něco pozitivního - diskuze

adamovi byo v září sedmnáct a troufám si říct, že horší část puberty má za sebou. holky..... já to ani nezpozorovala jak to uteklo. fakt je, že když mu bylo 13 a půl, tak jsem ho vysvobodila ze spárů despotického anetického psychopata (bilologického otce) a zůstali jsem bydlet sami. bylo to jako zázrak. z ubuleného rozklepaného kluka se všemi dostupnými \"dys\" se stala jako mávnutím proutku pohodová vyrovnaná osobnost. a možná kvůli tomu že je ve znamení váhy jako já a jsme si povahou velice podobní, nemáme žádný problém. dokázala jsem mu do hlavy imputovat myšlenku, že žádný průšvih není neřešitelný a že když přide včas, vždycky se to dá nějak zachránit. je fakt, že jsem hodně tolerantní, ale josu určité hranice, za které on ví, že nesmí. a fakt tam nejde! co by tam dělal, když by tím přišel o všechny výhody co mu plynou z bezproblémovosti???? je chytrej - možná trochu vyčůranej, ale hodnej kluk co mi nechce ublížit. nedávno trochu ujel - a když jsme si vyříkali, co mi vadí a co mne tak naštvalo, uznal svoji chybu a okamžitě ji napravil. jo... a omluvil se. on totiž tu chybu neudělal naschvál, jen špatně odhadl situaci.ted se mnou prožívá těhotenství a těší se na bráchu. všem bych vám přála tak pohodářské děti.