Když nevíte, co dřív - diskuze

Dneska úplně hektickej den. Moc sem nepíšu, ale tohle musím. Ráno jsme měli od 8,45 cvičení s dětmi. Moc se mi nechtělo, ale jeli jsme. Potom jsem přejela autem a šli jsme shánět boty. Než jsem Adama narvala do kočárku, tak jsem byla splavená jak kůň. Potom přejezd nějakých 200 metrů, tam ho zase vyndat, svléct, svléct sebe, vyzkoušet boty. Byli hrozný. Takže zase navléct jeho, narvat do kočárku, obléct sebe a jet dál. Jela jsem do galanterie, tam rychle pořídit potřebnosti, potom do dětského sekáče, který všichni chválí. Tam se nedalo s kočárem, takže jsem A musela táhnout v ruce. Vybrala jsem, co jsem chtěla a zase ho rvala do kočáru. Zašli jsme si na oběd, kde byl neuvěřitelně vzteklej, pořád chtěl něco, co nemohl. Nejspíš vzteky mě poblil. Takže já byla zpocená, uhnaná, a ještě poblitá. Najedli jsme se a vyrazili do další obuvi. Tam zase obléct a zkoušet. Naštěstí tam měli krásné boty. Jenže tam nebrali karty, takže zase cválat do bankomatu a zpátky. Než jsme zase dojeli k autu, tak Adam usnul. No, nechtělo se mi ho budit, tak jsem jezdila kolem, je tam taková odpočinková zóna. Jak jsem byla v klidu, tak jsem si uvědomila, že mě bolí záda a nejspíš jsem to dostala. Taky že jo. Tak jsem volala mámě, ať jde pro dítě, že musím k nim domů, aby to nebylo ještě horší. Jela jsem jí naproti, předala kočár, zase se vrátila k autu a jela. Dala jsem se do pucu, nechala jim Adama, jela nakoupit a od 16,40 na hodinu alpinningu. Řeknu vám, neměla jsem sílu ani zaparkovat do garáže. A tatínek doma nebyl, takže mě ještě čekalo krmení a koupání. Každopádně už mám volno, ale jsem grogy. P.S. Už to mám jak Moňulínek