Zkušenosti pacientek z porodnice Fakultní nemocnice v Motole - diskuze

továrna

V Motole se narodil první syn v květnu 2012. U porodu se neptali na preventivní ATB proti streptokokovi, prostě jsem je dostala, než jsem stačila otevřít pusu. Můj názor brali v potaz, když se ptali na klystýr (ten jsem nicméně chtěla sama), epidurál (nechtěla jsem). V první době jsem půl hodiny v kuse zvracela a bylo to dost vyčerpávající, nikdo mi moc neporadil co s tím, píchli mi nějaká sedativa či co po kterých to naštěstí přešlo, ale nevím, jaký to mohlo mít vliv na další průběh porodu, bývala bych dala přednost nějaké jiné metodě, kdybych věděla, co dělat jiného. Oxytocin mi necpali, protože kontrakce jsem měla dostatečné - slyšela jsem PA, jak se ptá dr, jestli má dát oxy, a dr jí odpověděla, že není třeba, že to jde pěkně. při druhé době jsem neměla moc šancí si to řídit, prostě \"teď je čas tlačit\" i když jsem se na to absolutně necítila a říkala jsem jim to- myslím, že bych ráda měla víc času než jejich 20 minut... ale samozřejmě nevím, co viděli oni, jak byl na tom malej, třeba potřeboval rychle ven - šel napřed ručičkou, voda už byla pryč a měl šňůru kolem krku(apgar měl nakonec 7-9-9). Porod hodnotím celkem jakž takž kladně. Ovšem po porodu děs běs. Půjčili mi ho na slabé dvě minuty zabaleného pochovat! Byl tedy 37 + 2, leč s váhou 3 kg, 50 cm, ale prý nedonošený, tak prý musí na observaci, dohřát a dokrmit. Neměli pro mě pokoj a já bez něj byla 3 dny, ležela jsem na gyndě v jiné části budovy. Chodila jsem za malým 3x za den kojit (naštěstí se kojení rozjelo samo od sebe a on byl navzdory cpaní nutrilonem ochoten sát jako divej). Jinak sestry na šestinedělí se snažily být nápomocné a vstřícné, ale bylo vidět,že mají zoufalý nedostatek času. Takže, podruhé už tam nechci... Pokud tam mají tak často, jak slyším, takový přetlak maminek (říkala mi to i kamarádka, jejíž manžel je neonatolog v Motole), nechci už podruhé riskovat, že si moje dítě někdo odnese a já tam budu někde bloumat bez něho.

Katatrofa

V Motole jsem rodila prvního syna a už nikdy bych se tam nevrátila. Sestry na porodnici jsou jako stroje na výrobu miminek. S ničím mě neseznámily, prostě mě daly na hekárnu, sem tam někdo přišel, když jsem se přesouvala na porodní box, ani jedna mi nepomohla s taškou, která byla sakra těžká, ve sprše jsem ještě dostala vynadáno, že jsem na ně nezazvonila, když jsem dostala kontrakci, která mě srazila na kolena (přitom zvonek byl na druhém konci místnosti mimo sprchu). Lékaři se mě také na nic neptali, frkli mi Oxitocin aniž by mi něco řekli, na \"koze\" mě nechali se slovy kdyby se něco dělo volejte jednička atd. Takže 23 hodinový porod byl i díky personálu pro mě utrpením a o odd. šestinedělí ani nemluvím. Jedna mladá sestra mi odmítla přinést léky proti bolesti se lovy, že už mě to přece nemůže bolet (ruptura pochvy po porodu zvonem, poporodní hematom, nemohla jsem ještě 14 dní chodit natož sedět) a co se týče kojení ani nemluvím. Motol už nikdy

pokud chcete mít dítě u sebe, určitě ne Motol...

V Motole jsem rodila před 15 měsíci, v červnu 2012. Když jsme do porodnice dorazili, dozvěděli jsme se, že den předtím měli hodně porodů a oddělení šestinedělí je plné, ale že to nějak vyřešíme. Vyřešilo se to tak, že mě dali na oddělení gynekologie a dcera byla první noc na novorozeneckém, úplně jinde. Byla jsem z toho špatná, dost mi záleželo na tom, abychom byly spolu. Opravdové zoufalství se mě ale zmocnilo ve chvíli, kdy mi sestra na gynekologii oznámila, že za dcerou na novorozence nesmím, protože nemají personál, který by mě tam doprovodil.. Prý co kdyby to se mnou seklo po porodu na chodbě a oni by to měli na triku... A dceru mi přivézt z novorozenců taky nemůžou, protože tam na to taky nemají personál - sestry mají plné ruce práce a nemůžou vozit mimina po celé nemocnici!!! Na kojení po třech hodinách mi ji také vozit nebudou, ze stejného důvodu... Mám si prý ráno v sedm - to je celých 12 hodin po porodu - sama na novorozence dojít a přiložit ji tam k prsu... Zdůrazňuji, že jsem měla naprosto hladce probíhající porod, tedy se strašnými bolestmi, ale z hlediska stavu mne a dítěte bylo vše naprosto v pořádku, dcera měla Agpar skore 10-10-10. To, že považovali za normální, že matka po porodu leží sama bez dítěte někde úplně jinde a přestože jí je dobře, nemůže se na něj jít ani podívat, navíc dvanáct hodin vůbec netrénuje kojení, je podle mě naprosto šílené, to se nedělo snad ani za socialismu, alespoň nosili děti po třech hodinách... O tom, že jsem musela rodit s nohama nahoru ve vidlích, přestože jsem z toho měla hrozné křeče ve svalech, ani nemluvě, to byl oproti tomu, co se dělo pak tu první noc, úplný detail..

nic moc :(

Rodila jsem v Motole poprvé, dvě předchozí děti jsem rodila v Havlíčkově Brodě, musím říci, že se to nedá vůbec, ale vůbec srovnat. Co se týče péče o mě samotnou před porodem, při porodu hodnotím 100 %, ale co se týče malého bod mrazu. Péče poporodní i pediatrická v naprostém pořádku, ale co bylo pro mě nejhorší, že mi malého po porodu odnesli pryč, byl sice přiložen k prsu, ale nepřisál se, sestřička mi ho hned odnesla, ač bylo vše v pořádku na novorozenecké oddělení, já zůstala na porodním boxe, z důvodu, že neměli volný pokoj, což se může pochopit. Nechali mě tam do odpoledne, já se ptala sestřiček, zda můžu jít malého nakojit, ony mně řekly, že si to hlídají sestřičky na novorozeneckém odd.Na pokoj jsem se tedy dostala někdy po třetí hodině odpoledne. Ptala malého jsem u sebe míti opět nemohla, protože neměli volný pokoj rooming-in. Ptala jsem se, jestli můžu malého nakrmit, to prý není nutné, že má co trávit, tak mě sestra setřela... já byla z předchozích porodů zvyklá mít dítě u sebe, toto bylo pro mě hrozné, malého mi nosili pouze na kojení, po 3 hodinách a v noci naposledy kolem půlnoci a potom až v 6 !!!!! vždy mi ho nosili rozzlobeného... což mi nervy drásalo, takhle dlouho nechat bez jídla... takhle to bylo bohužel celé 3 dny , co jsem tam byla... tím, že mi v podstatě bylo \" bráněno\" v kojení ,řekli mi, že mám málo mléka a i přes můj nesouhlas dávali malému stříkačkou Nutrilon, který mi byl doporučen pořídit si domů, obě děti jsem plně kojila půl roku a následně až do roku a půl, takže jsem věřila svému tělu a žádný Nutrilon si nekoupila. Laktace mi nastoupila až doma, kdy, jsem byla v klidu.... nyní plně kojím a vše je v naprostém pořádku.

naprostá spokojenost

Rodila jsem zde v listopadu 2012,byl to můj druhý porod / první proběhl o 2 roky dříve a již jsem ho zde hodnotila/.Rodila jsem krátce po ukončené rekonstrukci porodních sálů a musím říct,že prostředí mě velmi potěšilo.Nevím jestli tam jsou ještě čekatelské pokoje,u prvního porodu jsem tam trávila asi 12 hod. bez možnosti doprovodu,protože jsme tam byli 4 rodičky,pak se šlo do přípravny a doprovod mohl až na sál.Tentokrát jsme šli s taťkou rovnou do porodního pokoje,kde se mnou mohl být celou dobu,k dispozici je vlastní WC a koupelna,takže to mě velmi potěšilo.
Velký dík patří porodní asistentce, byla velmi milá a příjemná,starala se o mě od příjmu až do konce porodu,vše vysvětlovala,prostě perfektní.Miminko rodila rovněž asistentka,lékařky dohlížely.Jen ošetření poporodních poranění bylo podstatně bolestivější než po prvním porodu,nějak se to paní doktorce zřejmě nepodařilo umrtvit (tvrdila že to víc nejde...nevím,poprvé to šlo ).
Ještě musím pochválit pediatry,skvělá péče o miminko a moc hezký přístup jak na sále,tak potom na oddělení. Gynekologický personál na šestinedělí taky v pohodě a dětské sestry taky bez problémů.
Takže na závěr...pokud budu ještě někdy rodit,tak doufám,že opět zde.

Již nikdy více porod v Motole

Musím, bohužel, souhlasit s negativním hodnocením a to velmi negativním.Rodila jsem v Motole v listopadu 2010. Celé těhotenství bylo pohodové,vše vpořádku.Rodila jsem po termínu.Přijela jsem tam s kontrakcemi po 3 minutách,nechali mě v bolestech 45hodin,manžel ke mě nesměl,sestřičky otrávené a pomoc žádná,4 rodičky na 1 míč a 1 sprchu.Jen se střídali se službami doktoři, každý říkal něco jiného.Pokud jde o klystýr,velmi nepříjemná sestra mi odmítla dát můj šetrnější z lékárny, s tím, že na takové věci nemá čas, dostanu normální.Doteď měli času až běda !Manžel mohl až na sál čili na posledních 6hodin,aspon že vubec ,nevím, jak by to jinak dopadlo.Byl mi velkou oporou.Finále bylo otřesné.Jeden doktor řekl, že jestli se dost neotevřu,tak do hodiny udělá císaře. Musel odběhnout a přišla jiná,která řekla,že sice otevření nic moc,ale pujdeme rodit normálně.Samozřejmě to nešlo,dcerka byla dlouhá,vracela se stále zpět a šlo do tuhého. Tak zavolali posilu a ta mi začala skákat po břiše. Pokud vím,je to u nás zakázaný manévr.Co to dělá s vaším tělem, si neumíte představit. Nakonec dcerka vyletěla,nedýchala,zlomenou klílční kost a zv.nádor na hlavě z těch nárazů. Já jsem ztratila spoustu krve,takže šití na 2hodiny a transfúze a jipka..A jak prohlásil asi nechtěně přítomný doktor,narodila se za 5minut dvanáct.S dcerkou jsem cvičila Vojtovku a dnes je to naštěstí úžasná bystrá holčička.Bohudíky. Ovšem 2roky nám velmi špatně spí,budí se několikrát za noc s úporným pláčem. Snad to časem půjde vyřešit alternativně.A kojení ? Hned druhý den po porodu, aniž by čekali, jak se rozkojím(nebyla jsem schopna ani udržet trochu jídla, sedět a chodit)přidávali ke kojení příkrmy.Opravdu děkuju osudu,že dcera i já jsme silné a už jsem se z toho zážitku dostaly. Ale druhé dítě tam už nikdy!

Celkem příjemné prostředí

Po prvé jsem rodila u Apolináře a musím říct, že v Motole jsem během druhého porodu byla mnohem spokojenější.
Všichni zde byli milí a ochotní, vše vysvětlili a ukázali.
Pokoje byly čisté a pravidelně důkladně uklízené (na rozdíl od Apolináře, kde se teda moc nevytíralo...). Velkou výhodou bylo soc.zařízení, které tu je spojené pro dva pokoje - tzn. pro 4 pacientky (a ne pro celou chodbu, jako u Apolináře).
Mnohem lépe tu mají řešené i návštěvy, které mohou chodit buď na pokoj nebo do jídelny - záleží, jak se dohodnete se spolubydlící.
Porodnici mohu doporučit...

Továrna na děti, ale asi jsou nejlepší

Motolskou porodnici bych doporučila především jako pracoviště s nejzkušenějším personálem v ČR. Porod srpen 2010.
Bohužel v den mého porodu zavřeli jinou pražskou porodnici, takže se sjelo matek dvojnásob a asi to na péči bylo znát. Příprava jak se mám pohybovat a ulevovat si od bolesti mi byla nanic, protože jsem téměř celou dobu ležela na lůžku v malém boxu, box nesměla opustit a porod se nečekaně protáhl.
Nicméně personál byl velmi vlídný a mně bylo všechno jedno, hlavně že to aspoň nějak postupuje, i když pomalu.
Zpětně si říkám, že bylo zklamání, že syna hned odnesli, přinesli ho pouze na přisátí zarolovaného a pak asi na půl hodiny přivezli v inkubátu nahého. Vůbec mi ho nepoložili na břicho a pochovat mi ho nechali asi minutu, přestože jsme byli oba v pořádku. Asi jsem se mohla ohradit, ale v tu chvíli jsem cítila jen štěstí, že mě to ani nenapadlo.
Z důvodu velkého množství rodiček jsme se ještě s několika maminkami první noc ani nevešly na šestinedělí, ale byly jsme na gynekologiském pooperačním a za dětmi musely přes dvě veelmi dlouhé chodby. První pokusy o kojení probíhaly na chodbě šestinedělí, s tím, že některé musely i čekat na židli. A personál to tedy nijak moc neřešil. Jsem sportovní typ a byla jsem po porodu v naprosté euforii, takže mi to bylo jedno, ale když si představím maminku v horším rozpoložení, tak je to tedy síla.
Jinak pak sestry na šestinedělí byly (kromě jedné, která byla protivná jak noc a šíleně páchla cigaretami) úplně super a to jak na děti, tak na mě.
Vybavení je starší, ale bylo by dostačující, až na starší naprosto šílené polohovací postele, které jsou tak vysoké, že drobnější žena s většími poporodními poraněními musí vydat opravdu hodně sil i bolesti, aby slezla sama. (Narozdíl od vybavení na rizikovém odd, kde je vše nové a perfekní a postele mají elektrické ovládání a dají se stáhnout až dolů).
Shrnutí: pokud chcete jistotu pro případ komplikací, Motol je určitě dobrá volba. Pokud chcete co nepřirozenější porod v klidném prostředí, vyberte si jinou porodnici.:-)

Přišlo nám emailem:

Dobrý den, v Motole jsem rodila dvakrát: v letech 2006 a 2008. Rozhodla jsem se pro něj hlavně kvůli tomu, že je to špičkové zařízení v případě, že se vyskytne nějaký problém. Měla jsem obě těhotenství velmi riziková kvůli mým zdravotním problémům. Proto jsem také v obou případech ležela 1-3 týdny před porodem na oddělení rizikového těhotenství.
U první dcery byl porod vyvolán propíchnutím plodové vody. Pak jsem byla přeložena na hekárnu. Neměla jsem 24 hod. žádné kontrakce. Mohla jsem sice chodit - ale po pokoji 5x5 m, kde byly další 3 maminy, nebo po chodbě. Z oddělení mě už nepustili - ani v doprovodu manžela. A protože jsem si tam připadala jak tygr v kleci, vzdala jsem brzy jakýkoliv pohyb a jen čekala. Na sál jsem šla s jedinou kontrakcí za několik hodin. Teprve tam se mi porod po oxytocinu rozjel, ale byla jsem pořád napojena na monitor, protože dceři se už nedařilo dobře. Ke konci porodu lékařka chvátala, aby byla dcera co nejdříve venku, proto udělali nástřih, přestože prý při dostatku času by to šlo i bez něj. Apgar skóre 7-8-9. Proto nesouhlasím s tím, že začali vyvolávat porod až po více než 24 hod. od propíchnutí plodové vody, přestože viděli, že se VŮBEC NIC neděje.
U druhé dcery naštěstí porod vyvoláván byl, i když na mě tabletky měly jediný účinek - dobře se mi po nich spalo. :-) Ale naštěstí jsem se mohla pohybovat po celém areálu nemocnice, proto jsem si porod \"rozchodila\". 50 pater schodů a hodinová procházka kolem celé nemocnice udělaly své a v noci jsme šly na sál (přestože lékař mezitím vyvolávání vzdal, že ještě pár dní počkáme). Naštěstí jsem nečekala na radu (ne příliš ochotné) sestřičky, že se jí mám ozvat, až budu mít kontrakce 2 hodinách po 3-5 minutách, protože to bychom rodily asi na pokoji rizikového těhotenství.
S epidurálem musím také souhlasit s ostatními názory - poprvé mi jej ochotně napíchli asi tak 1 hodin před narozením dcery a při druhém porodu mi tvrdili dvě hodiny před narozením dcery, že je už pozdě. Nevím, co si o tom myslet. Jestli to náhodou nebyla jen pohodlnost. Tímto rozhodnutím ve mě vyvolali paniku, protože v tu chvíli jsem byla přesvědčena, že to bez epidurálu nezvládnu. Manžel byl teprve na cestě, asistentka mě rozhodně povzbudit nechtěla. Nakonec se mi do příjezdu manžela stala velkou oporou medička, která ke mně přišla. I u prvního porodu jsem u sebe měla medičku a také byla skvělá. Vlastně všichni medici, které jsem potkala, byli velice ochotní.
Co se týče oddělení šestinedělí, souhlasím s ostatními maminkami, že pomoc sester s kojením je hodně špatná. \"Ojojoj, pomoc u mě nehledej, radši rychle utíkej.\" :-) Kdykoliv jsem si stěžovala, že se dcerka nemůže přisát, bylo výsledkem jediné: sestra vzala prs a vrazila ho dítěti do pusy. Žádné vysvětlování.
Co se týče péče o miminko, přestože jsem měla hodně načteno, realita byla pak trošku jiná, proto jsme s první dcerkou bojovaly, abychom to vše zvládly. A nejvíc mi pomohla druhá mamina na pokoji, druhorodička. Naopak při druhé dceři jsem zase já mohla poradit mamince prvorodičče - to je totiž to největší štěstí pro prvorodičku, když má na pokoji zkušenější maminu, protože na sestry jsem se ani v prvním, ani ve druhém případě spoléhat nemohla.
Ale mám zkušenosti i z jiné nemocnice (dět. oddělení vč. JIP)a jsou ještě mnohem horší než ty z Motola.
Hlavní výhodou pro mě bylo, že se po porodu pouští brzy domů!!! S první dcerkou jsme tam sice byly 5 dní kvůli mým zdrav. problémům, ale u druhé dcery jsem počítala hodiny a po 72 hod. jsme byly propuštěny!!! U nás v okresní nemocnici se propouští i při bezproblémovém porodu 6. den!!!!! Nechápu, že jim to pojišťovna proplácí.
Ale i přes všechny problémy bych do Motola šla znovu. Na to špatné se brzy zapomene, hlavní je, že o miminko je tam opravdu skvěle postaráno. A navíc, ptají se Vás na zdrav. problémy, jste pro ně partner. U první dcery jsem měla 14 po porodu zánět dělohy, protože v ní zůstala část placenty. Při druhém porodu jsem to nahlásila. Paní dokotorka mě ujistila, že na placentu nebudou chvátat, a když nepůjde sama, udělají manuální lýzu. Nakonec se tak i stalo, což bylo štěstí, protože prý byla opět celá roztřepená a pravděpodobně by tam opět kus zůstal. U nás v nemocnici by takovou věc neřešili- \"doktoři přeci ví vše nejlíp\". Při komplikacích po prvním porodu mi u nás řekli, že to rozhodně neznamená, že by se to mělo podruhé opakovat, zlehčovali to. Naopak v Motole to brali hned jako důležitou zprávu, že už jsem tento problém jednou měla a podle toho postupovali dál.
Možná jsou lepší nemocnice, ale rozhodně je i hodně horších!!!!

doporučuji, porod únor 2011

Přenášela jsem deset dní a tak jsem byla přijata na rizikové oddělení a porod mi byl jedenáctý den po termínu vyvoláván.
Kontroly v těhotenství - dlouho jsem snad čekala jen jednou, jinak vše probíhalo celkem rychle. Přítomnost studentů mne někdy znervózňovala (mohla jsem jejich přítomnost odmítnout), ale co když jeden z nich mne bude vyšetřovat, až budu těhotná podruhé, musí mít nějakou příležitost praxe.
Rizikové oddělení - dvoulůžkový pokoj, dotazníky, odběry, ozvy a vyšetření…, sestřičky i ošetřující lékaři byli moc hodní a vše mi vysvětlili
Den D - přípravna - moc hodná sestřička, kéž bych si pamatovala její jméno, poděkovala bych jí osobně. Byla moc hodná!!!! Na porodním boxu porod začal, ale skončil císařským řezem pod plnou narkózou. Tímto bych chtěla poděkovat VŠEM, kteří se na porodu mé dcery podíleli, odvedli skvělou práci.
Přípravna - je zde vše potřebné a přítomnost mé sestry mi moc pomohla
Porodní box - trochu jsem se bála otevřeného prostoru s pouhými přepážkami, ale v tu chvíli samotného porodu je vám všechno naprosto jedno! Jinak to bylo čisté a příjemné prostředí
oddělení JIP - moc hodné sestřičky, s velkou dávkou trpělivosti a ochoty!
oddělení šestinedělí - třílůžkový pokoj. Miminka nám nosili jen na kojení. Až čtvrtý den jsem se dostala s dcerou na společný pokoj. Sociální zařízení není z pětihvězdičkového hotelu, ale je čisté a plně dostačující! Strava nebyla špatná.
Jak už to bývá, i sestřička může mít špatný den a nebýt v nejlepší náladě.
Nebojte se, zde budete v nejlepších rukou!!
Jediný problém jsem měla s kojením, dostaly jsme se až na krev, techniku kojení jsme se zde nenaučily a ani kloboučky nepomohly. Tak snad mějte v záloze laktační poradkyni.

Rodila jsem zde v listopadu 2010.Porod samotný probíhal bez větších problémů,lékařka na sále byla skvělá,asistentka nic moc,naštěstí ke mě chodila ještě jedna zkušenější,ta byla úžasná.Péče o miminko po porodu a komunikace s pediatrem taky výborná.Jen to první přiložení k prsu žádná sláva...

Zklamaná jsem byla z pobytu na čekatelském pokoji.Strávila jsem zde asi 12 hod.,nikdo si nás moc nevšímal,neporadil třeba s dýcháním při kontrakcích,což bych jako prvorodička uvítala (na kurzu jsem byla,ale při bolestech se mi ty informace nějak vykouřily z hlavy).K dispozici byl na pokoji jeden balon pro 4 ženy,který později odnesli,takže nám nakonec zůstala jen sprcha.
Ještě jedne poznatek - všude se dočtete,že nabízejí epidurál.Když jsem se o něj hlásila na čekatelském pokoji,bylo to prý ještě moc brzo.Když jsem se o něj hlásila na porodním sále,tak byli překvapení,že ho chci,informaci jim nikdo nepředal,řekli mi,že už je pozdě.Navíc partner slyšel dvě asistentky jak si povídaly,že nějaká pacientka chtěla epidurál.Doslova si řekly :\"tak jí chvíli nech a pak už bude pozdě \".Za toto dávám palec dolů,protože pokud ten epidurál nechtějí dávat,mají to říct na rovinu a nebo si dávat velký pozor na pusu.
S kojením mi na šestinedělí taky nikdo moc nepomohl,zvládli jsme to s mrňouskem až sami doma.

chvála Motolu!!!

dobrý den, rodila jsem před týdnem v této nemocnici a musím říct, že jsme se porodu opravdu velice bála,ale stále jsem si říkala,že to nebolí jen mě ale že to prožívá i naše miminko, takže v tom nejsem sama.. Co se týče porodu byl naprosto perfektní personál, velice dobře se o mě starali..Bohužel nakonec jsem byla asi 1.5hodiny šitá a ztratila jsem moc krve, tak jsem svého synka viděla až po cca 8mi hodinách po porodu,protože jsem dostávala transfuze a nechali mě na sále..Co se týče odd.šestinedělí,tak to nebylo tak špatné,jak jsem si většinou přečetla na netu..samozřejmě,že občas sestry mají práce až nad hlavu,ale to je u pracujícíh lidí normální,že nemají svůj den - s tímto se musí počítat u dětských sester je to také tak.Jinak musím říct,že když mě dovezli na šestinedělí, tak se o mě sestry opravdu starali velmi hezky a se vším mi pomáhaly. Jestliže váháte kam jít do porodnice,tak opravdu Motol mohu doporučit!!!

Pěkný večer

Pěkný večer,
také bych ráda poděkovala všem lékařům,sestřičkám i ostatnímu zdravotnickému i nezdravotnickému personálu tohoto oddělení. Rodila jsem sice už v r. 2008,ale na tuto možnost napsání hodnocení a pár vět jsem se dostala až nyní. Pro FN Motol jsem se rozhodla kvůli svému zdravotnímu stavu a případným komplikacím. Jsem prakticky nevidomá a pro to, že nemohu mít tlak na oči a mozek rodila jsem císařským řezem. Vzjhledem k tomu, že porod začal dříve a v pozdních nočních hodinách mezi 1-2 h, tak bych moc chtěla poděkovat také posádce záchranné služby a sloužícím lékařům a sestřičkám dne 10.08.2008, že se postarali o mě, o přítele a také o prvorozeného zdravého syna Pájíka. Jak na JIPU tak i na standartním odd. jsem se cítila dobře, i když jsem syna neměla u sebe, tak nám hodná paní sestřička vše ukázala, jen mi trochu dělali problémy s chozením do jídelny, bála jsem se, abych cestou někoho neporazila nebo nevrazila do maminky či miminka ve vozíku, ale vždy se mě ujala hodná sestřička a nejednou i některá z maminek. Až budeme rodit po druhé a to doufám, že budeme, tak již snad budu aktivnější a ráda bych měla i miminko u sebe na pokoji. Péči o syna zvládám a přítel a tatínek je nám velikým pomocníkem a kdyby tenkrát mohl, tak by i kojil.. Moc všem děkuji a přeji mnoho úspěchů a zdravých maminek a miminek Lucie

Velké poděkování do Motola

Ahoj všem, pro Motol jsem se rozhodla hlavně kvůli jejich skvělé pověsti ohledně péče v případě jakýchkoli komplikací. Samozřejmě jsem předtím pročetla spoustu diskusí, kde všichni chválili porodní týmy a naopak ne moc pěkně psali o odd. šestineděl, o neochotných sestřičkách atd. Přesto jsem si řekla, že to tam ty 4 dni po porodu nějak přežiju. Porod (14.6.2010)probíhal naprosto hladce a porodní týmy si svoji dobrou pověst opravdu zaslouží. Moje obrovské díky patří ale i sestřičkám na šestinedělí. Nakonec jsme tam strávili týden (kvůli žloutence) a cítila jsem se tam opravdu dobře. Sestřičky ani lékaři mě nikdy neodbyli i když jsem se ptala i na naprosté \"maličkosti\", byli vždy milí a usměvaví. A to i v situacích, kdy toho měli asi opravdu nad hlavu. V Podolí totiž nepřijímali, takže všechny vozili do Motola. Maminky leželi na poporodním oddělení a na šestinedělí docházili jen kojit miminka. Já jsem sice ležela na dvoulůžáku a chápu rozladěné a zklamané maminky, které ležely někde jinde a miminko neměli u sebe. Pokud se vám to stane, snažte se to brát s nadhledem. O miminka je totiž naprosto špičkově postaráno. Ještě jednou díky všem v Motole a budoucím maminkám mohu tuto porodnici jen doporučit. Zdraví Káča a syn Vítek

Porod ve FN Motol

O Motolu kolují různé zvěsti. A tak i já se pokusím popsat s nadhledem péči v motolské porodnici. Pro porod zde jsem se rozhodla na základě své vl. zkušenosti, kdy jem v Motole porodila před deseti lety svého syna. Vůbec mě nenapadlo, že bych měla rodit jinde. Převažoval fakt, že když by náhodou byla nějaká komplikace, je vše \"pod jednou střechou\". A jak to probíhalo nyní? 2.6.10 nad ránem mi praskla plodová voda, přijeli jsme na příjem, kde jsem předala zprávu od gynekologa, těhu průkazku, oddací list a kupku vyplněných formulářů. Tady mě čekalo maličké zklamání. Do zprávy (byť šlo o pár řádků), se ani jedna z \"přijímacích\" dam nepodívala a do průkazu také ne. Na všechno se vyptávala nejdříve jedna, pak přišla pravěpodobně paní MUDr. a dotazy začaly nanovo. Např. kolikátého jste měla první UZ???? Bože, datum potvrzení těhotenství si asi málokdo pamatuje... vše bylo přeci v průkazce a ve zprávě, ne? Kontrakce na sebe nechaly čekat, tak mě umístili na čekatelský pokoj. A zde, nastala VELKÁ ZMĚNA. Asi po hodince přišla MUDr.Kateřina Hoftová, představila se a nastala ta opravdová péče. Teprve u ní a z jejích přístupu jsem měla pocit, že o mimi i mě je postaráno. Po ní se přišla představit i porodní asistentka, paní Monika Slámová - a opět - bezchybný přístup. Obě měly ten správný lidský přístup, motivující a zároveň na nich bylo vidět, že svou \"práci\" dělají rády. Pak jsme přešli (vč. manžela) na \"sál\". Obě vysvětlovaly, co se bude dít, co budou dělat, neustále se ujišťovaly, že jsem v pohodě ... prostě díky nim, se nám po cca 2,5 hodinách narodila krásná holčička. Radost byla vidět i na nich. Nevím, jestli některá z nich zabrousí na BOL, ale tyto řádky jsou něco jako velké DÍKY jim dvoum.
A všem ostatním maminkám porodnici v Motole po této zkušenosti doporučuji. Připadala jsem si jako člověk a ne jako obtížný hmyz viz. příjem.
Co se týká oddělení Šestinedělí I, kde jsem pak s malou byla, to už je jiný příběh. Zde bych řekla jen v kostce - dětské sestry a MUDr. jsou super, narozdíl od těch, co se starají o maminky. Tady těch profesionálních, chápajících sestřiček je opravdu poskrovnu.

dotaz - rooming-in

Právě vybírám porodnici a nejraději bych zvolila právě Motol, protože ho mám nejblíž. Slyšela jsem ale, že vám miminko nosí jen na kojení a není tedy celou dobu s vámi na pokoji. To by mi hodně vadilo. Máte s tím nějaké zkušenosti? Děkuji

porod v motole 2010

Ve svém příspěvku, kde popisuji porod jsem možná trochu vyděsila ty co se domotola chystají. Chtěla jsem jen napsat, že až na tu čekací část porodnice, kde jsem bohužel narazila na hroznou doktorku a hroznou porodní asistentku si na motol nemůžu stěžovat. Na porodnici byli bezvadní. Myslím si že ti co mě rodili byli absolutní profesionálove a možná i toníčka zachránili a byli na mě moc milí a ochotní. Se šestinedělím jsem až na počáteční zmatky s umístěním byla spokojená. Slyšela jsem hodně kritiky že nedbají na kojení, je fakt že pokud za nimi člověk počád neleze a nečíká jim že má problém tak moc nepomohou. Ale já měla štěstí na hodné sestřičky, které když jsem za nima pořád lezla že mi kojení nejde tak za mnou už pak sami chodily a radily mi a myslím, že jsem se díky nim moc pěkně rozkojila i když ze začáku byly problemy. Jen je tam teda trošku chaoz a není tam řád což kojíc maminky potřebují jako sůl aby si vše naplánovaly, ale jinak peče i sestřičky dobré...

Tady přikládám onen přízpěvek :
porod Toníčka
22.2 v 10:00 mi praskla voda. Ležela jsem v posteli najednou se otočím na bok a něco ze mě jakoby vystříklo tak jsem se postavila a uplně jsem zmáčela podlahu kolik toho bylo. Hned mi bylo jasné o co jde. Začala jsem se klepat jako ratlík, řekla jsem si ale že musim zachovat klid, takže jsem se osprchovala a tak a zavolala si sanitku a martinovi, který z toho měl málem infarkt. V sanitce byli moc milý a pěkně si semnou povídali což mě uklidnilo. Ale po příchodu na porodnici to začalo brát poněkud jiný spád. Přišla jsem tam v doprovodu záchranářů a asi trochu vysmátá a hned mě nějáká sestra sprdla, že na to že jdu rodit vysmátá jsem si nemusela volat sanitku...a byla dost nepříjemná a tak jí jeden ten saniták řekl, jestlijsem měla jet autobusem nebo co, tak zmlkla, ale moc mě to nepřidalo.
Při příjmu jsem řekla že oddtekla voda a kontrakce že zatím nemám. Chtěli zkusit nalít na vložku nějáké to činidlo akorát já jsem si doma vzala always vložku a ta má uprostřed modrý pruh a sestřička řekla že to činidlo musí zezelenat a na tomhle to nepůjde poznat tka mi dali jejich vložku at hodinu chodim po nemocnici a pak se vrátim. Po hodině jsem se vrátila, oni polili vložku a prej že nic, že to nebyla voda a at jdu domu, že jsem se asi počůrala. Vysvětlovala jsem jim, že těsně před tím jsem byla čůrat, takže by toho ze mě nevyteklo tolik a že snad poznám moč od plodové vody (bylo toho fakt hafo- promočené tepláky a kaluž na zemi) oni ale tvrdili, že ne a at jedu domu. Byla jsem z toho dost v panice, protože vim, že po odtoku vody se musí zůstat v nemocnici, kdyby něco s dítětem. Mezi tím dorazil martin, vyslala jsem ho domů pro kalhotky a ty tepláky, at je doveze, že to můžou zkusit na tom. Dovezl je, ale kalhotky byly modré...taky to na nich nešlo a vymačkat to z těch věcí doktorka odmítla že by to bylo neprůkazné. Udělali radši ještě ultrazvuk a tam se opravdu ukázalo, že je vody hodně málo. Člověk by řekl, že jim to stačí, ale podle nich jsem přenášela a to j e nedostatek vody normální super. Já už byla na zhroucení proto že jsem se hrozně bála o toníčka. Pak dorazila moje mamka a udělala jim tam hysterickou zcenu a tak mě na podkladě toho přijali...možná jsem snad radši měla porodit na ulici.
Uložili mě na čekatelský pokoj a tam jsem čekala. Nikdo si mě nevšímal a jednali semnou jak kdybych si porod vymyslela. Po tom co jsem si lehla ze mě hned zase vycrclo spoustu vody tak jsem hrdě běžela s vložkou za doktorkou, vylili na to činidlo a hle zezelenalo. Je to tedy jasné že šlo o vodu. Poslali mě zase na čekatelský pokoj a nic se nědělo. Pořád jsem se ptala co bude a jestli něco bude a nikdo mi nic neřekl. Potom přišla ta samá doktorka jaká tam byla ráno a já ji říkala at senou něco udělaj a ona začala že jak se neví jestli šlo o vodu tak nebudou nic dělat. KDYŽ JSEM jí řekla že se to přece porkázalo tak tak vyjukaně koukala. Nechali mě teda ležet celou noc. Ráno mě vyšetřovala nějáká jiná doktorka a říká mi: takže voda odtekla v 10 v noci a já na ní že ne že v deset dopoledne včera. Zeptala se mě jestli mi dali antibiotika...jasně že nedali. Tak se hned vyděsila a hned mi je dala. Tamta doktorka předchozí kráva blbá napsala špatný čas do dokumentace. Zachvíli už se teda něco rozjelo. Byla jsem stále otevřená na 2cm. Dali mi tedy tabletu prostaglandinů a čekalo se. To bylo v 23.2 v 9:00. Zachvíli s emi rozjeli kontrakce jako prase. Ale to bylo něco neskutečného. Byly to hned ze začátu ty nejsilnější kontrakce jako těsně před porodem s intervalem po jedné minutě a postupně se interval ještě skrátil. Vydržela jsem dlouho, ale pak už to prostě nešlo, hrozně jsem prosila o něco na bolest, ale bylo mi řečeno, že to můžu dostat až na porodnim sále a tam se jde při pravidelných kontrakcích a otevření na 3 cm a to já pořád nebyla. Ty bolesti byli šílené, několikrá tjsem tam pak omdlela. Ale všem to bylo fuk. Starali se tam o mě hlavně ostatní maminky z čekatelského pokoje. Vodili mě dosprchy a přemluvali personál at semnou už proboha něco dělaj. Byl to fakt horor. PO deseti hodinách jsem tam omdlela takovim způsobem že mě konečně po celim dni vyšetřila doktorka a prohlásola, že zhruba ty 3 cm tam jsou a šla jsem na přípravnu a pak na porodní sál. Tam mě ot hodně potěšilo, protože personál byl jeden na čekací část a uplně jiní lidé na porodním sále. Doktor se na mě podíval a říkal že nechápe co tam semnou tak dlouho prováděli, že je to okamžitě na císař, že dítě se dusí a já jsem na pokraji sil. Dal mě na monitor, sestřišk amě vycevkovala a anestezilog mi píchl epidural. Muselo se prý chvilku počkat, protože operační sál byl plný. Nojo, ale asi po tom epidurálu, jak jsem byla chvilku jen s přiměřenýma bolestma tak jsem se najednou hrozně rychle otevřela na 9 cm a začala jsem samovolně rodit. Oni na mě at to prodýchám, ale tělo mě už neposlouchalo a začalo samo tlačit. Takž ezměna rodíme normálně. Najendou se ale odevčat vynořilo spostu doktorů a hned volali pediatra at je přítomen kdyby něco. Stčili mi do dělohy nějákou sondu, že měří okysličení dítěte a hned si pediatr zavolal at mu kousek přisunou resuscitační vozík. No já byla na mrtvici. Tlačila jsem jako šílená. Taky mi potom říkali, že už dloho neviděli někoho tak vyčrpaného tak skvěle silně tlacit. Vytlacila jsem Toníka v rekordnim čase pár minut. Byl přenošený takže bez mázku a dlouho bez vody takže suchý jako troud. Jak sem zběsile tlašila hooodně jsem si potrhala pochvu a asni nastřihnout mě nestačili, takže i spodek mám jak řešeto. Po tom co toníček se narodil se na něj všichni vrhli a hned ho odnesli, martin běžel za nima a prej ho rozdýchávali a něják divně mu mačkali hlavu. Pak ale naskočil a byo to v porádku. Už to zkrátim: Mě zašili, opečovali a protože na 6tinedělí nebylo místo dali mě na rizikové těhotenství a toníka na šestindělí samotného. Viděla jsem ho až druhý den odpoledne, dřív jsem nebyla schopná za ním dojít. Pak jsem tam den chodila jen na kojení a druhý den mě přemýstili na 6tinedělí, jen teda na pokoj bez miminek a nosili ho jen na kojení, ale mě to upřímě řečeno vůbec nevadilo. Stejně bych se o něj po té hrůze nedokázala postarat. Toníček vypadá, že bude i bez následků. Jen se hodně báli infekce z plodové vody, jak jsem na začátku nedostávala vůbec t aantibiotika, ale je to silnej kluk takže to zvládnul v pohodě. Mě příjde, že je v pořádku tak jen doufám, že to fakt nebude mít následky, ale říkali, že spíš ne....Tak jsem asi trhla ekord v delce příspěvku co

Přidám i něco z mé zkušenosti:
- doktoři byli fajn,
- s porodní asistentkou jsem se vůbec nerozumněla, takže hrůza :-(
- sestřičky byly až na vyjímky příjemné.
Záleží na tom, s kým se tam potkáte.

Při porodu i po něm skvělá péče, s kojením pomoc horší

Rodila jsem v Motole v dubnu. Po krátké přípravě jsem byla rovnou umístěna na porodním boxu, kde byla výborná porodní asistentka, u porodu pak šikovný klidný doktor. Porod samotný tedy hodnotím velmi, velmi kladně a rozhodně bych tam rodila znovu, jsou tam profíci. Na oddělení šestinedělí dobrá péče, sestřičky milé, pěkné pokoje, vše k dispozici (náhradní košile, prostěradla, plenky a oblečky pro mimčo). Měla jsem ale problém s kojením - mimčo se prvně přisálo až druhý den, mlíčko se udělalo až asi pátý den a miminko už mi řvalo hlady. Sestřičky neměly moc času, takže mi s tím z počátku pořádně nepomohly a neporadily. Doporučuji tedy provorodičkám při každém problému nebát se a ptát se.

NEJ NEJ péče o miminka

V únoru jsem porodila ve 25tt akutně císařským řezem v porodnici v Motole svá dvojčátka. Byli přes tři měsíce na Novorozeneckém odd(ARO,JIP,JSP) pro nedonošené dětičky a měli tu nejskvělejší péči, jakou jsem kde zažila. Sestřičky i lékaři se o ně úžasně a léskyplně starali. Kluci měli jen 810 a 900g a teď už jsou dva měsíce doma a mají skoro pět kg a jsou to krásná zdravá miminka. Nevím zda by jinde byli tak brzy doma a tak úžasně vše dohnali. Mohu jen jen doporučit.
Štěpánka a kluci Maxmilián a Matyáš

Motol

V Motole jsem v květnu rodila své druhé dítě a byla jsem opět maximálně spokojená... Tuto porodnici mohu vřele všem maminkám doporučit, rodit zde a být zde po porodu byl skutečně zážitek...

Velmi dobrá nemocnice

Zdravím všechny těhulky,
na Motol jsem toho slyšela hodně a spíš negativní hodnocení. Byla jsem zde hospitalizována k přerušení těhu v 16.tt z důvodu genetické vady. Měla jsem už tedy velmi brzkou zkušenost z porodními asistentkami, sestřičkami a doktory a všichni byli jedním slovem výborní. Obvzlášť porodní asistentky, které se u mě vystřídaly 2. Jsou to profesionálky, velmi příjemné, snaží se vyjít vstříc. Manžel mohl být celou dobu se mnou. Vůbec si nedovedu představit, že bych tenhle nepříjemný zákrok podstupovala bez něj. Umělé přerušení trvá 2 dny a z toho jsem strávila 6 hod. na předpokoji u porodních sálů právě s porodními asistentkami. Jednalo se o moje první mimi a porodní asistentka mi narozloučenou řekla:\"Doufám, že se s Vámi uvidím zase brzy a už při příjemnější zkušenosti\". Při tomhle těhu se špatným koncem jsem byla registrována v Podolí, ale příště volím jednoznačně Motol. Jestli se vám nějaká sestřička na odd. nebude zdát, tak se nesmíte nechat odradit. Nejsou zlé, jen jich je pár trošku asertivní, ale naštěstí převládají ty příjemné.

Super nemocnice

Osobně jsem v motole nerodila,ale moje kamarádka v unoru 2009 ano. Byla moc spokojena. Na personál nebyla ani jedna stížnost.Po příjezdu do porodnice jí sestra řekla,že jí udělá klystýr neptala se jestli ho chce nebo ne,automaticky jí ho udělala,řekla,že to patří k přípravě. Sice chtěla epidural,ale řekli jí,že je už pozdě naštěstí měla Porod velmi rychlý(3hodiny od příjezdu do porodnice a držela v náručí svýho krásnýho kloučka)..Rodily jí moc milé asistentky a doktorka,všechno vysvětlily a pomáhaly. Na oddělení šestinedělí byly moc fajn sestry,ale stěžovala si malinko nato,že jí moc nepomáhaly s kojením a mocjí neinformovaly co a jak má dělat,ale nakonec si stím poradila sama a kojí:-) Z porodnice je pouštěli po 72 hodinách. Jako velký plus brala,že si mohla mimčo dát k sestrám,když si chtěla více odpočinout.

Super

Rodila jsem v Motole 2x a vždy jsem byla moc spokojená.Jak s lékaři tak s ostatním personálem. Při samotném porodu byli jak lékař, tak porodní asistentka strašně milí,všechno vysvětlili,do ničeho nenutili. První mimčo(2006) se narodilo v době,kdy bylo hodně porodů,tak jediné mínus bylo,že jsem malého neměla u sebe. Druhé mimčo(2007) jsem měla na pokoji po celou dobu. Sestry,jak dětské tak ženské byly na šestinedělí 1 v pohodě. Ale slyšela jsme že na šestinedělí 2 jsou některé dost protivné.Jediné co mi vadilo byla čekací doba v poradně,kolikrát jsem tam strávila i několik hodin.(2006) Pak zavedli registraci a díky tomu se zkrátila i čekací doba v poradně.(2007)