manzelstvi - diskuze

Jak je teď u nás ta krize, tak pořád přemýšlím co a jak dál a jestli, i když se to mezi námi zlepší, to bude stejné jako předtím, či ne a jaké to vůbec bude. Popisovala jsem něco málo, co se u nás děje v BABY AKTUALNE. Nedávno jsem tu psala na příspěvky od Megiska a jinych mamin, ze jim preju hodne sil a ze bych nikdy nechtela zazit rozvod a tak. A machrovala jsem, jak bych od někoho hned odešla, že bych určité věci vůbec nesnesla a prostě odešla, tak jako jsem se už několirát s někým rozešla....jenže je to teď něco úplně jiného a nejde to asi jen tak lehce říct. Když totiž přijde na konkrétní situaci, člověk se chová úplně jinak a uvědomí si, že vlastně ani nemá sílu jít... Já jsem byla rozhodnutá, že půjdu, že prostě najdu podnájem, nějak zařídím hlídání, po večerech půjdu dělat třeba do baru a nějak se o nás s Jolankou postarám. Zvládla jsem si najít práci v cizí zemi, bez umění jazyku a s pár drobnýma v kapse jsem přežila a dostala se sama z nejhoršího, tak co bych nezvládla odejít a začít znovu u nás. Dokonce jsem volala do agentury, co pronajímá byty, nechala jim tam kontakt. Jenže ten den jsem Martinovi napsala sms (nebyl totiž doma), že pokud to takhle půjde dále, že opravdu začnu podnikat určité kroky, že takhle dál žít nechci a nebudu, tak aby se pak nedivil. Nevím, možná mu došlo, že bych fakt šla, on totiž ví, že já si nenechám vše líbit, zvlástě na buzeraci jsem alergická, ale přišel a hned se mě ptal, co mu to píšu a co to má být a v hlase byl takový zvláštní tón...Pak jsme chvíli mluvili...každý objahoval různé situace ze svého pohledu...vlastně pro něj bylo špatně něco, co jsem ve chvíli kdy mu nebylo úplně dobře, řekla, a tak na mě vyjel. On mě zase řekl nějaké věci v blbé chvíli...no takhle jsem se bavili..třeba mi řekl, že jsem netolerantní k té jeho nemoci, já mu zas řekla, že on nebyl vůbec tolerantní ke mě v šestinedělí a tak dále...je fakt, že svou chybu neuznal, asi to prostě neumí a násilím to z něj nedostanu...po tom rozhovoru šel něco odnést do sklepa a já musela napoštu, takže jsme se minuli, když jsem odcházela a rozhovor zůstal neuzavřený. Když jsem přišla, nebavili jsme se jako ten týden předtím. Tichá domácnost je teda fakt šílená, vše se honí hlavou, pořád napnutá, co bude a jak to bude, z Martinovy strany žádná odezva. Pak jsem si říkala, že už to nevydržím, že on asi jen tak sám nepřijde, ale možná by i chtěl....jak si tak chystal večeři, koukala jsem na něj a přišel mi strašně sexy, uvědomila jsem si, že mi strašně chybí a že když odejdu už mě nikdy nepohladí, nedá mi pusu...nebude nic....a tak jsem vzala Jolanku a položila mu ji na záda a on něco prohodil..už nevím, co to bylo, ale smál se a já taky...asi jsem blbá, zas jsem to rozlouskla já a to jsem nechtěla,,ale třeba někdy možná přijde a omluví se až to nebudu čekat, nebo řekne, že je mu to všechno líto. Možná potřebuje odhodlání. Teď se bavíme, ale jen tak zběžně, občas prohodíme nějaký vtípek, zasmějeme se..ale ještě žádná pusa, objetí ani nic podobného neproběhlo...snad brzy... asi to chce čas a třeba se vše vrátí do starých kolejí...třeba to bylo jen tou nemocí a já mu nedala podporu, kterou by si představoval. Já ho tu nebudu obhajovat,,, je to nesnesitelný puntičkář a nervák, ale vím, že mě nikdy neuhodí, že se mě vždy před cizíma zastane a podrží mě a vlastně vím, že ho stále moc miluju a NECHCI bez něj být...jj je to šílené, buzeruje mě a někdy mi nadává, ale je to MŮJ Martin a chci s ním být... a možná budu jednou litovat, že jsem teď neodešla, ale nejde to, nemůžu jít...protože ho miluji a protože spolu máme tak krásně dítě jako je JOlanka....a já chci aby měla svého tatínka u sebe...ufff to jsem se nějak rozepsala víc než jsem chtěla...začínám tu bulet, takže raději skončím, sama jsem se nad tím trochu dojala a tak doufám, že vše u nás bude brzy dobré. Děkuji, že jste to přečetly až sem a třba se mnou souhlasíte nebo ne, ale jsem moc ráda, že tyhle stránky jsou, že se můžu vypsat, že jste tady a že si můžu přečíst reakce a názory ostatních...díky