Proč není očkování proti tuberkulóze a proč je naopak v hexavakcíně proti žloutence B?

Druhá část rozhovoru s lékařkou Zuzanou Vančíkovou

Proč se již neočkuje proti TBC?

Proti TBC se nepřestalo u nás očkovat úplně, očkují se rizikové skupiny dětí. 

S očkováním všech novorozenců plošně se přestalo z několika důvodů. Jednak výskyt dětské tuberkulózy u nás stále klesal a je velice nízký, i když se případy nákazy stále vyskytují. To byl jeden argument. Druhým argumentem je již zmiňovaný možný, ale po narození nerozpoznaný imunodeficit, kdy dítě vypadá po porodu zcela zdravě. V momentě, kdy zdravě vypadající dítě s imunodeficientem lékař naočkuje živou vakcínou, bakterie se může v jeho těle pomnožit a usmrtit jej. Tyto děti, které dříve záhy po narození nebo v prvních letech života usmrtila infekce, dnes mají lepší prognózu než dříve. Pokud se imunodeficit včas odhalí, může mnohé z nich zachránit transplantace kostní dřeně.

Proto se časné očkování proti tuberkulóze doporučuje jen rizikovým skupinám. Ty jsou přesně defi-novány vyhláškou. Za riziko se považuje: 

1. Pokud jeden nebo oba rodiče dítěte nebo sourozenec nebo člen domácnosti měl aktivní TBC
2. Pokud se někdo z nich narodil nebo pobýval déle než 3 měsíce v zemi s vyšším výskytem TBC než 40/100 000. 

Hned prvním očkováním u miminek je hexavakcína. Jak již název napovídá, obsahuje antigeny 6 nemocí. Rodiče se často ptají, proč je v ní zahrnuto očkování proti žloutence typu B, se kterou se dítě zřejmě v tomto věku nesetká a není u nás častá. 

Výskyt hepatitidy B není v kojeneckém věku u nás vysoký, její průběh je však právě v tomto věku velmi závažný. Proto je očkování proti žloutence typu B zařazeno.

Těch dalších pět očkování u hexavakcíny, tedy záškrt, tetanus, dávivý kašel, haemophilus, dětská obrna je asi bez diskuze, že?

To je bez diskuze. Tetanus, záškrt, dávivý kašel, haemofilová onemocnění, dětská přenosná obrna (poliomyelitida), to jsou nemoci, které by rozhodně nikdo pro své dítě nechtěl. Když se v Izraeli zjistila přítomnost viru poliomyelitidy v říčních vodách, rozhodli se vrátit k očkování živou vakcínou, která rychleji zabrání šíření viru v populaci, protože měli z onemocnění velkou obavu. Riziko nákazy vnímají velmi racionálně. Je to názorný příklad, jak se chovají tam, kde riziko skutečně bezprostředně hrozí.

U nás lidé žijí na polštáři velmi dostupného zdravotního systému, a proto si neuvědomují, co všechno může nastat. Ostatně je to vidět nyní, když se zejména v Praze objevily spalničky, jak i matky, které očkování odmítaly, najednou přicházejí do ordinací dětských lékařů s žádostí o očkování. Lidé si riziko uvědomují, až když je blízko, ale to může být již pozdě.

Stejně jako máme určitá pravidla v dopravě, kdy všichni jezdíme napravo, je to i v očkování. I ve svobodném státě musí být nějaký řád, nejsme v tom společenství sami, ale žije nás tady pohromadě více. V tomto kontextu si například mnoho lidí neuvědomuje, že je kolem nás spousta dospělých i dětí, kteří trpí poruchou imunity i jinými nemocemi a nemohou být z tohoto důvodu očkováni. A jejich jedinou ochranou před nemocemi je právě kolektivní imunita.

Když začne každý druhý u svého dítěte, ač k tomu není zdravotní důvod, očkování odmítat, tak kolektivní imunita nebude žádná a jako první onemocní ti, kteří mají poruchu imunity a očkováni být nemohli, ač by třeba chtěli.

Často se rodiče pozastavují nad tím, že je v jedné vakcíně 6 různých typů antigenů. Není to opravdu velká zátěž pro miminko? Jak může být menší než jedno očkování před 30 lety?

Počítat jednotlivé antigeny ve vakcíně je hodně zjednodušující.  Imunitní reakce je komplikovaný děj, u kterého se dodnes stále objevují nové poznatky. Antigeny jsou jen jednou součástí této reakce.  Důležitou roli hraje i mnoho dalších faktorů. Vakcíny jsou dnes konstruovány jinak, než byly dříve a většinou jsou jistě šetrnější než dříve. Ukažme si to na příkladu očkování proti černému kašli. Dříve byla vakcína celobuněčná, velmi reaktogenní, s velmi dobrou a dlouhotrvající následnou imunitou. Dnes očkujeme acelulární vakcínou, která je šetrnější, ale imunita není tak dobrá a dlouhodobá. 

Stále se pracuje nejen na tom, aby vakcíny byly co nejšetrnější, ale aby byla zachována jejich velmi dobrá účinnost. To je ideál, ke kterému u vakcín chceme směřovat.