Ahoj holky, nejdřív jsem myslela, že už to nedopíšu,ale pak... - diskuze

Ahoj holky, nejdřív jsem myslela, že už to nedopíšu,ale pak jsem zjistila, že když vám to vyprávím, ulevuje se mi. Tady u nás to nikomu říct nemůžu. Bydlíme na vesnici a jistě každý víme, že nikomu se věřit nedá. A aby se našimi problémy bavil někdo jiný, to nechci.Když jsme oznámili, že čekáme miminko, nebyla žádná radost. Za měsíc po nás to oznámily manželův brácha s přítelkyní a to jste měli vidět tu radost. Nevím, proč naše štěstí je nebralo a jejich jo. Vlastně vím, my si žijeme svůj život a nechceme, aby nám do něj někdo mluvil. Naše věci jsou naše věci. K nám nejezdí, asi proto že bydlíme s mými rodiči a oni jim přeci na svatbě nejspíš nějak ublížili. K nim jezdit můžou. Mají svůj baráček, který jim vlastně oni koupily, takže tam jsou pečený vařený. Jejich vlastní baráček jim v dobrým závidím,ale věčnou přítomnost rodičů, kdy jim do všeho mluví a musí se dělat vše podle nich, to bych nechtěla. Chovají se tam jako doma, chodí po bytě, kritizují …ale na druhou stranu je to jejich věc, že si to nechají líbit. Jakmile bylo oznámeno, že tedy čekáme obě dítě. Začal boj a předhánění. Jim se nakupovali věcičky, nám ne. Od nich se kopírovali fotečky, od nás je pomalu ani nechtěli vidět. S nimi se dohromady vybírali jména, nás se na ně ani nezeptali. Když mě pak moje “švagrová” říkala, že jim pověděla jména, která máme vybraný tak byly zkritizována. Ona to holka taky hraje na obě strany. Musíme si před ní dávat pozor na pusu,ale na druhou stranu se taky hodně dovíme. Holky, mě ten nezájem na jednu stranu nevadil,ale na druhou stranu mě hrozně trápil. Přeci jenom, radovat se společně z rostoucího Nového života je nádhera když cítíte, že je to někomu jedno… Když jsem si postěžovala, že mě někde bolí, nebo že nemůžu spát, bylo mi od tchýně řečeno, že ona je na tom hůř, že ona chuděrka zvracela a že má to těhotenství nějaký složitý. Přibrala jsem v době očekávání 17kg a to jsem stále slyšela, že se mám jistě velice dobře, že na to vypadám. Švagrová je a byla štíhlá,jak proutek. Ve 30t mi doktorka řekla, že se začínám otvírat, zkracuje se mi čípek a že je možný, že budu rodit dřív, ať odpočívám. Vydržela jsem to necelý týden, pak jsem na to prděla, člověk musí přeci fungovat. Říkala jsem si, že mimi ví,kdy má jít na svět a to jsem pro ní byla lemra líná. Že ona ještě v posledním týdnu skládala uhlí do sklepa a pomáhala při stavbě balkonu. Pak s podobným problémem přišla švagrová a to byla chudinka a představte si, že ani vařit nemohla. Až do porodu jim vařila a jídlo vozila. Bydlí ob dvě vesnice. My jsme si nechali říct, co čekáme a to bylo hrozný kritiky, že to se nemá, že je to proti přírodě. Samozřejmě on si to říct nenechali.. A tak podobně, to bych se opravdu upsala, kdybych měla všechny přestřelky popisovat. Když přišel ten velký den a porodila jsem na svět naše sluníčko, volali jsme jim to. Respektive volala jsem jim to já. Manžel chtěl napsat sms,ale mě to přišlo hloupý, rodičům nezavolat. Musím říct, že oba dva vypadali, že mají radost. Dokonce se mi zdálo, že tchýně plakala. Manžel se pak u nich stavoval tak chtěly vidět foto z porodu, vyprávět a tak. Prosil je ť za mnou nejezdí, že je tam pořád frmol a že chce,abych měla klid (o to jsem ho požádala já). Hned druhý den mi přišla, těsně před koncem návštěv, sms, že jsou ve městě a že se staví. Snažila jsem se jim vysvětlit, že už je pozdě a že už to nestihnou,ale byly neoblomní a už tam byly. Hned se vrhly na malou. Ona děla v kravíně a já to z ní cítila. Nehty špinavý, no prostě se snad ani neumyla. On byl čistý,ale hrozně navoněný a jak víte, tak by dítě tohle nemělo čichat. Vzal mi ji z ruky, začal ji šahat na obličej a hlavně přes fontanelu. Byla jsem nešťastná,ale nedali si říct. Vypadali,ale šťastně, to byl taky jediný zájem,který jsme od nich zažili. Od té doby ji viděli až na Vánoce, kdy jsme se tam stavovali. Mají takového toho malého pejska, kterýmu se dělají culíčky. Moc péče mu nedávají,takže byl mastný, že jsem se štítila na něj šáhnout. Ona se s ním mazlila a pak chtěla šahat na malou. Když jsem řekla, že šahala na psa, s remcama se šla umýt,ale tričko od toho psa si samozřejmě nechala. On si ji najednou ani nechtěl pochovat, že prý šahal na psa. Copak jsem řekla něco tak špatného? Od té doby u nás zase nebyly a my u nich taky ne.Pořád hledám nějaké výmluvy,ale ty jejich mejly mě už vysilují. Jsou to samé výčitky. Proč se nestavíme, a když napíšu, že taky vědí, kde bydlíme, tak je to bez odezvy. Nemusím snad popisovat, že naši neteř, která se narodila 3 týdny po nás vidí minimálně jednou do týdne. A dávají mi ji za příklad v těch mejlech. Holky, mě snad ani nevadí, že k nám nejezdí. Mě to mrzí kvůli manželovi. Nedává to znát,ale přeci jen to jsou jeho rodiče. Ano, neudělají nic dobrého,ale je to máma a táta. Vidím na něm, jak ho to bolí, jak ho bolí, že nemají zájem o vlastní vnouče. O jeho dítě. Nejhorší na tom je, že ze třech bratrů, on byl ve svém čase ten “nejoblíbenější”. Já bych to tedy spíš nazvala nejblbší, protože vždy udělal co chtěli a měli v něm poskoka. Udělej, přines… A proč já tam stále jezdím a snažím se vše vydržet. Bojím se toho, že jednou zemřou a manžel mi dá za vinu, že to mě neměli rádi, že kvůli mně se s nimi nevídal, že to já jsem byla všeho příčinou. A to jenom proto, že si snad myslí, že pro něj nejsem dost dobrá? Kvůli čemu, že neposlouchám na slovo, neodkývu vše jako poslušný pejsek? Jen kvůli tomu, že mám svůj názor a nebojím se ho říct? Že jsme si vybudovali náš život, do kterého je nepouštíme, protože to je přeci naše soukromí. Však ani naši nevědí vše a to bydlíme v jednom baráku. Sice v jednom baráku, ale jsme te´d dvě rodiny. A to je asi ten problém. Protože jeho bráchové tam stále jezdí, povídají si, stěžují si na svět, práci, své přítelkyně. Radí se s nimi jak co udělat. Žádají o peníze a o pomoc. To my neděláme. Bojujeme sami a o to jsme na sebe víc pyšní, když něco zvládneme. Jenže tím, že tam nejezdí si stěžovat o nás nic neví a to je asi štve. Jenže co dál? Snažím se si zachovávat přístup,ale jak pak budu vysvětlovat Domče, že tam nejezdíme. Že až ji tam budou chtít nechat, že ji tam ani náhodou nenechám, už jen kvůli tomu bordelu a že vím, že by zásadně porušovali zajetá pravidla, které s manželem pracně vybudujeme a určitě minimálně mě před ní pomlouvali. Nevím co dál?Švagrová už je taky tolik nemusí. Hned po porodu se jeli podívat na její malou a tchán měl chřipku.Jak jsem psala jsou tam min každý týden a tchýně ji hrozně do všeho kecá. Ona se mi teďka po smskách stěžuje, ale i tak ji nemohu věřit, je vždy otázkou času, kdy by jí moje stesky vyžvanila. Jinak se nenavštěvujeme, vlastně kromě sourozenců z mé strany s nikým. Když má manža svátek nebo narozky, vždy si vymyslí nějakou záminku, proč nemůžou přijet a vlastně on si musí pro dárky zajet. Dárek = šiška salámu J, ale co snaha se cení. Já mám svátek s tchýní takže když ji jedeme popřát tak to zvládnou naráz a narozky mám podobně jako tchán, takže taky naráz. Jsem zvědavá, jak to budou letos dělat s Domčou. Nevím,jak bych vysvětlovala, že babička s dědou nepřijeli,až to začne vnímat. Je mi z toho smutno. Mám strach z toho co přijde. Co zase udělají. Bojím se už něco říct, bojím se o Domču, bojím se o manžela. Bojím se aby jednou nebyly třeba důvodem k rozvodu. Co já vím čeho všeho jsou schopni. Víte kolikrát jsme se už kvůli nim pohádali. Vlastně my se snad ani nikdy kvůli ničemu jinému nehádáme. Ach jo, už