Byt - diskuze

já myslím, že je to o penězích - když rodiče mají, myslím, že by měli pomoct. s bydlením to přeci není vůbec lehký. neříkám, že koupit barák, ale určitě přispět. mám třeba kamarádku, co má hooodně bohatýho taťku. ten jí koupil byt 1+1, ikdyž by jí mohl koupit něco lepšího nebo většího. neudělal to, protože už prý je už rozmazlená ažaž a že toto jí musí do života od něj stačit..a tak nějak si myslím, že by to mělo být. ne všechno a hned, ale přispět, pokud má peníze. jako třeba trošku divná mi přijde \"tchyně\", půjčila mojemu nějaký peníze na koupi bytu. splácí jí měsíčně skoro tolik, co bance za hypotéku, takže to vlastně ani není moc výhodný ona má na účtu peněz vážně moc, hodně cestuje a k důchodu si dobře přivydělává, chlap se odstěhoval, když mu bylo 18(tedy před 20lety, narozdíl od jeho bráchy, který se od ní nechal opečovávat do 35) a živil se úplně sám při vysoké škole..to si bez nějaké zášti vůči ní myslím, že mu nějaký prachy dát mohla.

Já i kdybych měla ty miliony tak jim byt nekoupím, v žádném případě. Nejde o to že bych byla takový skrblík, ale ať se snaží, ať pochopí co to znamená si peníze vydělat. A pokud na to mít nebudou, můžou pořád bydlet s námi. Jasný, pomůžu se zálohou nebo třeba nějak do začátku splatit. Ale jinak bych dětem byt nekoupila

Kdyby měl můj táta zajistit bydlení všem nám šesti dětem,asi ani milion by mu na to nestačil. Jasně že bych to brala,ale vím že je to nereálné, pak je tu moje máma,která je výdělečně sama na svého muže a dospívající dítě, domácnost s půjčky atd.Tchýně ta když má, tak pomáhá,to je fajn, ráda bych svým dětem zajistila,ale hypošku doplatím až mi bude 63...to asi budou mít děti svoje rodiny :-)

Petr byt dostal. Rodiče v něm bydleli a Petr s bráchou bydleli v rodinném domě společně s babičkou o kterou pečovali. Pak si brácha našel přitelkyni, tu si tam nastěhoval, Petr šel do toho paneláku k rodičům. Brácha se oženil a šli bydlet do baráku jeho ženy, Rodiče šli na ten barák k babičce a Petrovi předali ten družstevní byt. To byl duben a já jsem se tam koncem června stěhovala k němu. Doslova s igelitkou. V té době už jsme spolu byli skoro 4 roky a věděli jsme, že se jednou vezmem.

Naši mi spořili stavebko a i teď vypomůžou. My spoříme stavebko a pokud to půjde, založíme jak holky, tak moje rodiče na stáří.U nás je to, kdo může, pomůže. Pomáhat si v rodině je radost a ne povinnost.

Já si taky nemyslím, že by to byla povinnost rodičů. Pokud budeme moct, tak určitě rádi finančně vypomůžeme, ale musí se taky dětičky snažit sami. Už jen proto, aby poznali, že každá sranda něco stojí.

Podle mě to není povinnost, ale když je možnost tak proč ne. I když mě se to osobně moc nelíbí, zastávám názor ať se děti postarají samy o sebe, a koupí si k bydlení co chtějí a jim vyhovuje (jasně, že pokud budu finančně moct tak pomůžu). Syn má necelé čtyři, časem chceme buď stavět, nebo koupit něco jiného, a zatím nás s manželem nenapadlo, že bychom ten byt si nechali a pronajímali (i když už někteří se nás na to ptali a divili se, že to tak neuděláme). Spíš s ním kalkulejem tak, jako že zaplácnem tím část úvěru nebo hypotéky...

Pokud na to někdo má, tak jo. Já na to nemám a nikdy mít nebudu. Celý život budeme splácet náš domek. Budu se snažit jim dát dobré základy, vzdělání, ale takto finančně je určitě nezajistím.

pokud to vyjde,chci mit v zaloze malej bytecek prave pro ne..at muzou odejit a neprudit me..a starat se o sebe...a nejsou vazani hned pujckama...a kdyz budou potrebovat vetsi ,tak at se staraji uz sami...a kdyz budou sami,tak 1+1 utahnou...a maji povinnosti hned od zacatku,kdyz to nevyjde,tak maji holt smulu..

Já jsem se musela postarat sama,rodiče mi nepomohli.Já ale holkám pomůžu,pokud budu moct.Myslím finančně.

To by mě zajímalo, kde na to ti rodiče mají z normálních platů brát. Očekává se od nich, že se postarají o své rodiče a že se postarají o své děti. My máme tedy vše za svý a na to, abych dětem koupila byt momentálně nemám a zřejmě asi ani mít nebudu, když máme ještě několik let platit hypotéku.

Záleží na dvou věcech: finanční situaci rodičů a na inteligenci a vyspělosti dítěte. Pokud budu mít miliony a uvidím, že si dítě ničeho neváží, počítá dopředu s tím, že za něj vše zařídím a nic mu nikdy není dobré, budu postupovat jinak, než když budu vědět, že umí hospodařit a mnou vloženou investici neznehodnotí, ale bude dál rozšiřovat.

já od našich dostala jednorázově 12 000 ze zrušeného pojištění, na stavebko mi mamka občas něco pošle až teď. Nejsou milionáři a my nemáme vlastní byt a asi ho mít jen tak nebudem. Ráda bych dětem v budoucnosti nějak pomohla s bydlením, zařizováním, ale taky nebudem asi bohatí, takže jim pomůžu, co budu moct, ale byt jim rozhodně jen tak nekoupím.

Tak já si rozhodně nemyslím, že je to povinnost rodičů zajistit dětem bydlení, ale pokud na to rodiče mají a chtějí, tak nevidím důvod proč by dětem bydlení zajistit nemohli. Můj názor na toto se nejspíše odvíjí od toho, že mi naši právě kupují byt a rozhodně nemůžu říct, že bych si toho nevážila nebo nedejbože neznala hodnotu peněz, jen jsem se dostala do situace, kdy na vlastní bydlení nemám, všechny peníze jsem dala do zařizování bytu s mým ex a nyní bych musela od podnájmu, což si naši nepřejou, abych cpala peníze, které potřebuji pro malou cizímu člověku Budu jim za tuhle pomoc vděčná do konce života, navíc jsme se domluvili, že až budu chodit do práce, případně si najdu nějakého přítele, tak samozřejmě hypotéku přeberu já. Rozhodně mi naši nestojí za prdelí, ale když můžou tak pomůžou, ale možná je to taky tím, že oni každou korunu šetřit nemusí, slušně vydělávají...Ke svým dětem se budu chovat asi tak jako moji rodiče a celkově má rodina ke mě, všichni nám do začátku moc pomohli, ale nejenom mě, všichni v naší rodině si pomáhají jak mohou a ne jenom finančně. Toho si moc vážím, jelikož ne všude je to takové

No mě by se líbilo toníkovi nechat byt. Já bych teoreticky mohla mít byt po mamce až mi bude tak 60 cělý život nechala na tom bytu aby byl krásný, pro mě atd. na tom nechala i mé dětství...celý život jsem sloužila bytu. já ho budu mít na důchod. Pokud ten hrozný dům nespadne...Takže dle mého je to blbost. jestli jednou po mě toník zdědí byt budu moc ráda, ale žít pro to nebudu.

Souhlasím s Angie.Myslím si,že není moc správné,aby děti přišly jen tak k hotovému.Navíc my bychom na ten byt šetřili asi celý životNeříkám,že bych svému dítěti finančně nepomohla,pokud by to potřebovalo,ale byt je opravdu moc.Co bychom z toho života měli,kdybychom pořád jen škudlili?

já beru,když rodiče pomůžou třeba stavebním spořením, ale dát celý byt... mě přijde,že ti, co takhle dostanou byt od rodičů,tak si toho vůbec neváží a neznají zkutečnou hodnotu peněz a neváží si prostě toho co mají. Davidovo kamarád dostla byt od mámy,ta mu dala i peníze na rekonstrukci a on se pak chlubil co vše si do bytu pořídil a že má to a tamto a jak to bylo drahý a přitom to bylo za peníze rodičů a neměl na tom žádnou zásluhu

To tak. Jen ať se snaží sami, dětičky moje stávající i budoucí. Nebudu jim stát za prdelí. Jakmile začne vydělávat, tak nazdar bazar. Přesně jak Vaška rodiče, pořád jim na všechno půjčovali, všechno platili a výsledek, jejich dcera ve 30 neumí hospodařit s penězi. Vašek má naštěstí mě