Mtina a porod andílka ve 22. týdnu - diskuze

přeji ti už jen to dobré..
Vím čím sis prošla, já jsem sice nezažila nic tak smutného jako ty,, ale rodila jsem ve 25+4 tt, a měla jsem strach jestli ro maličká zvládne. Nakonec to zvládla . ted ji je 7 let a krom lehké epilepsie a hyperaktivitě je naprosto v pořádku.

Ahojky,přečetla jsem si tvůj příběh a je to moc smutné a je mi to líto.Přeji at už je vše vpořádku.

Martince

milá Martinko, už podruhé čtu tvůj příběh a hledala jsem zde odkaz a nenašla , myslela jsem , že jak jsme si tenkrát psali, že jsem zde přispívala.Nějak jsem na tebe myslela jak se máš a tak se koukla na tvé stránky. Tak jsem si tady zase poplakala. Moc moc moc ti přeji,aby Vám to nyní vyšlo a miminko bylo zdravé a byli jste šťastni. Já jdu 11.5 na ten druhý screening tak mám trošku strach. všichni tu píší, jak je to do 24 tt riskantní atd. A tchýně a švagrová mě teď zase strašili, že mám malý pupík, ale přitom mám 3,5kg nahoře tak ještě že mimikope. Budu se modlit,aby bylo vše v pořádku a to samé přeju i vám. Tak se opatruj papá

Přeji vám hodně sil a držím pěstičky pro zdárný průběh všechno dalšího....

Ahoj Marti, tvůj příběh jsem sledovala a prožívala s tebou již v diskuzi. Ani nyní se slzám neubráním. Tu bolest si ani neumím představit. S manželem jste to zvládli statečně a je určitě super mít někoho takového vedle sebe.
Věřím, že z tebe bude již brzo těhulka a pyšná maminka zdravého miminka a z obou skvělí rodiče Pá M

tak to mi trochu uniklo....přeju ti hodně zdraví a síly pro nové snažilkování... Zvládli jste to,protože se milujete a věřím, že příště už to vyjde....Je mi to opravdu líto,sama bych to nesla asi ohodně hůř než ty jsi statečná

Porozumění a upřímnou soustrast

Ráda bych Vám i rodině vyjádřila upřímnou soustrast a pochopení.
Když říkám pochopení, myslím to doslovně. I po tolika letech je pto mě stále obtížné číst takový článek, neboť příběh je až na několik drobností dost obdobný mé vlastní zkušenosti. I já se těšila na miminko a nedopadlo to dobře. Také došlo ze zdravotních důvodů k indikovanému porodu/potratu ve 22. týdnu. Bohužel jsem se nesetkala s takovým pochopením personálu a bývalý manžel mi nebyl oporou. Pohlaví mi ani na mé výslovné přání nesdělili, prý se s tím v budoucnu lépe vyrovnám. Po několika dnech bolestí jsem prosila o epidurál, který v té době byl již dostupný (před 12 lety). Opět mi odpověděli, že jsem mladá, tak něco vydržím. I přes avízované mládí (tehdy 22 let) jsem po několika dením martiriu s marným vyvoláváním a neotevíráním se začala mít problémy s tlakem a kolapsovými stavy. Zbytek porodu/potratu jsem proležela na sále s kyslíkovou maskou a pocitem prázdna... Bylo těžké se smířit s nastalou situací a dotazy ostatních. Zvažovala jsem i konzultace psychologa, které nakonec nebyly potřeba. Veškerou pozornost jsem upřela na novou práci a nový začátek (po rozvodu). Nevím, kde se geneticky či jinde stala chyba, nicméně přeji autorce hodně sil a víry, že vše dobře dopadne. Dnes mám s novým manželem vysněnou 2,5 letou zdravou holčičku a příští rok na jaře očekáváme další přírůstek. Dnes jsme absolvovali další ultrazvuk a genetické vyšetření. Věříme, že vše dobře dopadne.

Marti, je mi to opravdu moc líto...Takovou bolest si nikdo, kdo to neprožil, neumí představit. Přeji tobě i manželovi, aby se vám brzy narodil zdravý andílek a vy jste byli zase šťastní. Moc si to oba zasloužíte.Drž se!

přeji už jen to dobré

šílená skutečnost,držím palce at to podruhé vyjde bez komplikací a moc tě obdivuju jak jsi statečná a silná,a jak jsi to vše zvládla.Přeju hodně štěstíčka do budoucna a brzy dobré zprávy
Drž se

Velmi smutné...

Po přečtení jsem z toho úplně hotová,už dlouho jsem nebyla tak smutná jako ted
Moc mě to mrzí a cítím s Tebou
Přeju vám,at se brzy zadaří a dočkáte se zdravého miminka

Ahojky. Tvůj příběh mě dost vzal. Jsem ve stejném týdnu jako ty a vůbec si neumím představit kdyby se to stalo mě. Mám totiž mimíska přímo vymodlené,protože jsem 8 let nemohla přijít do jiného stavu.
Ted tu sedím a po tváři se mi hrnou slzy a je mi z toho hodně smutně..Musí to být asi hodně složitý,ale z toho co jsi psala o manželovy tak je tvojí velkou oporou a to se v dnešní době nevidí. Musí to být opravdu skvělý chlap.
jste oba silný a uvidíš,že ztřejší kontrola dopadne v pořádku a za pár měsíců zas budeš mít mimíska v bříšku a těšit se z něj.Moc vám to přeji a držím palečky a hodně štěstíčka.Moc ho potřebujete.