Hipoterapie - Caballinus, o.s. pro děti od dvou měsíců!
Občanské sdružení Caballinus je špičkou v oblasti hipoterapie u nás. Jako jedno z mála sdružení v České republice se navíc specializuje na pomoc dětem již od dvou měsíců věku. Pomáhají nejmenším s koordinačními, neurologickými a kombinovanými poruchami. Za 10 let jim rukama prošly stovky dětí z různých koutů republiky. Kromě toho, že se specializují na hipoterapii, nabízejí i další služby, jako například odbornou fyzioterapeutickou péči, konzultace dosavadních a návrhy dalších možných fyzioterapeutických postupů, nebo přednášky pro rodiče v rámci pobytů s hipoterapií.
Pro více informací se obracejte na www.caballinus.cz
Jaký význam má hiporehabilitace např. pro předčasně narozené děti?
„Psychomotorický vývoj předčasně narozených děti je automaticky sledován v rizikových poradnách. V případě, že je zjištěna odchylka od fyziologického vývoje je doporučeno zahájení intenzivní rehabilitace. V některých případech je fyzioterapie započata okamžitě po narození. Vhodnou formou léčby může být právě hipoterapie. Jejím principem je stimulace globálního lokomočního vzoru obdobně jako u Vojtovy metody. Jedná se o aktivaci pohybových vzorů, s kterými se již narodíme. V případě postižení centrální nervové soustavy jsou narušeny centra nebo dráhy, které jsou nutné především k vykonání určitého pohybu, ale i k nastavení svalového napětí či ke správnému vývoji řeči a smyslových funkcí.

Význam hipoterapie je především v bohaté stimulaci, která je dána krokem koně, jeho balanční plochou v 3D rozměru a správném načasování v pravidelném rytmu. Pro úspěšnost léčby je nutná motivace, kterou nám kůň většinou přináší automaticky. Zároveň s aktivací limbického systému („pocitový mozek“) je hlavním spouštěčem pro daný pohybový program. Například pokud stimulujeme dítě v poloze primárního vzpřímení (vleže na bříšku) má výraznou motivaci ke zvednutí hlavičky během hipoterapie i přesto, že toho není ve spontánní aktivitě zatím schopen. Intenzivním opakováním vzniká možnost k fixaci tohoto vývojového stupně. Hipoterapie je formou fyzioterapie, tudíž je vždy zařazována do komplexní péče.

Čím dříve je hipoterapie započata, tím je její efekt výraznější z důvodu využití plasticity mozku, která s věkem klesá. Zároveň je nutné brát ohled na prvních týdny života, kdy je prioritou klid matky i dítěte. Pokud nebudeme brát v potaz šestinedělí, tak teplo koně a balanční plocha, kterou nám hřbet koně nabízí, mohou být přínosné už od cca 4. týdne života, kdy nám začíná zapojování těch svalů, které jsou zodpovědné za první oporu o ruce a tím i zvednutí hlavičky.
Sdružení Caballinus se zabývá především rizikovými dětmi v raném věku. Porucha řízení pohybu, rovnováhy nebo opoždění psychomotorického vývoje jsou časté indikace pro hipoterapii. Mezi nejčastější patří právě děti předčasně narozené nebo děti s komplikovaným porodem v termínu. Dále děti s vadným držením těla, skoliózami, hyperaktivní děti či děti s autistickými rysy.

Uvedu příklad dítěte s centrální koordinační poruchou (motorika se nevyvíjí fyziologicky jak v kvantitě tak i kvalitě) a je ohroženo dětskou mozkovou obrnou. Maminka se začala věnovat rehabilitaci. Základní metodou je reflexní terapie podle profesora Vojty, která se cvičí 4-6x denně, lze jí kombinovat s ostatními metody jako je např. Bobath koncept nebo právě hipoterapie, která jí byla neurologem doporučena. Dítě jsme vyšetřili a určili výchozí polohu pro první terapii. Jednalo se o polohu na bříšku. Emoce byly od začátku terapie pozitivní, takže jsme se mohli soustředit na korekci polohy. Dítě bylo hypertonické (tzn. zvýšené svalové napětí), po několika krocích koně došlo k harmonizaci svalového tonu a možnosti zaujmout držení těla, které konkrétně zde bylo opření se o lokty a zvednutí hlavy. V normální spontánní aktivitě snášelo dítě polohu na bříšku velmi nelibě. Na koni však mělo motivaci hledat po hlase maminku a tak přijetí polohy a zvedání hlavičky mu přišlo přirozené. Vzhledem k intenzitě impulsů během kroku koně bylo velmi náročné v této poloze aktivitě vydržet a to se jedná o 5-8 minut terapie! Dítěti bylo 8 měsíců (korigovaně 5,5 měsíců). Po 4 lekcích nám maminka hlásila, že na bříšku je již velmi rádo a bez problémů zvedá hlavičku. Za další 5 lekcí se začalo točit na bok. Další posun v hrubé motorice závisel na frekvenci terapií. Velký skok se podařil při intenzivní hipoterapii, která byla zařazena dvakrát během dne a tak během 7 dní došlo k otočení na bříško. Od zahájení terapie uplynuly 3 měsíce. Pozitivní efekt hipoterapie si vysvětlujeme především tím, že byla zahájena včas a dále její mohutnou intenzitou podnětů, na které musí tělo a především mozek reagovat a startovat pohybové vzory. Průběh a výsledky jsou však individuální a ne vždy mohou být takto pozitivní. Opakuji, že nejvíce záleží na brzkém zahájení hipoterapie jako i ostatních terapií.“
Jak probíhá lekce s takovým miminkem a kolik lekcí obvykle miminka absolvují.
„Před zahájením první terapie, je dítě vyšetřeno fyzioterapeutem, pro stanovení individuálního plánu terapie a cíle, kterého chceme dosáhnout. Dále je nutné rozhodnout, zda je pro dítě vhodná ambulantní forma (matka s dítětem dojíždí na terapii cca2-3x týdně) či v dané chvíli přinese větší efekt intenzivní forma.

Naše zkušenosti a výzkum jednoznačně ukazují, že intenzivní hipoterapie přináší největší efekt. Proto naše občanské sdružení Caballinus pořádá celoroční 7-10 denní hiporehabilitační pobyty. Hipoterapie probíhá dvakrát denně. Před každou jednotkou je pro dítě zvolen vhodný kůň, tempo, terén a především poloha a délka terapie.

Řídíme se vždy momentálním stavem dítěte, motorickým projevem a psychickou pohodou dítěte. Po celou dobu terapie je dítě jištěno fyzioterapeutem, rodič může jít též vedle koně nebo využít krátký čas na relaxaci. Po skončení je důležité zachovat dítě v klidu v „klubíčku“, aby vliv stimulace mohl ještě doznít. Na druhou část otázky se nedá jednoznačně odpovědět, neboť počet terapií je velmi individuální.“
Na otázky odpovídala zakladatelka o.s. Caballinus, fyzioterapeutka Mgr. Tereza Kopecká
Poradna
Dobrý den, nevím zda se to řadí mezi období vzdoru, protože Peťa (v srpnu 3 roky) byl vždycky svéhlavý a vše dělal po svém. Jinak, než by udělal kdokoliv z nás, nebo kterékoliv jiné dítě. Je hodně akční, neposedí ani u jídla a když už ho tedy přemluvím, tak alespoň houpe nohama, nebo listuje knížkou. Rád hází věcmi, od malička vším a je těžké ho to odnaučit, ale je fakt, že hází velice dobře. A i když to zní jako ADHD, nemyslím si, že je to náš případ, protože když se s ním učím logopedii nebo čtu knížku, nebo dělám jakékoliv jiné aktivity tak u toho vydrží i hodinu v kuse. Nevím, možná se mílím, spíš to tak cítím. Učíme se logopedii už od 1 roku, protože má oboustranný rozštěp rtu i měkkého a tvrdého patra. S tím by to taky nemělo souviset je to jen kosmetická vada. Vše zvládá s přehledem. Spíš mě teď trápí to, že minulý týden začal hodně zlobit ve školce (v malé skupince dětí). Chodí tam už 3 měsíce a teď znovu hází věcmi (to už přestal dělat) i po dětech, plácá děti, dělá naschvály, nechce chodit spávat s ostatními dětmi a neposlouchá, paní učitelky jsou mu pro smích i když se zlobí. Nejde to ani po dobrém, ani po zlém. Někdy chytne amok, že brečí když není po jeho a kdybych neodvedla pozornost někam jinam tak brečí třeba celé hodiny. Někdy ani odvést pozornost nestačí. Když se uklidní, tak mu to vysvětluji a on poslouchá a sám řekne ,,ne, nedělá se to, nejde to. Ovšem neuběhne ani 5 minut a jsme tam kde jsme byli. Pokud je to tedy období vzdoru tak prosím alespoň o potvrzení. Nechci to podcenit, pokud by to bylo vážnější, chci to řešit za včas tak jako když jsem řešila vše kolem rozštěpu. Předem moc děkuji za zpětnou vazbu. S pozdravem Sarah Člupná.
Dobrý den, podle popisovaného chování vašeho syna se s největší pravděpodobností jedná o projevy období vzdoru. V této době se dítě teprve učí pracovat se svými emocemi a zvládat je, jeho psychika není ještě dostatečně rozvinutá, aby je mohlo zvládnout rozumově. K dítěti je potřeba přistupovat laskavě a trpělivě se současným nastavováním hranic a pravidel, vytvořit mu bezpečné a přijímající prostředí. Projevy chování mohou zhoršit či posílit prožívané zátěžové situace jakou je například nástup do školky. Adaptační reakce může být i odložená a v plné míře se projeví teprve potom co si dítě uvědomí, že školka není pouze hraní si v dětské herně, ale že se jedná o jakousi dětskou povinnost ( obdobu zaměstnání). Zároveň pobyt ve školce klade na dítě také nároky sociální ve formě rozvoje vztahů s cizími dospělými a vrstevníky a rozvoj kooperace s nimi. Dobré je předávat si vzájemně se školkou zkušenosti, které postupy a metody se vám u syna osvědčily a co u něj zabírá, například zmiňované odvedeni pozornosti. Velmi pěkně postupujete, když se synem po jeho uklidnění situaci probíráte. Doporučila bych vám se hodně konkrétně zaměřit na chování, které by syn dělat měl, které je požadované a pouhou snahu o něj velmi ocenit. Neříkat si tedy pouze to, co by dělat neměl, co je špatně. Dítě totiž často neví, jakým jiným chováním by to nežádoucí mělo nahradit. Můžete využít přehrávání různých situací s pomocí hraček, na trhu jsou i různé dětské knížky určené k rozvoji rozpoznání a porozumění emocím a k práci s nimi a jsou i pro takto malé děti s hodně obrázky a názornosti.
Ohledně rozštěpu rtu a patra se do budoucna bude jednat o spíše kosmetický problém ( i když se již dá velmi dobře řešit a nebude na synovi jistě nic poznat), avšak předpokládám, že syn v raném dětství zřejmě podstoupil a ještě bude postupovat určité lékařské zákroky možná spojené s operací v anestezii. Tyto rané zážitky, i když jsou nevědomé, se mohou promítnout do vývoje křehké dětské psychiky a projevit se například vyšší dráždivostí dítěte či specifiky v chování při zátěži, které by však postupně měly odeznít.
Ohledně podezření na ADHD se jedná o diagnózu psychiatrickou, kterou by měl rozhodnout dětský psychiatr, v naší terminologii se používá pojem porucha pozornosti s hyperaktivitou nebo hyperkinetická porucha chování (ADHD je pojem užívaný v americké klasifikaci nemocí). Tuto diagnózu psychiatr obvykle neuzavírá před šestým rokem věku dítěte, pokud tedy projevy nejsou extrémně silné. Jinak se totiž může jednat jen o přirozený vývoj a zrání nervového systému, kdy se dítě jako hyperaktivní může jevit, ale " vyroste z toho", jak se říká, právě přibližně do věku šesti let. Postupně se můžete snažit prodlužovat dobu zaměřené pozornosti i u aktivit, které syna tolik nezajímají, strukturovat čas na dobu volné hry a nějaké povinnosti. Přirozeně tuto schopnost trénujete také procvičováním logopedie.
V případě prohlubování výchovných obtíží ve školce bych doporučila zkusit se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu k posouzení možnosti nějaké podpory ve školce, případně k doporučení kontaktovat další odborníky či výchovná doporučení.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Obsah článku
Související články
Vybraná anketa
Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?
18 %
6 hlasů
76 %
26 hlasů
6 %
2 hlasy
Celkem hlasovalo 34 unikátních návštěvníků