Inzerce
Inzerce
Inzerce

KDE by se sexualitou mělo být dítě seznámeno?

  1. Proč tomu tak je? Proč je sex na veřejnosti všude a doma tabu?
  2. Proč se v mnohých rodinách setkáváme s tím, že v nich sexuální výchova neprobíhá vůbec?
  3. POZOR na úroveň sexuální výchovy ve školách!
  4. Kde si dítě hledá informace, jsou-li mu odepřeny doma?
  5. Proč vést hovory hlavně v kruhu rodinném?
  6. Hovory o sexu díky domácím mazlíčkům

Opravdu jsem si myslela, že jsou hovory na téma sexuality v rodinách běžné. Je pravda, že mně přišlo divné, proč se jiné tituly prodávají násobně více než právě sexuální výchova, ale tehdy jsem si řekla, že je možná podobných knih více. Z omylu mě však zcela vyvedly poznámky u zmínek o sexuální výchově, kde rodiče naprosto bezelstně psali něco ve smyslu: „Mně o tom doma také nikdo neřekl a také jsem na to přišel.“ „Však oni už něco od těch spolužáků a z internetu vědí.“ Chvíli mně trvalo, než jsem pochopila, že to není snaha o žert, ale tito rodiče naprosto vážně přiznávají svou neochotu se tématu s dětmi věnovat.

To jsem opravdu vyrůstala v tak progresivním prostředí? Možná pouze v rozumném prostředí. Kdy mí rodiče, narozeni za první republiky a v dospívání prožívající druhou světovou válku, ano pocházím z těch, jak říkám „kvalitních“ odložených genů, ač spolu vydrželi věrni až do smrti jednoho z nich, pokládali předání potřebných informací o této problematice svým dětem za naprosto normální záležitost. Zatímco já v dětství vlastnila „Jak jsme přišli na svět“, tak moje o 6 let starší sestra si už mohla v knihovničce pročítat „Besedy se snoubenci“. Opravdu se mi nechce věřit, že v dnešní době kráčíme v informovanosti dětí o sexualitě směrem od renesance do doby temna. Rozhodně tomu nechci nečinně přihlížet.

Proč tomu tak je? Proč je sex na veřejnosti všude a doma tabu?

Je tomu bohužel tak, jak již zaznělo v úvodním textu. V dnešním světě se setkáváme s jedním velkým paradoxem, kdy je sex všude, ale současně ne tam, kde je hovor o něm nejpotřebnější. Zatímco na nás sex skáče z nekonečných seriálů, reklam, pornostránek, sociálních sítí, tak v mnohých rodinách jsou hovory o sexu tabu.  Výsledkem pak může být zkreslený pohled dětí na sexualitu, nereálná očekávání či nikým nezodpovězené dotazy a osvojení si jiného hodnotového žebříčku, než bychom si jako rodiče přáli. 

Nemělo by dítě právě v rodině nalézt útočiště a přístup k informacím, které korigují „divoké“ a zkratkovité informace z médií a od vrstevníků? Mohlo by tam i odkoukat, že toto intimní téma na veřejnost nepatří, ale naopak v rodině je komunikace o něm žádoucí. Že o sexu neváhá mluvit jak dvojice, která intimnosti provozuje, tak rodič s dospívajícím dítětem.

Inzerce

Proč se v mnohých rodinách setkáváme s tím, že v nich sexuální výchova neprobíhá vůbec?

Důvody jsme zjistili, že bývají různé. 

1. Buď rodiče nemají na děti čas, 

Inzerce

2. nebo se vhodná doba promešká, 

3. či si rodič není pevný v kramflecích, 

Inzerce

4. bojí se, že by dítěti musel přiznat, že něco neví, přitom to je v dnešní době běžné, že žádný rodič nemůže znát odpovědi na všechny otázky (stačí říci „nevím, vyhledáme si to“ – to však spousta lidí neumí). 

5. Také nemusí být rodiči příjemné o tématu hovořit, např. pochází z rodiny, kde byla sexualita tabuizovaná a tento vztah k ní přenáší dále. 

Inzerce

6. Rovněž dítě nemusí svého rodiče tzv. „brát“. 

7. A jedním z hlavních důvodů je, že rodič alibisticky spoléhá v sexuální výchově na školu. 

POZOR na úroveň sexuální výchovy ve školách!

Ve školách je však kvalita sexuální výchovy různá. Nemohu nevzpomenout dotaz v poradně, který nám adresovala 18letá slečna. Ptala se, zda může po nechráněném styku otěhotnět, když už daný měsíc nebrala hormonální antikoncepci. Situaci údajně konzultovala s učitelkou biologie, která se ji snažila uklidnit tím, že když minulý měsíc prášky brala, tak by ještě chvíli měly fungovat. Což samozřejmě není pravda. Resp. podle stejné logiky bychom se mohli divit, že nám nejede auto s prázdnou nádrží, když v ní ještě před chvílí benzín byl.

Kde si dítě hledá informace, jsou-li mu odepřeny doma?

Pokud dítě neinformuje rodič, velice rád tuto roli přebírá pan INTERNET, slečna SPOLUŽAČKA, v horším případě pan ÚCHYL. Dítě obdrží zkreslené informace bez korekce, jejichž výsledkem pak může být nejen zklamání ve vlastním sexuálním životě, ale i nebezpečné sexuální chování, kdy děti se sexem nezačínají s partnerem ve vážném vztahu, ale tzv. s kdekým na zaučenou. Navíc začínají se sexem brzy a provází je více problémů, se kterými se u párů provozujícími sex až kolem 20 let věku nesetkáváme – viz naše poradna.

V neposlední řadě odmítnutím hovorů o sexu rodič u dítěte ztrácí značnou část důvěry, která se těžko obnovuje, jestli vůbec kdy obnoví. Dítě už za takovýmto rodičem většinou s žádným dotazem nepřijde. Vztah rodič-dítě se oslabí a hůře si k sobě v budoucnu hledají cestu. 

Proč vést hovory hlavně v kruhu rodinném?

Právě doma vzniká to nejpřirozenější zázemí pro hovory o sexualitě. Lidé v této společensky nejzákladnější komunitě úzce sdílejí volný čas, zážitky, hodnoty, způsob myšlení.

Není nic jednoduššího než reagovat na přirozeně v životě vzniklé vztahové situace, i díky nim si děti osvojují postoj rodičů, příp. se vůči němu vymezují.

Pokud nechce rodič komentovat situace a vést odpovědi na otázky přímo, může dítěti věnovat o dospívání kvalitní knížku. Když si ji nejprve projde sám, získá potřebný informační základ, může s dítětem diskutovat o přečteném.

Hovory o sexu díky domácím mazlíčkům

Zvláště snadná je pak diskuze v rodinách milujících zvířátka, kde jsou rodiče nakloněni nebo umluveni dokonce k jejich množení :-)

U fotografie našich množících se domácích mazlíčků nemohu nevzpomenout historku, kdy dcera synovi k 8. narozeninám koupila tajně 3 myši a ukryla je v krabici od bot ve své dětské knihovničce. Po neutuchajícím šramocení jsem je byla nucena objevit a honit o půl 11. večer v oné dětské knihovničce. Dcera si naprosto naivně myslela, že tam zůstanou v klidu a nepozorovaně – zvláště temperamentní myšáci – do data narozenin. Ale hlavně to bohužel nebyly 3 jedinci stejného pohlaví, ale mix. Takže mláďata na sebe nenechala dlouho čekat. Byť jsme samce od samice rychle po prvním porodu oddělili, tak, než jsme stihli odvézt první várku do zverimexu, objevilo se v kleci klubíčko nové. Od té doby vím přesně, co znamená pořekadlo, že se množí jako myši. Zatímco já zděšeně koukala do klece a přitom první várku chystala ráno před odchodem do školy k odvozu do zverimexu, 8letý syn situaci suše zhodnotil: „Mami, ten Ferda ale musel Brigitě předat spermií, co?“ Nejen, že to odlehčilo danou chvíli, ale příjemně mě překvapila skutečnost, jak byl znalý problematiky, podstaty oplození. To by mu mohly leckteré náctileté i starší slečny a paní závidět ?.

To se psal rok 2012. O pět let později, na konci září 2017,  jsme prodělali novou rodičovsko-zvířecí zkušenost. Naší činčilí samičce se totiž narodilo činčilí miminko. U ní mě překvapil nejen hladký průběh asi 2minutového porodu, ale že se tato mláďata rodí osrstěná a velmi šikovná, životaschopná. První den mláďátko vyskočilo na první, druhý na druhou a třetí na nejvyšší poličku v kleci. Po týdnu se již činčilí holčička sama začala mimo kojení přikrmovat a večer prohánět s činčilí maminkou po kuchyni při pravidelném venčení.

Tyto praktické zkušenosti ze zvířecí říše samozřejmě děti obohatí informačně nejvíce.

Proč jich nevyužít a děti díky nim nevpravit co nejpřirozeněji do tajů sexuality, nejen té zvířecí?

 

Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

KDE by se sexualitou mělo být dítě seznámeno? - diskuze

Poradna

Pokakavani

| Nikolabi | 24.07.2024, 17:12

Dobry den,

obracim se na Vas s dotazem ohledne syna. V cervnu mu byli tri roky. Mame problem s chozenim na velkou. Loni v listopadu jsme zacali odplenkovavat. S curanim problem ani tak nebyl, sem tam se pocura a to i ted, ale to beru asi jako "normu". Ale bohuzel neni schopen udelat velkou potrebu na nocnik, ci zachod. Vykonava to pouze do kalhot a treba i petkrat za den. Jsou situace, kdy sedi vedle nocniku, nebo je od nej vzdalen opravdu jen kousek a presto se pokaka. Uz od zacatku jsem ho motivovala napr. gumovym bonbonkem, ci nejakou hrackou, ktera se mu libila v kramu, ale bez uspechu. Priznam se, ze posledni dva mesice jsem z toho uz tak zoufala, ze jsem mu dala za to i na zadek. On mi slibi, ze bude chodit kakat na zachod, ale pak se to treba za pul hodiny opakuje znova. Parkrat se stalo, ze tu potrebu vykonal na zachod ci nocnik, ale jen tehdy, kdyz zrovna kakal a ja jsem ho popadla a on to tam dodelal. Vetsinou se to ale pak zastavilo a nelibi se mu to, knoura. Kolikrat i odejde do jine mistnosti a tam se pokaka. Ja na nem samozrejme poznam, ze kaka a kdyz se ho zeptam, tak mi tvrdi, ze ten bobek nedela. Toto se deje i kdyz je napr. u babicky na noc. Myslim, ze jen jednou se stalo, ze sam od sebe sel na nocnik a vykakal se. To jsem zrovna nebyla doma a hlidal ho manzel. Rekla bych, ze je na me celkem dost fixovany. Bohuzel manzel je casto v praci, tak drtivou vetsinu casu je se mnou. Mam jeste starsi dceru (5 let) a ta s tim taky mela trochu problem, v tom smyslu, ze do ctyr let nekakala vubec a vecer, kdyz jsme ji dali plenku na noc, tam se behem chvilky vykakala. To jsme odbourali kolem toho ctvrteho roku. Jinak bych rekla, ze je sikovny. Uz dlouho je schopen se skoro sam uplne oblect, obuje si boty, v pohode se naji. O tom, ze se kaka do nocniku, ci na zachod si povidame nekolikrat denne, myslim, ze toto chape. Ale uz jsme z toho vsichni dost nestastni. V zari by mel nastoupit do statni skolky (a ja do zamestnani), ale obavam se, ze pokud se bude tatkto neustale pokakavat, tak ho odtamtud vylouci. Uz opravdu nevim, co s nim. Prijde mi, ze at se snazim ho presvedcit, aby chodil na zachod, tak stejne dokud nebude on sam chtit, tak se to nezlepsi. Ale pokud by vas napadlo nejaka rada, jak to zlepsit, byla bych za to velmi vdecna. Mockrat dekuji

Dobrý den,

poradila bych vám se s problémem vašeho synka obrátit na dětského klinického psychologa. Pouze na základě dotazu po e-mailu nelze dát jednoznačnou odpověď a ani zázračné rychlé řešení. Je možné, že bude potřeba podrobnější zmapování situace a dlouhodobější vedení, nebo se naopak situace může vyřešit velmi rychle. Obtíže s vyměšováním nejsou ale u batolat nic neobvyklého a objevují se. Mnoho dětí preferuje zejména defekaci (vykonání velké potřeby) do plen a má problém s přechodem na nočník či toaletu. Píšete, že syn je čerstvě tříletý. Kontrola vyměšování souvisí se zralostí nervového systému dítěte a se schopností volního ovládání svěračů. Nervový systém syna nemusí být ještě dostatečně zralý a syn tak není ještě třeba připravený na přechod na nočník či záchod. Určitě bych vám doporučila snížit na něj tlak v tomto ohledu. Váš stres se na něj přenáší, tlakem je i vaše neustálé vysvětlování, kam se potřeba vykonává. To vše syn zcela jistě již ví. Pod psychickým tlakem se obtíže ještě zhoršují a může dojít k rozvoji psychosomatických potíží, které se pak těžce odbourávání. Pokud syn ještě není dostatečně vyzrálý, pak je jedno, jestli se nachází právě vedle nočníku či WC, prostě do něj potřebu není ještě schopen vykonat, nemá nad ní úplnou kontrolu. Častost stolice cca 5x denně i obtíže s použitím nočníku bych vám také doporučila konzultovat s dětským lékařem. Mohlo by se jednat i o projev nějaké potravinové intolerance či alergie a je potřeba to vyloučit, dále je dobré se poradit o vhodném stravovacím režimu a složení stravy, je možné vyhledat i dětského dietního poradce.

Při jednání se synem se určitě zcela vyhněte výčitkám, přílišnému nátlaku i vysvětlování. Ukažte mu, kde je nočník, záchod a podporujte i každý pokus o vykonání potřeby na něj. Nezaměřujte se na neúspěchy, ale pouze na úspěchy, i třeba částečné, kdy se syn k nočníku či záchodu snažil třeba přiblížit, i když to nestihl. Tyto úspěchy "oslavujte", zaznamenejte třeba do kalendáře a na ně se při následné chvále zaměřujte, může být i odměna ve formě sladkosti, hračky apod. Pokud již potřebu vykonává, tak se snažte nepřerušovat mu ji, i když poznáte, že defekuje. On vědomě ví, že má jít na nočník, ale fyzicky to ještě nezvládá. Právě přerušení vykonání potřeby může způsobovat častost stolice, kterou syn nedokončí, protože nemá klid a způsobit např. rozvoj záměrného zadržování stolice a psychosomatické zácpy. Pokud vidíte, že syn kaká, nechte jej stolici dokončit, i když do kalhot, pak jen krátce připomeňte, že je lepší použít nočník a syn se může následně podílet na úklidu (např. odnést znečištěné oblečení do prádla, zkusit vám pomoci utřít případně znečištěnou podlahu atd.). Je potřeba synovi dopřát čas a snížit tlak na něj, také vy se situací přestaňte trápit, zaměřte se na jiné věci, které synovi jdou a že jich v jeho věku není málo. Přeji vám hodně trpělivosti, do září je ještě spousta času a mohli byste situaci zvládnout.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 25.07.2024, 09:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×