čeho jste se musely vzdát? - diskuze

Nevzdala jsem se ničeho,občas něco poupravila (četnost,náročnost..)Naučila jsem se plánovat věci tak aby to šlo s dětmi,nebo tak aby je mohl pohlídat tatínek,sportuju,dokonce jezdím na kole častěji než před dětmi,občas si jdu zatancovat,čtu (po nocích),jezdíme na výlety (kam nedoputujem s kočárem,doputujem ve vaku)Potkáváme se s kamarádkama,díky dětem jich máme spoustu nových.Zvládám zkrášlování (kosmetika,nehtíky,kadeřník..)chybí mi asi jen pracovní povinnosti...ale to zase příjde

vubec niceho..pokud nepocitam lenoseni o vikendech a flakani se kde se nam chtelo...

Určitě je spousta věcí, které jsme dříve dělali a teď na ně není čas nebo nejsou možnosti, ale neberu to tak, že bych se jich definitivně vzdala... spíš jen čekáme, až zase bude příležitost - třeba chození do kina. Dřív jsme i dost chodili do hospůdky pokecat...ale to mi vůbec nechybí, s lidmi se teď prostě scházíme jinde a když někdy do té hospody jdeme, tak je mi tam spíš nepříjemně (hluk, zakouřeno...). Jinak na čas jsem se vzdala tancování - chodím na břišní tance, ale díky manželovi jsem se brzy k tančení vrátila. Na druhou stranu se můj život moc obohatil - poznala jsem spoustu nových lidí, začala dělat spoustu nových činností (cvičení a plavání s Kubíčkem)... a jsou to všechno věci, které mě taky baví.Jediné, co mi moc chybí, tak je četba... občas si vlezu s knížkou do vany, ale je fakt výjimečně a spíš čtu nějakou odbornou literaturu na téma děti :DD.

Kvůli stěhování za manželem: kamarádky, kafíčkování s nimi, společné nákupy..Kvůli mateřství: kafíčkování s novými kamarádkami (teď už jen tak 4x do roka), nakupování oblečení (nemůžu s malou do kabinky), zajet si kdykoliv kamkoliv (teď už jen plánovaně), aerobik (manža jezdí z práce pozdě a tchánovci pravidelně hlídat nemůžou)...Ale na druhou stranu mám na mateřské spoustu výhod, to znáte všechny - nemusíme žádat o dovolenou, když dítko dovolí tak si někdy zdřímnout, skoro kdykoliv si jít něco uvařit atd.

Ja som sa musela úplne vzdať svojej práceach jo...Robila som vo filmovej produkci a to sa s rodinou nedá robiť,ale nemohla som urobiť lepšie rozhodnutieNa prácu veľmi často myslím,ale kontakty mi ostali a komunikácia s ľudmi z biznisu tak isto.Možno napíšem knihu a stane sa z toho film

Je toho hodně, co se v mém životě změnilo. Začalo to tím, že jsem se přestěhovala manželem, 100 km od rodičů a všech přátel. Když jsem otěhotněla, tak jsem musela přestat pracovat (právě ve chvíli, kdy se mi rýsovalo, že budu dělat přesně to, co jsem chtěla). Později jsem musela přerušit i školu, protože jsem nechtěla dělat zkoušky v 9. měsíci. Byla jsem zvyklá být mezi lidmi a najednou jen sama doma a ještě k tomu bez rodiny. No a dál jsou to koncerty, festivaly, hospůdka, čundry, cestování, sport. To všechno už nejde dělat tak jako před tím. Měla jsem ráda i domácí práce, batiku, patchwork a jiné, ale na nic mi nezbývá čas. Ale je to asi u všech podobné.Osobně mi nejvíc chybí ta rodina. Není nikdo, kdo by mi malého pohlídal, takže jsem na to od narození úplně sama. To je asi nejhorší.

jé, je bolevé téma. Já se manželstvím vzdala svého pocitu bezpapírové svobody. Ovšem s našimi zákony je to jednou tak, později jinak. Tedy nelituji, že jsem se vdala. Ba co naopak, udělala jsem šťastného Reddyho, který po rodině (i na papíře) snil, pro něj má manželství jiný význam, než mělo pro mne. A kvůli mateřství jsem se dobrovolně vzdala skoro všeho, tedy alespoň po dobu, kdy mne malý potřebuje neustále u sebe. Vzdala jsem se už v těhu cvičení (fitka), neb bych tím maličkému ještě v bříšku ublížila. Vzdala jsem se milované kávičky, nočního trajdání venku, čtení, malování, focení aktů, masírování a vzdala jsem se práce, která mi neuvěřitelně chybí. Chybí mi lidi, pracovní stres, výkon a výsledky. Nedávno se mne Reddyho kolega, náš fajn kamarád Jeremy zeptal, co že dělám celý den? Přebaluji, kojím a dělám na malého cukrbliky, cvičím s ním. A prý co dál? Dál, jak dál, co dál??? Copak den je neomezený? Copak mám čas na něco jiného?!!! Bože holky, já se tak těším, až bude malý sedět nebo capkat a chvíli si s hračkami vystačí sám a já s sebou budu moct plácnout na podlahu a zacvičit si, nebo vzít malého na procházku i tam, kam se s kočárkem jen těžko dostanu a nebudu ho muset vláčet v náručí... Potřebuji si zajít do fitka a zničit se (ten dokonalý pocit mi strašlivě chybí)... Vlastně se mi otočil život. Mám ještě chvíli na utřídění myšlenek a plánů a začít makat na nové kariéře, abychom se uživili a já v práci netrávila celé dny.Jsem šťastná, že máme maličkého, ale chybí mi to \"moje\". S maličkým si tvořím vlastní \"moje\".

uf ufje otazka - polovina je kvuli diteti, polovina kvuli muzi (?)Ja musim vazne rict,ze tak nejak vseho:Z prahy do americkeho malomesta,takze se citim jak janasmile.Chybi mi koncerty, s manzelem jsme (byli?) filmovy maniaci, takze kino,radi jsem zasli do hospudky na pivo s lidma - nebyli jsme roky. No byla jsem clovek co byl furt nekde - takze hospudky, kina,divadla, vystav,a predevsim vecernich venkovnich koncertu( festivalu)+ nejaky to zatancovani v rockovym klubu.Nejvic chybi asi - rodice,rodina, a hlavne kamaradky a kamaradi.A hlavne prace - mela jsem svou malou reklamku,delala grafiku, napisy na auta - mela jsem uz spoustu kontaktu - vse se prave rozjizdelo.Pozdeji jsem pomahala pri priprave vystav - sjezdila nekdy celou republiku.Prace sice neni asi konicek,ale me to chybi nejvic.Take moznost,zajet nekdy na nejake to foceni neb filmovani jako krov - to me bavilo - tady? HAHAI s domacimi konicky to neni velka akce,ale snazim se si udrzet hrani na kytaru a ted chci zase zacit kreslit a malovat,ale fakt nevim kdy.Na cteni nezbyva cas uz vubec

No pár kamarádek, ale našli se nové s dětmi,koně,zaměstnání,zábava s kamarády večer,kino,výlety.