co je po zamilování? - diskuze

Já se teda obávám, že po zamilování vzniká reálné riziko zamilování se do někoho jiného, protože to tiché souznění začne nudit nejpozději ve chvíli, kdy se objeví někdo, s kým jde prožít ten vzrušující hormonální koktejl

Já jsem určitě už v našem vztahu vystřízlivěla a sunadala jsem pomyslné růžové brýle. Na život se taky koukám už jiným pohledem. No a co ve stáří, určitě nebudu sedět doma nebo na lavičce. Budu se snažit žít aktivním životem, pokud teda to půjde. Budu se těšit vnoučaty pokud tedy nějaké budou. No a jestli budu ještě s manželem tak bych chtěla sním cestovat. Nevím co bude a teď to neřeším. Naučila jsem se řešit vše až to přijde.

nevim,u nas uz asi nejde o zamilovanost,ale takovej ten krasnej klid a pohoda v dusi,to jak vis,ze nekdo je vecer s tebou,ze mas komu co rici,koho pohladit,i s kym mlcet a jen si uzivat to ze jste spolu...neda se to presne popsat..aleproste jde o celkovou vyrovnanost a klidek ...a je to oboustranne,a stari bude domaklidek,deti v cudu, 3x denne prochazky s pejskem...vylet jen takkamnas napadne a proste asi zase pohoda

těžko říct, já žiju, řekněme to kulantně-v dost nevyrovnaném vztahu....ale stáří v pěkném vztahu si představit umím, je to spíš zvyk, souznění, ticho, které neotravuje a neruší, už tam není erotický náboj, žárlivost a strach z opuštění...je to takový ten obrázek, jak děda s babčou sedí vedle sebe na lavičce, koukají na štěbetající ptáčky, mlčí a jen se usmívají v tichém souznění...už vědí, co od toho druhého čekat, naučili se tolerovat partnerovy chyby, nepotřebují ho předělávat, jsou rádi, že spolu prožili plno hezkého, i že překonali všechny krize...jsou jako jedna mysl, jedno tělo, dokážou uhodnout co si ten druhý myslí, žijou v poklidu a vědí, že se na sebe mohou spolehnout...možná si to představuju blbě, ale tak to vidím-opora, zvyk, předvídavost reakcí, klid, radost z každého nového rána...