emoční maraton aneb bláznivá těhulka - diskuze

16,11.2010-doppledna nás čekala roční prohlídka u dětské lékařky-Honzík váží 9370 gramů,ale byl tam kojenec před námi co vážil 7400 ve 4 měsících.Z Honzíka je už velký chlap,když si vzpomenu jak byl maličký,jak si čišnice myslela,že mám panenku,místo kojence,když jsem se ptala,kde si mohu přebalit miminko,zdá se mi to všechno jako včera a vhání mi to slzy do očí,uteklo to jako voda.Byl to moc náročný rok pro nás pro všechny a velká zkouška naší trpělivosti a nervů.Všechno jsme to zvládli a já jen doufám,že toto těhoteství proběhne bez komplikací a já porodím v termínu krásné donošené a zdravé miminko.Cestou od lékařky potkávám kamarádku Renatku z cvičáku ochotně mi nabídla chvilkové hlídání Honzíka a já si mohla v klidnu skočit na oběd do firemní jídelny,ale vůbec mi nechutnalo-byla nějaká houbová omáčka s vepřovým a hranolky-a já v těhoteství nemohu houby ani cítit natož sníst zvedal se mi žalůdek.aspoň jsem snědla polévku a zeleninový salát.Pak jsme šli s Renatkou společně až ke cvičáku a já se pak rozloučila a šla navštívit kamarádku z práce Mirku-v červnu se ji narodila předčasně holčička Krystínka ve 29 týdnu těhoteství s váhou 1050 gramů byla  jednou tak menší než můj Honzík,ale nesla to statečně bez komplikací,sama dýchala,hned papala sondou-no prostě šikovná holka-dalo by se říct že ukázkový případ kdy porod v 7. měsíci je daleko pro dítě snahší než porod v 8.měsíci-doteď jsem si myslela,že to je jen fráze pro maminky kterým se narodí tak brzy miminko,ale možná na tom je i něco pravdy.
Popovídali jsme si zdělila jsem ji tu krásnou novinku,byla nadšená,jen ji hned přepadly obavy jak to vše budeme zvládat,a co kdyžnastanou zase nějaké komplikace-říkala jsem ji že doufám že ne,že toto těhoteství je od začátku úplně jiné než to předchozí,že samozřejmě strach mám,ale musím ho přemoci a nenechat se strachem ovládat.Byl to nádherný pohodový den
17.11.2010 dnes je mezinárodní den předčasně narozených dětí,od rána pláču,vzpomínám jaké to bylo před rokem a jak statečně jsem to nesla,v té době jsem si slzy a smutek nepřipouštěla,musela jsem být silná moje miminko bojovalo a bylo statečné já musela být také-i teď když to píšu tak mi to vhání slzy do očí-ach ty těhotenské hormony.Prohlížím si staré fotografie z neonatologie-zdá se mi to jako hodně špatný sen,navíc do toho mi kamarádka poslala jedno videjko věnované k příležitosti mezinárodního dne předčasně narozených dětí
nemohu ho neposlat dál-to už mě rozbrečelo úplně,všichni se těší na krásné rostoucí bříško,těhotenské slušivé oblečení,hladí si a mluvi k bříšku,píši si porodní plány,rozhodují se kde budou rodit,zařizují miminku hnízdečko,chtějí mít miminko hned po porodu u sebe,,přestřižení pupečníku po jeho dotepání,sejmutí a apgar score a základní vyšetření novorozence pediatrem na hrudi rodičky,první přiložení k prsu a REALITA?krutá-místo dotepání pupečníku,místo přiložení miminka hned po porodu-krutý boj o holý život-kdy vidíte jen zdálky jak se tým neonatologů snaží vaše dítě rozdýchat,zajišťuje mu dýchací cesty,žilní vstupy,a  vy se na porodním křesle bojíte i dýchat a v hlavě vám běží myšlenka-on nepláče je modrý prosím tě Bože ať dýchá ať aspoň zapláče prosííím.