50/50 - diskuze

Rodila jsem u Apolináře letos v květnu. Bohužel hned u předporodní přípravy mě personál velmi zklamal. Jako prvorodička jsem byla dost vyplašená, měla jsem plánovaného císaře, sestřička na příjmu řekla manželovi, že to bude trvat hodinku, ať si skočí někam se osvěžit. Po 20 min. byla příprava hotová a půl hodiny jsem čekala na manžela, když konečně dorazil, tak mě sestřička hnala zpět, že \"jdeme na to\". Což mě rozložilo /podotýkám, že k smrti nenávidím nemocnice, je to pro mě nutné zlo - to se pak obrací i na psychiku/. Takže jsem na sál šla ubrečená jak malá holka. Když jsem se probrala na JIP, tak péče sestřiček byla skutečně perfektní, říkala jsem si, že to už bude dobré. Zaplatila jsem si nadstandard a ejhle, jaké bylo mé probuzení do reality na odd.šestinedělí, bohužel jsem asi měla smůlu na směny, ale když malý začal druhý den plakat tak, že jsem začala s ním a od 22hod do 4,15 jsem ho nosila na ruce a nic nepomáhalo, mě bylo samozřejmě mizerně, začala mě bolet jizva atd. jsem se odhodlala jít za dětskou sestrou, která mi s vážnou tváří sdělila, že miminka pláčou, protože nic jiného neumí...no comment, takže můj pobyt se scvrknul na touhu jít konečně domů a dělat si to po svém...to ani nemluvím o pokusech o kojení, nakonec to skončilo na umělé výživě...ale to k sestřičkám, co se týče lékařů, nemohu říct špatné slovo a to pro mě je asi důležitější, ty sestřičky se dají \"přežít\", i když to akorát prohloubilo moje psychické rozpoložení...