Moje tchýně - diskuze

Nadpis jsem psala asi pětkrát, než jsem se rozhodla jen pro tahle dvě slova. Musím to ze sebe vypsat, než to zase vypustím z hlavy a nechám to být. Že mi nikdo ze strany Ládíkovy rodiny nepopřál ani k svátku ani k narozeninám, to jsem vám už psala. Jeho sestru neřeším, protože ta pro nás dělá první poslední a má toho tolik, že jí prostě na určité věci nezbývá čas a vynahrazuje nám to jinak. Že mi tchánovci vždycky dávali jako dárky oblečení gigantických rozměrů nebo mi složili dvě plné dárkové tašky různých krámů, které sami dostali k narozeninám a které jsem já pak musela stejně vyhodit do popelnice, že mi tchýně dala k narozeninám dvě noční košile, které dostala rok předtím k narozeninám od nás, to bych všechno přežila, protože mi vždycky popřáli. Ale letos nic. Vůbec nic. Včera jí Ládík volal,aby se zeptal jak se mají. V koutku duše jsem doufala, že mi bude chtít popřát. Ale nic. Před chvilkou jsme dorazili domů a zvoní pevná, tak to vezmu. Nejenže mě ani nepozdraví, ptá se po Ládíkovi, ale pak mě použije jen k vyřízení vzkazu a pak mi deset minut vypráví jaká je moje švagrová chudinka udřená. Já to přeci vím, že je Andrejka blázínek, který maká jako barevný a pak jí vypovídá tělo službu. Je už prostě taková. No, trpělivě jsem poslouchala a přitakávala a nakonec ona sama hovor ukončila. A mě se chtělo brečet. Já přemlouvala Ládíka, abychom tam jezdili častěji, aby vídali malého, já jí kupovala růžičky a různé pozornosti, když jsme tam jeli na návštěvu. Pitomý sáček koření, které nemohla sehnat, značku mouky, kterou má ráda,... prostě blbosti, které jí potěšily. A nestojím ani jí ani tchánovi za to, aby zvedli telefon a popřáli mi. Já sama jsem úplně otočila, aby mi nikdo nemohl nic říct, že se k nim chovám ošklivě, i když oni se ke mě chovají pořád stejně. Asi se z toho budu muset vybrečet.