Byt - diskuze

já myslím, že je to o penězích - když rodiče mají, myslím, že by měli pomoct. s bydlením to přeci není vůbec lehký. neříkám, že koupit barák, ale určitě přispět. mám třeba kamarádku, co má hooodně bohatýho taťku. ten jí koupil byt 1+1, ikdyž by jí mohl koupit něco lepšího nebo většího. neudělal to, protože už prý je už rozmazlená ažaž a že toto jí musí do života od něj stačit..a tak nějak si myslím, že by to mělo být. ne všechno a hned, ale přispět, pokud má peníze. jako třeba trošku divná mi přijde \"tchyně\", půjčila mojemu nějaký peníze na koupi bytu. splácí jí měsíčně skoro tolik, co bance za hypotéku, takže to vlastně ani není moc výhodný ona má na účtu peněz vážně moc, hodně cestuje a k důchodu si dobře přivydělává, chlap se odstěhoval, když mu bylo 18(tedy před 20lety, narozdíl od jeho bráchy, který se od ní nechal opečovávat do 35) a živil se úplně sám při vysoké škole..to si bez nějaké zášti vůči ní myslím, že mu nějaký prachy dát mohla.

Já i kdybych měla ty miliony tak jim byt nekoupím, v žádném případě. Nejde o to že bych byla takový skrblík, ale ať se snaží, ať pochopí co to znamená si peníze vydělat. A pokud na to mít nebudou, můžou pořád bydlet s námi. Jasný, pomůžu se zálohou nebo třeba nějak do začátku splatit. Ale jinak bych dětem byt nekoupila

Kdyby měl můj táta zajistit bydlení všem nám šesti dětem,asi ani milion by mu na to nestačil. Jasně že bych to brala,ale vím že je to nereálné, pak je tu moje máma,která je výdělečně sama na svého muže a dospívající dítě, domácnost s půjčky atd.Tchýně ta když má, tak pomáhá,to je fajn, ráda bych svým dětem zajistila,ale hypošku doplatím až mi bude 63...to asi budou mít děti svoje rodiny :-)

Petr byt dostal. Rodiče v něm bydleli a Petr s bráchou bydleli v rodinném domě společně s babičkou o kterou pečovali. Pak si brácha našel přitelkyni, tu si tam nastěhoval, Petr šel do toho paneláku k rodičům. Brácha se oženil a šli bydlet do baráku jeho ženy, Rodiče šli na ten barák k babičce a Petrovi předali ten družstevní byt. To byl duben a já jsem se tam koncem června stěhovala k němu. Doslova s igelitkou. V té době už jsme spolu byli skoro 4 roky a věděli jsme, že se jednou vezmem.

Naši mi spořili stavebko a i teď vypomůžou. My spoříme stavebko a pokud to půjde, založíme jak holky, tak moje rodiče na stáří.U nás je to, kdo může, pomůže. Pomáhat si v rodině je radost a ne povinnost.

Já si taky nemyslím, že by to byla povinnost rodičů. Pokud budeme moct, tak určitě rádi finančně vypomůžeme, ale musí se taky dětičky snažit sami. Už jen proto, aby poznali, že každá sranda něco stojí.

Podle mě to není povinnost, ale když je možnost tak proč ne. I když mě se to osobně moc nelíbí, zastávám názor ať se děti postarají samy o sebe, a koupí si k bydlení co chtějí a jim vyhovuje (jasně, že pokud budu finančně moct tak pomůžu). Syn má necelé čtyři, časem chceme buď stavět, nebo koupit něco jiného, a zatím nás s manželem nenapadlo, že bychom ten byt si nechali a pronajímali (i když už někteří se nás na to ptali a divili se, že to tak neuděláme). Spíš s ním kalkulejem tak, jako že zaplácnem tím část úvěru nebo hypotéky...

Pokud na to někdo má, tak jo. Já na to nemám a nikdy mít nebudu. Celý život budeme splácet náš domek. Budu se snažit jim dát dobré základy, vzdělání, ale takto finančně je určitě nezajistím.

pokud to vyjde,chci mit v zaloze malej bytecek prave pro ne..at muzou odejit a neprudit me..a starat se o sebe...a nejsou vazani hned pujckama...a kdyz budou potrebovat vetsi ,tak at se staraji uz sami...a kdyz budou sami,tak 1+1 utahnou...a maji povinnosti hned od zacatku,kdyz to nevyjde,tak maji holt smulu..

Já jsem se musela postarat sama,rodiče mi nepomohli.Já ale holkám pomůžu,pokud budu moct.Myslím finančně.

To by mě zajímalo, kde na to ti rodiče mají z normálních platů brát. Očekává se od nich, že se postarají o své rodiče a že se postarají o své děti. My máme tedy vše za svý a na to, abych dětem koupila byt momentálně nemám a zřejmě asi ani mít nebudu, když máme ještě několik let platit hypotéku.

Záleží na dvou věcech: finanční situaci rodičů a na inteligenci a vyspělosti dítěte. Pokud budu mít miliony a uvidím, že si dítě ničeho neváží, počítá dopředu s tím, že za něj vše zařídím a nic mu nikdy není dobré, budu postupovat jinak, než když budu vědět, že umí hospodařit a mnou vloženou investici neznehodnotí, ale bude dál rozšiřovat.