Dilema - diskuze

Neváhala bych ani vteřinu a jela do města. K pediatrovi musíš hned po porodnici, pak ve 14 dnech a v 6 týdnech...POKUD je vše ok! Pokud ne, musíš ještě častěji. Do toho kyčle... Navíc záleží na tom, jak to budeš prožívat...já byla tak hotová, že mi bylo jedno, kdo u mě bude, hlavně aby mě ho na chvíli zbavil, protože Eliášek vřískal non-stop a vůbec nespal. Jestli to byl manžel nebo moje máma...bylo mi to fuk.Ježdění v zimě? Moje noční můra i v zasněžené Praze...bojím se toho jak čert kříže, takže si živě pamatuju, jak jsem loni 2x odvolávala pediatra, protože jsem prostě nevyhrabala auto ze závějí (ano, na pražském sídlišti) a potřetí už mi to bylo trapný, tak táta vytáhl džípa a tím jsme tam dojeli.Záleží to na tobě, já vím, můžeš mít pohodový miminko, krásný šestinedělí, žádný problémy...ale taky naopak, což bych ti nepřála, ale stát se to může.Z jiného soudku: celé léto jsem strávila s malým na chalupě a manžel jezdil na víkendy, náš vztah to nijak nepoznamenalo a kluk si užil krásný léto...

Já jsem prvních čtrnác dní bydlela u babičky a dědy a to bydlíme v Plzni. Taťka si volno vzít nemohl a ještě doma dodělával rekonstrukci. Těch prvních čtrnáct dní jsem byla ráda, že mi někdo mohl pomoci. Pak už jsme se \"zajely\" a šlo to všechno zvládnout i doma, kde jsme byly samy. Ale taťka nám těch čtrnáct dní strašně chyběl, moc se mi stýskalo. Po těch dvou týdnech jsme pelášily domů až se nám za patama prášilo, i když jsme u babi měli všechno jednodušší a naservírovaný až pod nos.

Rozhodnout se musíš sama. Jak k Vám vůbec přijede po porodu pediatr?Na jedné straně bych chtěla mít u sebe muže, ale pokud přichází až večer, přítomnost rodiny, sociálních kontaktů z dětství a civilizace ve Zlíně by určitě byla po porodu plus. Asi bych se domluvit s rodiči zkusila.

Já bydlím v ještě menší prdeli (10 lidí) a neřídím. Stěhovali jsme se sem když synovi byl rok a jde to. I když je to komplikovanější.Když se narodil bydlela jsem sice v praze,ale s miminkem jsem stejně byla ppořád doma nebo na procházce v okolí. Jídlo může nakoupit cestou z ppráce muž...

po porodu jsem chtěla zůstat nějakou dobu jako rodina, já, tatínek a mimčo....nějak jsem cítila,že by to tak mělo být......tak na tvém mýstě bych zůstala

zlato, zůstaň. já to teda nemám takový jako ty, ale bydlíme 2km od dědiny v lese na kopci, kam se zamokra nedá dojít až k baráku. a v zimě se to dělá tak, že vše se nechá v garáži a pak na sáních musím postupně odtahat nákup a obě dti, z nichž jedno bude novorozeně. to samý dole, s kočárem se nahoru nedostanu, takže vše v garáži. taky mám z toho hrůzu. ale já teda řídím za každýho počasí, mě sníh nevadí.takže do obchodu si budu moct zaje v poho, ale stejně ze začátku budu muset s chlapem, taky je majitel firmy, takže v práci od rána do večera. prsotě se to nějak dá udělat, já bych prostě zůstala

ja bych asi zustala. Po narozeni Adama jsem byla tri tydny na nej sama, je pravda,ze ve meste,ale na takovem miste,ze jsem musela vsude autem, v okoli bylo hur nez na samote .Pak se mi vratil manzel a sesypal se,takze jeste o starost navic. Bylo to,jako mit 2 mimina najednou. Pak jsme prchli se 4 mesicnim miminem na tri mesice do Egypta a ver mi,ze teprve tam jsou bojove podminky! (treba voda tece par hodin denne,nikdy nevis kdy a nekdy tak slabym proudem,ze se ti ani nezapne ohrivac,takze mas jen studenou) Jak se ale rika, pripravenemu stesti preje,takze jsem se na cestu zasobila vsim moznym i nemoznym a dobre jsem udelala. Prezili jsme tam i jeho prvni nemoc a ATB,pak 10 dnu trvajici prujem,atd. S manzelem nas to posililo,byl mi vdecny,ze jsem ho nenechala jit samotneho a stala pri nem,i kdyz jsem to tam mela mnohem tezsi nez tady. Jeste do me rodina rypala,ze Adam ma system a vecer ho pravidelne ukladam a necekam az sam usne a podobne. Oni totiz chteli treba ve dve rano na navstevu se podivat na mimi ,co jsem zatrhla,byla jsem rada,ze od tri mesicu spinka celou noc. Jsem tam taky zjistila,ze kvuli hodne vecem tady zbytecne stresujeme. Treba detsky praci prasek tam neznaji, zehlicku taky nikdo nemel a maly to prezil bez osypani .Neboj,az najdes svuj system,tak to vse v pohode zvladnes. I v byte uprostred mesta by ti to chvili trvalo,nez najedes na urcitou rutinu.

Asi to bude náročné, ale já bych zůstala. Už jenom kvůli mužskýmu. Jak byste se vídali, o víkendech? Myslím, že nejdůležitější pro tebe bude jeho podpora, to že tě obejme, i když až večer po práci. Aspoň já tohle od něj potřebovala nejvíc. A taky si myslím, že je důležité, aby si tatínek budoval vztah s mimčem hned od začátku a to by šlo těžko na dálku. To tam není ani nějaký malinký krámek, kdyby náhodou došlo pečivo? Kdyby mohla na chvíli přijet třeba ta mamka, tak by to bylo určitě super, ale zvládneš to i tak, uvidíš.

A nemůže třeba mamka přijet za tebou do toho domu na 14 dní po narození? Já teď už bych to s dvěma dětma neřešila, ale pamatuju se že před prvním jsem měla také velké bobky. Ono se řekne že lékař jednou měsíčně, ale já s Barčou jezdila co týden na převážení, máme asi nějakou aktivní doktorku. Každopádně vím 100%, že bych zůstala s manželem. A budeš po porodu hodně citlivá a já bych asi řvala každý večer že není semnou. To už by mi bylo šumák jestli u sebe mám nebo nemám kamarády. A obchod se vyřeší pokud je aspoň muž mobilní.

a nemůže někdo na nějakou dobu jít bydlet k vám? mamka - kamarádka.. abys nebyla na všechno sama jinak jít do bytu do Zlína taky není špatné řešení, ale co tam budeš dělat sama bez chlapa? hlavně se nestresuj, všechno zvládnete! a v nejhorším si zavoláš k porodu sanitku

Ty jo nevím, ale jestli by se jednalo nějaké první tři-čtyři měsíce, a hlavně manžel by proti tomu nic neměl a slíbil, že jak bude moct bude jezdit, asi bych do toho podnájmu šla. Pak už bude dítko větší, bude jaro a do další zimy se otrkáš...

A já bych nejela a naopak někoho na \"výpomoc\" s miminkem pozvala k sobě. Někoho, kdo ti zajede nakoupit, nebo tě odveze v případě nouze k doktorovi, pokud se bojíš o toto. Stěhovat se tam a za čtvrt roku zae zpátky, to by mě štréchlo.

Tak já jsem dobrodruh,já bych zůstala doma.Chlap se ti každý večer vrací domů,nějaké sousedy tam taky máte,řízení na sněhu mě nikdy nevadilo,teplo přes kamna je zajištěné i kdyby náhodou vypadla elektřina,uvařit by se taky dalo-asi bych si na zimu zajistila takovou tu plotýnku na bombu s plynovou bombou-no a hold bych preventivně nakoupila větší zásoby potravy.Ale přežít se takhle klidně dá,bylo by to pro mě lepší než se stěhovat někam jinam.

já bych se asi nestyděla a vyměkla a jela dom, kdybych tam měla hezký vztahy s rodinou a kamarády.

A ja bych pres tu zimu jela. V lete by to bylo jine, ale takhle s malym miminkem by jsi zustala odriznuta. Na prvni 3 mesice budes rada, kdyz ti nekdo pomuze a v breznu se vratis a pujde to vse lip a pristi zimu s vetsim ditetem to uz zvladnes. Ja takhle uz druhe leto stravila u nasich, protoze jsem v tech vedrech odmitla trcet v byte v Praze a rozhodne to muj vztah s muzem nijak neohrozilo.

Já teda nevím ale Týniště není až tak malý. Já osobně bych zůstala tam kde jsem doma a mám rodinu, což bych v tuto chvíli považovala sebe, dítko a jeho otce. To že bude bydlet v přírodě jste si vybrali sami a s tím to se dalo počítat že budete odříznutí,

Obchod nepotrebujes, jednou za tyden stejne spachate vylet do civilizace. K doktorovi se jde jednou za mesic ze zacatku, a pak jeste min, taky se to da spojit s nakupama nebo s navstevou znamych nebo proste s necim.Jake mas podminky? Mate teplou vodu? Jake je vytapeni? elektrina? Plyn? Toto bych resila vic, tyhle kazdodenni veci.No, a co \"socialni kontaky\"? Budou za Tebou jezdit pratele? Nebo Ty za nima? Jak je to pro Tebe dulezite?Najem... nevim. Chlap by asi zustal v domku, a to NENI dobra situace. Na miminko jsou treba rodice, meli byste byt spolu. Pokud by to tam bylo neunosne, a dum je vas, tak by asi bylo lepsi prodat barak, a najit si byt. Ale miminko by melo byt DOMA a ne nekde v najmu. Stejne bys jednou najem musela opustit. A chce se Ti ho zarizovat? A pak ho s miminem odzarizovavat, az se rozhodnes vratit?