Naslouchátka - diskuze

Tak jsem trošku zklamaná. První tři dny měl Tomášek naslouchátka vzorně nasazená a vyndali jsme je jen na spinkání. Od čtvrtka zlobí a pořád si je tahá ven a cumlá je. Nejlepší je, že je totálně rozkládá. Je docela problém je zase složit a udržet v čistotě. Ale tak trošku jsem to čekala. Horší je pro mě fakt, že mu asi nepomáhají. Jedinou změnou je to, že se začal víc zvukově projevovat. Ale že by něco slyšel mi nepřijde. Jenže ono je to těžké, když to naslouchátko není úplně natěsnané v oušku, tak příšerně píská a stejně nic neslyší, to taky může být důvod, proč si je pořád vyndavá. Ale já ho prostě neudržím v klidu, leze, kutálí se, blbne a ty naslouchátka se prostě hýbou taky no. Jenže nevím, jestli mu vadí to pískání nebo mu vadí jen ty naslouchátka. Když na něj zkouším volat, tak nereaguje, ale když dostane do ručičky hračku, co hraje, tak mi přijde, že zpozorní. Nechci předčasně házet flintu do žita, ale mám pořád pocit, že všechno strašně dlouho trvá a že mu toho spousta utíká a že pro něj dělám málo. Chci být strašně moc silná a nebýt nejistá, Tomášek mě potřebuje silnou a sebejistou. Asi jen moc pospíchám a chci toho moc najednou. Týden je asi moc krátká doba na to, aby si na ty naslouchátka zvyknul. Jen jsem čekala prostě víc. Budu muset být trpělivější. Jo a taky mě začíná štvát, jak mě pořád všichni poslední dobou hrozně litují, strašně mě to ubíjí. Nevadí mi, když mi někdo řekne, že je mu to líto, ale když mi někdo hned při pozdravu řekne, že jsem chudinka a bublinka taky, tak to mi fakt nepřidá. A ještě k tomu je děsně hnusné depresivní počasí. Prostě jsem to ze sebe musela dostat, tak mě berte s rezervou.