KDE by se sexualitou mělo být dítě seznámeno?

Opravdu jsem si myslela, že jsou hovory na téma sexuality v rodinách běžné. Je pravda, že mně přišlo divné, proč se jiné tituly prodávají násobně více než právě sexuální výchova, ale tehdy jsem si řekla, že je možná podobných knih více. Z omylu mě však zcela vyvedly poznámky u zmínek o sexuální výchově, kde rodiče naprosto bezelstně psali něco ve smyslu: „Mně o tom doma také nikdo neřekl a také jsem na to přišel.“ „Však oni už něco od těch spolužáků a z internetu vědí.“ Chvíli mně trvalo, než jsem pochopila, že to není snaha o žert, ale tito rodiče naprosto vážně přiznávají svou neochotu se tématu s dětmi věnovat.

To jsem opravdu vyrůstala v tak progresivním prostředí? Možná pouze v rozumném prostředí. Kdy mí rodiče, narozeni za první republiky a v dospívání prožívající druhou světovou válku, ano pocházím z těch, jak říkám „kvalitních“ odložených genů, ač spolu vydrželi věrni až do smrti jednoho z nich, pokládali předání potřebných informací o této problematice svým dětem za naprosto normální záležitost. Zatímco já v dětství vlastnila „Jak jsme přišli na svět“, tak moje o 6 let starší sestra si už mohla v knihovničce pročítat „Besedy se snoubenci“. Opravdu se mi nechce věřit, že v dnešní době kráčíme v informovanosti dětí o sexualitě směrem od renesance do doby temna. Rozhodně tomu nechci nečinně přihlížet.

Proč tomu tak je? Proč je sex na veřejnosti všude a doma tabu?

Je tomu bohužel tak, jak již zaznělo v úvodním textu. V dnešním světě se setkáváme s jedním velkým paradoxem, kdy je sex všude, ale současně ne tam, kde je hovor o něm nejpotřebnější. Zatímco na nás sex skáče z nekonečných seriálů, reklam, pornostránek, sociálních sítí, tak v mnohých rodinách jsou hovory o sexu tabu.  Výsledkem pak může být zkreslený pohled dětí na sexualitu, nereálná očekávání či nikým nezodpovězené dotazy a osvojení si jiného hodnotového žebříčku, než bychom si jako rodiče přáli. 

Nemělo by dítě právě v rodině nalézt útočiště a přístup k informacím, které korigují „divoké“ a zkratkovité informace z médií a od vrstevníků? Mohlo by tam i odkoukat, že toto intimní téma na veřejnost nepatří, ale naopak v rodině je komunikace o něm žádoucí. Že o sexu neváhá mluvit jak dvojice, která intimnosti provozuje, tak rodič s dospívajícím dítětem.

Proč se v mnohých rodinách setkáváme s tím, že v nich sexuální výchova neprobíhá vůbec?

Důvody jsme zjistili, že bývají různé. 

1. Buď rodiče nemají na děti čas, 

2. nebo se vhodná doba promešká, 

3. či si rodič není pevný v kramflecích, 

4. bojí se, že by dítěti musel přiznat, že něco neví, přitom to je v dnešní době běžné, že žádný rodič nemůže znát odpovědi na všechny otázky (stačí říci „nevím, vyhledáme si to“ – to však spousta lidí neumí). 

5. Také nemusí být rodiči příjemné o tématu hovořit, např. pochází z rodiny, kde byla sexualita tabuizovaná a tento vztah k ní přenáší dále. 

6. Rovněž dítě nemusí svého rodiče tzv. „brát“. 

7. A jedním z hlavních důvodů je, že rodič alibisticky spoléhá v sexuální výchově na školu. 

POZOR na úroveň sexuální výchovy ve školách!

Ve školách je však kvalita sexuální výchovy různá. Nemohu nevzpomenout dotaz v poradně, který nám adresovala 18letá slečna. Ptala se, zda může po nechráněném styku otěhotnět, když už daný měsíc nebrala hormonální antikoncepci. Situaci údajně konzultovala s učitelkou biologie, která se ji snažila uklidnit tím, že když minulý měsíc prášky brala, tak by ještě chvíli měly fungovat. Což samozřejmě není pravda. Resp. podle stejné logiky bychom se mohli divit, že nám nejede auto s prázdnou nádrží, když v ní ještě před chvílí benzín byl.

Kde si dítě hledá informace, jsou-li mu odepřeny doma?

Pokud dítě neinformuje rodič, velice rád tuto roli přebírá pan INTERNET, slečna SPOLUŽAČKA, v horším případě pan ÚCHYL. Dítě obdrží zkreslené informace bez korekce, jejichž výsledkem pak může být nejen zklamání ve vlastním sexuálním životě, ale i nebezpečné sexuální chování, kdy děti se sexem nezačínají s partnerem ve vážném vztahu, ale tzv. s kdekým na zaučenou. Navíc začínají se sexem brzy a provází je více problémů, se kterými se u párů provozujícími sex až kolem 20 let věku nesetkáváme – viz naše poradna.

V neposlední řadě odmítnutím hovorů o sexu rodič u dítěte ztrácí značnou část důvěry, která se těžko obnovuje, jestli vůbec kdy obnoví. Dítě už za takovýmto rodičem většinou s žádným dotazem nepřijde. Vztah rodič-dítě se oslabí a hůře si k sobě v budoucnu hledají cestu. 

Proč vést hovory hlavně v kruhu rodinném?

Právě doma vzniká to nejpřirozenější zázemí pro hovory o sexualitě. Lidé v této společensky nejzákladnější komunitě úzce sdílejí volný čas, zážitky, hodnoty, způsob myšlení.

Není nic jednoduššího než reagovat na přirozeně v životě vzniklé vztahové situace, i díky nim si děti osvojují postoj rodičů, příp. se vůči němu vymezují.

Pokud nechce rodič komentovat situace a vést odpovědi na otázky přímo, může dítěti věnovat o dospívání kvalitní knížku. Když si ji nejprve projde sám, získá potřebný informační základ, může s dítětem diskutovat o přečteném.

Hovory o sexu díky domácím mazlíčkům

Zvláště snadná je pak diskuze v rodinách milujících zvířátka, kde jsou rodiče nakloněni nebo umluveni dokonce k jejich množení :-)

U fotografie našich množících se domácích mazlíčků nemohu nevzpomenout historku, kdy dcera synovi k 8. narozeninám koupila tajně 3 myši a ukryla je v krabici od bot ve své dětské knihovničce. Po neutuchajícím šramocení jsem je byla nucena objevit a honit o půl 11. večer v oné dětské knihovničce. Dcera si naprosto naivně myslela, že tam zůstanou v klidu a nepozorovaně – zvláště temperamentní myšáci – do data narozenin. Ale hlavně to bohužel nebyly 3 jedinci stejného pohlaví, ale mix. Takže mláďata na sebe nenechala dlouho čekat. Byť jsme samce od samice rychle po prvním porodu oddělili, tak, než jsme stihli odvézt první várku do zverimexu, objevilo se v kleci klubíčko nové. Od té doby vím přesně, co znamená pořekadlo, že se množí jako myši. Zatímco já zděšeně koukala do klece a přitom první várku chystala ráno před odchodem do školy k odvozu do zverimexu, 8letý syn situaci suše zhodnotil: „Mami, ten Ferda ale musel Brigitě předat spermií, co?“ Nejen, že to odlehčilo danou chvíli, ale příjemně mě překvapila skutečnost, jak byl znalý problematiky, podstaty oplození. To by mu mohly leckteré náctileté i starší slečny a paní závidět ?.

To se psal rok 2012. O pět let později, na konci září 2017,  jsme prodělali novou rodičovsko-zvířecí zkušenost. Naší činčilí samičce se totiž narodilo činčilí miminko. U ní mě překvapil nejen hladký průběh asi 2minutového porodu, ale že se tato mláďata rodí osrstěná a velmi šikovná, životaschopná. První den mláďátko vyskočilo na první, druhý na druhou a třetí na nejvyšší poličku v kleci. Po týdnu se již činčilí holčička sama začala mimo kojení přikrmovat a večer prohánět s činčilí maminkou po kuchyni při pravidelném venčení.

Tyto praktické zkušenosti ze zvířecí říše samozřejmě děti obohatí informačně nejvíce.

Proč jich nevyužít a děti díky nim nevpravit co nejpřirozeněji do tajů sexuality, nejen té zvířecí?