Nemohoucí tchýně - diskuze

my s tchyni zijeme v jednom dome, takze se to tak nejak samo nabizi...ale...pred necelymi dvema mesici zemrel tchan, ktery byl tezce nemocny, a ac nebyl klasicky \"lezak\", posledni cca rok jsme vzdy musel nekdo byt doma (bud tchyne nebo my), neexistovalo, abychom my odjeli na vikend a tchyne taky, sice nikdo nemusel byt 24hodin denne u nej, ale v baraku jo, protoze uz hodne spatne chodil, padal, mel cevku...atakdaleatakdale...a jelikoz 99% pece obstarala tchyne, tak bylo videt, jak ji to nici, ac ona to nikdy nepriznala...a ja za sebe vim, ze kdyby se ted nebo v budoucnu neco stal s ni, tak ja se o ni postarat nedokazu (protoze pro me je porad tak nejak cizi clovek), takze za sebe bych volila variantu zajistit dostatek financi a adekvatni peci nekde mimo domov...a manzel je podobneho nazoru, navic bychom si ani financne nemohli dovolit, aby jeden z nas nepracoval...a doufam, ze tchyne bude jednou natolik soudna, ze po nas nebude chtit, abychom ji za kazdou cenu meli doma a starali se o ni a takovy bonbonek na zaver - po tchanovi nam doma zbylo nekolik baliku jednorazovych plen, tak jsme je chteli dat do nemocnice, kde pracuje svagrova...a ona vymyslela (svagrova), ze ne, ze je mame nechat doma, protoze za par let je bude potrebovat tchyne...no ja myslela, ze to se mnou sekne,kdyz jsem to slysela...

napíšu to takhle: moji vlastní babku bych nevzala. To peklo mi za to nestojí. Pokud moje mamka umře a babka zostane na mě, okamžitě ji někam šoupu anebo zbavím svéprávnosti. Nenechám se podříznout anebo někoho z mé rodiny. Co se týče tchyně, u nás by zemřela na abstin. syndrom. To je v pohodě, kdyby na to došlo, taky budu tahat samé 16, aby si ji obstarával hlavně její synáček. Taky by to nebylo takové hrozné, můj má ještě další tři sourozence, snad by černý Petr nezůstal na nás trvale...

Svoji tchýni mám ráda a tak by na jedné straně nebyl problém. Co by byl problém, že si nemůžu dovolit zůstat doma a přijít o práci. Moje tchýně zase prohlásila, že by s nikým bydlet nechtěla, že raději do domova. Myslím si, že ideál by byl domov důchodců v místě našeho bydliště s tím, že ve volnu by tchýně byla u nás kdy by chtěla. Jenže člověk míní, život mění a tak vše nechám až to bude aktuální.

ne....ona muze za jednim ditetem porad jezdit do brna,ale za dvema k nam ne,je to totiz desne daleko,a uz ted k ni jedeme jednou rocne s detma a jeste je urazena,ze jsme nesebrali mesicni mimina a nejeli 900 km na vanoce..protoze svagr z brna sebral 5 mesicni a prijel

Moje noční můra, že jeden z nich umře a toho druhýho si budeme muset vzít k sobě. To si myslím, mluví za vše. Utěšuju se tím, že švagrovka v té době třeba nebude mít rodinu, má byt ve městě a vezme si ho k sobě ona. Že k nám, ke čtyřčlenné rodině by se nevešel. Jsem svině, ale i tak nám ve vztahu dělají zle, jak by to vypadalo pak.

Reakce asi na mě. Pokud by to tchýně vyžadovala, do domova by odmítla jít, asi by mi nic jiného nezbylo. Je to prostě jednou máma mého muže. Neznamená to ale že bych s ní byla doma a vzdala se své práce a svého života. Prostě bych zaplatila pečovatelku. A bydlela by u nás. Pokud by chtěla jít do domova, zaplatili bychom domov. Každopádně rozhodně bych se já nenakvartýrovala do jejího bytu s tím že se tam ona nesmí vrátit.

Zrovna dneska má přijet mohoucí tchýně a radostí z toho neskáču :)) Nevím. Záleželo by na konkrétní situaci. Vzhledem k tomu, že vím, jaká je starost s nemohoucím dospělákem...

tak to je těžká otázka u rodičů z obou stran - pokud by to bylo v našich silách a nebyla jiná lepší možnost, tak samozřejmě ano.. ale bylo by to náročné, hlavně psychicky, skloubit všechno dohromady, obětovat čas, prostor, soukromí.. to by byla velká škola života

Nedokážu na to jednoznačně odpovědět, záleželo by na situaci, zdravotním stavu atd. Jelikož tchýně bydlí na druhé straně republiky a určitě bude chtít dožít někde tam, tak nepředpokládám, že bychom ji sem někdy vozili, i když bych se s tím určitě smířila, je to Lojzova maminka. O tu svou se na 100% se sourozenci postarat dokážeme, jsme tři a určitě by to skloubit šlo. Jejda, ale zatím na to ani nechci pomyslet, prarodiče jsou zdraví, čiperní, tak ať si ještě hezky užívají života.

Ano, dokonce i barák jsme stavěli s tím, až budou staří, aby tu mohli být buď tchýně nebo můj táta. Ale tchýně by to nechtěla, chce raději do domova důchodců.

tchýni nemám, ale vztáhnu to na příbuzenstvo obecně. asi zvládla, ale... v rodině i ze zkušeností v okolí vím, že je to hrozně vyčerpávající pro toho pečujícího, který zpravidla už taky nebývá nejmladší a dost často to odnese zdravím. i když je to strašně těžké po emoční stránce a senioři na domově hodně lpí (což je pochopitelné), tak bych se snažila najít jiné řešení. taky pracující člověk se těžko může starat 24 hodin denně o ležáka. bez výdělku to nejde a o nějakých sociálních dávkách si iluze nedělám. takže pokud by to jen trochu šlo, tak bych to zkusila řešit jinak.

O tchyni nebo tchána jen v krajni nouzí,že bych byla poslední na světě,kdo by jim měl pomoc.Raději než je mít doma ,bych tam denně jezdila.O rodiče bych se postarala.