Vzdor, agresivní chování, odmítání jídla, sprostá slova u batolete - diskuze

extrémní plačtivost

Dobrý den, už jsem docela zoufalá, tak Vás moc prosím o radu jak se chovat k mé dcerce, která je extrémně plačtivá. Narodila se v 35tt. a už od narození je více fixovaná na mě a jakýkoliv kolektiv nebo větší společnost ji dělají nervózní a plačtivější. Do 9 měsíce ji nesměl nikdo jiný nosit, než já a tatínek. V 13měsíci jejího věku jsem přestala kojit a brzo na to, začala být dost často nemocná. Nevím, jestli to má s kojením spojitost (bojím se, že ano), ale trpí často hnisavou rýmou, kašlem a průjmy. Je velmi snadno podrážditelná a teď opět trpí průjmy a kašel už ji pomalu opouští, ale já už nevím jak dál, co se jejího pláče a vzdorovitosti týče. Už jsem sama hodně vyčerpaná a tak, ikdyž vím, že je to špatně ji dám občas na zadek nebo na ni zařvu - když se vzteká. Rozpláče ji téměř cokoliv! například když ji připravuju jídlo, tak ikdyž má hlad, začne sebou cloumat a mlátit lžičkou kolem sebe a vyhazovat to všude kolem sebe. Musím ji první lžičku rychle dát do pusy, i přes její vzdor - a pak se až uklidní. V polovině jedení nebo jeho závěru začne dělat totéž, tak s krmením přestáváme. POkaždé když ji chci dát na záchod nebo uspat, tak mě začne škrábat a tahat mě za vlasy. Nejradši by se jenom nosila a byla u mě. V noci se často budí a když už pláče hodně, tak ji uspím mlékem (Hipp), které ji dávám také před spaním. Byli jsme samozřejmě také u doktorky, ale ta říkala, že poslech na hrudníku je dobrý a stolice byla po laboratorním vyšetření také v pořádku. Nevím, jestli ji nemůže dráždit nějaké jídlo, jestli nemá bolesti bříška, nebo zubů...Nejhorší je, že už nemám moc sílu s jejími emocemi bojovat, tak se na Vás obracím, protože nechci nic zanedbat a hlavně potřebuji vědět, jak k ní přistupovat, aby se cítila lépe!
Moc Vám děkuji za jakoukoliv radu!
S pozdravem,

Michaela Matějková

tříletý syn nechce jíst

Dobrý den, už si nevím rady se synem, proto jsem se rozhodla sem napsat. syn měl nedávno 3 roky, a odmítá mi veškeré jídlo. má rád jen svých pár oblíbených jídel a to:pohankovou kaši, kterou by jedl klidně 5xdenně, vývar s nudlemi, mléčné výrobky typu termix, a brumíka. a to je tak asi všechno. z toho nám žije. nechce vůbec nic vyzkoušet. raději vydrží i den nejíst jen aby nemusel něco jiného, pro nás zcela normálního, ochutnat.
zkouším všechno možné, podávat mu jídlo s hračkama, pohádkama, ... i když jdu na něj tvrdě tak to nemá žádný výsledek, poradíte mi??? jsem z toho zoufalá, syn začal od září chodit do MŠ a tam si s ním taky neví rady.

moje zkušenost

Když nás začne náš dvouletý mazlíček mlátit, řeknu mu, že se to nedělá a jdeme udělat Aničce malá, to je sestřička. Když praští hračkou o zem, seberu ji, pofoukám hračce bolístku a pochovám, dám hračce pusinku. Děláme to tak již tři měsíce a zprvu se zdálo, že to nemá efekt. Nyní pozoruji, že malý hračku pohladí, dá ji pusinku, sestřičce jde udělat malá a tak podobně... Když jsem jej praštila přes ručičku, tak mlácení používal víc a víc... Tak třeba, když vytrváme s pusinkami, bude to mít efekt.

Vztekání má malý nejraději v obchodě a to začne už hned u vstupu, není výjimkou, že leží na podlaze a kope kolem sebe. Ty pohledy kolemjdoucích si umíte představit. Na to zabere jen jediné, uklidit se do ústraní, nejlépe do auta, počkám, až se vyvzteká - v autě ho to moc nebaví, když nemá diváky. Přestane a jdeme opět do obchodu, to už většinou vydrží, ale stejně je to jen vzít chleba a jít...

Doufala jsem,že paní psycholožka lépe poradí a vysvětlí situaci-proč se tomu tak děje a jak se nejlépe zachovat.Když byl náš syn v batolecím věku tak taky vyváděl a my už byli bezradní.Když si něco usmyslel a nedostal to nebo jsme mu něco nedovolili,ztropil takový hysterický řev,že kdybychom bydleli v paneláku tak na nás určitě sousedi pošlou sociálku.Zkoušeli jsme všecko-odešli jsme z místnosti(to začal řvát ještě víc a kopat do dveří),vysvětlovali jsme mu to,že např.před obědem nedostane žádné sladkosti.Synek se začal vztekat,dupat...Vydržel takhle vyvádět i půl hodiny v kuse.No hrůza.Syn se uklidnil až asi po té půlhodině.

Právě čtu knihu Jiřiny Prekopové Malý tyran a uvedený hlavní příspěvek mi připadá jako příklad z této knihy. Ještě jsem ji nedočetla, takže víc neporadím, ale přečíst doporučuji. Sama se při čtení někdy děsím, že náš 21měsíční klučina vykazuje znaky \"tyrana\" a doufám, že v závěru knihy najdu srozumitelný a použitelný návod, co s tím.

My máme podobný problém, ale řešíme to následovně: pokud nadává a ječí tak se sebereme a jdeme s manželem do jiné místnosti se slovy, že s takovým uječeným sprostým klukem nebudeme pohromadě a až se uklidní tak ať přijde. Často ještě chvilku ječí a pak se zklidní sám a přijde, když za námi jde a nadává a křičí tak ho popadnu a odnesu do lužnice a tam ho na chvilku zavřu. Další co nám pomáhá například u jídla je hra na výměnu rolí on je jako maminka a já jsem ten neposlušný kluk co nechce jíst pak alespoň sám vidí jaké to je a přitom formou hry. Přesto to zabírá jen částečně. Našemu synovi jsou tři roky a váží 12 kg. On je ochoten klidně nejíst nic ani to mléko a je mu to jedno do školky už chodí dva měsíce a zatím se jeho slovník a vzteky nezhoršily, ale co není může být...

Vzdor, agrese, nejezení

Dobrý den, máme podobné problémy s dcerou. Jsou jí 2 roky a 3 měsíce, začala nám odmítat vařené jídlo, sní maximálně vývar se zeleninou. Nejraději by jedla jen banány a sladkosti. Je hyperaktivní, tak chvilku neposedí a u ničeho nevydrží. Nechce jíst pravidelně. Prvně jsem jí dávala i 4 různá jídla naráz, aby si mohla vybrat, aby alespoň něco jedla, ale obvykle nechtěla ani jedno. Teď už to nedělám, ať sní to, co dostane, nebo bude hlady. Ale pořád se snažím ji během dne nabízet alespoň sýr nebo ovoce atd., protože si sama o jídlo neřekne. Ale podle plínek se zdá, že příjem má asi dostatečný. Váží 12kg a měří 92cm.

Často se vzteká, a to i venku, a když není po jejím, tak je ke mě agresivní. Bije a kope mě, až mám nohy samé modřiny. Začala 2x týdně chodit na 2 hodiny do školky, aby si zvykala být beze mě. Manžel je doma jen o víkendech a já se bez ní nemůžu nikam hnout. Když ji dovedu do školky, začne se vztekat už při vstupu do budovy. Po nástupu do školky začala bít děti na kroužkách, ale to ji naštěstí po dvou týdnech přešlo a už bije jenom mě.

Domluvy a zákazy nepomáhají. Snažím se ji netrestat fyzicky. I když mi občas ruka ujede a plesknu ji přes plínku. To se jen podívá a začne nadávat, jakože co jsem si to dovolila.

Abych ji zklidnila doma, když se vzteká příliš, snažím se ji potrestat tím, že ji zavřu do jiné místnosti. Ale poslední dobou přestává pomáhat i to. Občas už jsem z ní opravdu zoufalá.