Zkušenosti pacientek z porodnice Všeobecná fakultní nemocnice - diskuze

Porod 2018

Velice bych chtěla poděkovat Mudr.Kouckému,který se o mě staral na ambulanci předporodní péče,celému týmu na porodním sále,hlavně porodní asistentce Veronice Machútové-byla mi velkou oporou a skvěle se o mě postarala a Mudr.Petru Horákovi,který mě nakonec odrodil.Co bych zmínila je fakt,že nemocnice potřebuje nutnou rekonstrukci,snad se podaří vybrat ve veřejné sbírce dost prostředků a s pomocí státu úspěšně zrekonstruovat.Je ostuda,když se maminky po porodu musejí sprchovat studenou vodou,protože teplá prostě neteče.S poporodní péčí jsem byla velice spokojená,jediná výjimka byla slečna na novorozeneckém-moc perfektní,málo lidská.Snad jediné co ji omlouvá je nulová osobní zkušenost a chybějící empatie k matkám,které mohou a z velké většiny jsou po porodu psychicky nestabilní.Celkově,po odmyšlení si nutné rekonstrukce a jediného incidentu hodnotím 100 ze 100.

Porod červenec 2017 - spokojenost

Tuto porodnici jsem si vybrala především kvůli dobrým recenzím a velmi kvalitnímu vybavení včetně oddělení pro nedonošené děti. Je celkem těžké se přihlásit přes registr, jelikož je velký zájem. A obzvláště ženy rodící v letních měsících, já měla termín koncem července, (kdy se postupně maluje ve všech porodnicích v Praze) musejí mít velmi rychlý internet a rychlé prsty, protože kapacita je snížena snad skoro o polovinu.
V době těhotenství jsem byla pouze 3 krát na ultrazvuku a musím podotknout, že je to vždy výlet minimálně na půl dne. Z odborného hlediska jsem byla ale vždy velmi spokojená. Vždy mi lékař/lékařka vše popisoval/a, aniž bych je o to musela žádat, a veškeré otázky mi zodpověděli. S přítomností studentů se musí počítat, jelikož jde o fakultní nemocnici.
Přestože mi bylo teprve 24 let, kvůli hraničnímu prvotrimestrálnímu screeningu mi byl doporučen odběr plodové vody. Po rozhovoru s velmi milou paní docentkou Baxovou, která mi vše srozumitelně vysvětlila, včetně výsledků, riziku, postupu zákroku apod. jsem se rozhodla zákrok podstoupit. Rozhodně jsem nebyla do ničeho nucena, rozhodnutí bylo zcela na mne, což velmi oceňuji.
Samotný odběr proběhl v únoru 2017 a prováděl ho profesor Calda, byla jsem opět velmi spokojena, zákrok nebyl bolestivý, jen trochu nepříjemný kvůli vpichu dlouhé jehly. Ale vše proběhlo rychle bez zdržování. Atmosféra na sálku byla příjemná, sestřičky taktéž. Jen při čekání na samotný odběr sedí člověk s dalšími 2-3 těhotnými maminkami a nemá prakticky žádné soukromí, vše je slyšet, otevřeně se baví o zdravotním stavu.. Ale pro mě osobně to nebyl problém-já jsem věděla něco na ně, ony zas na mne, tak to bylo fér.
Čekání na výsledky bylo neuvěřitelně dlouhé (asi jen týden, ale pro mě to bylo jak rok) a naštěstí vyšlo vše v pořádku.
6 týdnů před termínem porodu jsem docházela 1x týdně na monitor. Objednávání přes internet na konkrétní hodinu většinu dnů fungovalo, jen jednou jim spadl server či cosi, ale i tak to šlo rychle. S blížícím se termínem porodu ovšem končí možnost objednání předem, jelikož to už bývá plné. Ale nikdy jsem nečekala déle než 45 minut. Samotné monitory (je jich tam asi 5) obsluhuje většinou jedna porodní asistentka, která tam má 2-3 studentky, které ale bývají velmi schopné a jsou celou dobu pod kontrolou.
V den termínu porodu mi byl proveden monitor a byla jsem odeslána se na dvě hodiny projít po Praze, protože se jim nějak nezdařil. Po dvou hodinách mi ho natočili znovu a s velmi mírnými kontrakcemi mě poslali domů. Já jsem odpoledne ještě oběhala pojišťovny, obchody apod. A konečně se dostávám k samému porodu - Hned další ráno jsem se probrala a sotva jsem vstala, pomalinku mi začala odtékat plodová voda. Bylo sedm ráno a jelikož nebydlíme v Praze, tak jsme do porodnice jeli v největší ranní dopravní špičce. Cestou jsem se snažila zachovat klid, jelikož přítel byl už tak dost nervozní. V autě jsem měla kontrakce po 3-4 minutách, tak jsem trochu doufala, že můj první porod proběhne rychle. Navíc váhový odhad byl 14 dní před termínem 2,8 kg, tak jsem věřila, že budu mít tak 3 kilové miminko. Do porodnice jsme dorazili v devět dopoledne, hned mě ochotně přijali na sál, udělali monitor, pak prohlédli, pak klystýr. Byla jsem v místnosti se 2 sprchami, 2 záchody a 2 velkými gymbally. To vše mohl člověk využít dle libosti. Po většinu času jsem tam byla stejně sama, zrovna ten den nebylo moc rodiček. Rovnou mi určili místo na porodním sále (to byla ale výjímka, většinou ženy chodily ještě do nějaké jiné místnosti, kde jsem já nebyla), tam jsem se dostala asi v půl dvanácté. Museli mi píchnout plodovou vodu, protože odtékala moc pomalu. Na epidural se mě ptali několikrát a jak se postupně bolest zvyšovala a na rychlý porod to nevypadalo, tak jsem k němu svolila. Píchal mi ho moc šikovný pan doktor, jméno si bohužel nepamatuji, měla jsem tam jiné starosti. Jak čas postupoval, mohla jsem si kdykoliv zajít zpět do sprchy, pak jsem si požádala o gymball a ochotně mi ho donesli vedle lůžka na porodní sál (ale to jsem byla asi také výjimka, nikomu jinému ho nenesli). No jak šel čas, tak mi dali druhou dávku epiduralu a k tomu mi ještě dávali nějaké čípky na urychlení, protože to vše postupovalo hrozně pomalu. Asi ve tři mi i druhá dávka epiduralu přestala účinkovat a bylo mi sděleno, že další už dostat nemůžu. No tak jsem si pomyslela, že aspoň to čekání mi usnadnil a že budu muset zažít skutečnou bolest porodu. Po celou dobu mi radili všelijaké úlevové polohy, a až ke konci mě nutili vytrvávat v těch nejbolestivějších polohách, aby šel porod co nejrychleji. Asi v půl čtvrté mi lékařka sdělila, že jsem dostatečně otevřená, jestli necítím tlak na konečník. Já ale nic necítila. Na monitoru bylo miminko spokojené, moje porodní cesty připravené ale dítě nikde. Porodní asistentka mi krásně vysvětlila jak mám správně tlačit a přestože mě ubezpečovali, že dělám vše správně, miminko nechtělo sestupovat, slyšela jsem jen jak pořád dokola opakují že kolem hlavy má pořád moc prostoru a že nejde dolů. Nakonec po marném snažení a asi čtvrt hodině prosení (byla to hrůza slyšet pořád že nechce dolů a kontrakce jak blázen snad s pauzami jen asi 5 vteřin) se v půl páté odpoledne rozhodli přistoupit k císařskému řezu. Šlo to vše pak strašně rychle, byl to opravdu sehraný tým, každý přesně věděl co má dělat a kde být a asi za 25 minut po rozhodnutí o císaři přišla na svět dcera Anežka. A váhový odhad také moc netrefili, měla skoro 4,1 kg.
Jen mi ji v rychlosti ukázali a odnesli pryč. Když mě pak převáželi ze sálu na JIP, tak mi novopečený tatínek ukazoval její fotky a jak si ji choval. Já jsem mu tak záviděla! Na pokoj mi ji donesli asi 3 hodiny po porodu jen na přiložení, byl to ten nejkrásnější okamžik v mém životě a já rázem zapomněla na veškerou bolest, kterou jsem prožila.
Na JIP přišla fyzioterapeutka, která vysvětlila cvičení a vstávání, člověk dostal i papír kde bylo vše srozumitelně popsáno. Jen krátce k oddělení šestinedělí - jak jsem zmiňovala, malovalo se, takže jsem byla na dvoulůžkovém pokoji, který byl původně pro rizikové těhotenství, takže vážení miminka na chodbě, ale na druhou stranu každý pokoj měl vlastní koupelnu a záchod. Jídlo celkem chutné, porce dostačující, nejsem moc náročná. Péče o maminky výborná, péče o děti velmi dobrá. Trvají na pravidelném kojení co 3 hodiny, když jsem nechala malou spát 4,5 hodiny tak mi bylo vynadáno. Vůbec nemají potíže dát umělé mléko a propustit s dodatkem "kojená a dokrmovaná Hippem", ačkoliv dostala jen jednou 20 ml, pak již nebylo třeba a pediatr se pak diví, co to tam píší.Ohledně péče o miminko, tak prvorodičkám vše vysvětlí a ukáží, vícerodiček se zeptají a případně také zainstruují. Paní matrikářka je trošku přísná, tak je dobré mít všechny formality připravené, pak se občas i usměje.
V porodnici vám zapůjčí noční košili, oblečení pro miminko, porodnické vložky (těch je dostatek), plenky pro miminko jsou jen na 1 den, olejíček apod. k dispozici jsou. Dostali jsme jeden balíček vlhčených ubrousků, což na těch pár dnů bohatě stačilo. Co je dobré mít s sebou je kojící čaj + další věci, co porodnice uvádí na stránkách.
Strávila jsem v této porodnici celkem 4 noci (kvůli císaři) a celkově jsem byla velmi spokojená. Při příštím těhotenství se určitě znovu rozhodnu pro tuto porodnici.

Porod 2016 - zcela spokojená

Rodila jsem v lednu 2016 a byla jsem spokojená. Možná za to může fakt, že porod nepovažuji za vědu, nemám přehnané požadavky, antipatie k lékařům a dojem, že vím všechno nejlíp po přečtení pár článků na internetu, a fakt, že jsem rodila úplně sama, ale opravdu musím personál pochválit, a dá-li Bůh, rozhodně tam budu chtít porodit i nějaké své další děti.

Na příjem jsem se dostavila po podezření na únik plodové vody 7. 1. kolm 18.00. Myslela jsem si, že to bude planý poplach a původně to tak i vypadalo, ale nakonec při kontrole ze mě skutečně nějaká plodovka vytekla a s ohledem na pozitivní nález na streptokoka si mě tam nechali. Na lůžkovém mě přivítala neskutečně milá porodní asistentka, paní Petra Šlechtová, s níž jsem potom i následující den odrodila. Strávila jsem tam noc za pravidelného natáčení monitorů a podávání antibiotik. Kontrakce nepřicházely a nebyla jsem otevřená. Večeři jsem nedostala pro případ, že by se porod rozběhl, zkomplikoval a bylo nutné použít narkózu. Až někdy kolem 22.00 začaly lehké kontrakce, po kontrole mi bylo řečeno, že se stále neotvírám a že druhý den ale už určitě porodím, takže mi dají nějakou tabletku na utlumení děložní činnosti, abych se mohla vyspat a posbírat síly na zítřek. To jsem přijala s povděkem.

Do dalšího dne jsem vykročila zcela bez kontrakcí, na pokoj ke mně přibyly další nastávající maminky, takže mi bylo veseleji. Navíc jsem dostala snídani. Celé dopoledne se nic nedělo a asi někdy po poledni se na vyšetření ukázalo, že se začínám otvírat. Protože jsem ale neměla žádné kontrakce, informovali mě, že mi tedy dají tabletku na vyvolání porodu. Opět jsem souhlasila, chtěla jsem rodit normálně a ne císařem, a kvůli tomu streptokokovi nemělo díte v děloze už moc času. Dostala jsem tabletku. Tak hodinu se nic nedělo a pak přišly první kontrakce. Kontrakce se zrychlovaly. Byla jsem prvorodička a všechny předporodní kurzy jsem měla tak nějak na háku, takže jsem si je ani nestopovala. To jen ta jedna zkušenější maminka, co tam se mnou ležela, říkala, že už je mám nějak časté. Tak jsem zavolala sestru, že mám dojem, že už to asi přichází. Odvedla mě na přípravu, že si mě ještě vyšetří, a zeptala se mě, jestli chci klystýr a epidural. Obojí jsem chtěla, ale při vyšetření se ukázalo, že na epidurál už je pozdě. Když mě vedla na tu přípravu, tak jsem koukala na hodiny, bylo 14.10. Dostala jsem tedy klystýr a pokyny, ať si tam volně chodím mezi toaletou a sprchou, jak budu chtít (ještě tam byl míč a nějaké další pomůcky, ale já jsem nic nevyužila). No, co budu povídat, bylo to jako smršť. Nebyla jsem připravená na kontrakce a jejich sílu a nevěděla, co dělat. Někde jsem totiž četla, že dítě během porodu rotuje a že tlačit by se mělo jen v případě, že rotaci dokončí. Mě to hrozně nutilo tlačit, ale bála jsem se, abych třeba dítě nějak neskřípla. Tak jsem začala křičet o pomoc :-). Vyděšené asistentky přiběhly, vysvětila jsem jim situaci, tak mě vzaly, podpíraly a odvedly na porodní sál. Cestou mi říkaly, že to všechno bude dobré, že mám štěstí, že jsem začala rodit takhle odpoledne, že jinak by mě ani neměly kam dát, jak tu měly plno, a že teď budu mít luxus, sál jen pro sebe... no zkrátka se mě snažily trošku odpoutat od těch kontrakcí (neb viděly, že jsem celkem poplašená). Byly fakt milé, klidné, usmívaly se na mě. Položily mě na lehátko (za což jsem byla moc ráda, neumím si představit, že bych neležela, neměla bych sílu se udržet nikde jinde než na zádech) a instruovaly. Bohužel jsem byla tou bolestí úplně v křeči a nedokázala jsem se uvolnit. Takže mě natočily na bok a jednu nohu mi zapřely o takový ten držák na nohu (jak jsou na gynekologických křeslech), což mi velmi pomohlo, mohla jsem tlačit, aniž bych byla zároveň ztažená. Ta druhá asistentka (paní Martina Baxová) vždycky přišla občas na pomoc, například mi na položením předoktí na břicho ukazovala, kam mám tlačit (opravdu položení, nikdo mi po bříše neskákal, ani na něj netlačil). Takže jsem tlačila, paní Petra mě s úsměvem podporovala, hlásila, že už vidí vlásky, nechala mě i sáhnout, odpovídala a reagovala na všechny ty tlachy, co jsem mezi kontrakcemi vypoušetěla :-). Nastřihla mě, což mi sice neřekla, ale nijak mi to nevadilo. Cítíla jsem lehoučké píchnutí, tak jsem se zeptala, jestli mě nastřihla, ona řekla, že ano. Dál jsem to neřešila. Zanedlouho byl konec. Ve 14.58, necelých 50 minut po podání klystýru, se narodila dcera. Ukázalo se, že pro nastřižení byl důvod, protože byla celkem veliká: 3950 g a 51 cm a měla i docela velkou hlavu. Položily mi ji na břicho, pak ji odnesly na všechny ty procedury. Mezitím mě porodník zašil. Pak mi znovu přinesly dceru, přiložily k prsu a nechaly mě tam s ní asi tak 15 - 20 minut. Pak ji odnesly na novorozenecké a já jsem tam ještě hodinu ležela, dostala jsem kapačku a oběd.

Pak mě odvedla sestra na novorozenecké, kde jsem ležela a odpočívala. Neměla jsem soukromý pokoj, byla jsem ještě s dvěma sympatickými maminkami. V podvečer nám přivezly miminka a ptaly se, jestli je chceme už na noc nebo jestli si ještě chceme odpočinout. Všechny jsme zvolily druhou možnost a měly možnost se alespoň jednu noc vyspat, což bylo velmi fajn :). Druhý den ráno nám děti přivezly a už to bylo jenom na nás. Dostaly jsme instruktáž, jak miminko koupat, jak o něj takto na začátku pečovat, což bylo velmi užitečné. Sestřičky byly až na jednu (se kterou jsem naštěstí musela jednat jen jednou) velmi milé a snažily se nám pomoct, jak to jen šlo, ale bohužel jsme tam všechny měly problém s kojením. Ony nám sice teoreticky řekly, jak na to, ale preferovaly polohu na boku, což je poměrně složitá poloha a my jsme nebyly schopné tam to dítě samy naštelovat. Řešením bylo, že sestřičky obíhaly pokoje, když jsme chtěly přikládat, a dítě nám vždycky přiložily, ale bohužel nás to nenaučily. Každopádně ale navzdory tomuto si prostě nemohu a nechci stěžovat, protože ochotné byly velice, a to v kteroukoliv hodinu, denní i noční.

Jako jediné negativum uvedu stravu, asi jsem moc vybíravá, ale opravdu to nebylo dobré a na můj apetit toho bylo málo, takže díkybohu za celkem dobře zásobeny bufet. Dostávaly jsme navíc každé ráno bílou kávu, což nevím, jestli je úplně vhodné (já navíc kávu nepiju a její chuť mi vyloženě vadí). Vybavení je zastaralé, ale to mi až tak nevadilo. Strávila jsem tam jenom 3 dny, takže se to přežít dalo, ostatně i ta strava. Nejdůležitější pro mě byla porodní péče a tu hodnotím na jedničku.

2015

Rodila jsem u Apolináře v červnu 2015, nejdříve jsem si pochvalovala vše, jako prvorodička omámená hormony a štěstím, ale postupem času a teď když mě pomalu čeká znovu výběr porodnice, tak už si tak jistá nejsem. Personál byl bez výjimky výborný, to ano, ale zbytek tedy nic moc. Od příjmu, kdy nechali manžela na hlavní chodbě ( je tam ještě chodbička pro doprovod, do které ho nikdo nepozval ) a tak dost dlouho vůbec nevěděl co se děje, kde jsem, apod. Když mě po 40ti minutách konečně pustili z monitoru, tak se slovy ať jdu chodit a kde jsem se ocitla? Též na chodbě, ale konečně s manželem a spoustou jiných lidí, návštěvníků, lékařů, uklízeček..:-D ( takže pokud chcete mít manžela u sebe v 1. době porodní, tak na chodbě, nikde jinde pro něj není místo ) Nicméně kvůli krutým křížovým bolestem jsem toho moc nenachodila, ta jsem se vrátila, manželovi opět zavřeli před nosem a že jdeme na přípravu. Ta pidikoupelna a hekárna zároveň to se nedá popsat. Byla jsem moc ráda, že jsem tam zrovna byla sama ( jinak to je i pro další maminky, takže normálně je soukromí na bodu mrazu ), ale jen chvíli, po sprše, kdy jsem se snažila rozdýchávat bolesti, přišla mamina po porodu, držela si vložku mezi nohama a šla do sprchy. Jako dobrý, jsme na stejné lodi, ale vše vidět nemusím a ostatní taky ne. Porod katastrofa, narvali do mě oxytocinu, jak do koně, PA tlačila na břicho a divila se, že tak nemůžu tlačit, až to skončilo obřím nástřihem a vexem. Poporodní péče byla výborná, vše vysvětlovali, starali se, byli ochotní, ale prostředí, jak z dob krále klacka ( tvrdé dřevěné židle, rozpadající se skříně na pokojích, nefungující sprchy a houpající se záchody ), kdo si nezaplatí nadstandard musí to tam prostě nějak vydržet, dá se to. Ale podruhé budu volit porodnici, kde doprovod u porodu může být u celého porodu a kde budu mít alespoň trochu soukromí na porod. Jinak personál super, všichni opravdu moc hodní a ochotní, jen to prostředí a způsoby vedení porodů, kterým jsou naučené PA celý dojem trochu kazí.

MUDr. Michaela Mikešová

Rodila jste některá za pomocí této lékařky anebo jste pacientkou(klientkou) této lékařky?
Děkuji za odpovědi
Petra Chrástecká

3 porody

Rodila jsem tam vechny 3 moje deti, vzdycky jsem se tam rada vratila, skvela pece.

Mimihotel

Prijem 7:55 12.12.3015 .. Sestricky me prijaly, odevzdala jsem dokumenty, se vsim mi pomohli, ja uz byla lehce vycerpana, hupsla jsem na kreslo PA me vysetrila - Nooo, tak uz mate pulku porodu za sebou!! Ja vytrestila oci:D - zeptaly se na 3otazky, pripojili me na sono 20min, nemela jsem jeste testy na streptokoka, dali mi kapacku s Atb. Tesila jsem se na pripravu a epidural. Po chvili jsem tedy jeste chtela hupsnouz do sprchy- PA me vytahla a rika ze to nestiham, musime na sal!

Sakra je to tady.
Sli jsme na sal, skocili mi pro pritele, a zaclo se, cekalo se na kontrakci, ja nevedela najednou nic - jak dychat , jak tlacit, vse mi PA rekla... Pritel tam stal cely zeleny a PA na nej: nechete si nahodou sednou? Tady pro vas mame kresilko, hlavou z vasich 2metru na dlazdice to musi bejt docela slupka a ja vas tu zvedat nebudu;D
Tak jelo se, tlacilo se, PA povzbuzovala, vtipkovala, uklidnovala, pak rekla (uz jsem nemohla) ze pujdem do bobku a pritel na kazdou kontrakci me bude davat dolu a pak vydychavat a zvedat nahoru, diky tehle poloze to bylo 3x snazsi pro me a rychlejsi. PA byla skrcena na zemi z druhe strany a rikala co delat. (Pod nama vsude byli podlozky, takze hygiena v poradku)
Sup na kreslo 1x zatlacit a dite bylo venku. Skin on skin probehlo hnedka. Pak radne osetrili, donesli v zavinovacce byla 36+3 2410g uplna zizalka. Odnesena po chvili do inkubatoru. (Mezitim me sili a ze bude ,,jako nova,, :))
Dali mi na sale napapat, napit, dala jsem sprsku a prevezli na pokoj. Miminko mi dovezli 10h po porodu.
Deti jsme meli u sebe a naucili nas - jak kojit, koupat, zavinovat,vazit pred a po krmeni, kontrolovala rano 1x gynekolozka, 3x zmerena teplota i detem, kazdy den kontrolovani deti doktorkami,, 3x denne se kontrolovalo pribirani, kdykoliv mi dali UM na dokrm byla slaboucka. Navstevy nastesti na dpolecne chodbe, nikdo nerusil soukromi.. A nevim co vsechno jeste probihalo za testy a kontroli, ale krasne bylo o nas vsechny postarano, deti bych brala klidne 10, jen abych mohla rodit zase u nich:)))) Doporucuji, byl to takovy mimihotýlek

Skvěle, skvěle, skvěle..

Původně jsem byla registrována v jiné porodnici, ale v době mého porodu malovali. Měla jsem termín 27.5., ale nakonec se porod rozjel až 4.6. v 41+1tt, po třetím provedeném Hamiltonu. Ten den mi ještě v poradně hrozili, že když se porod nerozjede do dvou dnů, budou vyvolávat ( malý měl i větší váhový odhad ). Nakonec jsem z poradny odjížděla s bolestí břicha a modlila se, aby se prcek umoudřil. Po několika hodinách mi začali slabé kontrakce, ale rovnou po čtyřech minutách. V 18.00, když jsme je s manželem měřili asi hodinu, volali jsme sanitu a ta nás odvezla k Apolináři. Zprvu nebyli zrovna nadšení, jelikož tam měli celkem plno ( asi chyba komunikace ), ale dali mě na monitor, s tím, že se uvidí. nakonec si mě tam nechali, ujala se mě úžasná porodní asistentka, ten den můj anděl - chodila, ptala se, zda něco nepotřebuji, pohladila, uklidnila, úžasný..Porod se krásně rozjížděl a i když bolesti byli strašný, tak jsem se těšila na toho našeho drobka a čas mi utíkal hrozně rychle. Pan doktor, moc milý, sympatický, i když se jich na mě nakonec vystřídalo více, porod sice krásně začal, ale bohužel se zkomplikoval zeslabenými kontrakcemi a velikostí miminka, kterému museli nakonec pomoci ven vexem. Užili jsme si své, včetně manžela, který byl u porodu, ale ta profesionalita, pohoda, vstřícnost a klid - byla jsem naprosto nadšená, hrozně mě mrzí, že jsem si nezapamatovala ani jedno jméno a že už jsem za celou dobu pobytu na šestinedělí nikoho z nich nepotkala.
Na šestinedělí úžasné sestřičky, skvělá péče a opět ochota. Pomůžou s kojením v jakoukoli hodinu, vše vysvětlí, usmívají se..
Jídlo se dá sníst..
Když to shrnu, šla bych hned znovu, nenarazila jsem tam na jedinou osůbku, která by "neměla svůj den", všichni od příjmu až po uklízečky byli příjemní, ochotní a profesionální. Nakonec jsem byla ráda, že v té "mé" porodnici malovali.. Takže na 1000% za mě doporučuji..

Hodnocení Apolináře - dva porody

1. porod - dvojčata, v týdnu 30+0, rok 2013. Náš první porod proběhl po 18 dnech pobytu na rizikovém oddělení. Rodili jsme po ranním UZ, který u plodu B naměřil nejen reverzní průtoky pupečníkem s pulzací vény, ale byla i bez plodové vody a 3x pupečník kolem krku. Porod proběhl císařským řezem. Péče o mě byla fantastická. Epidural mi píchli tak, že jsem naprosto nic necítila a kdyby nebylo sestry, která mi popisovala, co se děje, o ničem nevím. Manžel u porodu byl. Poporodní JIP naprosto super. Dvojčata byla po porodu umístěna na neonatologické oddělení. Plod A měl 1.525g a 42cm, plod B 880g a 34cm. Oddělení šestinedělí tenkrát hůře spolupracovalo s oddělením neonatologie. Takže když mi oznámili, že půjdu domu a děti zůstaly na ARO, nebylo to zrovna nejvybíravějším způsobem. Ale s odstupem času to vidím tak, že působily i hormony šestinedělky a zase taková katastrofa to nebylo. ARO i IMP3 u dětí naprosto fantastické. IMP1 horší díky dr., která nás nechtěla pustit kvůli kojení. JIP bych hodnotila nejhůře, ale jelikož tam byla dvojčata jen 5 dní, dalo se to zvládnout.

2. porod - jednočetné těhotenství, přirozený porod, rok 2015 (od císaře mě dělilo 17 měsíců). Přijeli jsme s bolestmi po 4 ráno. Porodní asistentce se nezdály stahy po 5 minutách a uvažovala, že by mě ještě pustili domu. Ale doktor rozhodl, že jsem riziková - vzhledem k předešlému císaři a nechali si mě tam. Na denní službu už přišla úžasná starší porodní asistentka. Která mě psychicky podporovala celou dobu - dokonce to byla jmenovkyně (v příjmení). Bohužel, těsně před naším porodem se musela věnovat jiné rodičce a nestačilo se zkoordinovat můj porod s podáním epiduralu. Takže jsem si malého odrodila bez epiduralu a to nebyla zrovna procházka růžovým sadem. Naštěstí všechno dobře dopadlo. Měl 3.685g a 51cm, manžel u porodu byl. Úžasná byla i sestra na oddělení šestinedělí. Pro velkou ztrátu krve jsem nesměla sama ani na záchod a ona trpělivě chodila a pomáhala mi. O miminko postaráno skvěle, druhý den jsem ho dostala na pokoj, když měli jistotu, že už to sama zvládám. Jelikož už jsem byla matkou dvou dětí, nepotřebovala jsem příliš radit se starostmi o prcka a po 4 dnech, jakmile prcek poprvé nabral, jsme šli domu.

Spokojenost - porod červenec 2013

Měla jsem rizikové těhotenství (jednovaječná dvojčata a těhotenská cukrovka) proto jsem od 11. týdne tt. každé 3-4 týdny docházela k Apolináři na kontrolní ultrazvuky a posléze na diabetologii. Musím pochválit všechny sestry i lékařky (zvláště paní doktorku Novotnou), které pracují na ultrazvuku, všechny byly velmi milé a příjemné. Stejně tak je úžasná paní doktorka Moravcová a Anderlová z diabetologie. Císařský řez byl plánovaný, vše proběhlo tak, jak mi bylo řečeno. Miminka mi ukázali na sále hned jak se narodila a pak ještě za chvíli po omytí a zvážení. Po císaři jsem byla převezena na JIP - P5, kde jsem byla 24 hodin. Opět - sestry velmi ochotné a milé, jedna celou dobu vtipkovala (a smějte se, když máte sešité břicho...), ale nálada byla dobrá. Miminka mi přivezli na JIP dvakrát, sice jen na krátkou chvíli, ale byla jsem tak děsně unavená, že mi to ani nevadilo.
Další den mě sestra z JIP převezla na vozíčku na oddělení P3, které je teď provizorně přemístěno do P2. Sestry i lékaři byli super. Některé sestry tam jsou trochu odměřené, jiné milejší, ale tak je to všude. Pokoje jsou na tomto oddělení po dvou, pro každý pokoj samostatné WC se sprchou. Úklid probíhal dvakrát denně, nikde žádná špína.
Když jsem si pročítala některé příspěvky od maminek níže, měla jsem strach, jak to tam bude vypadat a do čeho jdu. Má zkušenost z Apolináře je ale velmi pozitivní a alespoň touto cestou bych chtěla všem lékařům i sestrám u Apolináře poděkovat, protože práce, kterou si vybrali je jedna z nejtěžších a mám pocit, že většina z nich ji dělá ráda a dobře.
Takže závěr - kdo rodíte u Apolináře, nebojte se ničeho.

nic moc

Měla jsem naplánovaného císaře, dostavit jsem se měla v 6,30 ráno (od večera nic nejíst a nepít), tak jsme asi ve 4 ráno vstávali, abychom do Prahy dojeli. Měla jsem jít první na řadu, hned v 8,00. Ale nějak popletli pořadí a nakonec jsem čekala nalačno a bez možnosti se napít až do 14,30 hod. Naštěstí někdy v poledne přes mé velké prosby (měla jsem parádního motáka z té žízně) mi dali kapačku. Císař byl v pohodě, jen mi neukázali děti, což mě docela mrzelo. Na JIP byly milé sestřičky, ale děti jsem viděla asi 2x na 1 minutu. Ráno jsem měla po svých i s taškami přejít na normální odd., což teda byla neskutečná bolest vzhledem k tomu, že mi netěsnila hadička od epidurálu a léky od bolesti mi tekly celou noc po rameni dolů, celej polštář mokrej. I když to několikrát zkoušeli spravit, tak se to nepovedlo.
Odd. šestinedělí přišla teprv ta správná katastrofa (hlavně přístup dětských sester), nejhorší zážitek v mém životě, radši to tu nebudu psát, ať někoho nevyděsím. Maminky co se vystřídaly se mnou na pokoji, tak žádná neodcházela jako plně kojící. O sociálním zázemí se tu už dřív psalo, tak to radši nekomentuju. Jen \"popelnice\" plná použitých vložek jedna pro celé oddělení, to mě natáhlo vždycky když jsem ji musela otevřít. Nejsem žádná cíťa, ale bylo to teda nechutný. Možná jsem nebyla správně připravená a varovaná třeba nějakou kamarádkou. A nějak jsem nevěděla, že o léky proti bolesti si musím říct, tak jsem s \"rozřezaným břichem\" 18 hodin po porodu normálně fungovala a starala se o dvojčata, bolest teda šílená při sebemenším pohybu. Jedno dvojče mělo drobnou vrozenou vadu, co je vidět i na fotce po narození, co fotil manžel, ale nikdo si toho nevšiml. Tak bylo trošku trapné později na chirurgii vysvětlovat, že si toho nikdo v Praze nevšiml.
Jinak u císaře byl úžasný anesteziolog a manžel tam byl se mnou, tak to byl jediný pozitivní zážitek.

Rodila jsem zde podruhé. Opět mě čekal hodně dlouhý porod, takže jsem celý den v podstatě trávila na čekatelském pokoji. Mrzelo mě, že můj partner musel celou dobu trávit na chodbě, případně se chodil někam projít. Směna přes den, se mnou nic nedělala, i přes opakované žádosti, že mám hodně časté kontrakce a že se to nedá vydržet. Až v sedm večer se mě ujala milá PA (škoda, že jsem si v tom zmatku nezapamatovala jméno), ale byla úžasná. Hodně mi pomohla a najednou všechno šlo jako po másle, do dvou hodin byla malá na světě. Velký dík určitě patří panu doktorovi a panu anesteziologovi, kteří mi při problémech s placentou hodně pomohli. Poporodní péče byla fajn, trávila jsem jí na oddělení P3. Sestřičky jak dětské, tak pro nás byly moc milé a hodně pomáhaly.
Pokud bych se rozhodla rodit potřetí, tak opět tady.

Ceny uvedené v článku

Ceník je trochu neaktuální.
Předporodní kurs 1500 Kč,
nadstandard 1 lůžkový 1500 Kč/noc,
2 lůžkový 1000 Kč/noc,
otec u porodu 300 Kč, u císařského řezu 800 Kč.

Příště znovu

Rodila jsem u Apolináře 27.8. a jsem naprosto spokojená. Předporodní péče super, porod taky fajn - když něco člověk chce jinak, tak se prostě musí zeptat. Poporodní péče taky na skvělé úrovni, jak gynekologická, tak i o miminko.
Veliké díky patří MUDr. Skřenkové, MUDr. Krejčímu a skvělé PA paní Pravdové.
Můj porod byl velmi rychlý (i když jsem prvorodička, takže až Vám někdo bude říkat, že máte dost času, tak tomu nevěřte - od prasknutí vody do porodu 3hod 20 min.) Je to všechno jen o přístupu, je to velká nemocnice, tak člověk nemůže chtít věnování jako kdyby tam byl sám, ale když jsem se zeptala a o něco poprosila, vždy mi všichni pomohli. Nesetkala jsem se s odměřeným jednáním nebo čímkoli takovým. Občas se sestřičkám nedivím, že nemají náladu, když jsem viděla, co některé maminky předváděly za chování.

U Apolináře jsem rodila letos v dubnu. Předporodní péče byla moc fajn.
Protože mi praskla voda a chlapeček se neměl k akci, strávila jsem den na čekatelském pokoji, načež mi dali indukci. Takže jsem první dobu porodní prožila společně s dalšíma dvěma maminkama, které také rodily. Vybavila se mi slova mojí mamky, která mluvila o čekatelském pokoji jako o \"hekárně\". Byly jsme tři, ani jedné nebylo moc hej, partneři a manželé za námi nesměli, sprchu ani míč nám nikdo nenabídl... Jak jsem se na porod těšila, tak jsem si přišla ne jako, že se chystá něco velkého a důležitého, ale že jsem v nemocnici a velmi sama. Mrzí mě to i kvůli manželovi, který se na porod chystal, načetl nějaké knihy a chtěl se angažovat :)
Co si tak matně pamatuju, tak u samotného porodu byli všichni moc milí, bála jsem se porodních boxů, že je to takové neintimní třeba oproti Podolí, kde mají porodní pokoje, ale ve výsledku mi to bylo buřt :D. Co mě ale zarazilo bylo, že mi synka nepřiložili (kamarádka, která rodila měsíc přede mnou si musela důrazně říct, že chce, aby jí miminko nechali přiložit).
No a co se šestinedělí týče, tak musím souhlasit s tím, že je to trochu výlet do minulosti :). Nejvíc mě štvaly návštěvy na chodbě, nebylo si ani kam sednout, na chodbě bylo narváno a skupinky kolem maminek se překřikovaly... Nevím, jaká jsou jiná oddělení šestinedělí, já jsem byla na P15 a sestřičky byly takové všelijaké, spíš ale horší než lepší. S kojením mi nikdo neporadil, vrchní za mnou poslala sestřičku, která mi osahala prsa a řekla, že \"tam mlíko neni, ale snažte se\". Nebýt laktační poradkyně, která za mnou přišla po porodu domů, tak bych asi nekojila vůbec.

Celkový dojem z porodnice

Během porodu jsem musela ležet na čekatelském pokoji, naštěstí mi bylo umožněno mít u sebe manžela díkybohu za to, protože to mi v Motole při druhém porodu neumožnili. Nicméně mi nebyla nabídnuta žádná jiná alternativa, např. vana, stolička nebo dokonce vak. Po několika hodinách ukrutných bolestí mi byla nabídnuta sprcha, kde mi mimochodem praskla voda a málem jsem jim tam porodila...
Po porodu mi řekli, že půjdeme na pokoj, ale šestinedělí bylo plné, a tak jsem musela na gynekologické odd. To je ale o patro níže a celý tento výlet jsem musela absolvovat po svých. To se pak opakovalo i druhý den, když jsem se chtěla jít podívat za svým miminkem. Přitom jsme jim tam já i paní, co šla se mnou za svým miminkem, málem omdlely...
Návstěvy jsou jen venku na chodbě, kde je zima a strašných lidí, takže z porodnice jsem jela rovnou ke své lékařce pro antibiotika.
Sociální zařízení je zoufalé, je jen na chodbě pro celé odd, je to děs běs, soukromý žádné a čistota také na pováženou
Pro druhý porod jsem si vybrala Motol a byla jsem rozhodně mnohem spokojenější!

sociální vybavení

Tedy nejsem cimprlich, žila jsem 6 let na koleji, ale to sociální zařízení u Apolináře je šílený. Chodíte na chodbě na záchod s vložkama v ruce, pomalu nevíte kam všechno dát, těžko po porodu někdo bude tlačit ve stoje, takže sednout si musíte a u nás i občas chyběl toaleťák, všechno zařízení fakt staré a hnusné. Dále mi vadilo že návštěvy jsou úplně venku z celého oddělení, nemohlo se ani na chodbu před pokoj, a tam strašně táhlo a byla zima, takže to na nějakou delší návštěvu ani nebylo.

Na druhou stranu při porodu všichni hrozně hodní, po porodu na šestinedělí tam záleží na jakou sestru natrefíte. Vše je o lidech:)

Při odchodu z porodnice to bylo špatně organizováno

Až do doby, kdy jsem se chystala se synkem domů, jsem byla naprosto spokojená s jejich službami a vstřícností personálu. Některé sestřičky sice byly nepříjemné, ale to je asi všude.

Při odchodu nás měla jít obeznámit dětská doktorka s tím, co a jak s miminkem a také jak máme pečovat o sebe a při potížích, kam se máme obrátit. Bohužel, byl státní svátek (28.10.), takže doktor nedorazil a vše nám řekla sestřička jen v rychlosti ve dveřích.

50/50

Rodila jsem u Apolináře letos v květnu. Bohužel hned u předporodní přípravy mě personál velmi zklamal. Jako prvorodička jsem byla dost vyplašená, měla jsem plánovaného císaře, sestřička na příjmu řekla manželovi, že to bude trvat hodinku, ať si skočí někam se osvěžit. Po 20 min. byla příprava hotová a půl hodiny jsem čekala na manžela, když konečně dorazil, tak mě sestřička hnala zpět, že \"jdeme na to\". Což mě rozložilo /podotýkám, že k smrti nenávidím nemocnice, je to pro mě nutné zlo - to se pak obrací i na psychiku/. Takže jsem na sál šla ubrečená jak malá holka. Když jsem se probrala na JIP, tak péče sestřiček byla skutečně perfektní, říkala jsem si, že to už bude dobré. Zaplatila jsem si nadstandard a ejhle, jaké bylo mé probuzení do reality na odd.šestinedělí, bohužel jsem asi měla smůlu na směny, ale když malý začal druhý den plakat tak, že jsem začala s ním a od 22hod do 4,15 jsem ho nosila na ruce a nic nepomáhalo, mě bylo samozřejmě mizerně, začala mě bolet jizva atd. jsem se odhodlala jít za dětskou sestrou, která mi s vážnou tváří sdělila, že miminka pláčou, protože nic jiného neumí...no comment, takže můj pobyt se scvrknul na touhu jít konečně domů a dělat si to po svém...to ani nemluvím o pokusech o kojení, nakonec to skončilo na umělé výživě...ale to k sestřičkám, co se týče lékařů, nemohu říct špatné slovo a to pro mě je asi důležitější, ty sestřičky se dají \"přežít\", i když to akorát prohloubilo moje psychické rozpoložení...

Apolinář - velká spokojenost

Vzhledem k tomu, že při výběru porodnice jsem prošla snad všechny dostupné weby s hodnoceními maminek, ráda bych se podělila o svou zkušenost s porodnicí U Apolináře. Jako prvorodička jsem rodila 31.12.2009, do porodnice jsem docházela již 3 týdny na pravidelné kontroly a monitory (se vším naprostá spokojenost). Hodně informací jsem měla z informační schůzky, kterou porodnice organizuje zdarma a všem ji vřele doporučuji. Proto jsem nebyla překvapená, že manžel nemůže být se mnou hned u předporodního vyšetření a rovněž jsem věděla, co se bude dít s mým miminkem hned po narození (že ho odnesou na porodní box, kde provedou všechna vyšetření až pak mi bude dáno). Porodnice rovněž organizuje předporodní kurz, který můžete absolvovat s partnerem za cca 500 kč, nicméně na něm jsem se nedozvěděla o nic více než na informační schůzce a co jsem věděla z knížek (péče o dítě apod.), proto kdybych se mohla rozhodnout ještě jednou, tak ji neabsolvuji. Samotný porod probíhal ve velice dobré a příjemné atmosféře (hlavě díky porodní sestře a panu doktorovi). Předporodní příprava - monitor - klystýr - sprcha (vše proběhlo naprosto v pořádku).I když jsem si donesla na klystýr Yalgel, sestrička to odmítla a řekla, že klasický klystýr je účinnější. Trochu mně to zaskočilo, ale ve finále byl klasický klystýr úplně v pohodě. Po předporodní přípravě mně sestra odvedla na porodní box kam za mnou přišel manžel. Je pravda, že U Apolináře během porodu asi velké soukromí mít nebudete (myslím, že na porodním sále mají celkem 10 boxů oddělených jenom přepážkou, takže když tam rodí více žen musí to být pro rodičku asi psychicky hodně náročné). Naštěstí já jsem rodila sama. Vzhledem k tomu, že jsem požádala o epidurál, za pár minut ke mně na box přišel mladý anesteziolog a vše mi vysvětlit a pichnul epidurál. Obecně personál U Apolináře, doktoři a porodní asistentky, je dost mladý (což mně překvapilo), ale musím říct že vysoce profesionální. Porod nebudu popisovat jelikož u každého probíhá jinak, ale můžu říct, že péče, komunikace a pomoc při porodu byla na velmi vysoké úrovni. Po porodu se objevili drobné komplikace (větší ztráta krve), ale pan doktor vše zvládl výborně. Řekla bych, že pokud je rodička (i prvorodička) psychicky v pohodě, je přístupná tomu co ji porodní asistentka nebo doktor navrhují a nedrží se striktně svých představ o vysněném porodu, tak vše probíhá ke spokojenosti všech a hlavně miminka. Co se týče šestinedelí, tak oproti mému původnímu plánu (být na 1-lůžkovém nadstandardním pokoji) opět vše probíhalo bez problému. Kvalita péče byla pro mně důležitější než modernost sociálního zařízení, pokoje nebo kvality jídla, takže tady opět nebudu hodnotit. Je pravda, že hodně záleželo na jakou dětskou sestru jste na oddělení šestinedelí narazily. Byly takové, které Vám vše vysvětlily během 2 minut ale i takové, které se Vám ochotně věnovaly i 20 minut. Tady bych doporučovala zaujmout proaktivní přístup a ptát se, ptát se, ptát se. Věřím, že sestry toho mají hodně, ale nikdy se mi nestalo, že by mi nějaká odmítla poradit (s kojením, koupáním apod.)K ženským a dětským doktorům, kteří chodili na pravidelné vizity opět nemám výhrad, vysoce profesionální a příjemní.V porodnici jsem strávila 6 dní (měli jsme novorozeneckou žloutenku) a i když je pravda, že jsem se těšila domů, nemůžu na porodnici U Apolináře říct jedno špatné slovo. Moc jim děkuji za to, že pro mně první porod byl vcelku příjemným zážitkem a pokud budu mít další dítě, rozhodně Apolinář.

trochu mylné informace

v tesxtu o porodnici jsem našla, že může být otec u porocu i císařem.... není tomu zcela tak. U mě byl císař naplánovaný a přesto manžel nesměl k porodu, protože záleželo na tom, kdo bude operovat a naše dr, která mi císaře dělala to zrovna nechtěla..... takže ne všechno je tak růžové, jak se píše. Poté péče na JIPce byla super. Sestry naprosto na 1. Zato na šestinedělí stačilo narazit na dvě .... a celý dojem z porodnice a pobytu byl zkažený. Myslela jsem, že jsou tam sestry od toho, aby pomáhali a podporovali zvláště prvorodičky, ale bohužel spíše to vedlo k prohloubení poporodních hormonálních výkyvů a strašně jsem se těšila domu, až si všechno budu dělat po svém v klidu a nikdo mě nebude buzerovat. Ale vím, že všude je něco a záleží hlavně na lidech, kteří tam pracují. Čekám druhé dítě a i přesto všechno zase budu rodit - pokud se tam dostanu - u Apolináře. Doufám, že jako druhorodička na tom budu líp a budu to brát více s nadhledem

Příchod našeho Bobeška

Porodila jsem u Apolináře v září 2009. Od července jsem zde byla hospitalizovaná na rizikovém oddělení (naprosto výborný přístup všech)z důvodu hrozícího předčasného porodu. Je pravda, že příjem na lůžkovou část bych raději nezažila, jedna porodní asistentka mi dávala svou nepříjemnou náladu značně najevo. Nicméně vše dopadlo dobře a já porodila v termínu, u porodu byla i ona zmiňovaná nepříjemná PA, ale tam už byla velice milá. Získala jsem nadstandardní pokoj, za což jsem moc vděčná, porod nebyl úplně snadný a já se 3 dny nemohla postavit na nohy. Sestřičky se vás snaží povzbuzovat různými metodami, ale vše v dobrém . Vždy se snažily abych neležela v zakrváceném povlečení. Bobeška mi nosily na přikládání, ale souhlasím s paní, která popisuje jak si měla nastudovat kojení dle návodu na lednici. Mám stejnou zkušenost, naštěstí jsme takový šikulky a jedlíci, že nás to nepoznamenalo. Až se rozhodnu vše si zopakovat tak zase půjdu k Apolináři. Páni doktoři jsou super po všech stránkách.

Profesionální péče

Rodila jsem u Apolináře v květnu 2009 a na porod si nemohu stěžovat. Není sice k dispozici samostatný porodní pokoj a tatínek může k porodu až na sále (tedy ve finální fázi), jinak je rodička sama, ale jednoznačným plusem je přístup personálu, kdy má člověk skutečně důvěru a pocit, že je v rukou naprostých profesionálů, kteří zajišťují nejlepší možnou péči pro něj i pro miminko, a to bylo pro mě důležité. I na oddělení šestinedělí se lékaři chovali velmi profesionálně a slušně. Jediná výtka k personálu jsou sestry na standardním šestinedělí, doporučuji proto si zažádat o nadstandardní pokoj, kde je přístup sester lepší (mám zkušenost s obojím).

trocha historie i současnosti

narodila jsem se u apolináře v roce 1969. prvního syna jsem rodila u apolináře v září 1992- to je možná doba, kdy jste vy - milé maminky - byly malé holčičky :-) no a ted čekám druhého kluka... klokan přiletí v březnu :-))))
v minulém tisíciletí to bylo dost hrozné, v podstatě bych opakovala negativní příspěvky již uvedené. musím ale spravedlivě přiznat, že chyby jsem dělala i já svým defenzivním jednáním, nezkušeností a blbostí.
proč tedy jdu znova rodit právě sem? protože jsem zvědavá na to co se změnilo, jsem připravená se za sebe i prcka v případě nutnosti poprat a hlavně doufám, že budu mít štěstí na ten samý personál, který je v příspěvcích tak vychvalovaný.tradice je holt tradice :-))))držte se holky.