Co na to říkáte? Přečetli/y jste? Vaše příhody. Co už bych nepřežil/a? - nové diskuze

Moc se toho nezměnilo

Ahoj holky, dnes mě pořádně naštvala prodavačka. Nezmrazuju masíčko pro malou, radši jdu každý třetí den koupit čerstvé nebo prostě jak to vyjde. Jelikož my s přítelem nejsme zrovna masožrouti, jdu do té masny jen pro jedno kuř.prsíčko, ale pravidelně+ když my už maso jíme tak je to samá kvalitka, roštěná, kotlety . . ., takže zase tak špatný zákazník snad nejsem. Ale koukají tam na mě divně, jsme na malém městě, takže mají přehled. Dnes jdu kolem jiného, menšího řeznictví, tak mě napadlo že to zkusím tam. Špatně. Mé přání bylo jedno kuřecí prsíčko, dostala jsem ho, zaplatila, slušně poděkovala a pozdravila. Žádné opovědi jsem se však nedočkala. Nečekala jsem poklony, ale pozdravit snad mohla, ne?! Už tam nikdy nejdu. Myslela jsem, že doba kdy si člověk nemohl koupit jeden banán je už pryč.

netopýr

Tak jo. Někdo má vlaštovky, my netopýra. Na vsi celkem běžný tvoreček, který bydlí v zákoutích vaší nemovitosti... Každý rok je chodíme v podvečer pozorovat, jak piští, dorážejí na sebe, kde mají ty svoje schovky a skuliny.... A vloni v létě si jeden usmyslel, že ta jeho skulina bude v naší ložnici....Asi tak v jednu v noci:- táto, tady něco lítáx já vim, já to slyším-to je ale něco velkýho...x neee, to bude můra- nene, to je pták...( v duchu mi proběhlo hlavou-netopýr!)x mámo rozsviť (podotýkám, že vypínač k lampičce je u JEHO postele)-já se bojím...(ale rozsvěcím..), ježíííš, to je netopýr!!...netopýr začíná nalétávat na světlo a je ještě víc zblblej, do okna se tedy ne a ne trefit...celá jsem se schovala pod deku a začala se neskutečně potit....x zhasni, dělej zhasni-co budeme dělat?x to teda nevím..x tak zase rozsviť- nene, to se mu nebude líbit....hrdinně vstává - tedy se plazí z postele při zemi, po tmě, k vypínači k velkému světlu. Blik cvak, rozsvěcí. Vykouknu z pod peřiny a netopýr šup na mě...x mámo, hlavně nepotrať!!!! (blbá rada...)..pak netopýr hurá na manžu a pod peřinou slyším nějaké úúúúhhh,jéééé, fuuuj, bouchnutí o zem a to už jsem tedy koukala zase na manžu a mohla se potrhat smíchy, jak děsně se polekal, švihnul sebou o zem, když netopýr letěl přímo na něj.... k dovršení všeho chudák netopýr celej zblblej zaletěl do štítu, posadil se na trám (máme podkrovní ložnici) a našel onu skulinku, do které se nasoukal.... To už jsem si sedla na postel a pravila - netopejre blbej, vypadni, tady teda bydlet nebudeš! Můžu vás ujistit, že mě samozřejmě vůbec neposlech... To celé trvalo asi půl hodiny...pak jsem rezignovala, vzala si peřinu a odešla spát k dětem. Manža dorazil chvíli po mně. Ráno povinně šel šťourat do té skuliny, jestli tam netopejr jeden nezůstal bydlet... No už jsme celé léto dokořán neotevřeli., Netopýr se odstěhoval, ale stejně jsem ještě několik dní potom chodila s hlavou zvednutou a očima upřenýma nahoru, jestli tam náhodou není...

zavody mopedu

ahoj holky,tak se vam musim pochlubit,o vikendu jsme byli na zavodech mopedu a ja dojela jako druha,vyhrala jsem krasnej pohar a medajli a diplom,mam z toho fakt radost

Uvolnete se prosim

Videli jste nekdo dneska Uvolnete se prosim.??Je to vubec mozny ????!!!!- ta holka na konci, jak se tam svlikla.To byla krava.muze nekdo takhle tupej vubec existovat, to nema zadnou hrdost?Se pak nedivim,ze rikaj,ze jsou hezky holky blby a modelky,ze jsou blby.To aby se clovek bal kdykoli neco fotit, kdyz ho pak srovnavaj s temahle kravama.Prominte, nejak me to nastvalo.

Záhada

Ahoj když už tak dneska diskutujeme o těch autech a ruzných nebezpečích,vzpoměla jsem si na starou historku.Vyučila jsem se v prosinci a přidělili mě na jednu prodejnu v Ostravě-Heřmanicích je to uplný konec ostravy je tam jen pár domu a věznice(nevím jak dneska,možná už tam je nějaká vilová čtvt]No a já jsem nastoupila v pátek na odpolední,která končila tak v 8.Stála jsem tedy na zastávce a čekala až něco někdy přijede.A přijelo auto městské policie s dvěma mladýma policajtama,že mě zavezou domu.Řekla jsem jím,že bydlím hodně daleko a oni v poho,že mě zavezou kam budu chtít.Dost jsem se bála k nim nasednout.Měli,ale auto,uniformu,vysílačky,Tak jsem nastoupila.Ono zustat tam jěště chvily,bylo taky o život.Ze začátku sice jeli šílenýma uličkama,kde snad nebyli ani lampy,to jsem se fakt bála kam mě zavezou,ale pak mě v poho zavezli až domu před barák,rozloučili se a odjeli.Pak jsem tam šla v pondělí ráno a čekal mě vzkaz z podniku,že mám nastoupit do obchodu v centru,kde jsem pracovala pár hezkých let.Dodnes,ale nevím,proč mě ti policajti zavezli.Jestli se tam něco stalo?.Nebo fakt osudová náhoda,třeba by se mi něco stalo?Nebo to utíkali zločinci z věznice a ukradli auto?No každopádně jsem byla ráda,že tam už nemusím pracovat.

Taky o tom, že opatrnosti není na zbyt

Maminy, jak tady čtu ty vaše příběhy, tak mi úplně běhá mráz po zádech a nedá mi to se s vámi nepodělit o jeden svůj zážitek. Když byly Kubíkovi 3 týdny, šla jsem s jednou známou ven - znáte to, jak si chce každej povozit miminko. Ale tahle osoba už můj kočár do ruky nedostane. Co ta vyváděla. Dokud jsme šli po pěší zóně, tak to bylo OK, ale jak jsme se dostali do civilizace, tak to začlo. Nebudu vás nudit dlouhým příběhem, povím vám jenom, co mě dorazilo. Chystali jsme se přejít jednosměrnou silnici. Bohužel na rohu křižovatky - jak je tady zvykem - stál zaparkovanej Transit. Po předchozích zkušenostech jsem šla o tři kroky napřed, abych zkoukla, jestli nahodou něco nejede. Nejelo. Ale ona přesně udělala to nejhorší,co mohla... stčila kočár do silnice a sama z bezpečí z poza auta kontrolovala, jestli něco nejede - a když sem jí seřvala (a to teda doslova), tak mi řekla, že prý POSLOUCHALA a SLYŠELA, ŽE NIC NEJEDE. No ta mě dostala. Dneska jsou Kubíkovi 4,5 měsíce a jí se od té doby vyhýbáme. No ona si o mě nejspíš myslí, že jsem hysterka. Protože podle jejího názoru: SE NEMOHLO NIC STÁT - no chápete to???

Ještě jeden příběh...

Ještě jeden příběh přidám, když jsme v těch nehodách. Berte to spíš jako varování, proč to nenapsat, když to třeba někoho poučí:Je to už pár let, co mi vyprávěla moje teta, že má kamarádku, která jela sama nakupovat do velkého obchodího centra u Prahy. Když dávala nákup do auta, přišel k ní pán, upraven, sako, kalhoty, kufřík, jak prý nějaký manažer. Zeptal se jí, jestli jede do Prahy a jestli by jí nevzal někam na MHD. Ona řekla, že ne. On odešel. Když vyjížděla z parkoviště, pán stál u krajnice a stopoval. Zahryzalo jí svědomí a zastavila mu. Sedl si dozadu doprava. Po chvilce řekl, že se mu dělá špatně z jízdy, jestli by u kraje nemohla zastavit (okolo bylo pole...) Tak zastavila, on vystoupil a obcházel auto, k zadním dveřím na druhé straně (že si jako sedne za ní nebo co). V tu chvilku vůbec neví proč!!! Ale šlápla na plyn a odjela. Nechala ho tam stát. Když přijela domů, říkala vše manželovi a že má špatné svědomí, že ho tam nechala hlavně má v autě pořád jeho kufřík. S manželem se dohodli, že ho otevřou, snad v něm najdou doklady či něco... a vrátí ho. Došli tedy pro kufřík do auta. Když ho otevřeli, našli v něm kožené rukavice a strunu. Přeberte si to jak chcete, ale radím vám, neberte stopaře, ať vypadají sebelíp...

Nehoda

Jak píše níže Jana+dvakluci o té nehodě... Já před pár lety viděla na vlastní oči, jak máma s kočárkem vystrčila kočár do silnice (a ještě mimo přechod!!!!) a pak se až podívala. Bohužel jela stará škodovka, která to neubrzdila, dítě vypadlo z kočárku asi 3 metry daleko. Myslim, že máma mohla ještě kočár strhnout zpátky, nevím, asi myslela, že to ubrzdí a pustí jí... to ale nebylo to nejhorší. Řidič jak se lekl, vyskočil z auta, a běžel k dítěti, jenže to auto špatně zabrzdil, bylo to z kopečka a auto se rozjelo a vjelo na to miminko. Mohlo být tak roční. Máma stála jak zkamenělá, řidič dítě vytáhl a volal sanitku. Já brečela jak želva, měla jsem pocit, že tu sanitku potřebuju i já - to není nic pro mou povahu tohle vidět... Než mi přijela tramvaj, bylo slyšet, jak dítě pláče, takže žilo. Pak jsem nějakou dobu obhlížela, když jsem šla okolo, jestli tam není hrobeček a svíčičky... není dodnes, tak to mimi zřejmě přežilo. Ale já mám ještě teď husí kůži, když o tom píšu. Mamky dávejte pozor na své kočárky a vždy se nejprve podívejte, než ho strčíte do silnice Stejně tak mě rozčiluje, když vidím mámu, jak táhne dítě přes ulici mimo přechod, když je přechod vzdálen pár metrů! To by ho učit nemusela...

Nehoda

Viděli jste v telce ve zprávách tu nehodu jak jakýsi blázen vjel autem na chodník a smetl tam mamku s dítětem.Oba na místě mrtví.Řidiče toho auta převezli vrtulníkem do nemocnice a jeho přítelkyni sanitou.ˇUplně mi hrkly do očí slzy když jsem to viděla.Chudák jejich chlap-měl ženu a dítě a najednou nemá nic...fakt hnus!!!!Proč musijou jezdit těma autama jak hovada?Nejhorší je ale to že se to může stát komukoliv....a člověk může být sebeopatrnější a je mu to houby platný.Při nehodě to vždycky nejvíc obtentuje ten kdo za to nemohl.

Brýle

Tak jsem si včera byla vyzvednout mé první brýle. Půl dioptrie na každé oko - na dálku. To byste nevěřili, co všechno vidim - už třeba nedobíhám špatné autobusy, jen ty, kterými opravdu chci jet

Klíče

Anička si občas "vypůjčí" nebo jí já půjčím svazek klíčů,už jsem jí i udělala její s několika přívěsky.Máme teď všechno v kuchyni,protože předěláváme předsíň.A zase v předsíni máme kyblík,špachtle,barvu, atd... No a já dnes hledala klíče od střešního boxu,který by nám bez nich byl tak akorát na okrasu.Prohledala jsem všechny známé skrýše,pak mě napadlo zeptat se Aničky :"Kde jsou KLÍČE?" Anička šla do předsíně ke kýblu zaházeného haraburdím za stavby.Manžel to tak zkouknul a řekl,že tam to fakt asi není.Tak jsem se Aničky zeptala znovu-a tady je podle mě ta chvíle mého údivu....Anička přišla k ostatním klíčům,důrazně si řekla o jiný svazek,tak jsem jí ho dala a ona šla k tomu kýblu a ten svazek tam hodila.Manžel se chytal za hlavu,ale co našel na dně??Přesně-ty klíče od střešního boxu-Já jsme byla prostě staršně překvapená ,jak se strašně moc snažila ,abychom jí uvěřili

Mám den blbec

Ale vás to třeba pobaví Nejen, že jsem dnes ráno čekala 25 minut na autobus (což je tady v Praze neobvyklé!), byla mi zima, lilo... po 25 minutách přijely dva autobusy za sebou. Do kterého byste nastoupily??? Já zvolila první. Po 4 stanicích ale na křižovatce naboural. Já jsem neseděla, ale stála. Naštěstí jsem koukala směrem dopředu a viděla řítící se auto a jen mi proběhlo hlavou - to auto... to nemůže ubrzdit... a ten autobus... to taky nemůže ubrzdit... - načež jsem se pevně chytla tyče. Musím říct, že kdybych v ten moment byla ledabyle opřená a čučela do strany, pěkně bych se vyválela na mokré špinavé podlaze a bradou ryla brázdu zřejmě až k řidiči Naštěstí se nikomu nic nestalo. Řidič nás vykopl a my nastoupili do toho druhého autobusu, co jel hned za námi. Ten byl tak slušný, že zastavil přímo na křižovatce u nehody a nabral nás a my tak nemuseli jít v dešti kus na zastávku... Takže mu tímto děkuji a řidiči, který nehodu zavinil posílám imaginární pohlavek Jistě chápete, že po tomto zážitku už mě mohla dodělat jen naše příjemná sekretářka, která měla nevhodné řeči... ale myslela jsem si něco o zadnici a nevěnovala ji jediný pohled. Teď už 3 hodiny čekám na zakázníka, který se ani neobtěžuje zavolat, že se zpozdí... no co, alespoň mám čas na vás holky Doufám, že se můj den zlepší alespoň v závěru, kdy dorazím domů a spatřím svého milovaného