Inzerce
Inzerce
Inzerce

Projekt Šance, o. s.          

Pomáháme dětem ulice postavit se na vlastní nohy         

Od roku 1995 se snažíme pomáhat českým „dětem ulice“ a v našem úsilí nepolevujeme, ač byly minulé roky „šílené“…
      
Projekt Šance, to je hlavně smysluplná a účinná pomoc pro ty, co ji potřebují. I když klientům, českým „dětem ulice“, umíme pomoci s oblečením a jídlem, je naší hlavní prioritou stabilizovat je a pomoci jim, aby změnili svůj život, našli si práci, bydlení a mohli si jednou sami vytvořit fungující RODINU.
           
Dům Šance je ojedinělý projekt, protože pomoc pro mladé lidi bez domova ve formě jídla nebo oblečení je u nás jen sekundární problematika – tím nové klienty často zaskočíme, ale v důsledku je povzbudíme ke změnám.

Motto Projektu Šance v jednoduchosti vystihuje naši prioritu: Není umění dát někomu v nouzi najíst, ale naučit ho na jídlo si vydělat.

Marta Kubišová, jedna z patronek Domu Šance: „Připadá mi bohužel normální, že existují mladí lidé, kteří se z různých důvodů ocitnou na periferii lidské společnosti. Připadá mi ovšem stejně normální, že se někdo snaží těmto lidem pomoci. Kéž bychom byli občas citlivější k problémům našeho okolí.“   

A o to se v letošním roce snažíme už 18 let. Naši klienti jsou konkrétní lidé s komplikovanými příběhy. Například Robina přivedla do Domu Šance vloni probační služba a všechno v jeho životě bylo v tu dobu špatně. U nás dostal příležitost uchopit život do svých rukou. László, šéf Projektu Šance, mu k tomu dal permanentní podporu, mnohokrát jej napomínal, upozorňoval na chyby v myšlení i v chování a nenápadně ho vedl k novým návykům. Výsledek? Letos v červnu byl Robin v Domě Šance naposledy – rozloučit se. Od července se totiž stal kmenovým zaměstnancem hotelu Hilton v Praze. Ale to je jen jeden z příběhů, které s klienty prožíváme.      

Pomozte nám pomáhat. Děkujeme Vám.              

Chcete-li nám pomoci s doplatkem dílů propisek, které v rámci pracovní terapie montují klienti Projektu Šance, a s odměnami pro klienty: 107-1850570207/0100
                   
Více informací na www.sance.info.

Umělci „Dětem ulice“ VI, 2013                      

Už pošesté si Vám dovolujeme nabídnout společný projekt Galerie Vltavín a Projektu Šance – DOBROČINNOU VÁNOČNÍ AUKCI UMĚLECKÝCH DĚL v Galerii Vltavín, Masarykovo nábřeží 36, Praha 1, 12. 12. 2013 v 18:00 hodin.
                    
Už nyní se můžete seznámit s draženými díly on-line a začít dražit na www.galerie-vltavin.cz, záložka v aukcích, Projekt Šance.

Výrobky z dílny dětí ulice si můžete koupit v e-shopu projektu Šance, na výběr je propiska, svíčka z včelího vosku, pomalovaná taška nebo pomalovaná svíčka, přičemž každá tato svíčka má vlastní jméno (Ranní jiskření, Pěnice obecná, Robertova zahrádka aj.).
                       
                   
KONTAKT:

Projekt Šance, o. s.
Ve Smečkách 28
110 00 Praha 1

číslo účtu: 107-1850570207/0100 (Komerční banka)

Pavel Kozler, asistent, mobil: 608 026 002, info@sance.info

www.sance.info
www.sance.info/eshop

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Projekt Šance, o. s. - diskuze

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce