banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

manzelstvi - diskuze

23 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Jak je teď u nás ta krize, tak pořád přemýšlím co a jak dál a jestli, i když se to mezi námi zlepší, to bude stejné jako předtím, či ne a jaké to vůbec bude. Popisovala jsem něco málo, co se u nás děje v BABY AKTUALNE. Nedávno jsem tu psala na příspěvky od Megiska a jinych mamin, ze jim preju hodne sil a ze bych nikdy nechtela zazit rozvod a tak. A machrovala jsem, jak bych od někoho hned odešla, že bych určité věci vůbec nesnesla a prostě odešla, tak jako jsem se už několirát s někým rozešla....jenže je to teď něco úplně jiného a nejde to asi jen tak lehce říct. Když totiž přijde na konkrétní situaci, člověk se chová úplně jinak a uvědomí si, že vlastně ani nemá sílu jít... Já jsem byla rozhodnutá, že půjdu, že prostě najdu podnájem, nějak zařídím hlídání, po večerech půjdu dělat třeba do baru a nějak se o nás s Jolankou postarám. Zvládla jsem si najít práci v cizí zemi, bez umění jazyku a s pár drobnýma v kapse jsem přežila a dostala se sama z nejhoršího, tak co bych nezvládla odejít a začít znovu u nás. Dokonce jsem volala do agentury, co pronajímá byty, nechala jim tam kontakt. Jenže ten den jsem Martinovi napsala sms (nebyl totiž doma), že pokud to takhle půjde dále, že opravdu začnu podnikat určité kroky, že takhle dál žít nechci a nebudu, tak aby se pak nedivil. Nevím, možná mu došlo, že bych fakt šla, on totiž ví, že já si nenechám vše líbit, zvlástě na buzeraci jsem alergická, ale přišel a hned se mě ptal, co mu to píšu a co to má být a v hlase byl takový zvláštní tón...Pak jsme chvíli mluvili...každý objahoval různé situace ze svého pohledu...vlastně pro něj bylo špatně něco, co jsem ve chvíli kdy mu nebylo úplně dobře, řekla, a tak na mě vyjel. On mě zase řekl nějaké věci v blbé chvíli...no takhle jsem se bavili..třeba mi řekl, že jsem netolerantní k té jeho nemoci, já mu zas řekla, že on nebyl vůbec tolerantní ke mě v šestinedělí a tak dále...je fakt, že svou chybu neuznal, asi to prostě neumí a násilím to z něj nedostanu...po tom rozhovoru šel něco odnést do sklepa a já musela napoštu, takže jsme se minuli, když jsem odcházela a rozhovor zůstal neuzavřený. Když jsem přišla, nebavili jsme se jako ten týden předtím. Tichá domácnost je teda fakt šílená, vše se honí hlavou, pořád napnutá, co bude a jak to bude, z Martinovy strany žádná odezva. Pak jsem si říkala, že už to nevydržím, že on asi jen tak sám nepřijde, ale možná by i chtěl....jak si tak chystal večeři, koukala jsem na něj a přišel mi strašně sexy, uvědomila jsem si, že mi strašně chybí a že když odejdu už mě nikdy nepohladí, nedá mi pusu...nebude nic....a tak jsem vzala Jolanku a položila mu ji na záda a on něco prohodil..už nevím, co to bylo, ale smál se a já taky...asi jsem blbá, zas jsem to rozlouskla já a to jsem nechtěla,,ale třeba někdy možná přijde a omluví se až to nebudu čekat, nebo řekne, že je mu to všechno líto. Možná potřebuje odhodlání. Teď se bavíme, ale jen tak zběžně, občas prohodíme nějaký vtípek, zasmějeme se..ale ještě žádná pusa, objetí ani nic podobného neproběhlo...snad brzy... asi to chce čas a třeba se vše vrátí do starých kolejí...třeba to bylo jen tou nemocí a já mu nedala podporu, kterou by si představoval. Já ho tu nebudu obhajovat,,, je to nesnesitelný puntičkář a nervák, ale vím, že mě nikdy neuhodí, že se mě vždy před cizíma zastane a podrží mě a vlastně vím, že ho stále moc miluju a NECHCI bez něj být...jj je to šílené, buzeruje mě a někdy mi nadává, ale je to MŮJ Martin a chci s ním být... a možná budu jednou litovat, že jsem teď neodešla, ale nejde to, nemůžu jít...protože ho miluji a protože spolu máme tak krásně dítě jako je JOlanka....a já chci aby měla svého tatínka u sebe...ufff to jsem se nějak rozepsala víc než jsem chtěla...začínám tu bulet, takže raději skončím, sama jsem se nad tím trochu dojala a tak doufám, že vše u nás bude brzy dobré. Děkuji, že jste to přečetly až sem a třba se mnou souhlasíte nebo ne, ale jsem moc ráda, že tyhle stránky jsou, že se můžu vypsat, že jste tady a že si můžu přečíst reakce a názory ostatních...díky
Moni,tak snad jen doufám,že jednou opravdu nebudeš litovat a držím Ti v Tvém úsilí palečky
Moc dobre chapu co prozivas, ja si totez prozila par tydnu dozadu, tez jsem sem psala, meli jsme s pritelem krizi a to ne jednu kdyz uz to vypadalo ze to bude ok tak se zase prihodilo neco co nas totalne rozhadalo a ja v jednu dobu opravdu veril aze je to definitivni konec nedokazala jsem uverit ze tak narusenej vztah muze mit nejakou budoucnost a nejak dal fungovat, ale zase tez mame spolu Kubicka a asi to jedine me nutilo premyslet jak to jeste cele zachranit, protoze jsem si tez nedokazala predstavit ze najednou budem uplne sami. Nakonec se vsechno zazehnalo hodne veci jsme si vyrikali (komunikace je strasne dulezita) ujasnili si urcite veci a musim rict ze nam to tedka musim to zaklepat klape najednicku. Tak Vam drzim palecky at to tez vsechno preklenete chce to nekdy silne nervy a zatnout zuby.
ahoj Moni,četla jsem to až teď.Chci jen říct,že mi mluvíš svým příspěvkem z duše!Snad je to jen dočasná krize a zase se to spraví!Taky jsem si myslela,že to bude pohodička jen tak odejít,ale už při první vzpomínce na hezkou společnou věc jsem věděla,že to je strašně těžké a bolestivé udělat takový krok.Nakonec jsem ráda,že jsem to neudělala.Při usmiřování jsem taky začala jako první a dobrovolně-chlapi jsou na to podle mě moc hrdí,ale vyplatilo se mi to..a dnes,po asi 2 měsících je to zase bezva jako dřív,ale chtělo to čas..Držím palečky,ať i ve vašem případě to dopadné k oboustranné spokojenosti!
STRAŠNĚ VÁM DRŽÍM PALEČKY,AT SE VŠE V DOBRÉ OBRÁTÍ. JOLANKA JE KRÁSNÁ A ZASLOUŽÍ SI VÁS OBA
@sasha ahoj, píšeš moc hezky o smutných věcech. držím vám třem palce.
držím pěsti atohle přesně mám i já
@Veronika Ječmínková Já taky.
Moni,tak jsem si to celé přečetla a fakt mě to dojalo.....vždy je mi to táák líto ale já myslím, že mu čsem opravdu dojde co má doma a že jiná by to jeho puntičkářství nesnesla!!!Tak jako všichni držím moc a moc at je vše brzy jak má být a vy jste konečně spokojená a štastná rodinka.Drz se papa
Moni, myslím na Tebe(vás) a doufám, že to chce jen čas a diskuzi...já jsem taky horká hlava a hodně věcí řeším impulsivně a hned a musím říct, že skoro vždycky se spálím...máte krásnou Jolanku a na tu je třeba myslet předevšímdržím ať brzy napíšeš něco pozitivního
@Eva74 jojo souhlasím,taky si nenechám \"nasrat na hlavu\",ale jsem beran a ti jsou tvrdohlaví....držím vám mooc palečky at máte zas krásný vztah bez problému
Moni, taky moc nerozumim tomu, v cem je jadro problemu. Ale myslim, ze oba dva v sobe dusite nejakou nespokojenost a pritom by uplne stacilo, abyste spolu o tom mluvili. Sama vidis, ze kdyz jste si promluvili, tak kazdy to vlastne videl uplne jinak. Treba ty hledas chyby na necem, co on tak treba nemyslel a on zas hleda chyby u tebe v necem, co by te vubec nenapadlo. Takze si myslim, ze kdybyste se domluvili a rozmysleli si, co vam na vasem vztahu vadi a pak to spolu probrali(dopredu se domluvit, ze bez hadek), tak se urcite domluvite na nejakem kompromisu. Jo a jeste jedna vec, uplne te chapu, ze ti vadi jeho buzerace a puntickarstvi. To bych taky nesnesla, mela jsem kdysi jednoho takoveho pritele. Ale zjistila jsem, ze buzerovat te bude tolik, kolik ho nechas. Takze kdyz to budes naprosto ignorovat a delat si veci po svem, tak ho to bez tvoji odezvy prestane casem bavit. Proste na to vubec nereaguj, ani slovne ani ciny.Tak drzim
Moničko,ono je fakt,že lehko se řiká hůř se koná,je fajn znát názory,ale stejně udělá člověk co cítí. Nevim někde jsem slyšela,že je jedno co je správné,stejně člověk bude jednat srdcem,mě se to stává furt i přesto,že už si řikám že příště to bude jinak.Zatím jsem si nabila vždy hubu,ale zase mám aspoň zkušenosti.Držím vám palečky ať je lépe máte prcka a možná o to víc je to rozhodování těžší,tak se neunahlujte.Pa Jana
jjéé,to je mi líto,ale jmyslím že to bude dobré.Třeba měl prostě své špatné dny k té nemoci,chlapi se k tomu staví jinak než ženské.Dej tomu čas.Někteří lidé se prostě neumějí omlouvat ,mají svou hrdost.Držím Ti moc palečky,aby se to spravilo, a vy jste si opět užívali štěstí.
Já bych tomu dala čas,je fakt že je teď těžší období pro každého a kdybys ho nemilovala tak je to o něčem jiném a myslím si že tě má moc rád,chce to hlavně mluvit
Držím palce, ať se to raději všechno zlepší, ať si k sobě zase najdete cestu a jste šťastná rodinka..
Ahojky, no poplakala jsem si u toho taky. Vztahy umí být pěkně komplikovaná věc a ono je těžký si říkat, teď to nechám na něm, ať to rozlouskne on. Já myslím, že je dobře, že ses toho chopila, i když chápu, že tě to občas štve, že to jakoby děláš pořád, ale někdy ta malá \"oběť\" za ten výsledek stojí.Věřím, že to doma dáte dohromady a budete i s Jolankou šťastná a spokojená rodina.
No priznam se - dojala jsi me. Chapu to hrozne moc, jak to citis.Ale ais byste si meli urcit nejake hranice a promluvit si ( treba si to i dopredu napsat na kus papiru) co vas na sobe nejvic vytaci a ak se dohodnout aspon kazdy na trech vecech, ktery se budete snazit nejak zmenit. Treba ty mu vysvetlit,ze ti nesmi nadavat, ze pres to proste nejdes a ze chapes, ze mu to bude treba trvat,ale on by mel aspon pripustit ,ze na tombude pracovat.Samozrejme to znamena i priznani od tebe,ze take budes pracovat na necem co ho na tobe stve. Nejde to z hodiny na hodinu,ale rcite se to da trochu upravit do prijatelnejch koeji.Preju ti s tim hodne stesti,protoze ja si myslim,ze pokud ho milujes a navic mate Jolanku, meli byste se snazit zustat pohromade.Ja kdyz jsem opustila manela, tak jsem byla ve fazi, kdy mi to temer vubec nerislo lito.To je faze, kdy je to spatne a clovek by mel zkusit zacit jinak ( obzvlast kdyz v tom nejsou deti).Budu na tebe myslet.
Bude to znit asi hrozne chytracky, ale po tech letech a zkusenostech mych i mych blizkych, si myslim, ze jsou v zivote v kazdem obdobi dulezite ruzne veci. Kdyz je zenska bezdetna, miva horkou hlavu, ale vzdy rozhoduje jen sama za sebe. Kdyz mas dite, je to jine. Nejadnou zjistis, ze spousty veci je lepsi prehlidnout, skousnout, neresit. Ono to totiz nikde neni idealni a vsude je neco, co vadi. Myslim, ze kdyz je chlap dobrej otec, je velka sance pro zenu jako matku lecos kousnout a vybirat si to lepsi, aby byl clovek stastnej. Preju at se ti to doma srovna, protoze jste svou dceru urcite udelali s laskou a ta prece nekde musi byt
Ahoj Moni, já teda nevím přesně co mezi vámi bylo, ale z toho, co popisuješ si myslím, že to bude zase dobré. On nemá absolutní zájem o to, aby to mezi vámi bylo špatné, hned ho zajímala ta sms, vrátil se domů. Směje se na Tebe. Ale chápu i tebe, také mi vadí, že můj Martin nepřijde jako první, že vždy já jsem ten iniciátor, ale to už jsou asi chlapi. Na tu pusu čeká on, a já bych to asi udělala, asi jsem hloupá, ale kdybych měla ty pocity co Ty, do kterých jsem se vžila a napsala jsi to moc hezky, tak bych za ním šla a možná zkusila pochopit i jeho. Někdy máme i my problém, a chápeme jen sebe, i když chlapi také, ale já mám u mého Martina vyzkoušené, že když já uznám první svou chybu, on na sebe začne najednou házet popel, a to fakt nekecám, a kdybych nezačala první, tak se chová jak mistr světa a že je bez chyby. Prostě nechce ustoupit jako první a hádal by se do krve že chybu neudělal. Věřím, že to bude mezi vámi v pořádku, je vidět, že se máte rádi z toho, co jsi psala. Holt musíme udělat ty kroky první my, ale nestojí to za to? Nejedná se tu o žádnou nevěru, tak proč bychom to pro klid domácnosti neudělaly, i když si v koutku přejeme a někdy trucujeme, aby přišli první oni. Napiš jak to pokračuje, ale určitě to bude dobré. Moc Ti to přeji a přidávám se k názoru, že mne také pomáhá se tu vypsat. Však je to nedávno, co mne naštval můj Martin a našla jsem tu spousty podpory a rad. v tu chvíli jsem opravdu nikoho neměla.
@Justík Tak to mame opravdu podobne.Terry nekdy uplne ceka az reknu \"omlouvam se\" a uz me ani nenecha domluvit a spusti jak to byla i jeho chyba.No proste presne jak rikas ale jsme oba tvrdohlavi
pridavam se a drzim palecky at to preklenete a mate fajn zivot
Já to teda přečetla až do konce, a bohužel mám s tím osobní zkušenost. Jak člověk spolu žije a má dítě, tak se neumí jen tak sbalit a odejít. Taky nemám s manželem ideální vztah, často si říkám, že takhle nechci žít, ale pořád jsme spolu. Tak občas spolu válčíme, a snažíme se brát na vědomí fakt, že jiní už prostě nebudem. Držím vám palce, ať má Jolanka mámu a tátu, kteří se spolu nehádají, a mají se rádi. Ony ty děti ten neklid vycítí..
Moni určitě máš pravdu,že se člověk v danou situaci zachová úplně jinak než by předpokládal.Protože být v té situaci nebo o ní jen přemýšlet je hóóódně velký rozdíl.Proto chápu,že s manželem chceš zůstat.Navíc každý máme své \"mouchy\".Někdo větší někdo menší záleží jen na tobě na kolik je hodláš akceptovat.Rozhodně držím palce,aby se to mezi váma vyjasnilo už jen kvůli Jolanky.

Vybraná anketa

Bylo vaše dítě očkováno proti pneumokokům? Jakou vakcínou?

17 %
11 hlasů

0 %
0 hlasů

8 %
5 hlasů

58 %
38 hlasů

18 %
12 hlasů

Celkem hlasovalo 66 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40