Zkušenosti pacientek z porodnice Fakultní nemocnice v Motole - diskuze

továrna

V Motole se narodil první syn v květnu 2012. U porodu se neptali na preventivní ATB proti streptokokovi, prostě jsem je dostala, než jsem stačila otevřít pusu. Můj názor brali v potaz, když se ptali na klystýr (ten jsem nicméně chtěla sama), epidurál (nechtěla jsem). V první době jsem půl hodiny v kuse zvracela a bylo to dost vyčerpávající, nikdo mi moc neporadil co s tím, píchli mi nějaká sedativa či co po kterých to naštěstí přešlo, ale nevím, jaký to mohlo mít vliv na další průběh porodu, bývala bych dala přednost nějaké jiné metodě, kdybych věděla, co dělat jiného. Oxytocin mi necpali, protože kontrakce jsem měla dostatečné - slyšela jsem PA, jak se ptá dr, jestli má dát oxy, a dr jí odpověděla, že není třeba, že to jde pěkně. při druhé době jsem neměla moc šancí si to řídit, prostě \"teď je čas tlačit\" i když jsem se na to absolutně necítila a říkala jsem jim to- myslím, že bych ráda měla víc času než jejich 20 minut... ale samozřejmě nevím, co viděli oni, jak byl na tom malej, třeba potřeboval rychle ven - šel napřed ručičkou, voda už byla pryč a měl šňůru kolem krku(apgar měl nakonec 7-9-9). Porod hodnotím celkem jakž takž kladně. Ovšem po porodu děs běs. Půjčili mi ho na slabé dvě minuty zabaleného pochovat! Byl tedy 37 + 2, leč s váhou 3 kg, 50 cm, ale prý nedonošený, tak prý musí na observaci, dohřát a dokrmit. Neměli pro mě pokoj a já bez něj byla 3 dny, ležela jsem na gyndě v jiné části budovy. Chodila jsem za malým 3x za den kojit (naštěstí se kojení rozjelo samo od sebe a on byl navzdory cpaní nutrilonem ochoten sát jako divej). Jinak sestry na šestinedělí se snažily být nápomocné a vstřícné, ale bylo vidět,že mají zoufalý nedostatek času. Takže, podruhé už tam nechci... Pokud tam mají tak často, jak slyším, takový přetlak maminek (říkala mi to i kamarádka, jejíž manžel je neonatolog v Motole), nechci už podruhé riskovat, že si moje dítě někdo odnese a já tam budu někde bloumat bez něho.

Katatrofa

V Motole jsem rodila prvního syna a už nikdy bych se tam nevrátila. Sestry na porodnici jsou jako stroje na výrobu miminek. S ničím mě neseznámily, prostě mě daly na hekárnu, sem tam někdo přišel, když jsem se přesouvala na porodní box, ani jedna mi nepomohla s taškou, která byla sakra těžká, ve sprše jsem ještě dostala vynadáno, že jsem na ně nezazvonila, když jsem dostala kontrakci, která mě srazila na kolena (přitom zvonek byl na druhém konci místnosti mimo sprchu). Lékaři se mě také na nic neptali, frkli mi Oxitocin aniž by mi něco řekli, na \"koze\" mě nechali se slovy kdyby se něco dělo volejte jednička atd. Takže 23 hodinový porod byl i díky personálu pro mě utrpením a o odd. šestinedělí ani nemluvím. Jedna mladá sestra mi odmítla přinést léky proti bolesti se lovy, že už mě to přece nemůže bolet (ruptura pochvy po porodu zvonem, poporodní hematom, nemohla jsem ještě 14 dní chodit natož sedět) a co se týče kojení ani nemluvím. Motol už nikdy

pokud chcete mít dítě u sebe, určitě ne Motol...

V Motole jsem rodila před 15 měsíci, v červnu 2012. Když jsme do porodnice dorazili, dozvěděli jsme se, že den předtím měli hodně porodů a oddělení šestinedělí je plné, ale že to nějak vyřešíme. Vyřešilo se to tak, že mě dali na oddělení gynekologie a dcera byla první noc na novorozeneckém, úplně jinde. Byla jsem z toho špatná, dost mi záleželo na tom, abychom byly spolu. Opravdové zoufalství se mě ale zmocnilo ve chvíli, kdy mi sestra na gynekologii oznámila, že za dcerou na novorozence nesmím, protože nemají personál, který by mě tam doprovodil.. Prý co kdyby to se mnou seklo po porodu na chodbě a oni by to měli na triku... A dceru mi přivézt z novorozenců taky nemůžou, protože tam na to taky nemají personál - sestry mají plné ruce práce a nemůžou vozit mimina po celé nemocnici!!! Na kojení po třech hodinách mi ji také vozit nebudou, ze stejného důvodu... Mám si prý ráno v sedm - to je celých 12 hodin po porodu - sama na novorozence dojít a přiložit ji tam k prsu... Zdůrazňuji, že jsem měla naprosto hladce probíhající porod, tedy se strašnými bolestmi, ale z hlediska stavu mne a dítěte bylo vše naprosto v pořádku, dcera měla Agpar skore 10-10-10. To, že považovali za normální, že matka po porodu leží sama bez dítěte někde úplně jinde a přestože jí je dobře, nemůže se na něj jít ani podívat, navíc dvanáct hodin vůbec netrénuje kojení, je podle mě naprosto šílené, to se nedělo snad ani za socialismu, alespoň nosili děti po třech hodinách... O tom, že jsem musela rodit s nohama nahoru ve vidlích, přestože jsem z toho měla hrozné křeče ve svalech, ani nemluvě, to byl oproti tomu, co se dělo pak tu první noc, úplný detail..

nic moc :(

Rodila jsem v Motole poprvé, dvě předchozí děti jsem rodila v Havlíčkově Brodě, musím říci, že se to nedá vůbec, ale vůbec srovnat. Co se týče péče o mě samotnou před porodem, při porodu hodnotím 100 %, ale co se týče malého bod mrazu. Péče poporodní i pediatrická v naprostém pořádku, ale co bylo pro mě nejhorší, že mi malého po porodu odnesli pryč, byl sice přiložen k prsu, ale nepřisál se, sestřička mi ho hned odnesla, ač bylo vše v pořádku na novorozenecké oddělení, já zůstala na porodním boxe, z důvodu, že neměli volný pokoj, což se může pochopit. Nechali mě tam do odpoledne, já se ptala sestřiček, zda můžu jít malého nakojit, ony mně řekly, že si to hlídají sestřičky na novorozeneckém odd.Na pokoj jsem se tedy dostala někdy po třetí hodině odpoledne. Ptala malého jsem u sebe míti opět nemohla, protože neměli volný pokoj rooming-in. Ptala jsem se, jestli můžu malého nakrmit, to prý není nutné, že má co trávit, tak mě sestra setřela... já byla z předchozích porodů zvyklá mít dítě u sebe, toto bylo pro mě hrozné, malého mi nosili pouze na kojení, po 3 hodinách a v noci naposledy kolem půlnoci a potom až v 6 !!!!! vždy mi ho nosili rozzlobeného... což mi nervy drásalo, takhle dlouho nechat bez jídla... takhle to bylo bohužel celé 3 dny , co jsem tam byla... tím, že mi v podstatě bylo \" bráněno\" v kojení ,řekli mi, že mám málo mléka a i přes můj nesouhlas dávali malému stříkačkou Nutrilon, který mi byl doporučen pořídit si domů, obě děti jsem plně kojila půl roku a následně až do roku a půl, takže jsem věřila svému tělu a žádný Nutrilon si nekoupila. Laktace mi nastoupila až doma, kdy, jsem byla v klidu.... nyní plně kojím a vše je v naprostém pořádku.

naprostá spokojenost

Rodila jsem zde v listopadu 2012,byl to můj druhý porod / první proběhl o 2 roky dříve a již jsem ho zde hodnotila/.Rodila jsem krátce po ukončené rekonstrukci porodních sálů a musím říct,že prostředí mě velmi potěšilo.Nevím jestli tam jsou ještě čekatelské pokoje,u prvního porodu jsem tam trávila asi 12 hod. bez možnosti doprovodu,protože jsme tam byli 4 rodičky,pak se šlo do přípravny a doprovod mohl až na sál.Tentokrát jsme šli s taťkou rovnou do porodního pokoje,kde se mnou mohl být celou dobu,k dispozici je vlastní WC a koupelna,takže to mě velmi potěšilo.
Velký dík patří porodní asistentce, byla velmi milá a příjemná,starala se o mě od příjmu až do konce porodu,vše vysvětlovala,prostě perfektní.Miminko rodila rovněž asistentka,lékařky dohlížely.Jen ošetření poporodních poranění bylo podstatně bolestivější než po prvním porodu,nějak se to paní doktorce zřejmě nepodařilo umrtvit (tvrdila že to víc nejde...nevím,poprvé to šlo ).
Ještě musím pochválit pediatry,skvělá péče o miminko a moc hezký přístup jak na sále,tak potom na oddělení. Gynekologický personál na šestinedělí taky v pohodě a dětské sestry taky bez problémů.
Takže na závěr...pokud budu ještě někdy rodit,tak doufám,že opět zde.

Již nikdy více porod v Motole

Musím, bohužel, souhlasit s negativním hodnocením a to velmi negativním.Rodila jsem v Motole v listopadu 2010. Celé těhotenství bylo pohodové,vše vpořádku.Rodila jsem po termínu.Přijela jsem tam s kontrakcemi po 3 minutách,nechali mě v bolestech 45hodin,manžel ke mě nesměl,sestřičky otrávené a pomoc žádná,4 rodičky na 1 míč a 1 sprchu.Jen se střídali se službami doktoři, každý říkal něco jiného.Pokud jde o klystýr,velmi nepříjemná sestra mi odmítla dát můj šetrnější z lékárny, s tím, že na takové věci nemá čas, dostanu normální.Doteď měli času až běda !Manžel mohl až na sál čili na posledních 6hodin,aspon že vubec ,nevím, jak by to jinak dopadlo.Byl mi velkou oporou.Finále bylo otřesné.Jeden doktor řekl, že jestli se dost neotevřu,tak do hodiny udělá císaře. Musel odběhnout a přišla jiná,která řekla,že sice otevření nic moc,ale pujdeme rodit normálně.Samozřejmě to nešlo,dcerka byla dlouhá,vracela se stále zpět a šlo do tuhého. Tak zavolali posilu a ta mi začala skákat po břiše. Pokud vím,je to u nás zakázaný manévr.Co to dělá s vaším tělem, si neumíte představit. Nakonec dcerka vyletěla,nedýchala,zlomenou klílční kost a zv.nádor na hlavě z těch nárazů. Já jsem ztratila spoustu krve,takže šití na 2hodiny a transfúze a jipka..A jak prohlásil asi nechtěně přítomný doktor,narodila se za 5minut dvanáct.S dcerkou jsem cvičila Vojtovku a dnes je to naštěstí úžasná bystrá holčička.Bohudíky. Ovšem 2roky nám velmi špatně spí,budí se několikrát za noc s úporným pláčem. Snad to časem půjde vyřešit alternativně.A kojení ? Hned druhý den po porodu, aniž by čekali, jak se rozkojím(nebyla jsem schopna ani udržet trochu jídla, sedět a chodit)přidávali ke kojení příkrmy.Opravdu děkuju osudu,že dcera i já jsme silné a už jsem se z toho zážitku dostaly. Ale druhé dítě tam už nikdy!

Celkem příjemné prostředí

Po prvé jsem rodila u Apolináře a musím říct, že v Motole jsem během druhého porodu byla mnohem spokojenější.
Všichni zde byli milí a ochotní, vše vysvětlili a ukázali.
Pokoje byly čisté a pravidelně důkladně uklízené (na rozdíl od Apolináře, kde se teda moc nevytíralo...). Velkou výhodou bylo soc.zařízení, které tu je spojené pro dva pokoje - tzn. pro 4 pacientky (a ne pro celou chodbu, jako u Apolináře).
Mnohem lépe tu mají řešené i návštěvy, které mohou chodit buď na pokoj nebo do jídelny - záleží, jak se dohodnete se spolubydlící.
Porodnici mohu doporučit...

Továrna na děti, ale asi jsou nejlepší

Motolskou porodnici bych doporučila především jako pracoviště s nejzkušenějším personálem v ČR. Porod srpen 2010.
Bohužel v den mého porodu zavřeli jinou pražskou porodnici, takže se sjelo matek dvojnásob a asi to na péči bylo znát. Příprava jak se mám pohybovat a ulevovat si od bolesti mi byla nanic, protože jsem téměř celou dobu ležela na lůžku v malém boxu, box nesměla opustit a porod se nečekaně protáhl.
Nicméně personál byl velmi vlídný a mně bylo všechno jedno, hlavně že to aspoň nějak postupuje, i když pomalu.
Zpětně si říkám, že bylo zklamání, že syna hned odnesli, přinesli ho pouze na přisátí zarolovaného a pak asi na půl hodiny přivezli v inkubátu nahého. Vůbec mi ho nepoložili na břicho a pochovat mi ho nechali asi minutu, přestože jsme byli oba v pořádku. Asi jsem se mohla ohradit, ale v tu chvíli jsem cítila jen štěstí, že mě to ani nenapadlo.
Z důvodu velkého množství rodiček jsme se ještě s několika maminkami první noc ani nevešly na šestinedělí, ale byly jsme na gynekologiském pooperačním a za dětmi musely přes dvě veelmi dlouhé chodby. První pokusy o kojení probíhaly na chodbě šestinedělí, s tím, že některé musely i čekat na židli. A personál to tedy nijak moc neřešil. Jsem sportovní typ a byla jsem po porodu v naprosté euforii, takže mi to bylo jedno, ale když si představím maminku v horším rozpoložení, tak je to tedy síla.
Jinak pak sestry na šestinedělí byly (kromě jedné, která byla protivná jak noc a šíleně páchla cigaretami) úplně super a to jak na děti, tak na mě.
Vybavení je starší, ale bylo by dostačující, až na starší naprosto šílené polohovací postele, které jsou tak vysoké, že drobnější žena s většími poporodními poraněními musí vydat opravdu hodně sil i bolesti, aby slezla sama. (Narozdíl od vybavení na rizikovém odd, kde je vše nové a perfekní a postele mají elektrické ovládání a dají se stáhnout až dolů).
Shrnutí: pokud chcete jistotu pro případ komplikací, Motol je určitě dobrá volba. Pokud chcete co nepřirozenější porod v klidném prostředí, vyberte si jinou porodnici.:-)

Přišlo nám emailem:

Dobrý den, v Motole jsem rodila dvakrát: v letech 2006 a 2008. Rozhodla jsem se pro něj hlavně kvůli tomu, že je to špičkové zařízení v případě, že se vyskytne nějaký problém. Měla jsem obě těhotenství velmi riziková kvůli mým zdravotním problémům. Proto jsem také v obou případech ležela 1-3 týdny před porodem na oddělení rizikového těhotenství.
U první dcery byl porod vyvolán propíchnutím plodové vody. Pak jsem byla přeložena na hekárnu. Neměla jsem 24 hod. žádné kontrakce. Mohla jsem sice chodit - ale po pokoji 5x5 m, kde byly další 3 maminy, nebo po chodbě. Z oddělení mě už nepustili - ani v doprovodu manžela. A protože jsem si tam připadala jak tygr v kleci, vzdala jsem brzy jakýkoliv pohyb a jen čekala. Na sál jsem šla s jedinou kontrakcí za několik hodin. Teprve tam se mi porod po oxytocinu rozjel, ale byla jsem pořád napojena na monitor, protože dceři se už nedařilo dobře. Ke konci porodu lékařka chvátala, aby byla dcera co nejdříve venku, proto udělali nástřih, přestože prý při dostatku času by to šlo i bez něj. Apgar skóre 7-8-9. Proto nesouhlasím s tím, že začali vyvolávat porod až po více než 24 hod. od propíchnutí plodové vody, přestože viděli, že se VŮBEC NIC neděje.
U druhé dcery naštěstí porod vyvoláván byl, i když na mě tabletky měly jediný účinek - dobře se mi po nich spalo. :-) Ale naštěstí jsem se mohla pohybovat po celém areálu nemocnice, proto jsem si porod \"rozchodila\". 50 pater schodů a hodinová procházka kolem celé nemocnice udělaly své a v noci jsme šly na sál (přestože lékař mezitím vyvolávání vzdal, že ještě pár dní počkáme). Naštěstí jsem nečekala na radu (ne příliš ochotné) sestřičky, že se jí mám ozvat, až budu mít kontrakce 2 hodinách po 3-5 minutách, protože to bychom rodily asi na pokoji rizikového těhotenství.
S epidurálem musím také souhlasit s ostatními názory - poprvé mi jej ochotně napíchli asi tak 1 hodin před narozením dcery a při druhém porodu mi tvrdili dvě hodiny před narozením dcery, že je už pozdě. Nevím, co si o tom myslet. Jestli to náhodou nebyla jen pohodlnost. Tímto rozhodnutím ve mě vyvolali paniku, protože v tu chvíli jsem byla přesvědčena, že to bez epidurálu nezvládnu. Manžel byl teprve na cestě, asistentka mě rozhodně povzbudit nechtěla. Nakonec se mi do příjezdu manžela stala velkou oporou medička, která ke mně přišla. I u prvního porodu jsem u sebe měla medičku a také byla skvělá. Vlastně všichni medici, které jsem potkala, byli velice ochotní.
Co se týče oddělení šestinedělí, souhlasím s ostatními maminkami, že pomoc sester s kojením je hodně špatná. \"Ojojoj, pomoc u mě nehledej, radši rychle utíkej.\" :-) Kdykoliv jsem si stěžovala, že se dcerka nemůže přisát, bylo výsledkem jediné: sestra vzala prs a vrazila ho dítěti do pusy. Žádné vysvětlování.
Co se týče péče o miminko, přestože jsem měla hodně načteno, realita byla pak trošku jiná, proto jsme s první dcerkou bojovaly, abychom to vše zvládly. A nejvíc mi pomohla druhá mamina na pokoji, druhorodička. Naopak při druhé dceři jsem zase já mohla poradit mamince prvorodičče - to je totiž to největší štěstí pro prvorodičku, když má na pokoji zkušenější maminu, protože na sestry jsem se ani v prvním, ani ve druhém případě spoléhat nemohla.
Ale mám zkušenosti i z jiné nemocnice (dět. oddělení vč. JIP)a jsou ještě mnohem horší než ty z Motola.
Hlavní výhodou pro mě bylo, že se po porodu pouští brzy domů!!! S první dcerkou jsme tam sice byly 5 dní kvůli mým zdrav. problémům, ale u druhé dcery jsem počítala hodiny a po 72 hod. jsme byly propuštěny!!! U nás v okresní nemocnici se propouští i při bezproblémovém porodu 6. den!!!!! Nechápu, že jim to pojišťovna proplácí.
Ale i přes všechny problémy bych do Motola šla znovu. Na to špatné se brzy zapomene, hlavní je, že o miminko je tam opravdu skvěle postaráno. A navíc, ptají se Vás na zdrav. problémy, jste pro ně partner. U první dcery jsem měla 14 po porodu zánět dělohy, protože v ní zůstala část placenty. Při druhém porodu jsem to nahlásila. Paní dokotorka mě ujistila, že na placentu nebudou chvátat, a když nepůjde sama, udělají manuální lýzu. Nakonec se tak i stalo, což bylo štěstí, protože prý byla opět celá roztřepená a pravděpodobně by tam opět kus zůstal. U nás v nemocnici by takovou věc neřešili- \"doktoři přeci ví vše nejlíp\". Při komplikacích po prvním porodu mi u nás řekli, že to rozhodně neznamená, že by se to mělo podruhé opakovat, zlehčovali to. Naopak v Motole to brali hned jako důležitou zprávu, že už jsem tento problém jednou měla a podle toho postupovali dál.
Možná jsou lepší nemocnice, ale rozhodně je i hodně horších!!!!

doporučuji, porod únor 2011

Přenášela jsem deset dní a tak jsem byla přijata na rizikové oddělení a porod mi byl jedenáctý den po termínu vyvoláván.
Kontroly v těhotenství - dlouho jsem snad čekala jen jednou, jinak vše probíhalo celkem rychle. Přítomnost studentů mne někdy znervózňovala (mohla jsem jejich přítomnost odmítnout), ale co když jeden z nich mne bude vyšetřovat, až budu těhotná podruhé, musí mít nějakou příležitost praxe.
Rizikové oddělení - dvoulůžkový pokoj, dotazníky, odběry, ozvy a vyšetření…, sestřičky i ošetřující lékaři byli moc hodní a vše mi vysvětlili
Den D - přípravna - moc hodná sestřička, kéž bych si pamatovala její jméno, poděkovala bych jí osobně. Byla moc hodná!!!! Na porodním boxu porod začal, ale skončil císařským řezem pod plnou narkózou. Tímto bych chtěla poděkovat VŠEM, kteří se na porodu mé dcery podíleli, odvedli skvělou práci.
Přípravna - je zde vše potřebné a přítomnost mé sestry mi moc pomohla
Porodní box - trochu jsem se bála otevřeného prostoru s pouhými přepážkami, ale v tu chvíli samotného porodu je vám všechno naprosto jedno! Jinak to bylo čisté a příjemné prostředí
oddělení JIP - moc hodné sestřičky, s velkou dávkou trpělivosti a ochoty!
oddělení šestinedělí - třílůžkový pokoj. Miminka nám nosili jen na kojení. Až čtvrtý den jsem se dostala s dcerou na společný pokoj. Sociální zařízení není z pětihvězdičkového hotelu, ale je čisté a plně dostačující! Strava nebyla špatná.
Jak už to bývá, i sestřička může mít špatný den a nebýt v nejlepší náladě.
Nebojte se, zde budete v nejlepších rukou!!
Jediný problém jsem měla s kojením, dostaly jsme se až na krev, techniku kojení jsme se zde nenaučily a ani kloboučky nepomohly. Tak snad mějte v záloze laktační poradkyni.

Rodila jsem zde v listopadu 2010.Porod samotný probíhal bez větších problémů,lékařka na sále byla skvělá,asistentka nic moc,naštěstí ke mě chodila ještě jedna zkušenější,ta byla úžasná.Péče o miminko po porodu a komunikace s pediatrem taky výborná.Jen to první přiložení k prsu žádná sláva...

Zklamaná jsem byla z pobytu na čekatelském pokoji.Strávila jsem zde asi 12 hod.,nikdo si nás moc nevšímal,neporadil třeba s dýcháním při kontrakcích,což bych jako prvorodička uvítala (na kurzu jsem byla,ale při bolestech se mi ty informace nějak vykouřily z hlavy).K dispozici byl na pokoji jeden balon pro 4 ženy,který později odnesli,takže nám nakonec zůstala jen sprcha.
Ještě jedne poznatek - všude se dočtete,že nabízejí epidurál.Když jsem se o něj hlásila na čekatelském pokoji,bylo to prý ještě moc brzo.Když jsem se o něj hlásila na porodním sále,tak byli překvapení,že ho chci,informaci jim nikdo nepředal,řekli mi,že už je pozdě.Navíc partner slyšel dvě asistentky jak si povídaly,že nějaká pacientka chtěla epidurál.Doslova si řekly :\"tak jí chvíli nech a pak už bude pozdě \".Za toto dávám palec dolů,protože pokud ten epidurál nechtějí dávat,mají to říct na rovinu a nebo si dávat velký pozor na pusu.
S kojením mi na šestinedělí taky nikdo moc nepomohl,zvládli jsme to s mrňouskem až sami doma.

chvála Motolu!!!

dobrý den, rodila jsem před týdnem v této nemocnici a musím říct, že jsme se porodu opravdu velice bála,ale stále jsem si říkala,že to nebolí jen mě ale že to prožívá i naše miminko, takže v tom nejsem sama.. Co se týče porodu byl naprosto perfektní personál, velice dobře se o mě starali..Bohužel nakonec jsem byla asi 1.5hodiny šitá a ztratila jsem moc krve, tak jsem svého synka viděla až po cca 8mi hodinách po porodu,protože jsem dostávala transfuze a nechali mě na sále..Co se týče odd.šestinedělí,tak to nebylo tak špatné,jak jsem si většinou přečetla na netu..samozřejmě,že občas sestry mají práce až nad hlavu,ale to je u pracujícíh lidí normální,že nemají svůj den - s tímto se musí počítat u dětských sester je to také tak.Jinak musím říct,že když mě dovezli na šestinedělí, tak se o mě sestry opravdu starali velmi hezky a se vším mi pomáhaly. Jestliže váháte kam jít do porodnice,tak opravdu Motol mohu doporučit!!!