Proč všichni rodiče chtějí své děti dát na gymply a VŠ?

Moje oblíbené téma. Dlouho leželo nezpracováno ve složce témata. Až včera to přišlo. Jeho aktuálnost. Čelila jsem dvěma takřka protichůdným tendencím rodičům. Jedna maminka chtěla dítě ušetřit přílišnému tlaku, a i přesto, že se dostalo na prestižní gymnázium, poslat na méně náročný. Druhý případ se týká hudebně nadaného dítěte, které mně nikdy nepřišlo jako studijní typ, a zřejmě skončí na gymnáziu. Oběma přístupům rozumím. Ale nevím, jestli jim to děti odpustí. Resp. v tom prvním ano, protože rozumná maminka naznala, že bude skutečně nejlepší se o tom pobavit s dítětem. Druhou situaci podrobně neznám, tak nemohu v podstatě soudit, ale důležité je, že jejich souběh byl pro mě inspirací ke psaní.

Čtyřnásobný nárůst vysokoškoláků za posledních téměř 30 let

Schválně se podívejte, jak vypadá strmý nárůst studentů vysokých škol od revoluce do roku 2010. Právě v těchto 20 letech vzrostl 4x. Znamená to, že je inteligentních lidí o tolik více? Ani náhodou. Pouze klesají nároky. Před Listopadem odpovídalo procento vysokoškoláků skutečnému rozložení intelektu v populaci. Nepočítám s výjimkami, kdy inteligentní lidi nemohli studovat VŠ z politických důvodů. 100 000 vysokoškoláků při průměrném počtu pěti ročníků na VŠ odpovídá zhruba 20 000 studentů na každý ročník, což je 20 % populace. Ano, přesně toto procento na VŠ skutečně intelektuálně má.

Proč je tedy dnes na VŠ tolikrát více lidí?

Asi jsme bohatý stát, který na to má držet lidi, kteří na to nemají 1-8 let – nevím, jak to kdo dlouho studuje – na vysoké škole se všemi možnými benefity, které do 26 let máme. Asi jsme bohatý stát nechat se realizovat lidi na pedagogických pozicích nejrůznějších „potřebných“ oborů. 

Teď vážně. I mě by zajímalo, proč necháme děti lenivět v průměru 6 let někde, kde ví,  že jsou, aniž by obor v budoucnu dělali. Nemohu nevzpomenout jedné adeptky na pozici administrativních prací u nás po VŠ geologického zaměření: „Já na tu školu šla proto, že tam ten rok bylo volno. Ale už od prváku jsem věděla, že to nechci dělat.“ Na otázku, proč se hlásí k nám, mně naprosto bezelstně odpověděla: „Abych získala zkušenosti, protože všude je chtějí.“ Tak takové slečně jsme se my ostatní skládali na 6letou zahálku včetně každoročního tříměsíčního někdy 4měsíčního volna.

Dnešní VŠ by za nás neudělali ani maturitu

Vzpomínám si, že jednou jsem již byla tak zoufalá, že jsem jednu adeptku – studentku filozofické fakulty – učila pracovat s administrací projektů asi 10 hodin. Svou tehdy 14letou dceru jsem tutéž činnost pak následně naučila za 5 minut.

Stejně tak dcera mezi adeptkami dominovala v 16 letech, kdy nám pomáhala s rozesílkami. Poté, co jí to bylo ukázáno a vyzkoušela si to, další den již rozesílku provedla bez kontroly samostatně. Některé slečny z vysoké to nezvládly samostatně téměř ani za 3 měsíce. A to nemluvím o těch, které to raději vzdaly hned na začátku.

Když jsem viděla vysokoškolačky, které v dnešní době pracují s excelem pouze jako s textovým dokumentem, kdy tam např. čísla sčítají manuálně, nevěděla jsem, jestli to není nějaký pokus o vtip.

Jednou, když jsem opět viděla, že přizvaná slečna neodpovídá intelektuálním potřebám pro danou práci – a ty dle mého nejsou vysoké – jsem se tak zamyslela nad svými bývalými spolužáky z gymnázia a musela jsem naznat, že tak tupý u nás ve třídě rozhodně nikdo nebyl.

Jestliže se intelekt lidstva nezvyšuje, skoro se mně zdá, že je to naopak, je logické, že u toho boomu na vysokých školách roku 2010 by dobrých 30 % studentů nezvládlo naši maturitu v roce 1989.

Absolventi humanitních oborů bohužel soft skills neoplývají

Už nevím, od koho tato slova vzešla, ale byla reakcí na dehonestaci humanitních oborů veřejností. Bylo řečeno, tuším, něco ve smyslu, že absolventy humanitních oborů budeme potřebovat čím dál více, protože budou oplývat emoční inteligencí a dalšími soft skills, tolik potřebnými pro komunikaci ve stále více vztahově náročném světě. Jaká je realita? Nevím, jak to vidíte vy, ale absolventi těchto oborů, které jsem kdy poznala, byli většinou natolik radikální se svou jedinou pravdou, že si vůbec nedokážu představit, že oni by byli nositeli pokroku v domluvení se lidstva. Naopak z byznysu okopaní podnikatelé byli schopni komunikovat mnohem lépe, uznat a nechat se obohatit názorem jiných.

Vždyť studentů ubývá, ….ale jakých?

Možná se někteří z vás zaradovali, když viděli za posledních 10 let klesající křivku počtu vysokoškoláků. Ale důvod k radosti to bohužel není. Jednak to odráží populační křivku, čili to za nějakých 8 let zase začne stoupat, ale… Co je ovšem smutnější, tak ty vysoké školy opouštějí převážně ti šikovnější. Kteří začali již v průběhu střední školy, příp. na začátku vysoké podnikat a zjistili, že je ta VŠ nemá co nového naučit, jak rozvinout, že v praxi získají mnohem větší know-how.

Rodiče, proč chcete mít doma neuplatnitelné a demotivované vysokoškoláky?

Chápu, když jde dítě na VŠ, protože se skutečně o obor zajímá, ví, proč tam jde, chce se problematikou zabývat profesně. Ale proč jsou rodiče nadšeni z přijetí a možná i ukončení VŠ, kterou dělá dítě pouze pro formu, pro titul Mgr., to tedy nechápu. Každý člověk je úspěšný pouze v tom, co jej baví a pro co je zapálen. Dokáže díky tomu získat vnitřní motivaci překonávat překážky a jít v oboru dále. Když pošleme dítě se na 6 let motat v něčem, co ví, že je mu k ničemu, naprosto se nám v tom profesním životě ztratí. Rostou tak řady lidí, kteří si těch 8 hodin v zaměstnání pouze odsedí. Pokud tedy takové typy do nějakého zaměstnání budou chtít. Ale státní sektor asi takové stále bere. U toho jsem si vzpomněla na další perličku z pohovorů. Zcela vážně se o místo ucházela slečna z nějakého sociálního odboru městské části. Na dotaz: „Kdy tu práci chcete dělat?“ odpověděla: „V pracovní době.“ „A kde si tam na to najdete čas?“ stále jsem nechápala. Po odpovědi: „Jsem až polovinu času, někdy více nevyužitá,“ mně spadla čelist. Z tohoto pohledu nechápu, proč do té státní správy stále přibírají nové a nové lidi. Že by tam ti stávající měli už tolik vedlejšáků, že to nestíhají? Promiňte, za tento hloupý vtip se omlouvám, protože jsou jistě i ve státní správě ti, kteří patří mezi ty tažné, nikoliv chovné.

Zakázali byste Jágrovi hokej?

Opět si nemohu nevypůjčit můj oblíbený příklad maximalizace talentu do úspěchu, a to Jaromíra Jágra. Dovolili byste si jako rodič jej nepodporovat v hokeji, nebo mu jej zakázat a hnát jej na vysokou školu? Já ne. Ale spousta rodičů ano. Dokonce bych řekla podle počtu nadbytečných vysokoškoláků, že téměř polovina. Taková ta, co nikdy nepracovala pro radost, pro vlastní a celospolečenský smysl, ale protože něco člověk dělat musí. Stejný přístup pěstuje i u dětí. Zkrátka si ten pracovní život někde v teple odsedí.

Pozice, o kterých se nám dnes vůbec nezdá

Netušíte, jaký mám problém vyplnit kolonku povolání. Za lékaře se nepovažuji, jsem OSVČ, ale můj ošetřující lékař tam potřebuje něco, aby byla vidět zdravotní bezpečnost nebo nebezpečnost. Když řeknu, že se věnuji zdravotnickému vzdělávání veřejnosti, je to dlouhé, tak když jsem byla opět na toto tázána u lékaře, po chvíli uvažování se mně podařilo vymyslet: „Popularizátorka medicíny.“ Paní doktorka se zaradovala a se slovy: „To zní dobře,“ mou profesi zaznamenala do dokumentace. 

Nezdá se vám to? Tak si zvykejte. Takových a jim podobných profesí bude přibývat. Už to nebude o dělení na lékaře, faráře, učitele, ale každý si dle svých schopností vytvoří svůj vlastní obor. To bude jen dobře. Protože takový člověk bude profesně šťastný a vyrovnaný. A právě o to by nám u našich dětí mělo jít. Ne o nějaký papír se třemi nebo více písmenky před jménem s tečkou.

Zvýšit karmu článku můžete na: https://janamartincova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=667284

Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Proč všichni rodiče chtějí své děti dát na gymply a VŠ? - diskuze

  • svědectví o tom, jak jsem vyléčil mé fibroid a já jsem teď těhotná
    Děkuji Dr.Ogunze
    Pomohl mi s rychlou léčbou fibroidu a jeho velikost byla 9,8 x 10,7 cm. Pak jsem začal léky užívat pouze jeden měsíc a teď jsem z toho úplně vyléčen. Dokázal jsem to udělat bez jakéhokoli chirurgického zákroku, nyní mohu žít jako každý normální člověk a mohu jíst jakékoliv jídlo dle mého výběru a teď jsem těhotná, takže pokud potřebujete takovou pomoc, kontaktujte jej přes whats-app +2348074122178 nebo mail: (drogunzesolutionhome@gmail.com) nebo (dreboselesolutioncenter@hotmail.com) Jsem šťastný

    a on může vyléčit následující nemoci

    {1} HIV a AIDS
    {2} Diabetes
    {3} epilepsie
    {4} Rakovina krve
    {5} HPV
    {6} ALS
    {7} Hepatitida
    {8} Kouzlo lásky, aby tě získal zpět
    {9} herpes virus
    {10} striže
    {11} bylin na snížení tuku nebo tlustého břicha
    {12} slabá erekce
    a mnohem víc
    annaandrej   | 06.11.2018 00:20:22
    Reagovat | URL příspěvku
  • Moc dekuji za clanek
    Nemohu, nez souhlasit s kazdym slovem  
    Z meho skromneho, vysokoskolsky nevzdelaneho pohledu by jsem jeste doplnila, ze je to castecne vina i zamestnavatelu. Uz v te polovine 90. let, kdy jsem ja studovala na stredni skole se zacinalo rikat, ze maturita je naproste minimum, ze bez maturity uz cloveka nechteji ani na pozici prodavacky. A vetsina studentu touzi po lepsim uplatneni, nez po pozici prodavace/cky.
    Chodila jsem na jednu z nejtezsich strednich skol v te dobe a z 20 studentu, kteri jsme se k maturite vubec dostali (puvodne nas bylo 32), jsem byla jedina, ktera se na vysku nehlasila i kdyz jsem byla v studijnim uspechu nekde uprostred.
    Pozdeji jsem vystridala nekolik zamestnani od laborantky pres prodavacku, sekretarku, delnici, realitni maklerku, matky na plny uvazek a tlumocnici az jsem zakotvila u podnikani. Myslim, ze vsude jsem byla pomerne uspesna a nikde se nemuseli drzet za hlavu, ze zaucuji nejakou pribrzdenou osobu. Nicmene, az na praci sekretarky a tlumocnice to pro mne bylo jako nutne zlo.
    Myslim si, ze by se obory vysokych skol meli reformovat, protoze neposkytuji uplne to, co by clovek do praktickeho a profesniho zivota potreboval. Ac ja jsem zamerena humanitne a technicke a prirodovedni znalosti mam nekdy problem pochopit a osvojit si, presto si myslim, ze tech humanitnich oboru je zbytecne moc, mnohe jsou nicnerikajici a neuplatnitelne a skutecne zadavaji duvod tzv. "vecnim studentum" se flakat.
    Na druhou stranu, tak jako pises, vznikaji povolani, ktere si lide tvori z nedostatku moznosti/nabidek a kde naopak chybi obory, ktere by je neco uplatnitelneho naucili a tak patraji a vzdelavaji se sami..
    plaz   | 03.06.2018 13:49:37
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, paní doktorko, mám dotaz ke své situaci. Na konci roku mi končí smlouva na HPP a na mateřskou mám nástup 11.-25.1. Přes počáteční sliby mi v práci smlouvu nakonec neprodlouží. A já teď řeším, zda jít na dobu do mateřské na neschopenku anebo na ÚP anebo teoreticky by byla možnost nechat se zaměstnat jinde. JENŽE. Vyjde mě finančně lépe nemocenská anebo ÚP? Bude za mě v obou případech placeno zdrav. pojištění? Mám v případě ÚP nárok na podporu? Někde jsem četla, že ano, ale vyplácí se až při pobírání RP. Anebo třetí možnost, kdyby mě někdo zaměstnal, tak se mateřská prý počítá ze základu posledního zaměstanání. Takže pokud bych měla nižší mzdový výměr, asi by se mi to nevyplatilo, že? Pokud vyšší, nezkoumal by to někdo jako účelové? Navíc bych v případě zaměstnání na neurčito měla nárok na případnou druhou, navazující mateřskou, je to tak? Předem mockrát děkuji, na úřadech vůbec nic nevědí, nemám jinou možnost, než se obrátit na vás.

Dobrý den,

státním pojištěncem budete v případě pracovní neschopnosti i v případě evidence na ÚP. Ale z hlediska zdravotního pojištění není nutné to takto řešit, protože v lednu dojde k nástupu na peněžitou pomoc v mateřství, tedy budete státním pojištěncem alespoň po část měsíce (je potřeba to pojišťovně doložit). Sama byste si musela zdravotní pojištění hradit jen v případě, že byste po celý kalendářní měsíc nebyla zaměstnancem, OSVČ ani státním pojištěncem.

O pracovní neschopnosti rozhoduje lékař, záleží tedy, jestli by Vám ji vystavil. Dá se na ni nastoupit nejpozději sedmý den po skončení pracovního poměru, ale pokud už netrvá pracovní poměr, tak v prvních 14 dnech nenáleží žádná náhrada mzdy od zaměstnavatele a stát (OSSZ) vyplácí nemocenskou dávku až od 15. dne trvání pracovní neschopnosti. Na ÚP byste mohla čerpat podporu v nezaměstnanosti, pokud splňujete standardní podmínky nároku, ale je to možné jen do nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. Tedy zvažte, zda se Vám ta administrativa kolem registrace na ÚP vyplatí. Navíc se těhotné v pozdějších týdnech těhotenství setkávají s neochotou úřednic je vůbec zaregistrovat (nicméně do nástupu na PPM to ze zákona lze).

Co se týče nového zaměstnání  v lednu, pak ano, mohlo by to být zkoumáno jako účelové, takové případy se objevují. Existují ale i rozsudky soudů, které se stavějí na stranu těhotné s tím, že má právo kdykoliv nastoupit do zaměstnání a není možné ji z důvodu těhotenství diskriminovat. Zda by někdo řešil Váš konkrétní případ a jak by to dopadlo ale není možné odhadnout. Pokud byste nastoupila do nového zaměstnání s účastí na nemocenském pojištění, počítala by se PPM z tohoto nového zaměstnání, jak píšete. A při trvání zaměstnání byste měla nárok i na PPM na další dítě.

Ing. Lenka Kozlová | Babyonline | dnes, 13:38
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce