Naše rodina. Jak přežít tchýni??? - nové diskuze

Ahoj holky, nejdřív jsem myslela, že už to nedopíšu,ale pak jsem zjistila, že když vám to vyprávím, ulevuje se mi. Tady u nás to nikomu říct nemůžu. Bydlíme na vesnici a jistě každý víme, že nikomu se věřit nedá. A aby se našimi problémy bavil někdo jiný, to nechci.Když jsme oznámili, že čekáme miminko, nebyla žádná radost. Za měsíc po nás to oznámily manželův brácha s přítelkyní a to jste měli vidět tu radost. Nevím, proč naše štěstí je nebralo a jejich jo. Vlastně vím, my si žijeme svůj život a nechceme, aby nám do něj někdo mluvil. Naše věci jsou naše věci. K nám nejezdí, asi proto že bydlíme s mými rodiči a oni jim přeci na svatbě nejspíš nějak ublížili. K nim jezdit můžou. Mají svůj baráček, který jim vlastně oni koupily, takže tam jsou pečený vařený. Jejich vlastní baráček jim v dobrým závidím,ale věčnou přítomnost rodičů, kdy jim do všeho mluví a musí se dělat vše podle nich, to bych nechtěla. Chovají se tam jako doma, chodí po bytě, kritizují …ale na druhou stranu je to jejich věc, že si to nechají líbit. Jakmile bylo oznámeno, že tedy čekáme obě dítě. Začal boj a předhánění. Jim se nakupovali věcičky, nám ne. Od nich se kopírovali fotečky, od nás je pomalu ani nechtěli vidět. S nimi se dohromady vybírali jména, nás se na ně ani nezeptali. Když mě pak moje “švagrová” říkala, že jim pověděla jména, která máme vybraný tak byly zkritizována. Ona to holka taky hraje na obě strany. Musíme si před ní dávat pozor na pusu,ale na druhou stranu se taky hodně dovíme. Holky, mě ten nezájem na jednu stranu nevadil,ale na druhou stranu mě hrozně trápil. Přeci jenom, radovat se společně z rostoucího Nového života je nádhera když cítíte, že je to někomu jedno… Když jsem si postěžovala, že mě někde bolí, nebo že nemůžu spát, bylo mi od tchýně řečeno, že ona je na tom hůř, že ona chuděrka zvracela a že má to těhotenství nějaký složitý. Přibrala jsem v době očekávání 17kg a to jsem stále slyšela, že se mám jistě velice dobře, že na to vypadám. Švagrová je a byla štíhlá,jak proutek. Ve 30t mi doktorka řekla, že se začínám otvírat, zkracuje se mi čípek a že je možný, že budu rodit dřív, ať odpočívám. Vydržela jsem to necelý týden, pak jsem na to prděla, člověk musí přeci fungovat. Říkala jsem si, že mimi ví,kdy má jít na svět a to jsem pro ní byla lemra líná. Že ona ještě v posledním týdnu skládala uhlí do sklepa a pomáhala při stavbě balkonu. Pak s podobným problémem přišla švagrová a to byla chudinka a představte si, že ani vařit nemohla. Až do porodu jim vařila a jídlo vozila. Bydlí ob dvě vesnice. My jsme si nechali říct, co čekáme a to bylo hrozný kritiky, že to se nemá, že je to proti přírodě. Samozřejmě on si to říct nenechali.. A tak podobně, to bych se opravdu upsala, kdybych měla všechny přestřelky popisovat. Když přišel ten velký den a porodila jsem na svět naše sluníčko, volali jsme jim to. Respektive volala jsem jim to já. Manžel chtěl napsat sms,ale mě to přišlo hloupý, rodičům nezavolat. Musím říct, že oba dva vypadali, že mají radost. Dokonce se mi zdálo, že tchýně plakala. Manžel se pak u nich stavoval tak chtěly vidět foto z porodu, vyprávět a tak. Prosil je ť za mnou nejezdí, že je tam pořád frmol a že chce,abych měla klid (o to jsem ho požádala já). Hned druhý den mi přišla, těsně před koncem návštěv, sms, že jsou ve městě a že se staví. Snažila jsem se jim vysvětlit, že už je pozdě a že už to nestihnou,ale byly neoblomní a už tam byly. Hned se vrhly na malou. Ona děla v kravíně a já to z ní cítila. Nehty špinavý, no prostě se snad ani neumyla. On byl čistý,ale hrozně navoněný a jak víte, tak by dítě tohle nemělo čichat. Vzal mi ji z ruky, začal ji šahat na obličej a hlavně přes fontanelu. Byla jsem nešťastná,ale nedali si říct. Vypadali,ale šťastně, to byl taky jediný zájem,který jsme od nich zažili. Od té doby ji viděli až na Vánoce, kdy jsme se tam stavovali. Mají takového toho malého pejska, kterýmu se dělají culíčky. Moc péče mu nedávají,takže byl mastný, že jsem se štítila na něj šáhnout. Ona se s ním mazlila a pak chtěla šahat na malou. Když jsem řekla, že šahala na psa, s remcama se šla umýt,ale tričko od toho psa si samozřejmě nechala. On si ji najednou ani nechtěl pochovat, že prý šahal na psa. Copak jsem řekla něco tak špatného? Od té doby u nás zase nebyly a my u nich taky ne.Pořád hledám nějaké výmluvy,ale ty jejich mejly mě už vysilují. Jsou to samé výčitky. Proč se nestavíme, a když napíšu, že taky vědí, kde bydlíme, tak je to bez odezvy. Nemusím snad popisovat, že naši neteř, která se narodila 3 týdny po nás vidí minimálně jednou do týdne. A dávají mi ji za příklad v těch mejlech. Holky, mě snad ani nevadí, že k nám nejezdí. Mě to mrzí kvůli manželovi. Nedává to znát,ale přeci jen to jsou jeho rodiče. Ano, neudělají nic dobrého,ale je to máma a táta. Vidím na něm, jak ho to bolí, jak ho bolí, že nemají zájem o vlastní vnouče. O jeho dítě. Nejhorší na tom je, že ze třech bratrů, on byl ve svém čase ten “nejoblíbenější”. Já bych to tedy spíš nazvala nejblbší, protože vždy udělal co chtěli a měli v něm poskoka. Udělej, přines… A proč já tam stále jezdím a snažím se vše vydržet. Bojím se toho, že jednou zemřou a manžel mi dá za vinu, že to mě neměli rádi, že kvůli mně se s nimi nevídal, že to já jsem byla všeho příčinou. A to jenom proto, že si snad myslí, že pro něj nejsem dost dobrá? Kvůli čemu, že neposlouchám na slovo, neodkývu vše jako poslušný pejsek? Jen kvůli tomu, že mám svůj názor a nebojím se ho říct? Že jsme si vybudovali náš život, do kterého je nepouštíme, protože to je přeci naše soukromí. Však ani naši nevědí vše a to bydlíme v jednom baráku. Sice v jednom baráku, ale jsme te´d dvě rodiny. A to je asi ten problém. Protože jeho bráchové tam stále jezdí, povídají si, stěžují si na svět, práci, své přítelkyně. Radí se s nimi jak co udělat. Žádají o peníze a o pomoc. To my neděláme. Bojujeme sami a o to jsme na sebe víc pyšní, když něco zvládneme. Jenže tím, že tam nejezdí si stěžovat o nás nic neví a to je asi štve. Jenže co dál? Snažím se si zachovávat přístup,ale jak pak budu vysvětlovat Domče, že tam nejezdíme. Že až ji tam budou chtít nechat, že ji tam ani náhodou nenechám, už jen kvůli tomu bordelu a že vím, že by zásadně porušovali zajetá pravidla, které s manželem pracně vybudujeme a určitě minimálně mě před ní pomlouvali. Nevím co dál?Švagrová už je taky tolik nemusí. Hned po porodu se jeli podívat na její malou a tchán měl chřipku.Jak jsem psala jsou tam min každý týden a tchýně ji hrozně do všeho kecá. Ona se mi teďka po smskách stěžuje, ale i tak ji nemohu věřit, je vždy otázkou času, kdy by jí moje stesky vyžvanila. Jinak se nenavštěvujeme, vlastně kromě sourozenců z mé strany s nikým. Když má manža svátek nebo narozky, vždy si vymyslí nějakou záminku, proč nemůžou přijet a vlastně on si musí pro dárky zajet. Dárek = šiška salámu J, ale co snaha se cení. Já mám svátek s tchýní takže když ji jedeme popřát tak to zvládnou naráz a narozky mám podobně jako tchán, takže taky naráz. Jsem zvědavá, jak to budou letos dělat s Domčou. Nevím,jak bych vysvětlovala, že babička s dědou nepřijeli,až to začne vnímat. Je mi z toho smutno. Mám strach z toho co přijde. Co zase udělají. Bojím se už něco říct, bojím se o Domču, bojím se o manžela. Bojím se aby jednou nebyly třeba důvodem k rozvodu. Co já vím čeho všeho jsou schopni. Víte kolikrát jsme se už kvůli nim pohádali. Vlastně my se snad ani nikdy kvůli ničemu jinému nehádáme. Ach jo, už

Tak malá už spinká... můžu chvilinku pokračovat. Skončila jsem u svatby. Když jsme jim přijeli říct, že se bereme, nebyli zrovna nadšený,ale nijak extra to nekomentovali.Naši byly šťastní.A tak jsme se pustili do příprav. Snažila jsem se,aby mi tchýně do ničeho nezasahovala, ale ona se začala chovat jak nejlepší kamarádka a pořád mlžit se mi nedařilo. Ze začátku tchán říkal, je to váš den, udělejte si ho podle svýho. To byla jediná rozumná věc, kterou jsem od něj v životě slyšela, jen kdyby to tak myslel vážně. Pak začali komentáře typu, proč takové slávy kolem toho, vy s tím naděláte...Blížil se den, kdy se měli naši rodiče seznámit. Ani si neumíte představit,jak mi bylo zle, když se to blížilo. Nebudete tomu věřit,ale ten večer se podařil a byl dokonce celkem fajn. To bylo seznámení na naší straně. Čekalo nás ještě jejich strana. Předem jsem naše upozorňovala, že doma neuklízí, že jsou všude drobečky, že když přijede návštěva,chodí v botech apod.Prostě tchýně je hroznej bordelář. Když jsme přijeli, bylo vcelku uklizeno, apoň na ten první pohled nic vidět nebylo. Jenže tam už to začalo skřípat. Tchán se jako na oko nechal odvolat do práce (nikdy ho akutně nevolali, nemá zaměstnání, kde by si bez něj nedokázali poradit), takže ostuda. Mamka si koláčky chtěla pro naší stranu zařídit sama,ale tchýně trvala na tom, že si vezme do režie celé pečení a tak mamce v dobré vůli nezbylo nic jiného, než souhlasit. A tím to všechno začalo. Koláčky se dělali pro celou vesnici. Naši dostali domů jen na talířku malou kupičku a to tam byla pomáhat i segra a švagrová,který nedostali nic. Za to všechny její slavné kamarádky (nerada bych někoho urazila, neberte to jmenovkyně osobně) Marušky, Zdeničky, Janičky a ostatní slepice si odnášeli plné krabice a to ji nebylo ani blbí jim to dávat před očima mích rodičů. Když přišlo na řadu dělení peněz za pečení, nezapoměli si tam započítat elektriku, vodu...tak jim tam táta švihl 5 000 a odjel. Jenže to se jich ještě dotklo.Celou tu dobu jsme neslyšeli nic jiného,jak je unavená. Že jsme to všechno nechali na ní, že ji nikdo nepomohl. Ale to, že třeba já jsem chodila do své práce a pak jsem makala ještě večer s manžou v hospodě,kterou vede a do toho jsme přichystávali svatbu, to neviděla. Nehledě na to, že to ona to takhle chtěla. Asi týden před svatbou jsme tam byli ujasnit poslední detaily. Bylo mi oznámeno, že tchán půjde ve starém obleku, že se mu nechce schánět nový. To mi nevadilo, dělá ostudu jen sám sobě. Říkala jsem jim ať jsou u nás o půl deváté,aby vše bylo v klidu. Než se občerstvý, všichni sejdou, pár fotek, chaos tak ať je vše v klidu. Proč tak brzo, jseš prdlá, co tam budeme dělat. Stačí kolem desátý. Upozorňuji, že obřad byl ve 12 v 15km vzdáleném městečku. No co jsem na to měla říct. A pak mi přišlo, že pořád mluví jako, že manžel nebude se mnou,ale u nich. Tak se ji na to ptám. No to je přece jasný, přece nebude spát u Vás. Ptala jsem se proč, že tam oba už 3 roky žijeme tak o co jde.Že ráno přijede a pak pojede s němi od nich k nám, jako za nevěstou. No byla jsem největší debil, začala pištět, odběhla do baráku a už jsme neslyšeli co,ale jak tam šíleně ječela a asi si stěžovala tchánovi jaká jsem... .Měla jsem jen oči pro pláč. Říkala jsem manželovi ať tam jde a něco s tím udělá nebo, že jedem domů. Šel tam,ale vrátil se v slzách. Odjeli jsme, zastavili na polňačce a brečeli. Já se ho ptala jestli si mě opravdu chce vzít...apod. Nakonec jsme se dohodli, že je necháme být, že jim nedovolíme,aby nám dál ubližovali. Kdybych jen v tý době věděla, že to jsme se šeredně spletly. Manžela jsem k nim opravdu dovezla den před svatbou a teprve nedávno zjistila, že dostával otázky typu, jestli si mě chce opravdu vzít a tak. Ve svatební den přijeli opravdu jako poslední. Pak byl prý tchán i hnusný na naše hosty, kteří jedli párky, ať už to dojedí, že se to kvůli nim nestihne. Když se čekalo na mě, jako na nevěstu, jak jako slavnostně sejdu oblečená po schodech dolů, tak že to prý zbytečně zdržuju...Pak na mího tátu dělal prstem ty ty ty a ukazoval si na hodinky. Přitom se čekalo pořád jen na ně. A kdyby nepřijeli tak pozdě, mohlo být vše v klidu. Já bych sešla dřív dolů, dřív by bylo vše nafocené... Jenže to muselo být po jejich. Obřad proběhl celkem bez problému. Jen při gratulacích, manželovi tchýně zašeptala něco do ucha a on se hrozně rozbrečel, že nebyl pomalu schopný přijímat další. Do teď nevím co mu řekla a už snad ani nechci. Při hostině se mu zdála polívka moc zeleninová, maso prý bylo přepepřený. Přitom mu vůbec nebylo trapný jít až na konec stolu,kde seděla jeho maminka a dojíst po ní to co zbylo. Máma se na něj dívala a on, no co, přeci to tady nenechám. Hudba podle něj prý hrála hrozně. Když už takhle vysíral, chtěla jsemm mu něco říct,ale manža mě chytil za ruku, dal mi pusu a říká, přeci si od něj nenecháme zkazit náš den. Stydím se za ně,ale tenhle den je náš. Holky pak jsme si svatbu užili super. Tancovali jsme až do rána. My ano, oni seděli venku, i oba manželova bráchové s přítelkyněmi a tvářili se jak kyselé zelí. Naši mají takový přístroj, který bere všechny karty z foťáku, kde si tu kartu vysypete a může fotit dál. Jelikož je moje mamka blázen do různých úprav fotek, od všech si je vysypala, protože každý ma jiný postřeh a každému se podaří vyfotit něco jiného.Jejich karta se tam jako na potvoru zasekla. Vyváděli,jak praštěný, že jim to naši chtěli ukrást apod. V deset odešli, rozloučit se byl jen on. Ona odešla bez jediného slova. Až po jeich odjezdu se šli bavit manželovi bratři a když odcházeli, loučili se se slovy, že si takhle dlouho neužili. Prý tam bylo ještě pár proskoků,ale ty už mi nikdo nechce říct,abych se stím zbytečně netrápila. Jsem moc pyšná na svoje rodiče, že to vše se zaťatými zuby vydrželi a nepohádali se s nimi. Že byly nad věcí. My jsme si tu svatbu užili a to jen díky manželovi, který byl rozhodnutý, že si jimi nenechá zkazit den. Jako svatební dar jsme od nich meli dostat 100 000. Tedy aspoň to všude vykládali, myslíte si, že jsme něco dostali? Ani slona pro štěstí.Druhý den jsme dostali vynadáno, že jsme nepřivezli výslužku. Asi týden na to, se tchán objevil v naší hospodě. V tý době jsem tam manžovi chodila ještě večer pomáhat. kDyž jsem roznášela, šel pro ti mě a říká. Prosím slečno, vlastně už vážená paní. Na celou hospodu. Pak křičl, mám tady ještě vůbec někde syna? Synu zprzněný, kde jsi? A na mě: ty nečum nebo uvidíš... Ostuda jako blázen. Pak si chvíli ještě s manželem mejlovali, kdy ho pořád obviňovali a kritizovali. Když manžel zjistil, že to nemá cenu tak jim přestal i odepisovat.Od té doby jsem tam nebyla až do té doby, než jsme jim jeli oznámit, že čekáme miminko. Ale to je další etapa. Mohla bych psát do nekonečna, co se dělo pak. Nejhorší nás čekalo až po narození Dominičky. Ani nevím jestli to bylo horší nebo lepší než tohle. Ale stím už vás nebudu obtěžovat. Holky děkuji, že jste snesly moji dlouhou zpověď. V podstatě jsem ani neřekla co jsem měla na srdci,ale trochu se mi ulevilo. Nezlobte se za hrubky a děkuji

Teda holky, poslední dobou tady máme v podstatě sami positiva na ty "čarodejnice". U mě to je čarodejnice v pravém slova smyslu a ne třeba jen proto, že se na jejich svátek skutečně narodila. Pořád jsem váhala jestli sem napsat nebo ne, ale dnes mám den blbec a potřebuju se vykecat. Já i manžel pocházíme z jiných světů. Moji rodiče od roku 1994 začali podnikat a až do předloňska se jim docela dařilo. Manžovi jsou sedláci,jak žito. Nemámm nic proti sedlákům,ale v jejich případě...Hrůza. Když jsme se seznámili, moji rodiče mi řekli, že mi ve vstahu bránit nebudou, že vypadá jako hodný kluk a že svoje štěstí si vybírá každý sám a nezáleží na vzdělání nebo poměrech. Může být chlap na 3xštudovanej,ale děvkař, nobe jeden z těch který klidně svoji ženu uhodí. Na jeho straně to bylo ale jinak. Když jsem mu zavola, slyšela jsem ve sluchátku...už zase ti volá ta slepice? ...stejně tě kopne do zadku...pošli ji někam...nebo brali tel dřív než si k němu stihl dojít a dělali jako, že nevědí,kdo volá...halooo...jo pepča, ten není doma,ale on při tom byl. Celý tyhle krušný začátky jsme ustály, i když jsem třeba viděla,jak ho jeho táta předemnou stloukl. Přežili jsme i jeho vojnu. Když se vrátil z vojny, já byla přijata na vysokou. Byl se mnou i při zápisu. Po dlouhém přemýšlení jsem se týden před nástupem na kolej rozhodla, že chci zůstat s ním a že si vůbec nedovedu a nechci představit být bez něj celý týden a vidět se jen občas o víkendu a tak jsem nenastoupila.To byla další věc, kterou nemohli překousnout,asi si mysleli, že nás to rozdělí.My jsme to ale vyřešili tak, že jsme se zeptali našich jestli bychom se nemohli nastěhovat k ním na půdu, že si to tam opravíme a vybudujeme si tam naš byteček.Naši souhlasili, a to pro ně byla další rána.Začala jsem dělat u našich ve firmě.Můj muž je vyučený kachař a v tý době se tím živil. Tchýne odmítala vydat jeho kuchařské úbory, že bych je nedokázala vyprat a mít je pro něj stále připravené a tím nutila manžela,aby tam každý den jezdil. Když se mi konečně podařilo vydupat,aby i tohle skončilo tak se najednou docela situace urovnala. Dokonce jsme tam po čase začali i jezdit na návštěvy. Nebylo to nikdy nic příjemného a žaludeční problémy jsem měla už týden předem,ale dalo se to vydržet. Jednou mi tchýne povídá, že manželův brácha přišel o místo, nepřihlásil se na pracák a musel by si doplácet soc a zdrav tak jestli bychom ho nemohli zpětně zaměstnat u nás. Jen do té doby, než si něco najde a třeba za min mzdu. Ptala jsem se táty, rozmlouval mi to,že to bude bude dělat neplechu,ale já ho přemluvila. Po třech měsících, kdy mu končila zkušební doba se ho ptáme. Chceš zůstat, řekl jo. O průserech, který dělal á já je za něj žehlila, radši ani nemluvím. Jo a zapomněla jsem, že o min mzdě nemohla být řeč, na tu dobu si vydělával dost slušné peníze. Měsíc na to...chci skončit,ze dne na den. Seš blázen, je teď kšeftů...až někoho najdem...pustíme tě.Tentokrát byl táta neoblomný a že ne, že by to za něj neměl kdo a bylo práce, že člověk nevěděl kam dřív skočit. Ten večer jsem měla tel.od tchána.Ať s tím něco koukám hodně rychle udělat, že ho nezajímá, že o tom nerozhoduju...nebo, že bude velký zle.Ječel na mě,jak pominutej. No nic jsem s tím neudělala, jen jsem měla oči pro pláč.Druhý den se v práci neukázal...! Nějak v tom období jsme byly v místním hostinci a přišel tam druhý manželův starší brácha, běžně tam nechodí. Trochu se připil a začal se do mě navážet. Pak mi řekl, že jsem kurva a skončil s manželem pověseným na krku na zemi. Semlela se příšerná bytka, když řeknu, že je 4chlapy nemohli odtrhnout, tak si to umíte představit. Až po čase jsem se dozvědela, že to bylo proto, že mě viděl v autě s mým asi o 30letstarším učitelem angličtiny.Já si ho vozila domů, on neměl auto a prostory k učení. Samo, manža o všem věděl. Od dé doby jsem u nich nebyla asi půl roku. Pak měl tchán 50-tiny, byly jsme smskou pozvaný oba dva.Já tam jet nechtěla, manžel mě přemlouval, naši mi říkali ať jim ukážu, že jsem lepší, a tak jsem nakonec jela. Když jsem vystupovala tak ke mě přišel tchán se slovy, přece se na sebe nebudeme mračit. Špatně jsem se domnívala, že už bude klid. Pak bylo proskoků ještě mnoho,ale to bych tady byla do zítřka, než bych vše napsala....takže svatba. Přišli jsme s tím, že se chceme vzít....holky pokračování zítra, malá se vzbudila, má hlad..

tak sem si myslela, že sem nikdy psát nebudu...

ale bohužel...musím se vykecat, protože včera sme se s tchýní rafly tak,že mě z toho bolí hlava ještě tedNo a ani nevím co mám psát....schumelilo se to tak nějak pro nic za nic....Moje chyba je to, že sem si myslela, že když si postěžuju na manžu tak u ní najdu pochopeníhahahahahahaVěc se měla tak...manžel měl o víkendu schůzi od hasičů a přišel ve veselé náladě...to by se nic nedělo, ale najednou ze sebe začal chrlit jak maj ten den brigádu...onen den úklid...za týden roznos vstupenek...no a dorazil mě tím, že musí druhý den na další schůzi ačkoliv sme už pár dnů měli domluveno žepojedeme celá rodina na oběda já se moc těšila....tak sem se rozčílila, nemluvila sem s ním....no a druhý den odjel na tu schůzi se slibem že to do oběda určtě stihne...no a protože byl závislý na ostatních, protože nejel svým autem, tak to samo nestihli....no ve zkratce...na oběd sme jeli zbytek rodiny, manžovi sem vzala oběd do boxu...spokojenost na všech stranáchNo ale...dovolila sem si před tchýní zkonstatovat, že jestli to takto půjde dál a Pepa bude takto "aktivně" chodit pomáhat hasičům, bude z něho brzo druhý...a pojmenovala sem místního obžundu....NO A TO SEM SI DALA....hysterický výbuch že Pepa celý rok nikam nejde, že ted , když nemá tolik práce a chce jít pomoc do vsi tak z něj dělám ožralu, když skoro nepije a lízlej příjde jen proto, že prd vydrží a skolí ho 3 piva a co si myslím, že já si jezdím s kámoškama na večeře a na kafíčka taky a nikdo mi nic neřekne.....no můžu říci, že sem dost dlouho seděla s kamennou tváří a vydržela nebrečet(vždy při hádkách se mi to stává)pak ale tchýně hodila podpásovku v tom, že mi předhodila minulý vztah(alkoholik, nemakačenko) a tím mě odrovnala, já se nezmohla na nic než na pláč a šli sme domů.Musím říci, že manžel byl na mé straně, krotil tchýni...No vlastně šlo o blbost, já vůbec nechci manžu držet na prdeli doma, nevadilo mě že by šel mezi chlapi, jen mě naštvalo to, že když ho tahám na akce do vsi já tak tak se tváří otráveně a když mu řeknou kluci tak je hrrr a sami víte jak takové brigády končíNo a aby to nebylo málo tak mi ted volala moje mamka že ji tchýně večer volala a stěžovala si....to je káča(vživotě sem si nemyslela, že ji takto nazvu) Mamka vynervovaná, celou noc nespala, protože vůůbec netušila o co se jedná a už viděla rozvodovou hádku nebo něco podobnéého.....tak sem se vypsala, trochu se mi ulevilo ale myslím si, že sem s tchýní skončila nebo alespon ji přestala věřit a brát ji jako kámošku

Ta moje....

Tak moje tchýne je celkove bezva, moc si jí vázím za to, ze zvládla v docela nárocných posmínkách vychovat ze svých trí synu skvelý chpapy a vubec máme moc fajn vztah. Automaticky me prijala za dceru, kdyz jsem odesla z CR a zanechala tam své nejblizsí. Hned jak sme prekonaly jazykovou bariéru staly se z nás prítelkyne a já u nich cítím rodicovskou lásku a náklonost.Samozrejme nic není dokonalý, takze ani moji tcháni to nejsou nebojte!Napríklad min.sobotu jsme je meli prijet navstívit a protoze bydlíme v jiném meste zvdycky trávíme víkend u nich doma.Nahlásili jsme pozdní vecerní príjezd, protoze jsme byli domluvení s práteli na spolecné veceri, ale nakonec se vsem zmenili plány a my nakonec nechali príjezd místo soboty pozde vecer az na nedeli ráno. A tak se stalo, ze protoze se tchýne nemohla dovolat manzovi na mobil, zacala obvolávat vsechny nase prátele, jestli neví co je s námi, ze jsme porád jeste nedorazili. Ano uz bylo pozde vecer, ale stejne tu byl jeste muj mobil, kam mohli zavolat....Nakonec jsem dostala sms od kamaráda, ze nás tchýne shání po celé parte....Pochopím, ze se o nás mohla bát, ale není prece nutný z toho delat takový drama, clovek si pak pripadá jak malej harant...Pravda, moje tchýne je starsí a nekdy dost zmatkuje a já se snazím mít trpelivost, je to prece normální, ale tentokrát jsem byla opravdu vytocená az po závlacku!.....

Pochvala tchýni!!

Možná se to tu nehodí, ale musím fakt pochválit svou tchýni a veřejně jí poděkovat. Chtěla jsem konečně vyplnit a podat papíry ohledně rodičovského příspěvku atd., které mi manžel přinesl z úřadu hned po porodu, ale jaksi jsem se do toho zamotala a pak jsem už vůbec nevěděla, co tam mám zakřížkovat. Jeliko tchýně dělá na sociálce, tak jsem jí zavolala, jestli má tyhle věci na starost nebo se v tom aspoň neorientuje. Odpověď zněla Ne, ale že zajde za holkama na to příslušné oddělení a poptá se.No a před chvílí mi tu zazvonila u dveří a předala všechno potřebné + kopie s vyplněnýma kolonkama, co kde napsat a zakřížkovat. A že se pro vyplněné papíry ve čtvrtek staví (vezme Klárku na procházku) a sama to tam podá, ať se nemusím trmácet po úřadech a ještě k tomu s malou.NO NENÍ TO POKLAD???!!! Poraďte, co jí mám za to koupit? (nejí sladké)

"a nezaklepe a nezaklepe"

Včera večer děti hlásí:"mami a víš,že když nejsi doma tak babička neklepe...".Což o to ,to já vím,když jsem se ohradila ,že neklepe,tak mi řekla,že nejde za mnou,tudíž klepat nemusí ,ale blbý na tom je ,že si toho všímají i děti.(někdy si říkám,že Herodes měl vybnechat neviňátka a místo toho se měl soustředit na tchýně)

podlaha a tchán...

No,tak tchán opravdu k nakousnutí

podlaha a tchán...

velký dárek vyřešen :))

Jak jsem psala o kousek níž o té cestovní postýlce, co nám chtěli rodiče jen tak koupit, tak se to nakonec vyřešilo samo :)))Oni tam pro ni jeli, ale když ji viděli živě (celá černá), tak tchánovi prý málem před prodavačkou vyklouzlo z úst, jestli k tomu prodávají i pohřební věnečky a kam se vlastně pokládá svíčka :)) Prý vypadala jako rakvička!! Takže nekoupili a nechávají to na nás :)

podlaha a tchán...

holky nedá mi to a musím vám to napsat. Jak víte - tchánovci jsou odstěhovaný...nechali si udělat novou podlahu - plovoucí(vzor buk prkna) - když byl tchán u nás tak mu povídám - tak co podlaha? Už položená? a spokojenost je?A on na to, že není moc spokojený...tak já zas - špatně položený nebo co?A on - že to není podle jeho představ, že mu ten vzor na těch prknech nesedí k sobě,že když se to vybíralo tak to jedno prkýnko vypadalo jinak, a že to vypadá divně....no mě se chtělo v tu chvíli hrozně smát, toto ho absolutně vystihuje (on je nejchytřejsí a jak není po něm, tak je zle). Začal mi tu chodit po obýváku a povídá, že mi to tak máme taky (máme PVC, taky prkna)a jak je to možný...???No nebudu to tu víc rozepisovat, ale asi si dovedete představit jakým směrem vedl náš rozhovor.Nejhorší na tom je, že ten obývák má 21m a pán to pokládal od 9.00- 17.45 protože tchán hledal prkýnka co se k sobě hodí vzorem aby mu to jakoby navazovalo. Chudák pan podlahář, byl uplně na nervy, což mi druhý den vypprávěla tchýně.Museka to být fakt komedie

velký dárek

Včera večer mi přišla od tchýně sms, že tchán pojede zítra koupit Klárce cestovní postýlku, kterou viděli v akci. Tak jen abychom ji náhodou nekoupili taky.Přečetla jsem to manželovi a oba jsme se shodli na tom, že jim to "zatrhneme", protože nechceme, aby jí kupovali takové velké dárky jen tak (neřeknu vlhčené ubrousky atd.), ještě k tomu jsme tu postýlku úmyslně doposud nekupovali my, protože zatím nemá využití - rodiče bydlí 5 minut pěšky od nás, takže tam nepřespáváme a u mých, vzdálenějších rodičů máme proutěný koš. A do třetice - chtěli jsme barevnou postýlku, ne celou černou, jaká je v té akci. No takže všechny tyhle důvody jsem hezky sepsala do smsky a odeslala tchýni. Ta následně volala zpět, já naštěstí zrovna začala uspávat malou, takže to musel vzít manžel a znovu jí vysvětloval po lopatě všechny argumenty ze sms. Hlavně teda to, že nemá narozeniny ani svátek, aby na ni takhle utráceli. Nakonec tchýně ukončila hovor se slovy, že si to ještě rozmyslí. Předpokládám, že ji stejně koupí, i když pro ni ještě cca 3 měsíce nebudeme mít využití. Ach jo. Štve mě to taky hlavně proto, že manželovi rodiče nám snášejí modré z nebe - pořád nám něco kupují, odpustili nám polovinu půjčky, hodně často nás zvou na oběd... Jsem jim za to všechno vděčná, ale připadá mi to přehnané a pak cítím výčitky, že jim to nemůžeme stejným dílem oplatit. Vídáme se minimálně 1x týdně, takže nevidím opodstatnění.No, chtěla jsem se jen vypovídat, díky za váš čas :)