Zkušenosti pacientek z porodnice Ústav pro péči o matku a dítě - diskuze

S nedonošeňátky příště raději do Motola

Nečekaně jsem porodila v 6. měsíci dvojčátka. Neměla jsem připravenou ani tašku do porodnice. Na příjmu mne přívítala velmi nepříjemná sestra, se kterou jsem v kontrakcích vyplňovala všechny formuláře. Den mi zadržovali porod. Sestry na porodním sále byly velmi příjemné, zázemí suprové. Škoda, že si tatínek neměl ani kam sednout natož lehnout (byli jsme tam cca od 4 hod. ráno). Porod proběhl císařem v celkové narkóze. Předem jsem věděla od neonatologů, co se bude dít s miminky. Bohužel po dnu stráveném na JIP jsem se probudila ze sna. Protože šestinedělí bylo zavřené, maminky bez miminek ležely na G2, což je gynekologické oddělení. Vybavení z roku 70. Sestry nepříjemné, zázemí pro maminky žádné. Sdílely jsme pavilon s ženami s rakovinou. Opravdu povzbuzující. Ještě že kluci byli v dobrých rukách. 5 den po porodu mne propustili s tím, že za miminky můžu dojíždět, ale že nemají místo na to, abych byla s nimi v porodnici. Kluci se postupně přesouvali z RESu na JIP, pak na oddělení, kde už nebyli v inkubátorech. Všechno to vypadalo opět růžově. Po propuštění jsme se dozvěděli, že Podolí nemá skoro žádné své specialisty, že všichni odborníci dojíždí z celé Prahy. Oční lékařka za sebe posílala záskoky, kteří nám málem odoperovali zdravé děti. Po dlouhém telefonování jsme se dostali s celou péčí do Motola, kde máme všechno pod jednou střechou. Určitě pro maminky s bezproblémovým porodem a miminkem je to super porodnice, ale při komplikacích bych příště vovlila větší nemocnici se zázemím pod jednou střechou. (V Motole je možné s miminky být po celou dobu jejich pobytu).

Ústav o matku a dítě porod listopad 2013

Já jsem porodila 28.11.2013 v Podolí, nic jsem předem nestudovala, věřila jsem odborníkům a musím říct že porod byl pro mě ten nejkrásnější a nezapomenutelný zážitek. Však jsem také napsala pochvalný email přednostovi za skvělý přístup porodní asistentky a paní doktorky při porodu. Nemám jedinou výhradu a můžu jen doporučit. Myslím si že jsou to profíci, kteří rádi pomohou a také jsou tam od toho, přišlo mi to, že jsem na nové škole, kde mě naučí péči o mé krásné miminko Tomáše a odpoví a pomůžou mi s otázkami na které jsem nevěděla odpověď.

Znovu už bych volila jinak

Musím své hodnocení napsat, ač nebude úplně pozitivní. V Podolí jsem rodila podruhé, první porod před téměř třemi lety naprosto super, i když hodně komplikovaný - doktoři i porodní asistentka paráda, i na šestinedělí (P1)naprosto bezva. Proto jsem se tam registrovala i k druhému porodu, avšak zklamání tentokrát bylo velké.
Začalo to v podstatě už poradnou, kde jsem měla štěstí dvakrát na jakéhosi mladého pana doktora, který nic neřešil, všechno těžká pohoda (dva dny před spuštěním porodu mě ani nevyšetřil, kdyby to udělal, možná by zjistil, že už se něco chystá.). Pak jsem kvůli prvnímu císaři musela na ultrazvuk, aby mi zkontrolovali jizvu a posoudili velikost mimča, jestli můžu rodit spontánně. Verdikt - jizva v pořádku,přirozený porod možný. Pak jsem šla ještě do indikační poradny, kde mi ale kvůli prvnímu komplikovanému porodu byl automaticky pro ten druhý doporučen a naplánován císařský řez. Porod se však spustil o týden dřív, naštěstí v noci. Praskla mi voda a téměř ihned začaly kontrakce. Do půl hodiny jsme zvonili před porodním sálem už s kontrakcemi po minutě, nicméně na příjmu měli pořád dost času, že tam mají jinou maminku a ať počkám(a to jsem cestou ještě volala, že jedeme, že mám plánovaného císaře a začala jsem rodit). Pak už to manžel nevydržel a zvonil na ně znovu, přišla jiná sestra že si mě teda za chvíli vezme. Pak už děsný fofr, doktorka přišla a nadávala, že už jsem dávno měla být na monitoru a připravená k operaci. Pak přišla anestezioložka, že mi dá celkovou narkózu a můžeme začít - oponovala jsem, že celkovou už po minulé zkušenosti nechci, jestli by nešla částečná. Sdělila mi, že na to máme jednu kontrakci a pokud se to nepovede, budu muset do celkové. Naštěstí byla fakt moc šikovná a hrozně moc příjemná a povedlo se. Celou operaci mě pak podporovala a říkala, co se bude dít. Operační tým jsem sice neviděla, ale pak mi pan doktor řekl, že bylo velký štěstí, že císaře stihli, že jizva byla dost ztenčená a mohla při spontánním porodu prasknout (takže předešlý verdikt z utz naprosto na nic a ještě že mi spontánní porod rozmluvili).
Na JIP naprosto super, byla tam moc příjemná a ochotná sestřička. Nicméně na šestinedělí (tentokrát P2) dost hrůza. Kojení nikdo neukázal, nikdo se moc nestaral, sama jsem se v noci musela doplazit na sesternu, že mě hrozně bolí břicho a prášky mi na to nezabraly. Nebyla jsem ani schopná pořádně sama kojit, protože jsem malého ani neudržela, jak mě to břicho bolelo, ale moc to nikoho nezajímalo. Druh den ráno mě poslali na kontrolní ultrazvuk s verdiktem, že jsem propuštěna (podotýkám, že dva dny po císaři). To mi sdělil doktor v osm ráno a sestry se hrozně divily, že nestihnu do deseti opustit pokoj. Manžel byl se starším synem mimo Prahu u babičky, takže museli zabalit a dorazit. No prostě přístup na šestinedělí dost hrůza.

Příště zkusím jinou

Rodila jsem v Podolí v srpnu 2012. O poradně toho moc nevím. Byla jsem tam jen jednou a pak už jsem rodila. Přijela jsem, že krvácím, ale poslali mě domů, že to nic není. Druhý den ráno jsem přijela s kontrakcemi po třech minutách, ale časem jsem ocenila, že jsem si vše odchodila sama doma. Na porod se šlo tedy téměř ihned. Tedy hned po tom, co jsem na přijmu za asistence velmi nepříjemné sestry vyplnila v kontrakcích všechny papíry, které jsem měla vyplnit doma. Bohužel jsem ani neměla sílu namítnout, že papíry mám u sebe asi třetí den, že prostě rodím o tři týdny dřív. Epidural jsem naštěstí nechtěla, ani bychom ho nestihli. Ani jsme nestihli klistýr z čehož jsem měla při porodu tedy špatný pocit, ale i to se stává. Samotné tlačení trvalo necelou hodinu a PA byla naprosto skvělá. Jen se zrovna v Krči malovalo a tak mi během porodu odcházela dívat se na jinou maminku, protože byl nával, z čehož jsem nebyla dvakrát nadšená, ale byl tam se mnou manžel, tak to nebyla taková tragédie. Po porodu mi dali holčičku hned k prsu, ale malé se přisát nechtělo. Takže porod krásný, jediné co bych trochu vytkla je to, že si myslím, že mě nemuseli tolik střihnout, ale šití mi umrtvili a nic jsem necítila. Miminko odnesli zahřát a já i tatínek jsme dostali ještě na sále snídani. Horší to bylo s následnou péčí. Na oddělení P2 mě sice pochválili, že jsem došla z porodního sálu po svých, ale tím pozitivní přístup končil. Malá se mi dva dny vůbec nepřisála a nikoho to nezajímalo. Když se nám to konečně povedlo, tak mi jen přišla sestra vynadat, že kojím v leže. To už jsem ale věděla, že mám sestry na háku. Jediné co nám v péči o dítě ukázaly bylo koupání na jednom pokoji, kam nás pozvali asi 10, na jednom miminku. Na pokoji jsme byly 3 maminky, což bylo drsné, protože vlastně nepřetržitě nějaké miminko brečelo a tak se nedalo ani trošku vyspat. Ale díky tomu, že jsem tam měla dvě druhorodičky, tak se nám nakonec přisátí povedlo a když jsem chtěla jít do sprchy (doporučeno 12x za den a jsou jedny společné na chodbě) tak mi na miminko dohlížely. Silně doporučuji si přibalit jednorázové podložky. Nabídnou vám sice, že vám převléknou postel, ale to co je nejvíce znečištěné krví vám odmítnou vyměnit se slovy, že to mají příkazem. Jedno pozitivum to ale přecijen mělo a to, že maminky dostávaly jídlo na pokoj. Propouštěli mě po 72h, díky čemuž jsem se po cestě domů rozbrečela štěstím, že už tam nemusím být. O nadstandartu jsem slyšela spíše chválu, ovšem já se nepovažuji za extra citlivku a tak jsem předpokládala, že to zvládnu v pohodě. Letos budu rodit znovu, tak zkusím Krč

Jedním slovem PERFEKTNÍ. Jak porod, tak následná péče. Milý personál od lékařů, přes sestřičky až po technické služby. Příště volíme stejnou porodnici!

Spokojenost

Vybrala jsem podolí dle hodnocení kamarádek.A to nebydlíme v Praze.Při jedné z kontrol si mě tam už nechali, měla jsem strašně vysoký tlak. Asi tři dny jsem byla na rizikovce, kde to nebylo špatné,je to pěkně zrekonstruované, dvě těhu na pokoji s vlastním záchodem a sprchou. Sestřičky milé a jídlo dobré. S porodního sálu jsem byla nadšená, v podstatě je to takový malý byteček jen pro vás. Sprcha, záchod a porodní křeslo. Ani miminko mi nikam neodnesli. Všechno proběhlo v soukromí v jedné místnosti. Všechny doktorky, asistentky, sestřičky mi moc pomáhaly. Jsou to opravdová sluníčka, poradí, podpoří. Po porodu nám dali věčeři - i manželovi a mohli jsme si malou odnést na pokoj. Vyšlo to tak, že jsem první noc byla na pokoji sama. To mi taky hodně pomohlo. Ale stejně jsem do rána na to naše malinkaté miminečko koukala. Sestřičky tam byly absolotně úžasné. Chodily si i popovídat, poradit. Všechno ukázali, pomohli jak jen to šlo. Často sme se i dost nasmáli.Celkem jsem v Podolí byla 10 dní. Nechtěli mě kvůli tomu vysokému tlaku pustit. Strašně jsem se těšila domů, ale sestřičky byli opravdu zlaté. Prostě skvělé ženské, pomáhaly a radily nad rámec povinností.S Podolím jsem byla maxxximálně spokojená a odnesla jsem si z toho dobrý pocit.Markétka se nám narodila 28.01.2012

Spokojenost...

Mě se miminko v Podolí narodilo v srpnu 2010. Absolvovala jsem s manželem i předporodní kurz. Ten byl moc fajn. Poradny od 36 týdne byly také bez problémů. Netrávila jsem tam mládí, jak je v některých porodnicích normální. Měla jsem plánovaný císařský řez, ke kterému měl být přizván i manžel a měla jsem být pouze v částečné anestezii. Bohužel jsem začala rodit spontáně a tak nakonec došlo k akutnímu císaři. Netušila jsem, že už rodím, paní na příjmu mě dala na monitor, byl mi udělán kontrolní ultrazvuk, 2x mě prohlídli a bylo sděleno, že se tedy opravdu rodí. Všichni byli tak příjemní, že přestože jsem se klepala jako ratlík, tak jsem se vůbec nebála. Bylo mi sděleno přesně, co se bude dít. Jen jak to šlo rychle, tak manžel to nestihla nikdo se mě už neptal, zda bude částečná či celková anestezie. Nakonec mi dali celkovou a já byla i ráda, jelikož po stálých prohlídká, zda porod nepostupuje spontáně mě už tak vše bolelo, že jsem byla, že spím. Manžel přiběhl snad v tom okamžiku, kdy malého vyndali, viděl ho a odnesli ho ohřát se. Pak vyvezli i mě a šla jsem na normální pokoj s dohledem sestry. Ta tam chodila co pár minut. Po celou dobu pobytu se o mě starali dobře, na dotazy odpovídali, nebo ke mě poslali doktorku. Rodila mě docentka Měchurová a ta byla jako sluníčko. Vůbec jsem se nebála, byla úžasná. O malého se starali taky báječně... Jediné, co mohu vytknout, tak byla péče o kojení. Ze stran sester to byl takový šílený tlak, že jsem byla až zoufalá. Sice byly trpělivé, vše ukazovaly, snažili se pomoct, ale stálé zapisování, nakázáno i v noci miminko budit atd... To už fakt ne. Jako prvorodička jsem to nesla hodně špatně... Pro příště vím, že odsávačku s sebou do porodnice a vše bude fajn... Pomalu začínáme přemýslet nad dalším mimčem a přemýšlím i nad porodnicí... Asi opět vyhraje Podolí...

Zklamani

Podoli jsme s manzelem vybirali na zaklade mnoha doporuceni jako tu nejlepsi a nejkvalitnejsi moznost.
Manzel je cizinec a proto jedno z nasich kriterii bylo, aby personal alespon trochu komunikoval v anglictine. Bohuzel, jiz na predporodnim kurzu, ktery byl jinak skvely jsem cely obsah prekladala ostatnim trem parum osobne, protoze jinak by z toho nemeli naprosto nic.
Porod trval 23 hodin.. za celou dobu mi ultrazvuk udelali az cca po 18 hodinach a trech epiduralech, .. pak zjistili ze maly ma vetsi hlavicku nez moje panev. Porod nepostupoval a tak jsme nakonec skoncili na akutnim cisari v celkove narkoze..ztratila jsem hodne krve a vzbudila jsem se az na Jipce. S manzelem se vubec nikdo nebavil, takze tesne predtim nez me vzali pod nuz jsem mu jeste stihla prelozit, ze bude cisar.. Nakonec mu jenom oznamili, ze uvazuji o transfuzi a ze maly je ok. Maleho mu prinesli na chvilinku ukazat,
Pak dodatecne rekli, ze malinky byl vysoko v porodnich cestach, nechali me otevrit se na 10 cm a teprve tehdy mlada pani doktorka zavolala pomoc, protoze to si uz sama zrejme nevedela rady...
Celkove mam z toho jeden otresny zazitek, zpracovavam ho doted. Mimi se nam narodilo zacatkem rijna.Jedine co muzu vyzvednout jako vysoke pozitivum jsou sestry na detskem oddeleni. Skvele profesionalky, poradi, pomuzou.. ochotne a mile.
Jinak me Podoli zklamalo pristupem k pacientovi a v mem pripade i profesnim.

porovnání s Krčí

Mám 18 měsíců od sebe děti, první rozené v Podolí(04/2010), druhé v Krči(10/2011) a musím říct, že každá porodnice má své přednosti někde jinde, ale celkově neplatí, že tam kde jsou peníze, že by se člověk cítil lépe:-(
Podolí je určitě finančně na tom lépe. Personál nebyl zcela vstřícný řešit bolestivé bradavky - prostě kojení holt bolí! A bolelo celých 15. měsíců, co jsem statečně kojila. Teď mám 14denní miminko narozené v Krči a bradavky nebolí. Možná proto, že tam jsou nejen sestry přesvědčené, že kojení nebolí, ale i doktorky a při každé vizitě byl prostě čas udělat klidně novou instruktáž.
V Krči sídlí Laktační liga a myslím, že personál se snaží, aby byla i jejich porodnice Baby Friendly:)
I po dalších stránkách to bylo super - ženské sestry byli vždy usměvavé a vstřícné. Nebály se zavolat doktora, když člověk řekl, že se mu přitížilo. V Podolí to řešili práškem na bolest.
Jediné co se mi víc líbilo v Podolí bylo to, že na porodním sále mají opravdu komfortní vybavení - v Krči vám přes žaluzie svítí do obličeje sluníčko a ty rodící křesla jsou o dost pohodlnější v Podolí a mají tam krásněj vymalováno a líp tam vaří. A návštěvy mohou až na pokoj - což v Krči nebyla nevýhoda, že v návštěvních hodinách nebyli aspoň spolubydlící rušeny;)
Jinak je to opravdu masovka a doporučuji rodinný přístup Krčské porodnice:)

Spokojenost

Kvůli nečekané komplikaci jsem místo přirozeného porodu podstoupila císařský řez. Po operaci jsem měla bolesti, ovšem sestřičky na JIPce byly skvělé, kdykoli jsem je požádala, pomohly (donesly mi čaj, zeptaly se, zda něco nepotřebuji). Miminko jsem si mohla pochovat až třetí den, ale už druhý den jsem se na něj mohla jet podívat, mladá sestřička na praxi mě za ním odvezla na vozíčku, počkala a vůbec mi nedala najevo, že bych ji zdržovala. Nemohla jsem kojit a nepodařilo se mi to bohužel ani doma. Sestřičky na oddělení se ke mně přesto chovaly hezky, mohla jsem se kdykoli přijít poradit, samy vždy navrhly, že pokud si chci odpočinout, osprchovat se, mohu u nich miminko nechat.Oceňuji jejich trpělivost a pečlivost, byly velmi ohleduplné, stejně tak i laktační poradkyně, které nabízejí i konzultace na internetu. K našemu miminku se chovaly moc hezky.

už nikdy víc

DObrý den , rodila jsem 2008 , přdeporodní kurz jsme absolvovali s manželem bylo to super tak jsem se rozhodli tady i rodit ,měla jsem vše v pořádku a měla jsem rodit přirozenou cestou a vše mělo probíhat ok a manžel měl být u porodu.V den termínu mi řekli že ještě nerodím tak jsem chodila každy den na kontrolu po týdnu přenášení jsem přijela do porodnice že mi je moc zle a mám horečky a necítím pohyby, na příjmu byla neochotná sestra řekla že toho mají hodně že je stop stav ani mi nezavolala doktora a řekla at přijedu za hodinu , jelikož jsem tam byla sama a jako prvodrodička mladá tak jsem teda jela domů , ve sprše jsem se doma složila a volala mamželovi ten přijel a hned mě tam vezl, to už jsem měla 40 horečky a strácela jsem vědomí, na příjmu byla ta samá když mě viděla zavolala doktora ten jí jen seřval jak je možné že mě poslala pryč a ona že prý nebylo místo atd. doktor se na nic neptal hned začal obvolávat sály nakdiktoval si kdo mu má přijít pomoc a manželovi hodili moje věci a jen mu řekli at čeká na chodbě že to musí ukončit on chudák vůbec nevěděl co se dějě , hned mě uspali nacevkovali a malej prý do 15 min převáželi na ikubátory a já tam byla ještě asi 5 hod než mě dali do kupy , měla jsem skalenou plodovou vodu a dostala jsem infekci, jen díky tomu že mě včas nazačali rodit , když jsem se probudila na jipu a ptala jsem se jestli se mi něco narodilo tak mi sestra řekla ,,on za váma přijde doktor a vše vám poví,,to jsem začala být hektická že se mi nic nenarodilo ,jelikož když přivezli mimi na kojení tak mě nic nepřivezli , doktor přišel po 5 hodinách a řekl mi že mám zdravého kluka , když jsem je prosila zda mi ho můžou přivést ukázat tak řekli že mají stop stav že mají honičku a nikdo nemá volné ruce , malje byl uplně zdravej jen já měla asi 5 kapaček nemohli mě dat dolu horečky , po třech dnech mě převezli na oddělění po cisařech a cestou jsem poprosila sestru at mě zaveze se koknout na moje mimi až po třech dnech jsem viděla toho malého, na oddělění byli služby super a některé šílené že jsem se bála si říct i o čípek na bolest a u některých to bylo bez problému i mi ho zavedli , jelikož jsem stále byla na kapačkách a vůbec necítila ruce , no čtvrtý den jsem se ptala jestli můžu na oddělení za malim řekli jo a at si tam dojdu šla jsem tam asi 2 hod i s kapačkou tam byla nepřijemná sestra která nechápala že čtvrý ten po porodu nekojím a nechodím za malim ale já byla první den na nohou a ditě jsem držela poprvé. Pátý den mě přeložili na šestinedělí , a dali mi malého k posteli , já nevěděla jak se kojí a nic , malí do té doby byl na příkrmech od sester a ještě ho naučili na dudlíka , takže když mi ho dali já samozřejmě neměla mlíko tak furt brečel měl hlad a sestry po mě jen řvaly že páty den už musím být schopná se postarat když jsem jim ale říkala že jsem první den s dítětem vůbec mě neposlouchali až jedna sestra na noční mi přinesla tajně dudlík a vzala si malého at se vyspím že ví že ho mám první den a že už je naučený na něco jiného , no hruza děs , pak mě při propouštění navštívil doktor který mě rodil a říká no vy jste nám dala zabrat měli jsem strach o vás , tak jsem čekala třeba nějakou omluvu ale nic a do zprávy samozřejmě napsali věci tak aby na jejich bedrech nebyla žádná chyba , i když bych s tím nic nedělala hlavně že je malej zdravej ale já si opravdu zažila peklo jen kvlůli sestře které se nechtělo asi vyšetřit na přijmu rodičku. no všem držím palec snad dopadnete lépe a ne takhle když by mělo probíhat vše ok , ted budu rodit druhé dítě ale asi v plzni jelkož jsme se přestěhovali snad budu mít lepší zkušenost , jinak co se týcče porodnic v praze všme bych doporučila apolináře měla jsem po tomto porodu problém otěhotnět a chodila tam a super:-)

Podolí - pozitiva i negativa

Podolí: rizikové odd. P3 – děs, porodní sál P4 – samá sluníčka, odd. šestinedělí P2 – hrůza .
Na porodní sál jsem přešla po 28 hodinách z P3, kde mi vyvolávali porod, po dvou prostaglandinech, kdy mi řekli, že jsem otevřená na pět centimetrů a mám hezky rozjeté kontrakce. Po 36 hodinách na porodním sále gynekoložka konstatovala, že jsem stále otevřená na 2 cm, tak, jak jsem přišla z P3, a to po klystýru, protržení vaku plodových blan a po nejnižší dávce oxytocinu. Pochopila jsem, že tohle nikam nevede, a požádala o císařský řez. Prý k němu musí být důvod, a že se zeptají hlavního lékaře, a do 20 min. mi dají vědět. Deset minut nato vběhla do dveří PA s holítkem v ruce a začala mě za poněkud nemotorné asistence tatínka připravovat na „malý operační zákrok“. Pokud jde o porodní sál (tedy, jak je zmiňováno níže v diskuzi, téměř luxusní porodní garsonku) a personál, vše bylo úžasné, i ta PA, která v jedné chvilce dala najevo, co si myslí o porodních plánech, ale i ona mi vycházela maximálně vstříc. Při císaři působil úžasný anesteziolog, dítě mi ukázali hned po vytažení (byl to takový modrý marťánek), a pak mi ho položili na hruď v zavinovačce. Tatínek fotil ostošest, sestřičky fotily tatínka se synem, na JIP mi ho chodily přikládat, vše se zdálo být na dobré cestě.
Na oddělení šestinedělí jsme si s personálem příliš nerozuměly. Mé tělo nebylo na porod a následnou laktaci připravené, a syn měl 4,1kg, neměla jsem mléko, což se na P2 opravdu nehodí, a sestřičky mi to dávaly náležitě štiplavě najevo. Syn spadnul z porodní váhy o celkem běžných 10% na 3,7kg, ale rozhodně nevypadal na umření. Na standardních pokojích se neklepe, takže během dopoledne často někdo vrazí do dveří, zavelí právě přisáté dítě utrhnout od prsu a právě uspané dítě vzbudit a svlíknout. Oni toho mají hodně. Jen jedné sestřičce nevadilo, že dítě pije, když mi měřila tlak. Druhý den mi samy nabídly, že si ho vezmou, a dají mi ho až ráno, abych se mohla prospat, na což jsem kývla, neboť jak jsme neměla čím krmit, a dítě neustále plakalo. Pak jsem se od jedné a téže osoby dozvěděla, že se o dítě nestarám, neustále ho odkládám a nosím ho na příkrmy, a že to už dělat nemám, a pak, že kdyby mělo být dítě hladové, tak ať ho klidně přinesu na příkrm, že je to normální. Jedna kyrysnice mi ve tři ráno začala vykládat, že je zvědavá, jak se o dítě budu starat, a že doufá, že mi s ním bude někdo pomáhat. Podařilo se mi jí zdvořile, leč účinně vypoklonkovat ze dveří. Čtvrtý den ráno jsem se složila, a přemluvila jednu hodnou sestru, ať sežene jakýkoli nadstandard za jakoukoli cenu, což se podařilo. Od dětské lékařky jsem se dozvěděla, abych tak zkráceně řekla, „ať neblbnu“, že po císaři se laktace normálně rozbíhá až 5. den, takže jsem vlastně o den napřed. Za dva dny na nadstandardu jsme zaplatili několik tisíc, ale nelitujeme. Jako mávnutím kouzelného proutku se z „ošklivých“ tet staly sluníčka, a „zlé“ tety na nadstandard vůbec nesmí. Kromě toho že se před vstupem klepe, a měřit míru žloutenky lze i bez trhání dítěte od prsu.

Podolí mohu jedině doporučit

Ahoj maminky, rodila jsem v Podolí začátkem roku 2011. Hned na začátek musím pochválit skvělé předporodní kurzy vedené paní Olgou Mrkvičkovou (které mě, jako prvorodičku, připravily na to, co mě vlastně čeká). Porod, přestože neplánovaně velmi komplikovaný, nakonec dopadl dobře, a to především zásluhou skvělého pordního týmu, který se mě ujal (jmenovitě MUDr. Drahoňovský - velmi příjemný pan doktor, který na mě působil neskutečně pozitivním a uklidňujícím dojmem, MUDr. Martan a velmi milá a trpělivá porodní asistentka Eva Šejnová). Za veškerou podporu a skvělou práci bych jim chtěla moc poděkovat. Kvůli celkové anestezii jsem nakonec skončila na JIP - upřímně jsem první okamžiky po probuzení nevěděla, kde jsem a proč tam jsem. Nicméně i zde byl personál neskutečně ochotný a příjemný. A nakonec musím moc pochválit také personál na oddělení šestinedělí (jak dětské doktory a sestřičky, tak i ty ženské). I na odd. šestinedělí jsem měla poměrně velké komplikace a všichni byli vstřícní, ochotně pomáhali, když jsem se třeba chvíli nemohla starat o miminko a nikdy mi nikdo nedal najevo, že bych jim byla na obtíž. Nevím, jestli je to i v jiných porodnicích samozřejmostí, ale sestřičky nám všem ochotně ukázali, jak o miminko pečovat, jak ho koupat a kdykoli jsme se na ně mohli obrátit s jakýmkoli dotazem. Skvělá byla také každodenní podpora výborné laktační poradkyně paní Richterové a přednášky o kojení. I přes totálně plnou kapacitu porodnice v té době jsem tam od začátku až do konce nepotkala nikoho, kdo by byl protivný nebo neochotný. Právě z tohoto přístupu člověk teprve vidí, jak je práce všech doktorů a sestřiček nedoceněna. Pokud bych měla rodit znovu, tak se určitě rozhodnu pro Podolí a mohu ho opravdu vřele doporučit. Celému personálu ještě jednou moc děkuji.

1. porod paráda, ale zákrok HRŮŮŮŮZA!!!

V Podolí jsem rodila v prosinci 2007. Ležela jsem tam oddělení rizikového těhotenství a syn se narodil ve 29 tt. Co se týče porodu, tak nemám absolutně co vytknout. Syn díky předčasnému narození (porodní váhu měl 1.260gramů)\"procestoval\" snad všechna dětská oddělení v budově a všude měl naprosto výbornou péči..
Ale POZOR!!!
Porodnice je sice super, ale gnekologie je PŘÍŠERNÁ!
V říjnu 2010 jsem šla do úpmd na iterupci. Sestra co mě přijímala na oddělení se mnou jednala, jako bych byla kdo ví, jaká špína. Na sál jsem si došla po svým a po zákroku mě převezli na pokoj, kde jsem si ještě v polospánku po narkóze musela sama přelézt do postele. Ještě ten den mě pouštěli domů. Po 10ti dnech jsem šla na kontrolu ke svém gynekologovi, ten mi udělal ultrazvuk a já málem zkolabovala! Na obrazovce nad sebou jsem zírala na krásné miminko.. dokonce jsem viděla i jeho ručičky.. Takže jsme s přítelem nelenili a hned vyrazili se zprávou od gynekologa do úpmd. Tam se mnou opět jednali dost nepříjemně. Jediný, kdo se ke mě choval normálně byl doktor na žurnále (na jméno si nepamatuju). Když viděl zprávu, co mám v ruce, myslel si, že jsem na interupci měla přijít a nepřišla jsem. Když otevřel zprávu ze zákroku v PC, nestačili jsme se divit oba. Mladí doktorka, která mi zákrok prováděla tam vylíčila, jak všechno proběhlo v pořádku a jak všechno výborně udělala! Dokonce i o vrácení peněz jsem si musela říct sama..Jediné, co mi nabídli bylo, že to udělají znovu, ale další pokus už jsem jim dávat opravdu nechtěla. Při příjmu mi bylo několikrát sděleno, že ten den je poslední možnost to udělat, že potom už to nepůjde a najednou by to šlo?? A navíc už bych tam na sebe v životě nenechala sáhnout! Do dneška přemýšlím, co tam se mnou prováděli. Byla jsem v celkové narkóze a po jejich slavném zákroku jsem i krvácela..Tak co ze mě teda vyndali?!?
Každopádně miminko jsem si nechala a mám krásnou a naštěstí i zdravou holčičku, ale podolské nemocnici za to tedy rozhodně nevděčím.

listopad 2006

Ahoj maminy...Jelikož se teď připravujeme na další porod, tak mě napadlo ohodnotit porodnici při prvním porodu...

Co se týče ÚPMD byla jsem do porodnice předána jako riziková,takže jsem si zde užila i prenatální péči.Co se té týče, měl mě na starosti MUDr. Buben, který byl úžasný a vstřícný a kontroly jsme si domlouvali dle jeho služeb, jelikož jsem chtěla chodit pouze k jednomýu lékaři.

Co se týče porodu, přístup personálu byl naprosto úžasný, dostala jsem výbornou PA, která se mnou byla ve všch chvílích kdy mi při komplikacích bylo ouvej,jediné co při porodu bylo nepříjemné tak původní doktorka, která mě měla rodit a chovala se jako řeznice, na jednu stranu jsem za ty komplikace byla ráda, protože při nich se mi změnil doktor a nakonec mě odrodil MUDr. Velebil, který byl přímo dokonalý a to 3 hodinové šití se mi snažil co nejvíce ulehčit...

Oddělení šestinědělý bylo také moc fajn, sestřičky i doktoři nám věnovali spoustu pozornosti, byli vstřícní, při jakémkoliv problému ochotně poradili i pomohli,takže ze svého pohledu mohu Podolí jen vřele doporučit.

Po této zkušenosti a po tom co jsem u spousty kamatrádek viděla péči v jiných pražských porodnicích, kdy si o spoustě věcí, které v ÚPMD byli samozřejmostí, mohli nechat zdát, budu i napodruhé rodit tam.

Nemůžu si stěžovat

Ahoj maminky. Na začátku bych chtěla říct, že než si uděláte názor na jakoukoliv porodnici, tak si ho nedělejte podle zkušeností jednotlivých maminek (nic proti nikomu:-) ale přeci každý porod je jiný a každá maminka vnímá věci jinak. Můj vlastní poznatek, jelikož to bych prakticky nemohla rodit skoro nikde :)
Já jsem původně měla rodit v Krči. Byla jsem tam i na předporodním kurzu, chodila na kontroly, prostě vše jak má být, když se rozhodnete. Jenomže :) Každá porodnice jednou za rok musí malovat. A ta moje měla skončit malování přesně týden před mým porodem (plán. 20.9.2009). Malému jsem to v bříšku vysvětlovala, že musí vydržel, ale jemu se prostě chtělo přijít na svět o týden dřív. 13.9. jsem se probudila, že se něco děje. Jeli jsme do Krče, ale když se maluje, tak není nikdo přítomný a maminko máte smůlu jeďte jinam (to bude ale asi všude stejné). Měli jsem naplánovaný oběd u rodičů, a protože bydlí kousek od ÚPMD, tak jsme jeli pro jistotu na kontrolu tam. Chci jen říci, že jsem s touto porodnicí něchtěla mít nic společného, jelikož mě při registraci hrozně rozčílili a řekla jsem a sem nepůjdu...Ale člověk míní osud mění. Už při kontrole se ke mě chovali moc hezky, vůbec mě neodbyli - tady nejste registrovaná nemáte tu co dělat - ale naopak mě vyšetřili, dali zprávu, že si mám druhý den dojít na kontrolu do své porodnice (otevřená totiž byla od 14.9.) a kdyby náhodou něco, tak ať přijedu. Dorazili jsem tedy na oběd, já snědla půlku, praskla voda a jeli jsme tam znovu. Asi jsem měla velké štěstí, ale vzali mě, porodila jsem a vše OK. Co musím ocenit, je, že jsem měla vlastní porodní sál a sprchu (neumím si představit být tam ještě s někým - to bohužel v Krči ano), přístup porodní asistenky absolutně perfektní a poté i pana doktora a dětské lékařky. Na šestinedělí - nevím co komu přijde tak hrozné? Na pokoji jsme byly 3, ale jen za dobu co jsem tam ležela já se maminky změnily 4x, ale úplně v pohodě. Stejně se tam moc nevyspíte a na těch pět dní je to super. Sestřičky výborné, když jsem jim s brekem předávala malého, že už nevím co s ním, tak si ho vzaly a daly mi ho až ráno, takže jsem se mhohla alespoň trošku prospat. Jídlo taky dobrý. Sprchy tedy společné, ale opravdu, jestli jsem se tam jednou potkala s jednou maminkou, tak to bylo moc. Takže pokud jste rozhdnuté pro tuto porodnici, myslím, že se Vám tam bude líbit. A kde můj druhý porod? To se ještě uvidí :-)

Porod 14.2.2010

Porod byl těžký a dlouhý. Porodnici hodnotím jako maximálně profesionální co se týká samotného porodu. Všichni se o mě velmi dobře starali a mít svůj vlastní porodní sál byla velká výhoda. Manžel mohl být po celou dobu se mnou. Oddělení šestinedělí je, jak se všude píše starší, ale nemocnice není hotel. Sprchy jsou společné, ale za těch 5 dní, jsem se ve sprše potkala s jednou rodičkou. celkově hodnotím za super a nikde jinde rodit příště nechci.

Jedinenčný zážitek podpořený 100% péčí

Porod: 18. 7. 2009
Pro porod v Podolí jsme byla rozhodnutá již dávno před porodem a v případě dalších porodů nezvolím jinou porodnici ani náhodou! Vše začalo 100% předporodní péčí u gynekologů, kteří mě sice poslali na 3 dny na rizikové odd., ale odtamtud jsem šla rovnou na porodní sál - respektive do své porodní garsonky. To je asi ta nejúžasnější věc - jste tam po všechny doby porodní, je tam toaletna, sprcha, může tam s vámi být manžel, zkrátka ideální sukromí pro takovou výjimečnou situaci, kterou porod bezesporu je. Porodní asistentka byla skvělá, doktorka taky a můj porod je mým nejlepším životním zážitkem. Už se zase těším do Podolí:-) Ovšem pod podmínkou, že budu mít zase nadstandardní pokoj - protože v normálních pokojích se nevyhnete setrám zvaným \"kyrysnice\"...

Vše super

Pro porod v Podolí jsem byla rozhodnuta ještě před otěhotněním.Chodím sem již řadu let na preventivní prohlídky do gynekologické ambulance. Nebudu popisovat porod, ten jsem měla naprosto nekomplikovaný a bezproblémový - naštěstí. Jisté obavy jsem měla z pobytu na odd. šestinedělí. Ty se nakonec naštěstí nevyplnily, všechny sestřičky na odd. P4, ať dětské nebo \"maminkovské\", byly naprosto skvělé. Měla jsem zprvu problémy s kojením, dcerka se při porodu nalokala plodové vody a vůbec se nechtěla přisát a jen díky nekonečně trpělivosti a pomoci sestřiček jsem se nakonec aspoň trochu rozkojila. Teď je malé skoro měsíc a kojím už úplně normálně. Je mi jasné, že tomu skutečně vděčím hlavně místnímu personálu, čímž jim alespoň touto cestou ještě jednou děkuji.
Takže já říkám - v Podolí rodit i ležet. Přeji všem nástavajícím maminkám stejně pohodový porod a stejně skvělou péči ať už v Podolí nebo v jiné porodnici.

Super

Do Podolí jsem přijela v 3.30 9.7.2009,týden před plánovaným porodem.Dostala jsem horečku a zvracela.Rozhodli se porod vyvolat dříve,ikdyž jsem neměla skoro žádné kontrakce a byla otevřená jen na 2 prsty...vzhledem k mému stavu a vysokému tlaku.Souhlasila jsem.Rodila jsem 10,5hod(malá se narodila 10.7 v 14.00hod).Bylo to hrozně dlouhé a úmorné,stále jsem skoro neměla konrakce jen křížové křeče.Asi v 12 jsem si nechala dát epidural,byla jsem již vysílená.Sestřička byla super,celou dobu se mi věnovala,ocenila jsem i přítomnost přítele u porodu.Místnost byla také krásná,zejména nová koupelna se sprchou(kterou jsem tedy hojně po celou dobu využívala )porod byl komplikovanější, museli mi protrhnout plodovku a byl problém s děl. čípkem a měla jsem kapačku na posílení kontrakcí a dokonce i homeopatika,která myslím dost pomohla...Každopádně děkuji všem, veškerý personál,jak na porodním sále,včetně anestezioložky,tak pak na pokoji šestinedělí(kde jsme strávily 8 dní kvůli žloutence malé)byl super Podolí mohu vřele doporučit,velice milý,ochotný a erudovaný personál!!!Dávám plný počet a příště chci rodit opět tam:-))

Porod v srpnu 08 - pozitivní i negativní zkušenost

Zdravím všechny maminky , na konci šestého měsíce těhotenství lékaři zjistili, že moje holčička je špatně vyživovaná placentou a poslali mě do Podolí. Tam mě okamžitě hospitalizovali na rizikovém oddělení a do porodu jsem tam strávila téměř dva měsíce (občas mě pustili na pár dní domů). Maličká málo přibírala, 3x denně jsem chodila na monitor a v podstatě mi skoro denně hrozil předčasný porod. Bylo to hodně těžké období strachu o miminko, ale díky rodině, manželovi a zlatým sestřičkám a doktorkám na rizikovém oddělení P3 jsem to zvládala. Péče tam byla skvělá, čisto, a rodina i manžel mě mohli navštěvovat a podporovat i mimo návštěvní hodiny. Tímto moc děkuji personálu z oddělení P3! Nakonec se rozhodlo, že porodím císařským řezem. Na sále byli všichni milí - kromě protivného doktora, který se ironicky zeptal při pohledu na moje bříško \"ježíš, kolik tam těch dětí máte?\". Fakt milej chlap Po císaři mne převezli na JIP a netrpělivě jsem čekala až mi přinesou moji holčičku. Sestra se přišinula po 5 hodinách s otráveným obličejem a slovy \"tak se s ní pomazlete a já musím zase dolů\". Na mé přání, že bych si malou chtěla zkusit přiložit k prsu, abych se rozkojila mi jen řekla, že teď kojit stejně nebudu a že ona nemá na starosti jen mě. Tento přístup většiny sester trval až do mého propuštění z JIP. Těšila jsem se na oddělení šestinedělí, že si tam užiju maličkou i klid. Byla jsem ale velice rozčarovaná. Uvítala mě sice velice milá sestřička, ale to byla na dlouhou dobu poslední milá osoba. O té neskutečné špíně ani nemluvím - na WC koše přetékaly zakrvácenými vložkami, ve sprchách byla na podlaze krev a uklízečky se objevily jednou za čas a příslušenství přetřely smradlavým hadrem. Matrace v postýlce pro malou byla prožraná volakými breberkami a vypadala, že pamatuje ještě dobu kdy jsem se narodila já. Děs! Nanynka byla sice zdravá, ale hodně spavá a nechtěla se budit na pití - na radu sestřiček jsem jí vždy rozbalila, chladila žínkou, štípala jí lehce do tvářiček, dokonce když přišel manžel se švagrem a švagrovou, tak jsme se na ní vrhli všichni (jeden štípal, druhý lechtal, třetí chladil a já se snažila kojit), ale nic nepomáhalo. Nanynka se jen přisála a zase spinkala. Sestry si jí po marném snažení kdy vypila necelou dvacítku většinou odnesly, dokrmily jí cizím mlékem a mě jí vrátily s obviňujícím pohledem a slovy, že se musím víc snažit o její probuzení. Nechápala jsem co tím myslí – vyzkoušela jsem už všechno a intenzita štípání a chlazení už mi připadala jako týrání dítěte. Bála jsem se, aby z toho následně chuděrka neměla noční můry, protože takhle se přece s miminky nezachází! Měla jsem Nanynku snad bít nebo co po mě chtěly?! Po dvou dnech snažení mi vrchní sestra doporučila ať jí tedy večer nechám spát dokud se sama neprobudí hlady. Poslechla jsem a Nanynka prospala celou noc. Druhý den ráno se ptala po kolika hodinách se malá probudila - řekla jsem jí tedy, že už od večera spí bez probuzení. Na to na mě začala řvát, že to přece nemůžu jí nechat tak dlouho a že jsem nezodpovědná matka. Na mojí obranu, že jsem jen poslechla její pokyn si jen odfrkla a já jsem se chtěla zahrabat pod zem. Nanynku jsem tedy ihned vzbudila, ona se napapala (moje + cizí mléko) a zase spinkala. Už jsem nevěděla co dál. Když jsem sestry znovu žádala, aby se podívaly, že moje holčička opravdu nejde vzbudit, tak mi řekly, že mají plné oddělení a spoustu práce. Ať prý se jdu podívat jak kojí ostatní maminky. Já ale neměla problém s technikou kojení, ale s tím, že moje holčička byla moc slabá na tahání z prsu! Nikdo mě ale nebral vážně a já už nevěděla jak jim to mám říct. Po pár dnech mi sestra na opětovnou žádost o pomoc řekla, že když nechci kojit, tak mi dají léky na zastavení laktace. Už v hysterických slzách jsem jí vysvětlovala, že kojit chci, ale že Nanynka prostě nezvládá tahat. Odpovědí mi byl ironický úšklebek a prásknutí dveří. Já i moje rodina jsme byli v šoku z tak neskutečného přístupu. A to nám Podolí, tak doporučovali. Do toho Nanynka ještě dostala žloutenku a tak jí daly pod světlo a nosily mi jí jen na krmení. Dostala jsem i zákaz jí přebalovat, protož musela být do určité doby znovu pod světlem - což chápu. Co ale nechápu je to, že když jsem to po dvou dnech už nevydržela a totálně pročuranou jsem jí přeci jen přebalila, tak jsem zjistila, že má do živého masa opruzený zadeček! Neskutečné. Když jsem si stěžovala sestře, tak mi řekla, že mám špatné plenky. Takový nesmysl jsem jí samozřejmě nezbaštila a po mém vzteklém proslovu mi jen suše sdělila, že sestry toho mají moc a nestíhají . Měla jsem hrozný vztek a taky jsem cítila úděsnou bezmoc. Nabídla jsem se, že si tedy Nanynku vždycky dojdu po dvou hodinách přebalit ke světlu, ale to prý nejde. Byla jsem na zhroucení - Nanynka hubla, baštila cizí mléko, měla úděsně bolavý zadeček a sestry i paní doktorka se na mě dívaly jako na krkavčí matku, protože jsem dle nich \"nechtěla\" kojit. Nakonec se neudržela moje maminka a vynadala jedné sestře přímo u nás na pokoji, když velice ostře odmítla žádost mojí spolupacientky o pomoc s prvním koupáním. Rázem se náš pokoj ocitl na černé listině. Byly jsem \"ty hysterky\". Fakt super pocit. Pak se přehodily směny a nastoupily na noc konečně hodné sestřičky, které když viděly jak se snažím a propláču každý pokus o kojení, tak si ke mně sedly (nejdřív jedna starší a pak jedna mladá) a celou dobu u mě byly, aby se podívaly co se vlastně nedaří. Nanynka stále spinkala a z prsu nezvládala tahat - prostě se naprosto správně přisála, dvakrát zatáhla a přisátá dál spala. Sestřička se snažila o její probuzení stejně jako já celý uplynulý týden, ale nic. Tak jí zkusila dát pod tekoucí vodu, ale Nanynka spinkala i pod tou vodou! Mám dojem, že teprve v tu chvíli mi konečně uvěřily, že to není ve mně, ale že potřebujeme alternativní způsob baštění dokud Nanynka nezesílí. Sestřička jen poznamenala, že takhle spavé dítě tam ještě neviděla a ať se nebojím, že promluví s paní doktorkou . Ještě tu noc jsem zjistila, že jsem z toho stresu přišla úplně o mléko. Bylo mi nanic a cítila jsem se totálně neschopně. Další den se paní doktorka chovala o poznání lépe a zavedla nám příkrmy z lahvičky Bebou. Nanynka se vždycky rychle nabaštila a spinkala zase jako andělíček. Během dvou dnů přibrala a konečně se rozhodlo, že můžeme být propuštěny z toho nepřátelského prostředí. Přijel si pro nás manžel a odvezl si nás domů kde ze mně všechno spadlo. Během večera se mi neskutečným způsobem nalila prsa a zase jsem kojila. Po pár dnech Nanynka zesílila a s lehkými příkrmy jsem kojila až do 4 měsíců. Musím říct, že jsem se z oddělení šestinedělí v Podolí vzpamatovávala pár týdnů a dodnes s vděčností vzpomínám na jediné tři sestřičky z celého týmu, které se k nám chovaly hezky. Mojí holčičce je teď osm měsíců, je zdravá, čilá a usměvavá jako sluníčko . Až jí budeme chtít pořídit bratříčka, tak si hodně rozmyslím jestli se vrátím do ÚPMD nebo ne. Jedno, ale vím jistě - na oddělení šestinedělí v Podolí nikdy nezapomenu a shoduji se s jednou maminkou v diskuzi - rodit v Podolí ano, ale ležet tam po porodu NE! Všem maminkám držím palce, braňte své uzlíčky a nedejte se!

Podolí únor 09

Ještě před porodem jsem slyšela o Podolí pozitivní i vyloženě negativní historky, tak jsem byla vážně zvědavá, jak ten můj porod proběhne.

Než se dostanu k hodnocení personálu a porodnice jako takové, chci se vrátit ještě k úrovni ÚPMD, pokud jde o poradnu v posledních týdnech těhotenství. Pokud zde nemá nastávající maminka svého lékaře (chtěla jsem chodit ke konkrétní lékařce, ale byla jsem tak trochu odbyta...), ocitá se člověk každý týden u jiného doktora, a to zrovna nevyhovovalo. A pak - komunikace některých lékařů při vyšetření ultrazvukem byla na bodu mrazu, uvítala bych více \"lidský\" přístup.

K porodu: porodní sály perfektní, asistentky velmi milé a ochotné!!! Měla jsem jisté komplikace vyžadující rychlý zásah lékařů, ale i přesto nemám z porodu trauma, nikdo mě zbytečně nestresoval, spíše mě povzbuzovali. Jedinou výtku mám k lékařce na příjmu, která podle všeho úplně neodhadla polohu dítěte - a navíc jsem měla pocit, že se mě při vstupním vyšetření štítila (praskla mi voda a začala jsem krvácet, tak proto asi....?)

Oddělení šestinedělí - P1 - sestřičky ochotné, milé - nemůžu si stěžovat. Pravda, jídlo bylo občas vlažné až studené, ale o nemocniční stravě si nikdy nedělám iluze. Sprchy byly čisté, leč mírně zastaralé, ale to holt v současném systému financování zdravotnictví není ničím neobvyklým. Trochu úsměv vzbuzují i zastaralé váhy (jako v řeznictví), na kterých se nejedno miminko nespokojeně vrtí.

Výhodou Podolí podle mě je, že zde vozí jídlo na pokoj, kde se člověk může v klidu najíst, pokud tedy má k jídlu chuť - vím, že u Apolináře nebo v Motole vždy nahánějí maminky do společné jídelny.

Takže, i přes pár nedostatků bych v Podolí rodila znovu!

Poporodní péče nic moc

Rodila jsem v únoru 2009,co se týká porodu úplná spokojenost,porodní asistentka výborná a doktoři také,klidně bych tam rodila zase.Co se týká šestinedělí hrůza.Po porodu jsem byla odvedena na oddělení P4 vypadalo to tam jak za komunismu ale člověk to nějak přejde hlavně že všechno dopadlo dobře u porodu.Příjímala mě moc hodná sestřička kdyby všechny byly takové tak by to bylo supr.Sprchy a WC úděsné ,jídlo studené tím myslím hlavní jídlo(oběd)jenom polévka byla teplá(hlavně že se máme dobře stravovat).Péče o miminko jak se to vezme asi hodně záleží jak se která sestra vyspí.Přišla mi trošku buzerace co se týká kojení, nevím možná jsem byla citlivější než obvykle,protože už jsem taky byla v podolí druhý týden(předtím týden na rizikovém a tam to bylo úžasný naprostá spokojenost)malej nechtěl moc jíst protože měl žloutenku a ty moc papat nechtějí,takže taky přišla řada na dokrmování,takže pak nechápu jak se má ženská rozkojit když mu tlačí jiné mléko atd.Nicméně jsem tam strávila týden protože malej musel jít pod světlo a z toho jsem byla hodně smutná a ještě mi ho dokrmovali,myslím že by hlady neumřel.Lituju toho že jsem si nezařídila nadstandart měla jsem i našetřeno,ale když jsem byla na rizikovém tak jsem si řekla že to přece nebude tak hrozný na šestinedělí,ale spletla jsem se.Takže rodit ano,ale neležet tam.

Porod v Podolí

V Podolí jsem v květnu 2008 porodila zdravou holčičku. Narodila se v den, kdy jsem měla naplánovaný indukovaný porod. Naštěstí se na svět přihlásila sama bez vyvolání. Byla jsem přijata o půlnoci a dcerka byla v 9:30 na světě. Porod probíhal naprosto přirozenou cestou, měla jsem skvělé porodní asistentky i porodní asistentku žákyňku, která mě odrodila. Jelikož jsem měla kruté křížové bolesti, ocenila jsem, že jsem nebyla nucena rodit vleže na lehátku, to se nedalo vydržet, ale rodila jsem v dřepu. Pro mě to byla ideální poloha. Na prodýchání kontrakcí vřele doporučuji gymnastický míč. Porod proběhl fakt super. Po dvou hodinách jsem odešla po svých na oddělení P4. Nebýt manžela, který mi nesl tašku s věcmi, zřízence to ani nenapadlo. Oddělení P4 bylo pro mě děsivé co se týče čistoty (sprchy, WC). Ani vrchní sestra nebyla dvakrát příjemná. Dcerka se narodila v pondělí, domů jsme šly ve čtvrtek a byla jsem moc ráda. Od pondělí jsem měla prostěradlo i deku od krve, žádala jsem je o novou nepromokavou podložku, kterou jsem bohužel nedostala, ale největší strach měli, abych se nezmínila o tom na vizitě.
Celkově, co se porodu týče, Podolí vřele doporučuji, skvělé jsou porodní boxy, kde máte vše k dispozici a své soukromí. Oddělení P4 bylo trochu depresivní, ale dá se to přežít, dělají to zase jenom lidé a podstatné je, že máte zdravé děťátko.