Je mě z toho trochu smutno... - diskuze

Jsem silná osobnost, ale včera mě celkem dostala.Volala, jestli se může na chvilku stavit. Řekla jsem, že jo, ale pokud jí to nevadí, máme v plánu jet do města zaplatit nájem. Prý ne, že jede něco zařídit na SSZ a chtěla by vidět kluky... A že mě s něma když tak chvilku pobude, ať je nemusíme sebou tahat. No ale jelikož už mě párkrát ve slabé chvilce sama od sebe slíbila, že je pohlídá a nakonec buď volala, že se jí nechce jezdit nebo řekla, že to neslíbila, nejsem naivní a nevěřila jsem tomu. A taky ještě že tak. Přišla a hned mě hlásila, že pojede brzo dom, aby nám nekazila plány... Uvařila jsem kafe, ona si hrála s klukama, no hrála... Spíš komentovala, jak mají krásné autíčka a neváží si jich, protože je rozbíjí, komentovala, jak Štěpán v necelých dvou letech pořád roste a mění se, no od matky 3 dětí inteligentní komentář, že...No ale ke konkrétní věci: Kromě mě má ještě jednu snachu, od ní má dva vnuky, kteří už chodí do školy. Ale snacha je hloupá, fakt inteligenčně hloupá a o děcka se stará podivně, až tak, že jí je vlastně vychovává a všechno učí tchyně. Učí se jí s něma i do školy, hlídá je, prostě všechno. A mě natvrdo říkává, že mě pomáhat nebude, děcka jsou moje a já si s něma mám poradit(což je pravda, ale myslím, že sem tam třeba na oběhnutí úřadů nebo když potřebuju k doktorovi by mohla), tak si radím a myslím, že to zvládám.No a vykládala mě jak byla těm dvěma klukům od švagrové na rodičáku. Ony jsou na to dvě, tchyně a její sestra, takže jednomu šla babička a druhému teta. A stěžovala si mě, jak jí ta učitelka říkala, že ten starší pořádně nedělá žádné pokroky... A jak ten mladší je prolhaný, že klidně zalže, že nemá úlohu... Prý tak 4 po sobě nepřinesl... Tak to bylo první, co mě přišlo neskutečně líto, já se plahočím se dvěma malýma děckama po sociálce, venku prší(jezdím MHD) a ona si chodí švagrové, která stejně v tu dobu sedí na prdeli doma po rodičákách... Strašně to ve mě vřelo, ale jen jsem se zhluboka nadechla a řekla, že taky jsme byli malí...No a po chvilce jí zvonil telefon. Prý hned musí jet dom, došla k nim švagrová a strašně ji bolí záda a tchyně s ní musí k doktorce. Podotýkám, že švagrová k té tchyni přišla z práce, po pracovní době takže asi až tak hrozné to nebylo, jen je holčina fakt tak blbá a sama k tomu doktorovi asi netrefí... Tak tchyně nechala stát půlku kafeho na stole, Honzíka v kuchyni v okně, akorát jí vykládal, co nám tam stojí za auta, oblekla se a utíkala na vlak, aby mohla doprovodit milospaní k doktorovi... To mě dostalo úplně nejvíc. Na jednu stranu má řeči, že naše kluky málo vidí, má depky z toho, že ji nechcou... Já vím, asi je to blbost, ale fakt to zamrzí a moc. Večer jsem to vykládala manželovi, řekl že se na to mám vykašlat. No jo, to se lehko říká, že? A pak později večer jsme si něco vykládali, už úplně mimo téma a já hodila do placu nějakou perlu a on mě na to říká: \"No nevím, jestli bych tě pustil samotnou k doktorovi.\" Takže asi nakonec jsem napsala nesmysl, ale jsem na to všechno sama a tak nějak to musím vyventilovat.