Přišlo nám emailem: - diskuze

Dobrý den, v Motole jsem rodila dvakrát: v letech 2006 a 2008. Rozhodla jsem se pro něj hlavně kvůli tomu, že je to špičkové zařízení v případě, že se vyskytne nějaký problém. Měla jsem obě těhotenství velmi riziková kvůli mým zdravotním problémům. Proto jsem také v obou případech ležela 1-3 týdny před porodem na oddělení rizikového těhotenství.
U první dcery byl porod vyvolán propíchnutím plodové vody. Pak jsem byla přeložena na hekárnu. Neměla jsem 24 hod. žádné kontrakce. Mohla jsem sice chodit - ale po pokoji 5x5 m, kde byly další 3 maminy, nebo po chodbě. Z oddělení mě už nepustili - ani v doprovodu manžela. A protože jsem si tam připadala jak tygr v kleci, vzdala jsem brzy jakýkoliv pohyb a jen čekala. Na sál jsem šla s jedinou kontrakcí za několik hodin. Teprve tam se mi porod po oxytocinu rozjel, ale byla jsem pořád napojena na monitor, protože dceři se už nedařilo dobře. Ke konci porodu lékařka chvátala, aby byla dcera co nejdříve venku, proto udělali nástřih, přestože prý při dostatku času by to šlo i bez něj. Apgar skóre 7-8-9. Proto nesouhlasím s tím, že začali vyvolávat porod až po více než 24 hod. od propíchnutí plodové vody, přestože viděli, že se VŮBEC NIC neděje.
U druhé dcery naštěstí porod vyvoláván byl, i když na mě tabletky měly jediný účinek - dobře se mi po nich spalo. :-) Ale naštěstí jsem se mohla pohybovat po celém areálu nemocnice, proto jsem si porod \"rozchodila\". 50 pater schodů a hodinová procházka kolem celé nemocnice udělaly své a v noci jsme šly na sál (přestože lékař mezitím vyvolávání vzdal, že ještě pár dní počkáme). Naštěstí jsem nečekala na radu (ne příliš ochotné) sestřičky, že se jí mám ozvat, až budu mít kontrakce 2 hodinách po 3-5 minutách, protože to bychom rodily asi na pokoji rizikového těhotenství.
S epidurálem musím také souhlasit s ostatními názory - poprvé mi jej ochotně napíchli asi tak 1 hodin před narozením dcery a při druhém porodu mi tvrdili dvě hodiny před narozením dcery, že je už pozdě. Nevím, co si o tom myslet. Jestli to náhodou nebyla jen pohodlnost. Tímto rozhodnutím ve mě vyvolali paniku, protože v tu chvíli jsem byla přesvědčena, že to bez epidurálu nezvládnu. Manžel byl teprve na cestě, asistentka mě rozhodně povzbudit nechtěla. Nakonec se mi do příjezdu manžela stala velkou oporou medička, která ke mně přišla. I u prvního porodu jsem u sebe měla medičku a také byla skvělá. Vlastně všichni medici, které jsem potkala, byli velice ochotní.
Co se týče oddělení šestinedělí, souhlasím s ostatními maminkami, že pomoc sester s kojením je hodně špatná. \"Ojojoj, pomoc u mě nehledej, radši rychle utíkej.\" :-) Kdykoliv jsem si stěžovala, že se dcerka nemůže přisát, bylo výsledkem jediné: sestra vzala prs a vrazila ho dítěti do pusy. Žádné vysvětlování.
Co se týče péče o miminko, přestože jsem měla hodně načteno, realita byla pak trošku jiná, proto jsme s první dcerkou bojovaly, abychom to vše zvládly. A nejvíc mi pomohla druhá mamina na pokoji, druhorodička. Naopak při druhé dceři jsem zase já mohla poradit mamince prvorodičče - to je totiž to největší štěstí pro prvorodičku, když má na pokoji zkušenější maminu, protože na sestry jsem se ani v prvním, ani ve druhém případě spoléhat nemohla.
Ale mám zkušenosti i z jiné nemocnice (dět. oddělení vč. JIP)a jsou ještě mnohem horší než ty z Motola.
Hlavní výhodou pro mě bylo, že se po porodu pouští brzy domů!!! S první dcerkou jsme tam sice byly 5 dní kvůli mým zdrav. problémům, ale u druhé dcery jsem počítala hodiny a po 72 hod. jsme byly propuštěny!!! U nás v okresní nemocnici se propouští i při bezproblémovém porodu 6. den!!!!! Nechápu, že jim to pojišťovna proplácí.
Ale i přes všechny problémy bych do Motola šla znovu. Na to špatné se brzy zapomene, hlavní je, že o miminko je tam opravdu skvěle postaráno. A navíc, ptají se Vás na zdrav. problémy, jste pro ně partner. U první dcery jsem měla 14 po porodu zánět dělohy, protože v ní zůstala část placenty. Při druhém porodu jsem to nahlásila. Paní dokotorka mě ujistila, že na placentu nebudou chvátat, a když nepůjde sama, udělají manuální lýzu. Nakonec se tak i stalo, což bylo štěstí, protože prý byla opět celá roztřepená a pravděpodobně by tam opět kus zůstal. U nás v nemocnici by takovou věc neřešili- \"doktoři přeci ví vše nejlíp\". Při komplikacích po prvním porodu mi u nás řekli, že to rozhodně neznamená, že by se to mělo podruhé opakovat, zlehčovali to. Naopak v Motole to brali hned jako důležitou zprávu, že už jsem tento problém jednou měla a podle toho postupovali dál.
Možná jsou lepší nemocnice, ale rozhodně je i hodně horších!!!!