Nemohoucí tchýně - diskuze

my s tchyni zijeme v jednom dome, takze se to tak nejak samo nabizi...ale...pred necelymi dvema mesici zemrel tchan, ktery byl tezce nemocny, a ac nebyl klasicky \"lezak\", posledni cca rok jsme vzdy musel nekdo byt doma (bud tchyne nebo my), neexistovalo, abychom my odjeli na vikend a tchyne taky, sice nikdo nemusel byt 24hodin denne u nej, ale v baraku jo, protoze uz hodne spatne chodil, padal, mel cevku...atakdaleatakdale...a jelikoz 99% pece obstarala tchyne, tak bylo videt, jak ji to nici, ac ona to nikdy nepriznala...a ja za sebe vim, ze kdyby se ted nebo v budoucnu neco stal s ni, tak ja se o ni postarat nedokazu (protoze pro me je porad tak nejak cizi clovek), takze za sebe bych volila variantu zajistit dostatek financi a adekvatni peci nekde mimo domov...a manzel je podobneho nazoru, navic bychom si ani financne nemohli dovolit, aby jeden z nas nepracoval...a doufam, ze tchyne bude jednou natolik soudna, ze po nas nebude chtit, abychom ji za kazdou cenu meli doma a starali se o ni a takovy bonbonek na zaver - po tchanovi nam doma zbylo nekolik baliku jednorazovych plen, tak jsme je chteli dat do nemocnice, kde pracuje svagrova...a ona vymyslela (svagrova), ze ne, ze je mame nechat doma, protoze za par let je bude potrebovat tchyne...no ja myslela, ze to se mnou sekne,kdyz jsem to slysela...

napíšu to takhle: moji vlastní babku bych nevzala. To peklo mi za to nestojí. Pokud moje mamka umře a babka zostane na mě, okamžitě ji někam šoupu anebo zbavím svéprávnosti. Nenechám se podříznout anebo někoho z mé rodiny. Co se týče tchyně, u nás by zemřela na abstin. syndrom. To je v pohodě, kdyby na to došlo, taky budu tahat samé 16, aby si ji obstarával hlavně její synáček. Taky by to nebylo takové hrozné, můj má ještě další tři sourozence, snad by černý Petr nezůstal na nás trvale...

Svoji tchýni mám ráda a tak by na jedné straně nebyl problém. Co by byl problém, že si nemůžu dovolit zůstat doma a přijít o práci. Moje tchýně zase prohlásila, že by s nikým bydlet nechtěla, že raději do domova. Myslím si, že ideál by byl domov důchodců v místě našeho bydliště s tím, že ve volnu by tchýně byla u nás kdy by chtěla. Jenže člověk míní, život mění a tak vše nechám až to bude aktuální.

ne....ona muze za jednim ditetem porad jezdit do brna,ale za dvema k nam ne,je to totiz desne daleko,a uz ted k ni jedeme jednou rocne s detma a jeste je urazena,ze jsme nesebrali mesicni mimina a nejeli 900 km na vanoce..protoze svagr z brna sebral 5 mesicni a prijel

Moje noční můra, že jeden z nich umře a toho druhýho si budeme muset vzít k sobě. To si myslím, mluví za vše. Utěšuju se tím, že švagrovka v té době třeba nebude mít rodinu, má byt ve městě a vezme si ho k sobě ona. Že k nám, ke čtyřčlenné rodině by se nevešel. Jsem svině, ale i tak nám ve vztahu dělají zle, jak by to vypadalo pak.

Reakce asi na mě. Pokud by to tchýně vyžadovala, do domova by odmítla jít, asi by mi nic jiného nezbylo. Je to prostě jednou máma mého muže. Neznamená to ale že bych s ní byla doma a vzdala se své práce a svého života. Prostě bych zaplatila pečovatelku. A bydlela by u nás. Pokud by chtěla jít do domova, zaplatili bychom domov. Každopádně rozhodně bych se já nenakvartýrovala do jejího bytu s tím že se tam ona nesmí vrátit.

Zrovna dneska má přijet mohoucí tchýně a radostí z toho neskáču :)) Nevím. Záleželo by na konkrétní situaci. Vzhledem k tomu, že vím, jaká je starost s nemohoucím dospělákem...

tak to je těžká otázka u rodičů z obou stran - pokud by to bylo v našich silách a nebyla jiná lepší možnost, tak samozřejmě ano.. ale bylo by to náročné, hlavně psychicky, skloubit všechno dohromady, obětovat čas, prostor, soukromí.. to by byla velká škola života

Nedokážu na to jednoznačně odpovědět, záleželo by na situaci, zdravotním stavu atd. Jelikož tchýně bydlí na druhé straně republiky a určitě bude chtít dožít někde tam, tak nepředpokládám, že bychom ji sem někdy vozili, i když bych se s tím určitě smířila, je to Lojzova maminka. O tu svou se na 100% se sourozenci postarat dokážeme, jsme tři a určitě by to skloubit šlo. Jejda, ale zatím na to ani nechci pomyslet, prarodiče jsou zdraví, čiperní, tak ať si ještě hezky užívají života.

Ano, dokonce i barák jsme stavěli s tím, až budou staří, aby tu mohli být buď tchýně nebo můj táta. Ale tchýně by to nechtěla, chce raději do domova důchodců.

tchýni nemám, ale vztáhnu to na příbuzenstvo obecně. asi zvládla, ale... v rodině i ze zkušeností v okolí vím, že je to hrozně vyčerpávající pro toho pečujícího, který zpravidla už taky nebývá nejmladší a dost často to odnese zdravím. i když je to strašně těžké po emoční stránce a senioři na domově hodně lpí (což je pochopitelné), tak bych se snažila najít jiné řešení. taky pracující člověk se těžko může starat 24 hodin denně o ležáka. bez výdělku to nejde a o nějakých sociálních dávkách si iluze nedělám. takže pokud by to jen trochu šlo, tak bych to zkusila řešit jinak.

O tchyni nebo tchána jen v krajni nouzí,že bych byla poslední na světě,kdo by jim měl pomoc.Raději než je mít doma ,bych tam denně jezdila.O rodiče bych se postarala.

No jasneeeeee! Ale jen nez by na muze v dobry vire nechala napsat barak...v dobry vire ze bude moct dozit ve svy posteli. Pak bych ho pekne skripla a baba by putovala. Pche, na me si nikdo neprijde!

pokud bych nemusela řešit finance a prostor, určitě bych si je domů vzala, klidně všechny u našich byla takhle babička, ale ta byla šikovná a postarala se o sebe až do konce, tcháni mají teď doma taky babičku, přijde nám to normální.

Nevím, jestli bych to zvládla. Spíš asi ne.

Já už na to reagovala u toho prvního příspěvku... bohužel vím, co obnáší péče o dospělého ležáka a vím, že to často není v domácích podmínkách možné. Mamka takhle v bytě dochovala oba své rodiče. Byl to desetiletý zápřah, který odnesla zdravím... a to tak vážně, že se fyzicky sesypala jako domeček z karet. To, že tenkrát neumřela byl spíš zázrak, ale vážně nemocná už bude do konce života A to jsme pomáhali všichni. Stejně tak tchýně vážně odnesla zdravím starost o svou nemohoucí matku a nemohoucího manžela. Vzhledem k těmto zkušenostem máme od nich, stejně jako ty, výslovný zákaz se někdy o něco takového pokoušet. A to jsme hodně semknutá rodina. Naším morálním závazkem, pokud to bude nutné, bude zařídit a zaplatit důstojné prostředí a péči.

ne,nikdy byhc to neudelala.... ac to zni hnusne.. jezibaba taky potrebovala dohled a ani jeden z nas to nechtel udelat...

Ano vzala, tak jako bych si vzala svoji babičku, nebo svoji mamku :) ale já mám tchýni hodnou a milou , máme dobré vztahy :) mojí mamce jsem několikrát slíbila, že se o ni postarám za to všechno, co pro mě v životě udělala...o naši babičku se taky na střídačku starají její děti a rodina a je určitě šťastnější než kdyby pomalu umírala v nemocnici

jednou me to mozna ceka....nerikam,ze se do toho hrnu,ale.... tchyne je ze spolecnosti,kde DD nejsou, ji taky prijde samozrejme nam pomahat a takove \"odlozeni\" by ji zabilo. To stejne muj tatka. Cely zivot vse delal jen pro nas. V 62 letech se i varit naucil,kdyz mamka umrela, chodil stale na brigady, nerekl, tak ja mam svuj duchod a vy se o sebe starejte....dum na nas napsal,dovolil nam ho prodat, ten dum,ktery vlastnorucne stavel a cely zivot zveleboval...diky tomu ja i sestra mame vlastni byty.....ne,nemohla bych ho dat do DD, i kdyby to byl Disneyland pro duchodce

Já mám štěstí že matka i tchýně mají nemohoucí rodiče, a nakonec obě usoudili, že nejlepší kompromis je domov důchodců, mám vystaráno. Ano na víkend, na svátky apod. si ji klidně vezmu, budu ji chodit navštěvovat a rozptylovat, ale doma bych ji stejně jako své rodiče nechtěla.