MOJE TCHÝNĚ_2. ČÁST - diskuze

Tak už jsem zpět, nakrmila jsem kluky sedí teď v židličkách a relaxují.Co jen tak vzpomínám tak během těch let bylo oblačno a zataženo a celkem jasno :-) Začalo mě strašně štvát, že nerespektuje soukromí. Snažila jsem se jí to naznačovat, ale opravdu to bylo zbytečné. Takže se stalo, že nás přistihla při sexu, prostě zaklepala, vlezla tam bez časoví prodlevy a když zjistila, že jsme v nejlepším vzala roha. a já jako správný spratek jsem za ní volala \"Proč odcházíš tak rychle\". To pomohlo na cca 3 týdny. To vždy zaklepala a zůstala na chodbě a volala na manžu. No kráva prostě. Takhle to asi bylo 2x, že nás přistihla při sexu. Moc mi vadilo, že manža nevidí jaká je jeho matka. Ale zase oceňuji to, že jsem mu mohla vše říci. Říkala jsem si, že alespoňtak..že nebrání maminku. Nebudu popisovat naše dohady, manželovo a moje, byly doby kdy jsem byla fakt hnusná a zlá a nepříjemná, ale to i proto, že jsem chtěla řešení, které manža neuměl udělat. Ale zase jsem nechtěla manžu tlačit do nečeho do čeho on nechtěl, aby mi to v budoucnu nebylo vyčítáno. Vygradovalo to před cca 3,5 roky. jen bych chtěla upřesnit, že s mojí švagrovou jsme měli nulový vztah, chladný, nemusely jsme se, nestýkaly se ... pokaždé se tvářila děsně otráveně, když jsme tam zavítali. Skoro vůbec jsme se nestýkali, tchýně mi vyprávěla co švagrová dělá a nedělá a já jí odsoudila za nějaké věci, které se mi nelíbili a říakal si jaká je tchýně na ní ještě hodná a jak jim ze začátku pomíhala a jak je švagrová nevděčná. Jj žila jsem ve sladké nevědomosti. Ještě bych chtěla zmínit, že se manža ptal své matky jestli bude chtít měnit patra, to víte přeci jen není nejmladší a léta každému přibývají. Ona, že prý ne. Tak jsem jí řekla, že když přijde za cca 2-3 roky, že jí řeknu, že nebudeme měnit nic. Řekla, že jí to nevadí. Za cca dva roky přišel manža a říká mi, to neuhodneš co mi říkala máma. A já na to co tedy mu říkala tak světoborného. Prý chce měnit patra. Říkala jsem, že to asi nemyslí vážně. Po domluvě s manželem jsme se rozhodli, že ta patra vyměníme. nejhorší byl termín, on jako zedník měl v létě nejvíce práce, tak jsme řekli že počkáme do září .. jenže to tchýně ne, prý to chce hned. Na spodním bytě bylo potřeba udělat ještě ve třech místnostech elektriku a štuky. Byli jsme hloupí, že jsme jí neřekli, že až v září. prosadila si, že to chce v červenci. Tak jsme z dolního bytu vše vyklidili, udělala jsem čistku, něco se nastěhovalo na půdu a jednu místnost v patře nám tchýně nechala na spaní a naše věci.Tchýně mě v té době hodně u sebe naší fenku Kerinku. Takže to vypadalo tak, že manža přišel domů z práce, makal na bytě do noci, šel spát, ráno zase do práce a tak pořád dokola. Asi po 3 týdnech už nemohl a v sobotu vysloveně odpadnul. Tchýně mi říká velice ironicky \"Dneska se dělat nebude\"? Koukala jsem jako z jara. No prostě kráva. Řekla jsem jí, že je manža unavený, že má toho dosz, že jsem ho budila a že senedal vzbudit. Ona byla naštvaná !!! Byla jsem na ní tak naštvaná, vše se to hromadilo, protože jsem byla hloupá a nic jsem si nedovolila říci, takže hádky mezi mnou a manžou byli na denním pořádku. Tchýně byla tak nasraná, že jsem pak zjistila že všechny věci pro Kerinku nám dala za dveře a nic neřekla. Tak to jsem už byla já vytočená, manžel se šel zeptat proč to udělala, prý uklízela, tak jí řekl, že ať příště zaklepe a řekne, že to bude dělat a my si věci vezmeme. Hádali jsme se s manželem tak moc, že jsem mu pak řekla (poprvé v životě), že mu podepíši rozvodové papíry, že mi netojí za to tam být, když se nuemí postavit své matce a ona dělá mezi námi zle. přiznám se, že to se mnou seklo, povolily mi nervy, sesypala jsem se, brečela, třásla se a nemohla dýchat ... stát na nohou, nic, jen jsem brečela. manža když to viděl, řekl že mu tohle za to nestojí, abych na tom byla takhle špatně. Sedli jsme si, a promluvili si. řekla jsem mu vše co mě na jeho matce vadí a co se mi nelíbí, že bychom měli vytýčit hranice a trvat si na tom, že pak to snad bude lepší. Ale že on musí jí říci co je špatně a co nechceme aby dělala. Řekla jsme mu, že se dá vše řešit a slušně. To víte, nebyl na to zvyklý a neznal to. Poslušně udělal co mu matka řekla a ani ho nenapadlo, že neříká prosím a děkuji. No síla. Domluvili jsme si, že jí to řekneme, až přijde z práce. Já to, ale nevydržela a slušně, ale důrazně jí řekla své. Upozornila jsem jí, že když to nebude tak jak chcceme, tak odejdu a že nechám na manžovi zda půjde či ne. Ai si lehce spočítala pro co by se rozhodl. Pak to celkem fungovalo, i když občas opět měla ty své dny a byla na zabití. jak jsem psala, naše situace vygradovala před cca 3,5 lety asi v půlce prosince...