vím,že rady typu \"nemysli na to\" jsou na houby,ale zkus se zaměřit na něco jiného,choď třeba cvičit,teď v zimě můžeš vyrazit na lyže nebo jen na sáňky,prostě cokoliv,co tě baví.A ten čas,než to budete zkoušet znovu,rychle uteče.Moc ti držím pěstičky!P.S.Promiň za ten román,jen jsem tě chtěla alespoň trošičku povzbudit

Tady žádná univerzální rada nepomůže. Já jsem od potratu 4 měsíce a pořád to ještě bolí, ale ted je ve mně možná znovu maličkej život tak je mi ted líp, ale já měla obrovskou podporu v manželovi a mojí rodině. Taky mi tekly slzy když sem viděla miminka a těhulky...Neboj brzo bude líp a budeš zas těhu a bude to v pořádku. Moc Ti držím palečky abys to zvládla, zkus se něčím zabavit abys na to pořád nemyslela..