Averze neprávem... - diskuze

Mám docela normální tchýni, má mě ráda, chce mi pořád s něčím pomáhat, pokaždé když sem jede na návštěvu, tak přiveze buchtu, nějaké jednohubky a oběd, abych se nemusela dřít s pohoštěním (sice si pak připadám jak debil, ale budiž, mám to bez práce ), dává nám peníze (a pokaždé mám zakázáno odmítnout). No prostě asi sen skoro každé ženské. Jenže ona asi chce, abych ji měla ráda jako vlastní mamku a snaží se občas až přehnaně ten náš vztah do té roviny tlačit. Mě jí je potom líto, že prostě já k ní takovou lásku nechovám, jako ke svojí mamce... Tchýně chce, abych jí volala, když budu něco potřebovat, chce, abych ji informovala o zdravotním stavu malé a o tom, jak roste atd. Píše mi smsky k jejímu (Ády) svátku. To všechno je moc hezké a já si vážím jejího zájmu o mě a o malou, ale prostě nedokážu se k ní chovat tak, jak ona by si asi přála. Já prostě nevím, co si s ní po telefonu mám povídat, nevím, kdy bych jí měla volat o radu, protože se vždycky radši poradím s mamkou. No a z toho vzniká pomalu ta moje averze na ni. Ona se tak snaží, až je mi to v podstatě nepříjemné. Vím, že to dělá z dobré vůle, ale jak jí mám říct, ať trochu brzdí? Mamce bych řekla, ale jí nechci ublížit, aby se nezatvrdla a neřekla si, že jsem nevděčná...