Dilema - diskuze

Neváhala bych ani vteřinu a jela do města. K pediatrovi musíš hned po porodnici, pak ve 14 dnech a v 6 týdnech...POKUD je vše ok! Pokud ne, musíš ještě častěji. Do toho kyčle... Navíc záleží na tom, jak to budeš prožívat...já byla tak hotová, že mi bylo jedno, kdo u mě bude, hlavně aby mě ho na chvíli zbavil, protože Eliášek vřískal non-stop a vůbec nespal. Jestli to byl manžel nebo moje máma...bylo mi to fuk.Ježdění v zimě? Moje noční můra i v zasněžené Praze...bojím se toho jak čert kříže, takže si živě pamatuju, jak jsem loni 2x odvolávala pediatra, protože jsem prostě nevyhrabala auto ze závějí (ano, na pražském sídlišti) a potřetí už mi to bylo trapný, tak táta vytáhl džípa a tím jsme tam dojeli.Záleží to na tobě, já vím, můžeš mít pohodový miminko, krásný šestinedělí, žádný problémy...ale taky naopak, což bych ti nepřála, ale stát se to může.Z jiného soudku: celé léto jsem strávila s malým na chalupě a manžel jezdil na víkendy, náš vztah to nijak nepoznamenalo a kluk si užil krásný léto...

Já jsem prvních čtrnác dní bydlela u babičky a dědy a to bydlíme v Plzni. Taťka si volno vzít nemohl a ještě doma dodělával rekonstrukci. Těch prvních čtrnáct dní jsem byla ráda, že mi někdo mohl pomoci. Pak už jsme se \"zajely\" a šlo to všechno zvládnout i doma, kde jsme byly samy. Ale taťka nám těch čtrnáct dní strašně chyběl, moc se mi stýskalo. Po těch dvou týdnech jsme pelášily domů až se nám za patama prášilo, i když jsme u babi měli všechno jednodušší a naservírovaný až pod nos.

Rozhodnout se musíš sama. Jak k Vám vůbec přijede po porodu pediatr?Na jedné straně bych chtěla mít u sebe muže, ale pokud přichází až večer, přítomnost rodiny, sociálních kontaktů z dětství a civilizace ve Zlíně by určitě byla po porodu plus. Asi bych se domluvit s rodiči zkusila.

Já bydlím v ještě menší prdeli (10 lidí) a neřídím. Stěhovali jsme se sem když synovi byl rok a jde to. I když je to komplikovanější.Když se narodil bydlela jsem sice v praze,ale s miminkem jsem stejně byla ppořád doma nebo na procházce v okolí. Jídlo může nakoupit cestou z ppráce muž...

po porodu jsem chtěla zůstat nějakou dobu jako rodina, já, tatínek a mimčo....nějak jsem cítila,že by to tak mělo být......tak na tvém mýstě bych zůstala

zlato, zůstaň. já to teda nemám takový jako ty, ale bydlíme 2km od dědiny v lese na kopci, kam se zamokra nedá dojít až k baráku. a v zimě se to dělá tak, že vše se nechá v garáži a pak na sáních musím postupně odtahat nákup a obě dti, z nichž jedno bude novorozeně. to samý dole, s kočárem se nahoru nedostanu, takže vše v garáži. taky mám z toho hrůzu. ale já teda řídím za každýho počasí, mě sníh nevadí.takže do obchodu si budu moct zaje v poho, ale stejně ze začátku budu muset s chlapem, taky je majitel firmy, takže v práci od rána do večera. prsotě se to nějak dá udělat, já bych prostě zůstala

ja bych asi zustala. Po narozeni Adama jsem byla tri tydny na nej sama, je pravda,ze ve meste,ale na takovem miste,ze jsem musela vsude autem, v okoli bylo hur nez na samote .Pak se mi vratil manzel a sesypal se,takze jeste o starost navic. Bylo to,jako mit 2 mimina najednou. Pak jsme prchli se 4 mesicnim miminem na tri mesice do Egypta a ver mi,ze teprve tam jsou bojove podminky! (treba voda tece par hodin denne,nikdy nevis kdy a nekdy tak slabym proudem,ze se ti ani nezapne ohrivac,takze mas jen studenou) Jak se ale rika, pripravenemu stesti preje,takze jsem se na cestu zasobila vsim moznym i nemoznym a dobre jsem udelala. Prezili jsme tam i jeho prvni nemoc a ATB,pak 10 dnu trvajici prujem,atd. S manzelem nas to posililo,byl mi vdecny,ze jsem ho nenechala jit samotneho a stala pri nem,i kdyz jsem to tam mela mnohem tezsi nez tady. Jeste do me rodina rypala,ze Adam ma system a vecer ho pravidelne ukladam a necekam az sam usne a podobne. Oni totiz chteli treba ve dve rano na navstevu se podivat na mimi ,co jsem zatrhla,byla jsem rada,ze od tri mesicu spinka celou noc. Jsem tam taky zjistila,ze kvuli hodne vecem tady zbytecne stresujeme. Treba detsky praci prasek tam neznaji, zehlicku taky nikdo nemel a maly to prezil bez osypani .Neboj,az najdes svuj system,tak to vse v pohode zvladnes. I v byte uprostred mesta by ti to chvili trvalo,nez najedes na urcitou rutinu.

Asi to bude náročné, ale já bych zůstala. Už jenom kvůli mužskýmu. Jak byste se vídali, o víkendech? Myslím, že nejdůležitější pro tebe bude jeho podpora, to že tě obejme, i když až večer po práci. Aspoň já tohle od něj potřebovala nejvíc. A taky si myslím, že je důležité, aby si tatínek budoval vztah s mimčem hned od začátku a to by šlo těžko na dálku. To tam není ani nějaký malinký krámek, kdyby náhodou došlo pečivo? Kdyby mohla na chvíli přijet třeba ta mamka, tak by to bylo určitě super, ale zvládneš to i tak, uvidíš.

A nemůže třeba mamka přijet za tebou do toho domu na 14 dní po narození? Já teď už bych to s dvěma dětma neřešila, ale pamatuju se že před prvním jsem měla také velké bobky. Ono se řekne že lékař jednou měsíčně, ale já s Barčou jezdila co týden na převážení, máme asi nějakou aktivní doktorku. Každopádně vím 100%, že bych zůstala s manželem. A budeš po porodu hodně citlivá a já bych asi řvala každý večer že není semnou. To už by mi bylo šumák jestli u sebe mám nebo nemám kamarády. A obchod se vyřeší pokud je aspoň muž mobilní.

a nemůže někdo na nějakou dobu jít bydlet k vám? mamka - kamarádka.. abys nebyla na všechno sama jinak jít do bytu do Zlína taky není špatné řešení, ale co tam budeš dělat sama bez chlapa? hlavně se nestresuj, všechno zvládnete! a v nejhorším si zavoláš k porodu sanitku

Ty jo nevím, ale jestli by se jednalo nějaké první tři-čtyři měsíce, a hlavně manžel by proti tomu nic neměl a slíbil, že jak bude moct bude jezdit, asi bych do toho podnájmu šla. Pak už bude dítko větší, bude jaro a do další zimy se otrkáš...