Náš boj s laryngitidou, text BOL pro iDNES: - diskuze

Jani,pěknej článek Hlavně že už je nějaká osvěta když to poprvé před 5-ti lety dostal Kuba ,vůbec jsem nevěděla oč jde ,ani nikdo z okolí Jen doufám,že z toho taky všichni vyrostou

to je strašná, z toho mám velký strch, doufám, ža se nám to vyhne

Můj Ondrášek to měl poprvé v 10 měsících, nikdy jsem před tím o té nemoci nic neslyšela, takže i jako nezkušená matka, když to v noci začalo, tak jsem nevěděla co to je, jen jsem ho hlídala a když to do rána nepřešlo, tak jsme jeli na pohotovost. Dr říkal, že když jsme přežili první noc, tu nejhorší, tak že nás pustí domů jen s léky, jinak je to na hospitalizaci. Když to bylo podruhé, tak jsme okamžitě vyrazili do nemocnice, ani plínku jsem mu tehdy suchou nedala a jel v pyžamu zabalený v dece, jak jsem se bála, aby jsme nepřijeli dlouho. Naštěstí se to opakovalo jen v zimě a \"jen\" dva roky. Hrůza a nikomu bych to nepřála a dodnes si vyčítám, že jsem ho poprvé nechala tak dlouho

my se z ní lečíme malej jí měl chycenou včas ale jak ten chrčel a sýpal už je to lepší pomalu přestávám dávat léky ještě dávám na roztažení průdušek a jen občas zachrčí ale musí se naučit pořádně se vykašlat ale je to ošklivá nemoc snad už jí nedostanem

I můj malý trpívá záchvaty, ještě jsme nebyli v tom stádiu že by jsme volali záchranku, vždy pomohl čípek a okno. Ale nikomu bych to nepřála.

to je hrozny...jesteze nas toto nepotkalo a doufam,ze se nam to i nadale vyhne!Vsichni co mate s laryngitidou zkusenosti,mate muj obrovsky obdiv

Tohohle se děsím hrozně. Doufám, že to nikdy nepoznáme osobně...

Já s tímto zkušenosti mám. Poprvé se mi to projevilo už v deseti měsících, takže jsem byla v nemocnici a pak se to opakovalo, dodnes si na to vzpomínám, je to strašný pocit nemoci se nadechnout, nikomu bych to nepřála. Jako když utne v 8 letch to dalo pokoj, tak snad už to nezažiju a hlavně ne u svých dětí...

Mám vlastní zkušenost s touhle \"potvorou\".Byla jsem s Evičkou na pohotovosti a odtud mi jí vezli RZS pod houkačkou do nemocnice.To byl fofr.Než jsem stačila se sestřičkou sepsat vše potřebné,byla Evina v nemocnici.Potrápila nás asi 3x.Nikomu tyhle otřesné zážitky nepřeju.

drsné. Vím, že to měl sestřenky syn, ale asi jsem se nezajímala o průběh této nemoci. Až teď mi dochází, co s ním museli prožívat..To je hrůza, doufám, že se nám to vyhne

to je fakt šílená nemoc....