Ta moje není nejlepší a moc si nemáme co říct, kulantně vyjádřeno. Prostě kovaná stará škola a moje zabejčená osobnost je těžko se navzájem milovat.... Ale, je fakt, že jakmile poslední vnučka začla brát rozum, cca od jejího roku, něco se zlomilo a je unešená. A já až ted na jaře došla na to, jak zlepšit naše vztahy v rámci normálních možností. Předsvátkové úklidy mám ráda, sejdem se švagrušemi a děcka lítají venku, to beru jako minimální odměnu za přenechání jejího syna. Matka mojeho je ZTP. No a já jsem dřív bláznila, když s námi chtěla na velký nákup.,,, Pořád křižuje v obchodě, kde je co nejlevnější, sem tam se zakecá apod,No a párkrát mi napadlo, čert to vem. Dělám to tak, aby jel vždycky i můj chlap. Ten vyfásne Heli do košíku, aby po krámě nehulákala Babí, bábí. a Vozí její nákupní košík. Já mám svůj a v klidu a bez stresu si nakoupím sam. A ono její ZTP nás opravňuje parkovat na místech pro invalidy. Takže luxusní parkování přímo u vchodu, při otevírání dveří netrnu, abych někomu neodřela auto. Babička spokojená, že vidí vnučku a naopak. Koneckonců, když jsou zaujaty sebou navzájem, nemluví na mě, že ano No a neposlední řadě i výletové pluska. Už zmiňované vyhrazené parkování, babička ze strachu, co kdyby Heli dostala chut na něco dobrého, tak vláčí patřičný proviant, který se případně nechá v autě. Nejlepší je nabrat další vnoučata, bo ty se zabaví a pohlídají navzájem a babi je stačí udirigovat pomocí těch starších- s fr.holemi toho moc nepoběhá za nejmladšími. Pomalé tempo vyhovuje všem a při posezení na občerstvení si nápoj vychutnáme všickni. No a autě je to sice někdy halas, ale zato mi nikdo nekecá do řízení. Když řídí můj, pokecáme spolu a vím, že vzadu nestíhají vnímat, o čem hovoříme, kvůli řečem maličkých.... Za mně můžu takové půldenní až denní výlety na kratší vzdálenosti s tchyní vřele doporučit. Zlepšuje a utužuje to vztahy. Chlap je rád, že nevrčím na jeho maminku a tchyně se necítí odstrčená.