Porod 2016 - zcela spokojená - diskuze

Rodila jsem v lednu 2016 a byla jsem spokojená. Možná za to může fakt, že porod nepovažuji za vědu, nemám přehnané požadavky, antipatie k lékařům a dojem, že vím všechno nejlíp po přečtení pár článků na internetu, a fakt, že jsem rodila úplně sama, ale opravdu musím personál pochválit, a dá-li Bůh, rozhodně tam budu chtít porodit i nějaké své další děti.

Na příjem jsem se dostavila po podezření na únik plodové vody 7. 1. kolm 18.00. Myslela jsem si, že to bude planý poplach a původně to tak i vypadalo, ale nakonec při kontrole ze mě skutečně nějaká plodovka vytekla a s ohledem na pozitivní nález na streptokoka si mě tam nechali. Na lůžkovém mě přivítala neskutečně milá porodní asistentka, paní Petra Šlechtová, s níž jsem potom i následující den odrodila. Strávila jsem tam noc za pravidelného natáčení monitorů a podávání antibiotik. Kontrakce nepřicházely a nebyla jsem otevřená. Večeři jsem nedostala pro případ, že by se porod rozběhl, zkomplikoval a bylo nutné použít narkózu. Až někdy kolem 22.00 začaly lehké kontrakce, po kontrole mi bylo řečeno, že se stále neotvírám a že druhý den ale už určitě porodím, takže mi dají nějakou tabletku na utlumení děložní činnosti, abych se mohla vyspat a posbírat síly na zítřek. To jsem přijala s povděkem.

Do dalšího dne jsem vykročila zcela bez kontrakcí, na pokoj ke mně přibyly další nastávající maminky, takže mi bylo veseleji. Navíc jsem dostala snídani. Celé dopoledne se nic nedělo a asi někdy po poledni se na vyšetření ukázalo, že se začínám otvírat. Protože jsem ale neměla žádné kontrakce, informovali mě, že mi tedy dají tabletku na vyvolání porodu. Opět jsem souhlasila, chtěla jsem rodit normálně a ne císařem, a kvůli tomu streptokokovi nemělo díte v děloze už moc času. Dostala jsem tabletku. Tak hodinu se nic nedělo a pak přišly první kontrakce. Kontrakce se zrychlovaly. Byla jsem prvorodička a všechny předporodní kurzy jsem měla tak nějak na háku, takže jsem si je ani nestopovala. To jen ta jedna zkušenější maminka, co tam se mnou ležela, říkala, že už je mám nějak časté. Tak jsem zavolala sestru, že mám dojem, že už to asi přichází. Odvedla mě na přípravu, že si mě ještě vyšetří, a zeptala se mě, jestli chci klystýr a epidural. Obojí jsem chtěla, ale při vyšetření se ukázalo, že na epidurál už je pozdě. Když mě vedla na tu přípravu, tak jsem koukala na hodiny, bylo 14.10. Dostala jsem tedy klystýr a pokyny, ať si tam volně chodím mezi toaletou a sprchou, jak budu chtít (ještě tam byl míč a nějaké další pomůcky, ale já jsem nic nevyužila). No, co budu povídat, bylo to jako smršť. Nebyla jsem připravená na kontrakce a jejich sílu a nevěděla, co dělat. Někde jsem totiž četla, že dítě během porodu rotuje a že tlačit by se mělo jen v případě, že rotaci dokončí. Mě to hrozně nutilo tlačit, ale bála jsem se, abych třeba dítě nějak neskřípla. Tak jsem začala křičet o pomoc :-). Vyděšené asistentky přiběhly, vysvětila jsem jim situaci, tak mě vzaly, podpíraly a odvedly na porodní sál. Cestou mi říkaly, že to všechno bude dobré, že mám štěstí, že jsem začala rodit takhle odpoledne, že jinak by mě ani neměly kam dát, jak tu měly plno, a že teď budu mít luxus, sál jen pro sebe... no zkrátka se mě snažily trošku odpoutat od těch kontrakcí (neb viděly, že jsem celkem poplašená). Byly fakt milé, klidné, usmívaly se na mě. Položily mě na lehátko (za což jsem byla moc ráda, neumím si představit, že bych neležela, neměla bych sílu se udržet nikde jinde než na zádech) a instruovaly. Bohužel jsem byla tou bolestí úplně v křeči a nedokázala jsem se uvolnit. Takže mě natočily na bok a jednu nohu mi zapřely o takový ten držák na nohu (jak jsou na gynekologických křeslech), což mi velmi pomohlo, mohla jsem tlačit, aniž bych byla zároveň ztažená. Ta druhá asistentka (paní Martina Baxová) vždycky přišla občas na pomoc, například mi na položením předoktí na břicho ukazovala, kam mám tlačit (opravdu položení, nikdo mi po bříše neskákal, ani na něj netlačil). Takže jsem tlačila, paní Petra mě s úsměvem podporovala, hlásila, že už vidí vlásky, nechala mě i sáhnout, odpovídala a reagovala na všechny ty tlachy, co jsem mezi kontrakcemi vypoušetěla :-). Nastřihla mě, což mi sice neřekla, ale nijak mi to nevadilo. Cítíla jsem lehoučké píchnutí, tak jsem se zeptala, jestli mě nastřihla, ona řekla, že ano. Dál jsem to neřešila. Zanedlouho byl konec. Ve 14.58, necelých 50 minut po podání klystýru, se narodila dcera. Ukázalo se, že pro nastřižení byl důvod, protože byla celkem veliká: 3950 g a 51 cm a měla i docela velkou hlavu. Položily mi ji na břicho, pak ji odnesly na všechny ty procedury. Mezitím mě porodník zašil. Pak mi znovu přinesly dceru, přiložily k prsu a nechaly mě tam s ní asi tak 15 - 20 minut. Pak ji odnesly na novorozenecké a já jsem tam ještě hodinu ležela, dostala jsem kapačku a oběd.

Pak mě odvedla sestra na novorozenecké, kde jsem ležela a odpočívala. Neměla jsem soukromý pokoj, byla jsem ještě s dvěma sympatickými maminkami. V podvečer nám přivezly miminka a ptaly se, jestli je chceme už na noc nebo jestli si ještě chceme odpočinout. Všechny jsme zvolily druhou možnost a měly možnost se alespoň jednu noc vyspat, což bylo velmi fajn :). Druhý den ráno nám děti přivezly a už to bylo jenom na nás. Dostaly jsme instruktáž, jak miminko koupat, jak o něj takto na začátku pečovat, což bylo velmi užitečné. Sestřičky byly až na jednu (se kterou jsem naštěstí musela jednat jen jednou) velmi milé a snažily se nám pomoct, jak to jen šlo, ale bohužel jsme tam všechny měly problém s kojením. Ony nám sice teoreticky řekly, jak na to, ale preferovaly polohu na boku, což je poměrně složitá poloha a my jsme nebyly schopné tam to dítě samy naštelovat. Řešením bylo, že sestřičky obíhaly pokoje, když jsme chtěly přikládat, a dítě nám vždycky přiložily, ale bohužel nás to nenaučily. Každopádně ale navzdory tomuto si prostě nemohu a nechci stěžovat, protože ochotné byly velice, a to v kteroukoliv hodinu, denní i noční.

Jako jediné negativum uvedu stravu, asi jsem moc vybíravá, ale opravdu to nebylo dobré a na můj apetit toho bylo málo, takže díkybohu za celkem dobře zásobeny bufet. Dostávaly jsme navíc každé ráno bílou kávu, což nevím, jestli je úplně vhodné (já navíc kávu nepiju a její chuť mi vyloženě vadí). Vybavení je zastaralé, ale to mi až tak nevadilo. Strávila jsem tam jenom 3 dny, takže se to přežít dalo, ostatně i ta strava. Nejdůležitější pro mě byla porodní péče a tu hodnotím na jedničku.