Inzerce
Inzerce
Inzerce

Země nejpřívětivější vůči rodinám emigrantů

Německá společnost InterNations GmbH vydala v dubnu zajímavou tiskovou zprávu shrnující průzkum toho, které země mají nejpřívětivější přístup vůči rodinám emigrantů. Do průzkumu bylo zahrnuto celkem 14272 (3067 z nich žije v zahraničí spolu se svými nezaopatřenými dětmi) emigrantů zastupujících 174 národností a žijících ve 191 zemích. Účastníci studie byli požádáni, aby ohodnotili 43 různých aspektů života v zahraničí na škále od jedné do sedmi. Hodnocení se týkalo kvality života, snadnosti začlenění se do společnosti, práce v zahraničí, rodinného života, osobních financí a životních nákladů.

Vzdělání, jazyková vybavenost a sociální parametry respondentů

Zajímalo nás, z jakého sociálního prostředí účastníci pocházeli, proto jsme organizátora průzkumu požádali o doplňující informace.

Z 3067 účastníků, kteří aktuálně vychovávají v zahraničí nezaopatřené děti, uvedlo 34 procent středoškolské a dalších 41 procent vysokoškolské vzdělání (což odpovídá i celkovému průměru u všech respondentů).

Co se týče jejich pracovní kvalifikace a uplatnění v nové zemi, většina z rodičů (39 procent) jsou zaměstnanci a 10 procent zůstává v domácnosti. Jeden z devíti rodičů je také soukromým podnikatelem nebo vlastníkem malého podniku, přičemž jen jeden z deseti dosud hledá práci.

A jak je to s jazykovou vybaveností emigrantů? U 10 procent dotázaných byl rodný jazyk stejný, jako jazyk hostitelské země. Pro 36 procent bylo snadné se nový jazyk naučit, zatímco 41 procent pociťovalo nutnost naučit se cizí jazyk jako negativní. Pouze 10 procent však hovoří jen rodným jazykem – zbytek hovoří nejméně jedním cizím jazykem. Tři z deseti rodičů mluví místním jazykem často a více než jeden z pěti jím mluví poměrně dobře. 36 procent dotázaných navíc uvedlo, že jejich dítě/děti mluví místním jazykem velmi dobře.

Zajímavá je také integrace emigrantů do nové společnosti. 61 procent dotázaných rodičů řeklo, že se cítí být v kulturních zvyklostech nové země „jako doma“ a téměř jeden z pěti (18 procent) se cítí být v dané zemi zcela doma.

Kde se žije emigrantům nejlépe?

Současné první desítce vévodí následující státy: Uganda, Izrael, Taiwan, Kostarika, Thajsko, Řecko, Austrálie, Mexiko, Turecko, Filipíny. Jakkoli se to může zdát překvapivé, rodiče-emigranti se cítí být v Ugandě nejen vítaní, ale také bezpeční, zatímco Izrael poskytuje nejlepší vzdělání a zdravotní péči na světě. Zdá se, jakoby vřelé přijetí šlo ruku v ruce se slunným počasím, protože pro emigranty nejpřátelštější destinace mají příjemné klima po celý rok. Mezi pro rodiny emigrantů nejméně přívětivé země naopak patří německy hovořící země, jako je Německo, Rakousko a Švýcarsko. Dobře nedopadlo ani Rusko, Belgie či Česká republika, která obsadila až 36. místo ze 45 hodnocených zemí.

Čeho si v nové zemi cení nejvíce?

Co bylo při hodnocení přívětivosti jednotlivých zemí nejdůležitější a čeho si emigranti s dětmi nejvíce cení?

  • Pozitivního přijetí dětí místními obyvateli a přátelského chování
  • Příjemného prostředí pro výchovu dětí
  • Bezpečnosti
  • Dostupnosti vzdělání
  • Dostupnosti zdravotní péče
  • Možností pro volnočasové aktivity (výlety, kempování)
  • Dobrého jídla

Rozdílné hodnocení Česka před rokem a dnes

Pro zajímavost, v roce 2016 zastupovaly první desítku tyto státy: Taiwan, Malta, Ekvádor, Mexiko, Nový Zéland, Kostarika, Austrálie, Lucembursko a Česká republika. Co se u nás za rok změnilo, že jsme se v žebříčku přívětivosti takto výrazně propadli?

Zdroj a podrobné výsledky průzkumu naleznete zde: www.internations.org

Redakčně upraveno

Inzerce
Autor: Mgr. Věra Tautová, DiS.
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Věra Tautová, DiS.
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Země nejpřívětivější vůči rodinám emigrantů - diskuze

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce