moje puberta - diskuze

Všechny zdravím, tak si tady čtu vaše probemy s pubertou vašich dětiček a koukám že větsina z vas uz nevi jak sytuaci zvladnout a jeste se citite provinile. Rekla jsem si ze vam musim napsat. Jsem hodne mlada a svoji pubertu mam jeste v zive pameti. Musim rict ze to pro moji mamku bylo asi narocne. Detstvi jsem mela bezvadne, udelala pro me vse co mohla a jeste bez tatinka. Moc ji za to dneska obdivuju jak to zvladla, ale tehdy to bylo jinak. Lhala jsem, babicce jsem brala penize z penezenky kdyz spala a jednou jsem se s kamaradkama tak opila ze me odvezla sanitka. A ja mamku jeste nesnasela za to ze mi nadava ze se mi snazi domluvit uz asi nevedela co delat tak padlo i par osklivich slov co ji potom mrzely a z mich ust padlo taky hodnekrat ze ji nenavidim a podobne, to me mrzi do ted. Pisu vam to sem hlavne proto aby jste nebyli smutne a nemyslely si ze vas dite za vasi kritiku bude nenavidet nebo podobne. Ja i kdyz em rekla neco opravdu hnusneho bylo mi to lito i kdyz jsem to nedala najevo ale v urcitym veku je proste vzpoura a tak to jediny co vam mozek povoli. Ono je to prejde a udou vam opravdu vdecni. Ted mi je 22 ziju sama a cekam miminko. Studuju vysokou skolu a jsem normalni plnohodnotnej clovek. A teprve ted si uvedomuju ze za to vdecim jen a jen svoji mamce. Jak me vychovala, ze se mi venovala a ze se na me nevykaslala. myslim si ze tak to budou mit i vase deti. Jednou az budou velci vam za to podekujou i kdyz mozna jen v duchu. Proto vam drzim palce a radim nepropadat panice ono to prejde :)Snad jsem na sebe nepraskla moc hrozne veci...