Ahoj Bolenky,zdravím po čase ... U nás zatím pořád moc těžce... Můžu upřímně říct, že prožívám zatím nejtěžší období v životě asi. Tatínek pořád bojuje v Brně na JIPce o život... Už to trvá víc jak měsíc a já jsem už úplně vyčerpaná...Minulé úterý tátu operovali - dávali mu nějakou podporu na srdce a s tou by mohl v jakš-takš stavu čekat na transplantaci srdce - která je u něj teď už nutná. Jenže byl po té operaci na tom moc zle. Doktoři nám řekli, že už se máme připravovat na nejhorší... Nedokrvovali se mu orgány, měl špatný plíce, ledviny...no hrůza... Stále je v hlubokém spánku na strašně moc přístrojích. Středu a čtvrtek jsem prakticky probrečela. od pátku se ale začal mírně lepšit. Stále je to velmi vážné, ale snad po kapičkách se lepší. Ale celej měsíc je to jak na houpačce, tatínek se trochu zlepší, mě se trochu uleví a zase se něco s ním přihodí a zase to vypadá moc zle. Už jsem z toho úplně zdecimovaná...Do toho jsme celá rodina pořád nemocní. V podstatě už od prosince. Vánoce byly hrozný - to měla Dorka těžkou angínu. Pak jsme měli celá rodina streptokoka - já na to měla dvoje atb... Když jsem se z toho trochu vylízala, chodila jsem denně do nemocnice za tátou. Vůbec není čas na nic. už si ani nepamatuju, kdy jsme byla s dětma pořádně venku. Teď jsem nemocná zase. Od středy - měla jsem horečky a ukrutné bolesti krku - ale něco takového jsem ještě nezažila. Doktor na krčním mi řekl - \" Děvče nešťastný, to se vám nedivím, že vás to strašně bolí, máte těžkej zánět mandlí a sliznice hrtanu, vypadá to hrozně\". Tak a mám letos už třetí atb. Abych se aspoň trochu vyspala a měla šanci dát se konečně do kupy, přestala jsem definitivně kojit. Dvě noci se o Vašíka staral manžel... Vašíkovi jak na potvoru začali růst zoubky, takže peklo v noci. Do toho začal mít manžel taky horečky - skoro dva dny v kuse měl 39 stupňů. Tak jsem moc času na léčení neměla a už zase kmitám....Už jsem úplně na dně. Už měsíc a půl jsem nezažila nic pozitivního. Namám kde a jak čerpat sílu, endorfiny, nic...Tak tak u nás...:-(